Přehled ověřených výroků

Podle údajů agentury Frontex prošlo v roce 2015 tzv. Balkánskou cestou 763 958 migrantů. Tato cesta je využívána zejména asijskými migranty, kteří pro vstup do Evropy překračují v drtivé většině hranice Bulharsko-Turecko a Řecko-Turecko. Původně trasa vedla přes země západního Balkánu do Maďarska a dále směrem do Západní a Severní Evropy. Po vystavění plotu na srbsko-maďarsko-chorvatské hranici se migrační cesta přesunula ze Srbska do Bosny a Hercegoviny, Chorvatska a také Slovinska. V průběhu září přicházelo na Makedonskou hranici zhruba 3 000 a na Srbskou 2 000 lidí každý den.

Migrační cesta přes Balkán směrem do Německa

zdroj: ČTK

V prostoru Střední Evropy migrace zasáhla nejvíce Maďarsko a Rakousko. Podle statistik Eurostatu přijaly maďarské úřady jen za třetí čtvrtletí loňského roku 108 tisíc žádostí o azyl, rakouské za stejné období necelých 28 tisíc. Pro srovnání, Česká republika přijala v období od července do září 260 a Slovensko 15 žádostí o azyl. Celkově pak Maďarsko přijalo jen za první tři čtvrtletí roku 2015 přes 170 tisíc žádostí o azyl.

Počty žádostí o azyl napříč Evropou v roce 2015

zdroj: BBC

O řecké dluhové krizi se začalo mluvit v roce 2009, kdy země, která se do Euroźony dostala statistickým podvodem, přiznala neschpnost splácet svoje závazky, což vedlo ke snížení ratingu od hlavních ratingových agentur. Půjčky pak Řecku poskytl MMF i Evropský stabilizační mechanismus.

Podle posledních dostupných údajů tvořily naprostou většinu řeckého dluhu právě půjčky z Eurozóny (197 miliard eur) a MMF (43 miliard eur).

Z výše uvedeného je zřejmé, že problémem byl dluh státu, nikoliv dluhy bank.

Pravdivé není ani tvrzení o tom, že dluhy rostou. Naopak, od vypuknutí dluhové krize Řecko muselo kvůli podmínkám věřitelů výrazně restrukturalizovat svoji ekonomiku a podařilo se snížit nomimální výši dluhu, v poměru HDP se pak drží celkem stabilně na úrovni přibližně 170 % HDP.

Rok200920102011201220132014Q3 2015v milionech eur300 867330 372356 003304 814319 215317 117301 908v % HDP126,7146,2172,0159,4177,0178,6171,0 Zdroj: Eurostat (2009-2014, 2015)

Výrok hodnotíme jako neověřitelný. Naší analýzou bylo zjištěno, že výsledky jednotlivých průzkumů se liší natolik, že nelze jednoznačně určit, nakolik a zda vůbec nespokojenost se členstvím v EU roste.

Výsledky několikaletých průzkumů spokojenosti s EU poskytují dvě české instituce, STEM a CVVM. Rozdílnost jejich průzkumů může být významně ovlivněna metodikou obou institucí, jak vzápětí vysvětlíme.

VÝSLEDKY AGENTURY STEM

Podle průzkumu (.pdf) STEM z poloviny roku 2015, což jsou nejaktuálnější data, bylo se členstvím v EU nespokojeno 61 % dotázaných občanů. K tomuto číslu dojdeme sečtením odpovědí „určitě nespokojen“ a „spíše nespokojen“. STEM však narozdíl od CVVM nenabízí některou neutrální variantu, přestože je statisticky více než pravděpodobné, že někteří z respondentů nemají k této otázce utvořený názor, případně je jim členství v EU lhostejné. Přiložený graf míry spokojenosti se členstvím v EU by tedy měl zrcadlově odpovídat i křivce nespokojenosti. Pokud spokojenost podle průzkumu klesá, jak píše STEM, znamená to dle této metodiky, že nespokojenost roste.

Graf míry spokojenosti se členstvím v EU

Zdroj: STEM (.pdf, str. 2)

VÝSLEDKY AGENTURY CVVM

Jinak je tomu však u Sociologického ústavu AV ČR a jeho Centra pro výzkum veřejného mínění. Údaje (.pdf) CVVM jsou aktuální k dubnu 2015. Zde bylo naopak nabídnuto 6 kategorií, jak můžete vidět v přiloženém grafu. Z něj také zjistíte informace zcela jiné než z průzkumů STEM.

Pokud bychom se tedy drželi porovnání kategorií „velmi spokojen“, „spíše spokojen“, „velmi nespokojen“ a „spíše nespokojen“, dojdeme k závěru, že podle CVVM spokojenost neklesá, ale naopak roste. Vedle toho nespokojenost mírně klesá.

Závěrem tedy lze říci, že průzkumy jsou vzájemně kontradiktorní a odlišnost výsledků lze přisuzovat mimo jiné i metodice, kdy CVVM nabízí kategorii neutrální a kategorii "nevím". Přičemž grafy ukazují, že právě první z těchto kategorií je notně využívána.

Přijetím současného vládního návrhu ústavního zákona o obecném referendu se nemění základní principy zastupitelské demokracie dané ústavou. Referendum má podle zákona jasně vymezené oblasti, kterých se nebude moci týkat:

"Čl. 2 Předmět referenda

(1) V referendu lze rozhodovat o věcech vnitřní nebo zahraniční politiky státu s výjimkou rozhodování o
a) základních právech a svobodách,
b) státním rozpočtu a ve věcech znamenajících zásah do právní úpravy nebo správy daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění,
c) porušení závazků, které pro Českou republiku vyplývají z mezinárodního práva,
d) ustanovování jednotlivých osob do funkcí a o jejich odvolávání z funkcí,
e) individuálních právech a povinnostech.

(2) Referendem nelze schvalovat právní předpisy."

Dále je podle návrhu možnost referenda podmíněna peticí s podpisy minimálně 250 tisíc občanů; k platnosti referenda je nutné, aby se pro jednu z odpovědí vyslovila nadpoloviční většina hlasujících a současně nejméně 25 % všech občanů oprávněných v referendu hlasovat. I tyto podmínky by měly zaručit, že tento nástroj nebude nadužíván.

Na konci května 2014 byla do Senátu doručena novela Ústavy ČR, jejímž smyslem je rozšířit kontrolní pravomoci NKÚ. Od předloňského května se novela nedostala na pořad jednání. Na počátku ledna loňského roku navštívil předseda Senátu Milan Štěch NKÚ a nechal se slyšet, že novela má šanci na schválení, nicméně od jeho návštěvy u předsedy NKÚ Miroslava Kaly zůstala novela slovy Zbyňka Stanjury "zaparkovaná v Senátu".

Při projednávání ústavního zákona je procedura přijímání poněkud odlišná od přijímání zákonů běžných. V případě, že Senát do 30 dní návrh neprojedná a nevyjádří se, nenastává fikce souhlasu a zákon se nepostupuje dále. Podobné účinky nemá ani vyjádření vůle se návrhem nezabývat, Poslanecká sněmovna nemůže Senát přehlasovat. Je tomu tak z toho důvodu, že dle § 39 Ústavy je ke schválení ústavních zákonů potřeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců a třípětinové většiny přítomných senátorů. Toto ustanovení nelze modifikovat běžným zákonem (např. jednacím řádem), neboť je vůči němu vyšší právní síly. Ustanovení § 97 odst. 2 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny tedy umožňuje zkrátit legislativní proces pouze pro zákony, u nichž to Ústava takto nevylučuje. Novela Ústavy je však ústavním zákonem a její přijetí proto zkrátit nelze. Je proto reálně možné, že bude přes dva roky ležet v Senátu.

Dodáváme, že v horní komoře má v současné době vládní koalice většinu.

Evropský právní řád (acquis communautaire) je souhrn všech právních pravidel v jakékoliv formě (obecně závazných i individuálně závazných aktů) a dokonce i právně nezávazných dokumentů (deklarace, prohlášení, Bílé knihy, strategie atd.), které se vztahují k činnosti Evropské unie.

V roce 2001 odhadovala Evropská komise, že sekundární legislativa, která je součástí Evropského právního řádu, má rozsah asi 80 tisíc stran, s tím, že ročně se vytvoří zhruba 5 tisíc stran legislativy.

Podle materiálu britského parlamentu (.pdf str. 8) vyprodukovala Evropská unie do roku 2005 na 170 tisíc stránek aktivní legislativy. Ten samý materiál (How much legislation comes fromEurope? říjen 2010) předvídá, že v roce 2020 bude počet stránek více než dvojnásobný. Vítu Jedličkovi tedy dáváme zapravdu.

Návrh ústavního zákona o celostátním referendu předložilo hnutí Úsvit (ještě před svým rozštěpením) do Poslanecké sněmovny v lednu 2014.

Tento návrh (.pdf) obsahoval následující vymezení možných otázek:

Čl. 1(1) V celostátním referendu lid České republiky rozhodujea) o všech věcech vnitřní nebo zahraniční politiky státu,
b) o návrhu zákona, včetně ústavního, nebo
c) o souhlasu k ratifikaci nebo výpovědi mezinárodní smlouvy
(dále jen „referendum“).(2) Otázka pro referendum nesmí směřovat ke změně podstatných náležitostí
demokratického právního státu, jakož ania) ke zrušení nebo omezení ústavně zaručených základních práv a svobod,
b) k rozhodnutí, které by bylo v rozporu se závazky, které pro Českou republiku vyplývají
z mezinárodního práva, nebo
c) k zásahu do výkonu moci soudní.

Je tedy zjevné, že podle návrhu by šlo hlasovat o setrvání v Evropské unii či přijetí eura. Tuto otázku by posuzoval podle článku 5 návrhu Ústavní soud (je-li v souladu se článkem 1 tohoto návrhu zákona.)

Návrh byl v hlasování zamítnut již v 1. čtení. Proti návrhu hlasovaly strany vládní koalice, opoziční TOP 09, ODS a část klubu KSČM se při hlasování zdržela.

Článek 10 Okamurova návrhu pak řešil právě závaznost výsledku referenda.

(1) Rozhodnutí přijatá v referendu jsou závazná pro všechny orgány i osoby. Okamura má pravdu, že pokud by byl přijat jím navržený zákon (a byl-li by shledán jako konformní s Ústavou České republiky), tak by podle něj šlo rozhodovat o otázkách, o kterých Okamura mluví. Stejně tak návrh popisuje závaznost případného schváleného referenda. Doplňme, že se jedná o spekulaci Okamury (především pak v otázce výsledků možného referenda), čistě teoreticky je ovšem jeho výrok pravdivý.

Při hodnocení výroku jsme vycházeli z volebního programu hnutí ANO a z pohledu do lavic celostátních zastupitelských sborů. Můžeme tak konstatovat, že hnutí ANO se ve svém programu střetu zájmů příliš nevěnovalo a do politiky také zatím nevstoupila "spousta" miliardářů či podnikatelů, u kterých by panovala výrazná obava ze střetu zájmů. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

"ANO bude prosazovat novelu zákona o střetu zájmů, která pro poslance, senátory, členy vlády a vysoké státní úředníky zavede nově povinnost vyplnit majetková přiznání elektronicky ke dni nástupu do funkce, reportovat a doložit v majetkovém přiznání, v jakých obchodních společnostech vlastní podíly, včetně dokladů o jednotlivých transakcích a smluvních stranách," zní jeden z bodů ve zkráceném programu Hnutí ANO pro sněmovní volby roku 2013. V resortním programu, kde se dále rozvádějí jednolivé programové body, už ale o střetu zájmů nic nenajdeme. Sám předseda hnutí je však ze střetu zájmů často obviňován jak občany, tak například od europoslankyně Grässlové.

O střetu zájmů se dá hovořit i u zmíněného senátora Iva Valenty, kde však největším problémem není jeho působení v médiích (koupil poloviční podíl ve společnosti Our Media, která provozuje server Parlamentní listy, je také vydavatelem regionálního týdeníku Dobrý den s Kurýrem, a čerstvě také plánuje koupit třetinový podíl ve společnosti Praha TV), ale jeho hazardní byznys, kvůli kterému dokonce zahájil s Českou republikou arbitráž. Jako senátor se také podílí na tvorbě zákonů, které jeho byznys regulují.

V senátu zasedá za hnutí ANO další podnikatel, majitel textilky Juta Jiří Hlavatý. Obecně se ale dá říct, že do politiky na celostátní úrovni se mnoho podnikatelů či miliardářů "nehrne".

Na základě výstupu datových žurnalistů Českého rozhlasu je výrok hodnocen jako nepravdivý. Absolventi vysoké školy ŠKODA AUTO mají skutečně velmi vysokou uplatnitelnost, ta ovšem jednak nedosahuje 99 % a pak nejde také o zcela vyjímečný fakt i v porovnání s veřejnými vysokými školami s jiným zaměřením.

Studenti VŠ ŠKODA AUTO mají podle dat týmu datových žurnalistů ČRO z července 2015 uplatnitelnost 95 % (jde o čísla za rok 2014). Na webu vysokeskoly.cz pak lze dohledat informaci, že v letech 2009-2014 se nezaměstnanost mezi absolventy této školy pohybovala na škále 0 - 6,1 %.

Při dalším zkoumání dat zjistíme, že uplatnitelnost pouze 60 % u žádné české vysoké školy není reálným číslem. Uveďme, že tým datových žurnalistů zkoumal školy alespoň s 50 absolventy, " u menších škol je číslo nestabilní, meziročně se počty absolventů dané školy i jejich množství na úřadu práce může výrazně lišit", jak uvádí na webu ČRo. Upozorňujeme tedy, že u škol s malým počtem absolventů se mohou čísla v procentuálním vyjádření mezi jednotlivými roky značně lišit, byť v absolutním počtu se počet nezaměstnaných absolventů bude měnit pouze v jednotlivcích.

Nejnižší uplatnitnelnosti dosáhla Západomoravská vysoká škola Třebíč a Akademie výtvarných umění v Praze, kde ale shodně na úřadech práce bylo 16 % jejich absolventů a ne 40, jak tvrdí prezident Zeman.

Rakouský ministr obrany na jednání ministrů skutečně prohlásil, že Rakousko má v plánu společně s Itálií rozmístit vojáky v Brenneru. Tato akce má být přitom odpovědí na očekávaný nárůst počtu migrantů směřujících dál na sever Evropy. O výsledcích jednání informovala například agentura Reuteurs.

Rozchází se tak s názorem německé kancléřky Merkelové, která je kritická vůči zpřísněným hraničním kontrolám v EU. Ještě na konci loňského roku přitom měla Merkelová podporu Rakouska, zejména díky spolupráci s kancléřem Faymannem. Rakouský kancléř ještě v září 2015 kritizoval maďarskou politiku stavění plotů a hraničních stráží, přičemž v současné době ji následuje. Informovalo o tom německé seriózní médium Deutche Welle.

Mezi další restriktivní opatření Rakouska patří omezení počtu přijímaných žádostí o azyl.

Novou protiimigrační rétoriku a kritiku německého přístupu potvrzuje prohlášení rakouského ministra zahraničí Kurze: „Rád bych jasně sdělil Evropě, zejména Německu, že zvací politika musí být ukončena.“

Restriktivní opatření zavedlo Rakousko před únorovým summitem EU, kdy potvrdilo shodu s východními státy EU a Balkánem ve snaze uzavřít hranice mezi EU a Řeckem. Rakousko se tak připojilo k Sobotkou navrhovaném záložním plánu, na kterém se V4 shodla na únorovém summitu v Praze. V4 přitom vyzvala ostatní členské státy EU k zastavení migračního proudu.