Přehled ověřených výroků

Okamura ve svém výroku korektně uvádí, že by Česká republika měla celkem přijmout 3091 osob. V ostatních aspektech svého výroku se ovšem zásadně mýlí.

3091 lidí, které má ČR přijmout, by mohlo do země přijít v horizontu 2 let, vláda jako taková neodsouhlasila víc než polovinu z tohoto čísla, neboť hlasovala proti kvótám. Kvóty ve skutečnosti nepodpořily všechny státy střední Evropy vyjma ČR, jak Okamura uvádí. Další nepřesnosti se předseda SPD dopouští při interpretaci pozice ČR vůči kvótám (ta zůstává dlouhodobě odmítavá). Celkové číslo potenciálně přijímaných osob se nespojuje s náboženským vyznáním. Z důvodů těchto nepřesností je výrok hodnocen jako nepravdivý.

Premiér Sobotka v písemné interpelaci Tomiu Okamurovi napsal, že Česká republika přijme do konce roku 2017 celkem 3091 osob. Z tohoto celku však vláda podpořila případné přijetí 1500 lidí a to na základě dobrovolnosti. Naproti tomu tzv. kvóty, které České republice přidělují zbývající počet, česká vláda prostřednictvím ministra Chovance na jednání ministrů vnitra zemí EU v září 2015 odmítla. Ze všech evropských zemí proti kvótám hlasovala právě Česká republika, dále Slovensko, Maďarko, Rumunsko a zdrželo se Finsko. Je tedy zjevné, že Okamura nemluví pravdu ohledně přístupu vlády a také v tom, že ostatní středoevropské země byly proti narozdíl od nás. Kvóty podpořily 3 ze 4 sousedních zemí České republiky.

To, že i přes tento fakt kvóty platí, vychází z platných evropských pravidel a vláda s tím reálně nic nenadělá, neboť kvóty jsou platné rozhodnutím zmíněného summitu. Vláda také kvóty nadále odmítá. Nový návrh Komise, který pracuje opět s myšlenkou relokace osob, odmítla na svém jednání vláda. To oznámil veřejně premiér. Není tedy pravdou, že by vláda měnila svou pozici, ve skutečnosti je konzistentní. Sobotka nově pouze nevyloučil, že při případném schválení nových kvót (přes odpor ČR) využije možnost podání žaloby k příslušným evropským institucím.

Celkový počet 3091 osob, který Okamura uvádí, navíc nijak nespecifikuje víru případných příchozích osob. Není tedy pravdou, že by šlo automaticky o vyznavače islámu, byť z logiky směrů migračních toků je pravděpodobné, že mezi nimi bude muslimů většina.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný. Naší analýzou bylo zjištěno, že výsledky jednotlivých průzkumů se liší natolik, že nelze jednoznačně určit, nakolik a zda vůbec nespokojenost se členstvím v EU roste.

Výsledky několikaletých průzkumů spokojenosti s EU poskytují dvě české instituce, STEM a CVVM. Rozdílnost jejich průzkumů může být významně ovlivněna metodikou obou institucí, jak vzápětí vysvětlíme.

VÝSLEDKY AGENTURY STEM

Podle průzkumu (.pdf) STEM z poloviny roku 2015, což jsou nejaktuálnější data, bylo se členstvím v EU nespokojeno 61 % dotázaných občanů. K tomuto číslu dojdeme sečtením odpovědí „určitě nespokojen“ a „spíše nespokojen“. STEM však narozdíl od CVVM nenabízí některou neutrální variantu, přestože je statisticky více než pravděpodobné, že někteří z respondentů nemají k této otázce utvořený názor, případně je jim členství v EU lhostejné. Přiložený graf míry spokojenosti se členstvím v EU by tedy měl zrcadlově odpovídat i křivce nespokojenosti. Pokud spokojenost podle průzkumu klesá, jak píše STEM, znamená to dle této metodiky, že nespokojenost roste.

Graf míry spokojenosti se členstvím v EU

Zdroj: STEM (.pdf, str. 2)

VÝSLEDKY AGENTURY CVVM

Jinak je tomu však u Sociologického ústavu AV ČR a jeho Centra pro výzkum veřejného mínění. Údaje (.pdf) CVVM jsou aktuální k dubnu 2015. Zde bylo naopak nabídnuto 6 kategorií, jak můžete vidět v přiloženém grafu. Z něj také zjistíte informace zcela jiné než z průzkumů STEM.

Pokud bychom se tedy drželi porovnání kategorií „velmi spokojen“, „spíše spokojen“, „velmi nespokojen“ a „spíše nespokojen“, dojdeme k závěru, že podle CVVM spokojenost neklesá, ale naopak roste. Vedle toho nespokojenost mírně klesá.

Závěrem tedy lze říci, že průzkumy jsou vzájemně kontradiktorní a odlišnost výsledků lze přisuzovat mimo jiné i metodice, kdy CVVM nabízí kategorii neutrální a kategorii "nevím". Přičemž grafy ukazují, že právě první z těchto kategorií je notně využívána.

13. února 2015 předseda ODS řekl ve Sněmovně: „Pan předseda Mihola se zeptal, kdo to připravoval a proč jsme to nedělali. Já mu rád odpovím. Připravoval jsem to já. Ten školský zákon, který tady předkládá pan ministr Chládek, a je to tak dobře, byl z velké části připraven pod mým vedením na Ministerstvu školství. To je správná kontinuita.“

Jak je patrné ze záznamů o hlasování v předchozím výroku předsedy Stanjury, všechny zmíněné body byly skutečně přijaty hlasy poslanců vládní koalice, resp. bez jejich podpory by nebyly přijaty. Výrok tady hodnotíme jako pravdivý.

Ve volbách do Poslanecké sněmovny, konaných v říjnu 2013, získaly vládní strany 111 mandátů v následujícím rozložení:

ČSSD: 50

ANO 2011: 47

KDU-ČSL: 14

Počet členůposlaneckých klubů v současnosti odpovídá počtu získaných mandátů, a lze tak říci, že ke ztenčení vládní většiny za uplynulé dva roky nedošlo.

Problémy s prosazením svých rozhodnutí z důvody nedostatku hlasů měla například druhá vláda Mirka Topolánka, která musela ze Sněmovnystáhnout návrhy smluv o umístění amerického radaru v Brdech.

Jak je patrné z prostorového modelu webu Kohovolit.cz, v době vlády Petra Nečase se zvyšoval počet nezařazených poslanců (označených červeně), kteří při hlasování přebíhali mezi vládou a opozicí. V polovině funkčního období k opozici přešla celá strana Věci veřejné (označená zeleně). Tato vláda měla dlouhodobé problémy například s prosazením zvýšení DPH.

Po pádu Nečasovy vlády pak ODS kvůli vnitřní nejednotě při vyslovování nedůvěry kabinetu Jiřího Rusnokanesehnala 101 hlasů, což vedlo k rozbití teoretické koalice pod vedením Miroslavy Němcové a k cestě k předčasným volbám.

Je tedy zřejmé, že zatímco dřívější pravicové vlády měly často problém prosadit své návrhy získáním potřebné většiny, současná Sobotkova vláda se s těmito problémy zatím nepotýká.

Je pravdou, že dotaci na projekt tzv. Čapího hnízda schválil Středočeský kraj pod vedením hejtmana Bendla (ODS). Nastupující nové vedení pod vedením hejtmana Ratha (ČSSD) provedlo několik šetření všech velkých dotačních projektů včetně Čapího hnízda. Stejně tak je pravdou, že jediným negativním výsledkem kontrol bylo uložení šesti milionové pokuty, i přesto, že audity minimálně v jednom případě naznačovali porušení dotačních pravidel. Pokuta ale byla na základě podkladů tehdejšího ředitele dotačního úřadu Středočeského kraje a dnešního náměstka Ministerstva průmyslu a obchodu a poradce premiéra Sobotky Tomáše Novotného snížena na 1 % původní částky. Náměstek Novotný se k věci vyjádřil takto:

“V reakci na informace týkající se kauzy Čapí hnízdo zveřejněné v on-line deníku Neovlivní.cz, bych rád jako bývalý ředitel Úřadu Regionální rady ROP Střední Čechy uvedl několik poznámek: Ředitelem tohoto Úřadu jsem se stal na začátku roku 2009, čili až po vyhlášení výzvy č. 4 v oblasti cestovního ruchu, ve které uspěl projekt Farma Čapí hnízdo. Tedy poté, co byl tento projekt schválen a poté, co byla podepsána mezi příjemcem a poskytovatelem ROP Střední Čechy smlouva o poskytnutí dotace.

Audit v rámci své standardní činnosti v roce 2011 identifikoval u tohoto projektu nesrovnalost, která vedla k vypsání odvodu za porušení rozpočtové kázně ve výši zhruba 3,7 milionů Kč. Příjemce dotace podal proti tomuto odvodu odvolání. Výbor Regionální rady v roce 2011 odvolání vyhověl v rámci platných předpisů a svých pravomocí v souladu se Závazným pokynem pro uplatňování finančních korekcí, a prominul 99 % vypsaného odvodu a příslušenství. Tento postup byl standardní a je uplatňován i v jiných obdobných případech. Podotýkám, že v té době nebylo známo, že za projektem Čapí hnízdo stojí společnost Agrofert, natož její majitel.”

Tvrzení Miroslava Kalouska odpovídá průzkumu veřejného mínění zpracovávaného Centrem veřejného mínění (.pdf, str. 2), dle kterého v posledních měsících více než 60 procent respondentů odpovědělo, že by Česká republika neměla vůbec přijímat uprchlíky z válkou zasažených zemí (cca 30 procent by pak umožnilo uprchlíkům dočasný pobyt do doby, než se situace v jejich zemi vyřeší).

O zájmu či nezájmu uprchlíků o Českou republiku svědčí např. statistiky Ministerstva vnitra (.pdf), podle kterých zde o mezinárodní ochranu v roce 2015 požádalo 1525 osob. Největší podíl tvořili Ukrajinci, kterých bylo 694. Na druhém místě se s velkým odstupem umístili Syřané (134 osob). Třetí největší počet si pak připsali Kubánci (128 osob).

Zmíněné jednání Senátu proběhlo 3. března tohoto roku. Jednalo se o jednání s oficiálním názvem Rozhodování a návrh usnesení k jednání a výrokům prezidenta republiky. Jednání se zúčastnilo 35 senátorů, z nichž 18 se vyjádřilo k přijetí návrhu, 7 senátorů návrh odmítlo a 10 senátorů se zdrželo hlasování. Výsledky hlasování jsou zaznamenány na webových stránkách Senátu a je možné vidět hlasování v rámci jednotlivých parlamentních stran. Na jednání se nezúčastnilo 46 senátorů.

O výsledcích jednání informovala ČT24 a na jejích webových stránkách je shrnuto usnesení Senátu. Senát vyzval prezidenta, aby svými výroky a činy nerozděloval společnost. Prezident na vyjádření Senátu reagoval a podle zdroje Českého rozhlasu odmítl být ve svých výrocích zdrženlivější, jak mu to Senát doporučil. Důvodem pro jednání Senátu byly hlavně slovní výpady prezidenta vůči premiérovi nebo jednání prezidenta při oslavách 17. listopadu na pražském Albertově, jak také informoval Český rozhlas.

Když pomineme fakt, že striktně vzato ne všichni ministři zemědělství ve zmiňovaném období byli členové či nominanti za ODS (zmiňme Jakuba Šebestu a Miroslava Tomana), zádrhel nastává s daty z grafů.

Součet částek přidělených žadatelům s projekty do jednoho milionu korun (ve smyslu živočišné i rostlinné výroby) v prvním kole Programu rozvoje venkova z roku 2015 podle tiskové zprávy z října skutečně dosahoval čásky 176 312 764 Kč, která se blíží zmiňovaným 180 milionům. Ekvivalentní údaje za oněch sedm let však na stránkách Ministerstva zemědělství uvedené v závislosti na velikosti projektu nejsou.

Ministerstvo zemědělství bylo v tomto směru kontaktováno, avšak do vydání nepřišla z jeho strany odpověď, tudíž tvrzení hodnotíme jako neověřitelné.

Toto vyjádření představitelé Nadačního fondu Generace 21 opravdu zveřejnili.

Na webu NF Generace 21 najdeme následující text ze dne 6. 4. 2016: „25 osob z projektu NF G21 opustilo program NF, vzdalo se azylu ČR a vstoupilo nelegálně na území Německa. Nebylo to rozhodnutí všech 25, ale podle našich informací 2 muži ze skupiny zřejmě přesvědčili ostatní. Jeden z uprchlíků nám například uvedl, že by raději zůstal v ČR, že se mu zde líbí, ale rodina ho donutila.“

Dan Drápal, jeden ze zástupů projektu, na svém webu napsal, že může jít o iniciativu starších členů rodiny: „Motiv brněnské rodiny je jasný: Staří rodiče trpí steskem po domově a chtějí se vrátit. Vztah mezi starými a mladými je v Iráku hodně jiný než v České republice. Stáří je mnohem více ctěno a vůle rodičů je vesměs respektována. Dokážu si představit, že rozhodování střední generace nebylo vůbec jednoduché. Na jedné straně snaha vyhovět rodičům, na druhé straně úvahy o budoucnosti vlastních dětí.(...) Osobně bych v jejich situaci dal přednost úvahám o budoucnosti vlastních dětí a dal bych jí přednost před snahou vyhovět rodičům. Nicméně jsou to svobodní lidé, kteří sami nesou zodpovědnost za své rozhodnutí. Je mi to líto, ale na druhé straně je chápu a nikdy nebyl důvod podezírat je z nějakých postranních úmyslů nebo nevděčnosti jako Generaci 21, tak České republice obecně.“