Přehled ověřených výroků

Z Prahy skutečně do Číny létají či brzy budou lítat už tři linky. Od září 2015 byla naplánována pravidelná linka do Pekingu. Původně byly naplánovány tři spoje týdně, brzy po spuštění ale byla frekvence redukována na dva lety za týden.

Během roku 2016 mají začít létat také přímé lety mezi Prahou a Šanghají. Dohodu se společností China Eastern stvrdil premiér Bohuslav Sobotka během své návštěvy Číny. Dopravce China Eastern předpokládá spuštění linky od 22. června 2016. I tady se počítá se třemi lety týdně.

Třetí přímé letecké spojení dojednali představitelé Středočeského kraje s čínským partnerským regionem Sečuán, linka má létat do tamního hlavního města Čcheng-tu. První let přistál v Praze 25. února 2015. Zatím se jedná o charterové spoje, nikoliv o pravidelnou linku. Po schválení čínským Úřadem pro civilní letectví by měla linka létat dvakrát týdně.

Částka 3 biliony korun vychází z vládní analýzy k 10 letům členství ČR v EU. Tento ekonomický přínos vychází z odhadu vyššího růstu HDP, kdy podle analýzy členství v EU zvyšuje růst HDP ročně o 1,1 procentního bodu. Jak se však přiznává přímo ve studii, „i ty kvantifikovatelné aspekty členství se vzájemně překrývají či umocňují a v mnoha ohledech převládají tzv. „měkké“ a těžko vyčíslitelné dopady, např. na standardizaci státních a tržních institucí, zvýšení investičního i spotřebního potenciálu, zvýšení právní jistoty, transparentnosti a dalších špatně kvantifikovatelných parametrů.“ Jedná se tedy o čistě hypotetický model, jehož správnost nelze potvrdit či vyvrátit a výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Výrok ministra Chovance hodnotíme jako pravdivý, jelikož České republice tuto povinnost ukládá Dublinské nařízení, které upravuje azylové řízení v Evropské unii.

Vzhledem k tomu, že k nám iráčtí křesťané přiletěli letadlem, stala se Česká republika zemí jejich vstupu do Schengenu. Článek 4 odst. 5 Dublinského nařízení, kterým se žádosti o azyl řídí, říká: "Členský stát, u něhož byla žádost o azyl podána, je povinen za podmínek uvedených v článku 20 a s cílem ukončit řízení o určení státu příslušného pro posouzení žádosti o azyl převzít zpět žadatele o azyl, který se nachází v jiném členském státě, v němž podal novou žádost o azyl poté, co vzal svou původní žádost během procesu určování příslušného státu zpět." Článek 20 pak uvádí další podmínky týkající se procesu vrácení osoby do příslušné země. Pokud se tedy stala Česká republika první zemí, v níž osoba podala žádost o azyl, je podle čl. 16 povinna přijmout zpět tohoto žadatele a provést s ním azylovou proceduru.

Okamura ve svém výroku korektně uvádí, že by Česká republika měla celkem přijmout 3091 osob. V ostatních aspektech svého výroku se ovšem zásadně mýlí.

3091 lidí, které má ČR přijmout, by mohlo do země přijít v horizontu 2 let, vláda jako taková neodsouhlasila víc než polovinu z tohoto čísla, neboť hlasovala proti kvótám. Kvóty ve skutečnosti nepodpořily všechny státy střední Evropy vyjma ČR, jak Okamura uvádí. Další nepřesnosti se předseda SPD dopouští při interpretaci pozice ČR vůči kvótám (ta zůstává dlouhodobě odmítavá). Celkové číslo potenciálně přijímaných osob se nespojuje s náboženským vyznáním. Z důvodů těchto nepřesností je výrok hodnocen jako nepravdivý.

Premiér Sobotka v písemné interpelaci Tomiu Okamurovi napsal, že Česká republika přijme do konce roku 2017 celkem 3091 osob. Z tohoto celku však vláda podpořila případné přijetí 1500 lidí a to na základě dobrovolnosti. Naproti tomu tzv. kvóty, které České republice přidělují zbývající počet, česká vláda prostřednictvím ministra Chovance na jednání ministrů vnitra zemí EU v září 2015 odmítla. Ze všech evropských zemí proti kvótám hlasovala právě Česká republika, dále Slovensko, Maďarko, Rumunsko a zdrželo se Finsko. Je tedy zjevné, že Okamura nemluví pravdu ohledně přístupu vlády a také v tom, že ostatní středoevropské země byly proti narozdíl od nás. Kvóty podpořily 3 ze 4 sousedních zemí České republiky.

To, že i přes tento fakt kvóty platí, vychází z platných evropských pravidel a vláda s tím reálně nic nenadělá, neboť kvóty jsou platné rozhodnutím zmíněného summitu. Vláda také kvóty nadále odmítá. Nový návrh Komise, který pracuje opět s myšlenkou relokace osob, odmítla na svém jednání vláda. To oznámil veřejně premiér. Není tedy pravdou, že by vláda měnila svou pozici, ve skutečnosti je konzistentní. Sobotka nově pouze nevyloučil, že při případném schválení nových kvót (přes odpor ČR) využije možnost podání žaloby k příslušným evropským institucím.

Celkový počet 3091 osob, který Okamura uvádí, navíc nijak nespecifikuje víru případných příchozích osob. Není tedy pravdou, že by šlo automaticky o vyznavače islámu, byť z logiky směrů migračních toků je pravděpodobné, že mezi nimi bude muslimů většina.

Návrh představený Evropskou komisí 6.dubna v sobě sebe několik aspektů - mimo jiné i okamžité řešení současné situace v kontextu migračné krizy, které skutečne nadále kalkuluje se systémem solidárneho přerozdělovaní, již tentokrát s jasnejšími pravidlami pro přerozdělování, proto výrok hodnotíme jako pravdivý.

Návrh (.pdf, str.8) predstavuje jako prvou možnost jenom upravení současné podoby s úpravami směrujícimi k větší solidarite. Ve druhé možnosti představuje nový systém přerozdělování který by byl založen na novém klíči a byly by posouzeny aspekty každé země - jako její velikost, bohatství a absorční kapacitu. Tento návrh nadále popisuje i dlhodobé záměry Evropské komise, popsané i v jeji tiskové zprávě (.pdf).

Obě varianty popisuje text serveru Euractiv. "První způsob hodlá relokovat bežence ze zemí, které se kvůli příchodu velkého počtu lidí nacházejí v nouzové situaci. Jedná se tak o krizový mechanismus, kdy by ostatní členské státy ad hoc odhlasovaly, kolik běženců z postižené země přijmou."

Druhá možnost je však mnohem kontroverznější. Ta by zcela nahradila současný dublinský systém, podle kterého se má případného uprchlíka ujmout buď země, kam migrant poprvé vstoupil na půdu EU, nebo kde poprvé zažádal o azyl. Místo takzvaného Dublinu by systém fungoval na distribučním klíči, kdy by byli žadatelé o azyl automaticky přerozdělováni do jednotlivých členských států například podle velikosti jejich ekonomiky, přijímacích kapacit či podle počtu doposud přijatých běženců. To by měla na starost Evropský podpůrný azylový úřad (EASO), o udělení azylu by však rozhodovaly členské státy."

Balkánská trasa byla uzavřena rozhodnutím Rady 7. března 2016. To dokládá společné prohlášení lídrů zemí z tohoto jednání. V prohlášení je uvedeno: "...uzavření převaděčských tras, rozbití obchodních modelů převaděčů, ochraně našich vnějších hranic a ukončení migrační krize v Evropě ", přičemž se počítá s úzkou spoluprací se zeměmi západního Balkánu, které nejsou členy EU. " Toky nelegální migrace na západobalkánské trase nyní skončily."

V této debatě tedy samozřejmě mají své slovo zasažené státy, ovšem tvrzení, že " nic z toho se neprosazovalo v Bruselu ", je mylné. Donald Tusk po zmíněném jednání uvedl, že uzavření západobalkánské trasy "není otázkou unilaterálních jednání, nýbrž společným rozhodnutím osmadvacítky ".

Pokud se ovšem ohlédneme za kroky, které tomuto uzavření předcházely, zjistíme následující. Sobotka v únoru 2016 svolal do Prahy mimořádný summit zemí V4, na němž byl dohodnut tzv. Plán B pro jednání v rámci EU. Vyjma členských zemí V4 byli jednání přítomni i prezident Makedonie a premiér Bulharska. Zde skutečně v závěrečném prohlášení ja obsaženo, že v případě problémů s dohodou s Tureckem je třeba posílit kontroly vnějších schengenských hranic a to případně i bez zahrutí Řecka.

Tento plán byl na následujícím únorovém summitu v Bruselu odmítnut. Tusk se v reakci na záložní plán, s nímž přišla pár dní před zmíněným summitem Visegrádská čtyřka vyjádřil tak, že není čas na plány A, B nebo C.

Následně ovšem na březnovém jednání byl plán na uzavření balkánské trasy schválen.

Sobotka komentoval podrobně celá jednání v Poslanecké sněmovně 22. března při informaci vlády o migrační krizi. K danému uvedl:

" Jsem rád, že za poslední dva měsíce se vývoj na evropské úrovni posunul, a jsem také rád, že v základní rovině dnes evropské státy následují to, co jsme v rámci V4 říkali od samého počátku řešení migrační krize. Na otázku migrační krize existuje pouze společná evropská odpověď a ta spočívá dnes v uzavření balkánské trasy, spočívá v zajištění ochrany schengenského prostoru, dnes zejména v Řecku, a také v aktivním působení v Sýrii, kde leží velká část příčiny celé dnešní situace.(...)Přesně v tomto duchu jsme pak přistoupili k druhému tématu našeho pražského setkání, kterým byla právě otázka řešení migrační krize. Shodli jsme se na tom, že je potřeba uzavřít balkánskou trasu. Bylo pro nás jako pro státy V4 podstatné diskutovat o těchto otázkách také se zeměmi, kterých se naše návrhy bezprostředně týkají. Přizvali jsme proto k této debatě prezidenta Makedonské republiky a také předsedu vlády Bulharské republiky, kteří nakonec naše záměry potvrdili a podpořili. Součástí naší pozice bylo i to, že akční plán mezi Evropskou unií a Tureckem musí být jednoznačně uveden v život a musí být naplňován.

Chci připomenout a zdůraznit, že únorové setkání států V4 tady v Praze bylo v té době jedním z nejdůležitějších setkání nad věcnými otázkami, jak dál postupovat v oblasti migrace. Šlo nám o to přinést našim státům a také Evropě naprosto konkrétní výsledky. Tím, že jsme se tady v Praze shodli s Makedonií a že jsme se shodli s Bulharskem na postupu vůči balkánské migrační trase, jsme podle mého názoru ukázali, že naším cílem není politika, která by vedla k prohlubování migrační krize, ale že naším cílem je konkrétní účinné řešení, které zastaví nelegální migraci do středu Evropy.

Březnová jednání na evropské úrovni ukázala, že strategie V4 v tomto směru byla správná. Evropská komise si nakonec osvojila do značné míry naše zásady přístupu k řešení migrační krize. Nejprve 7. března proběhl summit Evropská unie - Turecko. Zde byly dohodnuty konkrétní kroky, zejména to, že Turecko bude přebírat zpět nelegální migranty z Řecka, tedy z nejbližší evropské země, kde jich dnes jsou desítky tisíc. Ale došlo také ke shodě ve věci uzavření balkánské trasy, a tím jsme docílili odpovědi Evropské unie, kde jsme řekli "jsme schopni účinně chránit vlastní hranice. "

Jak je tedy patrné, Sobotka veřejně uvedl, že daný návrh vzešel i na základě tlaku, který iniciovala V4 ve shodě s Makedonií a Bulharskem. Tento návrh se stal součástí řešení přijatého na březnovém summitu EU (uzavření balk. trasy, dohoda s Tureckem). Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící, nebot Fiala značně zjednodušuje Sobotkova vyjádření k danému problému i samotná přijatá řešení.

Na mimořádný summit v Bruselu konaný 7. března 2016 dorazil turecký premiér Ahmet Davutoglu se seznamem požadavků, sloužících k lepšímu zvládání uprchlické krize. Mezi nejdůležitější z nich patřilo rychlejší zjednodušení vízové povinnosti pro občany Turecka, urychlení převodu již dříve slíbených 3 miliard euro a zároveň přislíbení další takové částky, otevření nové kapitoly o vstupu Turecka do EU a v neposlední řadě také systém „jednoho za jednoho“ – za každého syrského občana, kterého Turecko převezme zpět z řeckých ostrovů, by EU přijala jednoho syrského uprchlíka s právem na azyl v Turecku.

Dle dat UNHCR bylo v únoru 2016 na území Turecka více než 2.5 milionu syrských uprchlíků. Výrok je tedy pravdivý.

Žádná taková proklamace se skutečně ve "volebním heslu" či volebním programu ČSSD pro volby do Poslanecké sněmovny v roce 2013 neobjevila. Férovost či neférovost konání sociální demokracie ponecháme stranou.

Klíčové ovšem je, že pozměňovací návrhy (.pdf) k návrhu zákona ani vládní návrh (.pdf) samotný nenesou znaky retroaktivity, tudíž nezasáhnou momentální politickou garnituru. Podobné tendence nelze vidět ani v přechodných ustanovení, které pouze upravují doposud fungující evidenční a informační povinnost veřejných činitelů pro účely této novely. Zákaz retroaktivity je jedna z klíčových zásad právního státu, jak je blíže rozebráno v kauze Melčák. Návrhy tedy nepočítají s tím, že by se podmínky pro podnikání politiků "měnily v průběhu hry." Ostatně totožné slovní spojení použil sám autor klíčového pozměňovacího návrhu, kterému ČSSD vyjádřila podporu. Poslanec Chvojka je s Jaroslavem Faltýnkem zajedno v tom, že nelze pravidla měnit v průběhu hry, neboť je to dle něj protiústavní.

Tato jednota však bohužel znamená, že ověřovaný Faltýnkův výrok je nepravdivý co do tvrzení, že ČSSD "mění pravidla v průběhu hry." Ani z návrhu novely, ani z úst tvůrců pozměňovacích návrhů neplyne, že by se měl vztahovat na kteréhokoliv z aktuálně činných funkcionářů.

Zbyněk Stanjura se skutečně ke znění návrhu zákona o veřejných zakázkách vyjádřil a to 9. března 2016 v Poslanecké sněmovně, kde citoval z níže zmíněného zákona, který se mimo jiné právě veřejnými zakázkami zabývá

"Přesně vám ocituji z rakouského práva: Členové spolkové vlády, státní sekretáři nebo členové zemské vlády," což v našem případě jsou rady kraje, "kteří jsou vlastníky podniků, vlastníky podílových práv na určité společnosti nebo jiných podílových práv na určitém podniku, jsou povinni při nástupu do funkce nebo neprodleně po získání takových majetkových práv oznámit tuto skutečnost Výboru národní rady pro střet zájmů nebo Výboru zemského sněmu příslušnému podle zemské úpravy. Spolu s tímto oznámením musí oznámit také podílová práva svého manžela, resp. manželky (...) Pokud součet podílů člena zemské vlády a jeho manžela činí více než 25 % všech podílových práv v dané společnosti, nesmí být takovým společnostem přímo nebo nepřímo uděleny zakázky od země, do které spadají. Přímo nebo nepřímo si já vykládám tak, že buď je to přímo dodavatel, anebo subdodavatel - to je to nepřímo."

Stajnura dále uvedl, že klub ODS sice bude hlasovat proti zákonu, tento princip ovšem podporuje a odmítá, aby zmíněné omezení bylo podporovateli zákona o veřejných zakázkách vydáváno za nepřekonatelnou překážku pro zákon, o němž se hlasovalo.

"Pokud jste byli proti tomu návrhu z jiných důvodů, v pořádku, já to akceptuji. Také jsem říkal za náš klub, že to nebyla klíčová součást návrhu a také jsem to neuvedl v těch argumentech, proč hlasujeme proti, protože ostatní argumenty, které jsem uvedl, jsou podle mě mnohem pádnější. Ale poprosil bych, abychom tady říkali pravdu a nevymýšleli si a nevymlouvali se na Brusel, a tím omlouvali své vlastní politické rozhodnutí a své vlastní politické kroky."

Tímto zákonem (.pdf) je Unvereinbarkeits-und Transparenz-Gesetz z roku 1983. Ten byl naposledy novelizován loni.

Dle tohoto zákona nesmí členové federální vlády, ale i vlády jednotlivých států či členové národní rady zastávat jiné placené funkce v soukromém sektoru. Po nástupu do vlády musí neprodleně informovat Komisi pro nesoulad (Incompatilibity Committee) o všech svých pracovních postech a na její doporučení z nich v následujících třech měsících odstoupit.

Za zaměstnání se nepovažuje správa vlastního majetku či práce v čele dobrovolného společenství profesionálů (§ 2).

Pokud člen federální či státní vlády vlastní podíly ve společnostech nesmí tyto firmy mít s federací resp. se státem žádné smlouvy (§ 3).