Přehled ověřených výroků

V českém vzdělávacím systému má inkluze své místo již dlouhou dobu. Pojednávala o ní už Bílá kniha(.pdf., str. 59) pro vzdělávání z roku 2001. Na tento strategický dokument navazuje školský zákon z roku 2004. Vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů nadaných upravuje §16 zákona.

Podle něj „děti, žáci a studenti se speciálními vzdělávacími potřebami mají právo na vzdělávání, jehož obsah, formy a metody odpovídají jejich vzdělávacím potřebám a možnostem, na vytvoření nezbytných podmínek, které toto vzdělávání umožní, a na poradenskou pomoc školy a školského poradenského zařízení.”

Inkluze byla také zahrnuta do Rámcového vzdělávacího programu (.pdf), který přímo upravuje vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením.

V lednu 2016 byl školský zákon upraven vyhláškou 27/2016 Sb., která zavádí nová pravidla pro zařazování žáků se speciálními vzdělávacími potřebami do škol, podpůrná opatření a další úpravy týkající se inkluzivního vzdělávání.

Česká republika rozvojově pomáhá dle Koncepce zahraniční rozvojové spolupráce na období 2010–2017 v pěti programových zemích (Afghánistán, Bosna a Hercegovina, Etiopie, Moldavsko, Mongolsko), v pěti zemích projektových (Gruzie, Kambodža, Kosovo, Palestinská autonomní území, Srbsko) a ve čtyřech zemích dříve programových, s nimiž bude pomoc pokračovat v jiném rozsahu a zaměření (Angola, Jemen, Vietnam, Zambie).

Informace o návratových dohodách (jinak také readmisních) nabízí Ministerstvo vnitra k roku 2012, kdy je měla Česká republika s celkem 14 státy světa: Německo, Polsko, Rakousko a Slovensko, dále pak Slovinsko, Maďarsko, Bulharsko, Rumunsko, Chorvatsko, Moldavsko, Kanadu a Vietnam. „Jednání s dalšími zeměmi proběhla či probíhají na úrovni Evropského společenství. V současné době je platná readmisní dohoda s Albánií, Hongkongem, Macaem, Srí Lankou, Ruskem, Ukrajinou, Moldavskem, Bosnou a Hercegovinou, Černou Horou, Makedonií a Srbskem.“ Další dohody byly k tomuto roku v různé fázi rozpracovanosti s Francií, Švýcarskem, Pákistánem, Tureckem, Marokem, Alžírskem, Čínou, Gruzií, Kapverdskou republikou, Arménií a Egyptem.

Na základě těchto informací zde máme Palestinu, Afghánistán, Etiopii, Mongolsko, Kambodžu, Kosovo, Angolu, Jemen a Zambii, se kterými k roku 2012 nebyla návratová dohoda uzavřena či o ní nebylo jednáno. Na základě těchto informací hodnotíme výrok jako pravdivý.

V případě povinných kvót je pozice České republiky poměrně konzistentní. Již od počátečního návrhu Evropské komise z května 2015 zastává vláda ČR pozici, že kvóty (povinné) nejsou řešením současné migrační krize a slovy tajemníka pro evropské záležitosti Tomáše Prouzy: Povinné kvóty na přerozdělování uprchlíků nepomohou ani uprchlíkům ani Evropě. Jejich příznivci rádi mluví o solidaritě, ale už si neuvědomují podstatnou věc, a to, že základem solidarity je dobrovolnost.

V současné době byla otázka dalších i permanentních uprchlických kvót v EU pozastavena. Kromě přetrvávajícího odporu zemí V4, ke kterým se opět připojilo Polsko, se pochybnosti objevují i na straně Španělska. I nové nizozemské předsednictví EU se kloní k názoru, že systém kvót pro přerozdělování uprchlíků v EU zatím nefunguje a sám o sobě problémy s migranty nevyřeší. Přesto ale podotýkají, že členské země EU by měly dostát svých už domluvených závazků v oblasti migrace.

Informace o hlídání hranic uvádí například zpráva agentury Frontex - agentura pro spolupráci při ochraně vnějších hranic EU, zřízená v r. 2014 právě Evropskou unií. Podle ní Řecko na počátku prosince roku 2015 zažádalo o pomoc ze strany Rapid Border Intervention Teams (RABITs) právě kvůli ochraně řeckých ostrovů před masivní imigrační vlnou z Turecka. Poskytnutí těchto jednotek je podmíněno i souběžným nasazením řeckých bezpečnostních jednotek.

O existenci řeckých kontrol v posledních měsících svědčí i zprávy ze světových médiích jako Huffington post (září 2015) či Spiegel, často v negativních konotacích. Od roku 2014 do konce ledna 2015 ve stejném regionu probíhala operace Poseidon sea, rovněž za měřená na regulaci migrace. K době ještě dřívější vydala Amnesty International v roce 2013 zprávu (.pdf), která poněkud jinak informuje o „střežení“ řecko-tureckých hranic.

Jak popisujeme v jednom z následujících výroků, přes Řecko do Evropy proudí okolo až 2 000 osob denně. Je tedy na zvážení, nakolik jsou tyto hraniční kontroly efektivní a skutečně plnící svou funkci. Totéž potvrzuje i aktuální zpráva Evropské komise (anglicky, zatím ve fázi návrhu), která explicitně říká, že jsou zde závažné nedostatky ve spravování vnější řecké hranice. Na druhou stranu je také otázkou, zda Řecko může samo efektivně střežit své hranice (zejména pak mořské) při bezprecedentnímu přílivu uprchlíků.

Strana kurdských pracujících (PKK) je jako teroristická organizace uznávána např. Spojenými státy, Velkou Británií (.pdf, str. 14) či Evropskou unií (.pdf, str. 3). Na druhou stranu, Rusko například nikdy PKK za teroristickou organizaci neoznačilo, i když bylo k tomuto Tureckem vyzýváno (.pdf, str. 10).

Pokud jde o teroristický útok v Ankaře, turecký premiér Davutoglu opravdu za možného útočníka označil milice syrských Kurdů YPG v koordinaci s PKK. V pátek 19. února se však k útoku přihlásila skupina Sokoli osvobození Kurdistánu (TAK), která byla s PKK v minulosti spojována. Premiér Davutoglu následně řekl, že odpovědnost YPG nadále nevylučuje s tím, že prohlášení TAK má být jen zástěrkou zakrývající vinu syrských Kurdů.

Faktem je, že za této situace nedokážeme spolehlivě označit organizaci PKK jako byť jen „pravděpodobné“ viníky teroristických útoků v Ankaře. Vzhledem k tomu, že toto spojení je meritem výroku, hodnotíme tento výrok jako neověřitelný.

DOPLNĚNÍ: Dne 22. února (tedy den po samotné debatě) se ukázalo, že dle testů DNA je pravděpodobným viníkem útoku v Ankaře opravdu člen organizace TAK.

Údaj o pravděpodobném objemu čínských investic v ČR uvedl Miloš Zeman při své návštěvě Číny v září roku 2015. Za přihlížení prezidenta při podpisu smluv pak jedna největších soukromých čínských společností CEFC oznámila nákup téměř 50% podílu v české letecké společnosti Travel Service, která drží podíl 34 % (.pdf str. 3) v Českých aeroliniích.

Dále CEEF převzala podíl 79,4 procenta ve společnosti Pivovary Lobkowicz, vstoupila do českých firem Médea Group a vydavatelství Empresa Media. Právě do skupiny Empresa Media přísluší společnost Barrandov Televizní Studio a.s. provozující Televizi Barrandov. Čínská společnost taktéž koupila většinový podíl v nejstarším ligovém fotbalovém klubu v Česku - Slavii.

Předmětnou částku deseti miliard však bohužel z veřejných zdrojů nelze potvrdit, neboť z výše uvedených transakcí lze dohledat výši ceny akvizice pouze u Pivovarů Lobkowicz (hodnota 1,9 mld. Kč). S ohledem na tuto skutečnost označujeme výrok jako neověřitelný, neboť nejsme schopni celkový objem investic přesně kvantifikovat.

V současné chvíli je vysoce pravděpodobné, že zákon dozná podstatných změn v důsledku pozměňovacích návrhů a je tedy přinejmenším předčasné předpovídat platnost či obsah finálního návrhu.

Vládní návrh zákona, který upravuje původní zákon z roku 2006 o střetu zájmů, byl schválen (pdf, str. 81) v červenci 2015 s navrhovanou účinností od začátku roku 2017.

Výše zmíněný pozměňovací návrh podle stránek Poslanecké sněmovny poslanec Chvojka písemně zatím nepředložil, přesto však dle mediálních zpráv půjde o významné zostření doposud navrhovaných podmínek. ČSSD již vyjádřila tomuto návrhu podporu. Záměr platnosti tohoto zákona až na nově jmenované členy vlády avizoval poslanec i v rozhovoru pro iDNES.cz. Obecně by šlo o výjimečný případ, pokud by takový zákon nesl retroaktivní účinky.

Z principu tak musíme výrok Bohuslava Sobotky jako neověřitelný. Dodáváme, že druhé čtení vládního návrhu je na programu42.schůze vlády, a to na 22.března.

Je pravdou, že při příležitosti prezidentských návštěv je potřeba učinit řadu bezpečnostních opatření. Jedním z nich je i zabezpečení kanalizace, kterého se využilo kupříkladu při návštěvě prezidenta USA Baracka Obamy v roce 2009. Takovýto postup ovšem není nový, podobně se dělo už při návštěvě Obamova předchůdce George Bushe v roce 2007.

Výrok hodnotíme jako pravdivý. Dle poslední zprávy (.pdf, eng, str. 8) mise OSN pro monitorování dodržování lidských práv na Ukrajině bylo odhadováno v období od poloviny dubna 2014 do listopadu 2015 přes 29 830 obětí napříč ukrajinskými civilisty, příslušníky ozbrojených sil a členy ozbrojených skupin.

Z toho to čísla bylo nejméně 9 098 úmrtí a 20 732 zraněných osob. Počet ztracených osob odhaduje mezinárodní komise Červeného kříže přes 1000 osob. Otázkou zůstává počet možných obětí z řad občanů RF.

Ministr Chovanec hovoří o 25 křesťanských uprchlících z Iráků, kteří pobývali na Jihlavsku v rámci projektu Nadačního fondu Generace 21. Skupina se vydala v sobotu 2. dubna autobusem do Německa, kde byla zadržena. Jak informovala ČTK, německá policie původně chtěla uprchlíky vrátit do Česka.

V pondělí však Německo svou žádost o předání stáhlo. Důvodem přitom mělo být právě to, že uprchlíci žádají v Německu o azyl, protože tam mají příbuzné. Později německé úřady opět změnily stanovisko a požádaly Česko o vzetí uprchlíků zpět. Jednaly přitom na základě Dublinského nařízení EU.