Přehled ověřených výroků

Ve Fondech Evropské Unie bylo dle Ministerstva pro místní rozvoj pro roky 2014 - 2020 pro ČR vyčleněno téměř 24 miliard eur. To je v přepočtu asi 640 miliard korun.

Bohuslav Sobotka se v nedávné době stal několikrát cílem hackerů. První atak přišel v listopadu minulého roku, neznámý útočník zneužil Sobotkovu e-mailovu adresu spravovanou Lidovým domem a odeslal redaktorce MF Dnes podezřelý e-mail. Den před Štědrým dnem se na jeho twitterovém účtu objevilo několik příspěvků s proti přistěhovaleckou tématikou. V pondělí 4. ledna 2016 hackeři zaútočili na premiérův blog na webu Aktuálně.cz a zveřejnili rasistické texty, o den později pak došlo ke zveřejnění nejvážnějšího útoku, na premiérův osobní e-mail.

Kromě Sobotky napadli hackeři i e-mailové účty Jana Birkeho a Jana Chvojky, který tuto informaci sdělil deníku Právo.

Československá ústava (Hlava druhá) z února 1920 rozdělila moc zákonodárnou mezi poslaneckou sněmovnu a senát.

První volby do 150 členného Senátu proběhly v dubnu 1920. Horní komora byla rozpuštěna 21. března 1939 protektorátním prezidentem Emilem Háchou.

Senát v roce 1945 nebyl obnoven (viz. Politický systém českých zemí 1848-1989, str. 123-124) a do roku 1948 jednal jednokomorový orgán. Podle ústavy 9. května z roku 1948 bylo Národní shromáždění jednokomorové a fungovalo až do federalizace státu v roce 1968 (Federální shromáždění).

Po schválení nové ústavy v roce 1968 (Hlava třetí) tvořily Federální shromáždění dvě komory: Sněmovna lidu a Sněmovna národů.

Mezi lety 1990 a 1992 mělo Československo čtyři komory. Na federální úrovni - Sněmovnu lidu a Sněmovnu národů a na národní úrovni Českou národní radu a Slovenskou národní radu.

Hlava druhá Ústavy České republiky říká, že moc zákonodárná náleží Parlamentu a ten je tvořen dvěma komorami, a to Poslaneckou sněmovnou a Senátem.

První volby do Senátu se uskutečnily až v roce 1996. Po přijetí nové Ústavy v roce 1992, trvalo totiž několik let, než byl přijatý i prováděcí zákon.

Změnu v této oblasti přinesl zákon č.134/2013 Sb. o některých opatřeních ke zvýšení transparentnosti akciových společností a o změně dalších zákonů. S počátkem od 1. ledna 2014 se tak vyloučila forma akcií na majitele, tedy těch, které ve své podstatě umožňovaly držet akcie společnosti anonymně. Veškerá akcionářská práva byla vázána k osobě, která se akcií prokáže, tedy ani samotná společnost neměla do toho okamžiku přehled o tom, kdo akcii vlastní. Zákon č. 134/2013 Sb. však velí tyto akciepřeměnit, a to buďto na akcie na jméno (které ze své podstaty nejsou anonymní), případně je imobilizovat nebo zaknihovat. Výlučně s těmito variantami počítá i novýzákon o obchodních korporacích.

Jednou z variant je tedy cenný papírimobilizovat, tedy varianta, kdy emitent uschová cenné papíry do hromadné úschovy. Občanský zákoník v části o cenných papírech a contrario stanovuje, že pokud nejde o cenný papír na řad nebo na jméno (zbývající je tedy právě cenný papír na majitele), uvádí se na cenném papíru při předání do úschovy jméno vlastníka. Takto imobilizovaný cenný papír tedy není anonymní.

Zaknihovaný cenný papír je pak takový, který je nahrazen zápisem do evidence a nelze jej převést jinak než změnou zápisu v této evidenci. Listinný cenný papír pak emitent (společnost) nechá zaknihovat doCentrálního depozitáře cenných papírů (CDCP). V této chvíli je však cenný papír registrován pouze společností. Aby se dostal do dispozice konkrétního akcionáře, musí být připsán na jeho majetkový účet v tomto depozitáři. K tomu je však nezbytné uvést přinejmenším číslo majetkového účtu, kód účastníka v CDCP, rodné číslo akcionáře. Pro zřízení majetkového účtu jsou pak třeba další informace. Akcie tedy ani v tomto případě není anonymní.

Dodáváme však, že vlastnictví anonymní akcie sice už v České republice možné není, nicméně není vyloučeno takovéto akcie převést na zahraniční společnost případně na fiktivního vlastníka. Tuto skutečnost rozebírá například Aktuálně.cz Sobotka však výrok vymezil tak, že jako takový je pravdivý.

Obecně k povinnosti/dobrovolnosti integrace cizinců uvádí Analýza aktuální situace v oblasti integraci cizinců na území České republiky z dílny Ministerstva vnitra (.pdf) na straně 10 uvádí:

" 4. Dobrovolnost vs. povinnost integrace
Integrace cizinců do společnosti je v zájmu státu resp. jeho obyvatel, stejně jako v zájmu
cizinců. Integrace doposud není povinností, ale právem ‐ využívání nabídky integračních opatření závisí na rozhodnutí cizince samého. "

20. listopadu 2015 přijala Vláda ČR usnesení č. 954, v kterém schválila nový koncept Státního integračního programu (SIP) platný od 1. ledna 2016. SIP je dle stránek Ministerstva vnitra je státní program " zaměřený na pomoc osobám s udělenou mezinárodní ochranou(dále „oprávněným osobám“) při jejich začlenění do společnosti, a to zejména v oblasti bydlení, odstranění jazykové bariéry a pomoci při vstupu na trh práce. " Usnesení č. 954 má klíčovou přílohu, která představuje zásady pro poskytování finančních prostředků Ministerstva vnitra na zajištění integrace osob s udělenou mezinárodní ochranou. V části C, článku 4, bodu 1 této přílohy se pak uvádí následující: "Oprávněná osoba může požádat o zařazení do SIP a vyslovit souhlas s tím, že osobní a další údaje budou poskytnuty budou sděleny generálnímu poskytovateli integračních služeb [...]" Tyto integrační služby obnáší mimo jiné i bezplatný 400-hodinový kurz češtiny.

Charita ČR, která je od roku 2016 generálním poskytovatelem integračních služeb na svých webových stránkách uvádí: "Pokud nebude oprávněná osoba pobývat v IAS [integrační azylové středisko], bude IP [integrační plán] vyhotoven ve spolupráci s oprávněnou osobou v co nejkratší době po udělení mezinárodní ochrany." Jelikož je účast v SIPu, včetně kurzů češtiny, podmíněna podáním žádosti ze strany oprávněné osoby či její spoluprací na přípravě IP, vskutku nejde o integraci povinnou.

Vláda ČR dne 20. listopadu 2015 skutečně schválila návrh Časového harmonogramu realizace konceptu přípravy systému elektronického mýta po 2016 (.pdf) ministra dopravy Dana Ťoka, který poskytuje nástin provozu stávajícího systému do roku 2019 (s. 1-3) a rámec zadávacího řízení pro pozdější roky (s. 4-5). Návrh harmonogramu počítal s podpisem smlouvy s nově vybraným Generálním dodavatelem v říjnu 2016 (s. 2). Vláda v dubnu 2015 schválila (.pdf) technologicky neutrální charakter řízení.

Dosavadním provozovatelem výběru mýta byla firma Kapsch, které měla ke konci roku 2016 vypršet desetiletá smlouva. Už koncem prosince 2015 vypadala lhůta vybrání nového provozovatele do konce roku 2016 neproveditelně.

Že ministerstvo vypsat nový tendr nestíhá podle plánu, se potvrdilo. Ministr Ťok uvedl, že Kapsch zůstane provozovatelem mýtného systému až do roku 2019. S nabídkou na provozování českého mýtného systému přišel slovenský SkyToll, provoz by společnost mohla převzít od začátku roku 2017, pokud se pro ni ministerstvo rozhodne do konce září.

Dohoda zmiňovaná premiérem Sobotkou tedy skutečně proběhla, realizace se ovšem zřejmě neuskuteční tak, jak bylo v návrhu harmonogramu naplánováno. Možnost zpoždění ovšem dokument (.pdf, s. 6) sám avizuje.

Výrok pana Jurečky potvrdilo Ministerstvo zemědělství. David Zima z Odboru potravinářského uvedl, že: "ministr Jurečka dopisem oslovil 12 ministrů zemědělství (ze: Slovenska, Maďarska, Polska, Slovinska, Chorvatska, Litvy, Lotyšska, Estonska, Rumunska, Bulharska, Německa a Rakouska) se žádostí o stanovisko, zda registrují na svém území stížnosti na dvojí kvalitu potravin, zda je řeší a jak a zda podpoří otevření diskuze na půdě Evropské unie. Dále pan ministr požádal Evropskou komisi, generálního ředitele DG SANTE, o zvážení, zda při dvojí kvalitě potravin nemůže jít o klamání spotřebitelů, a zda umožní diskuzi na půdě Evropské unie."

David Zima dále dodal: "Panu ministrovi byly prozatím doručeny odpovědi z 9 členských států a z DG SANTE. Z těchto 9 členských států, které odpověděly, iniciativu České republiky o otevření problematiky na vyšší úrovni na půdě EU je připraveno podpořit 6 států. Z odpovědi Evropské komise vyplynulo, že zváží projednání přednesené záležitosti v expertní skupině na půdě EU." Rozdílnost ve složení produktů se stejným názvem je v EU skutečně legální, což EU médiím potvrdila již v roce 2011.

Ministr mluví o změnách souvisejících s návrhem novely zákona o spotřebitelském úvěru, který za sebou má první čtení v Poslanecké sněmovně. Ten v § 11 odst. 3 (.pdf) zavádí registr nebankovních poskytovatelů, kteří budou moci poskytovat spotřebitelské úvěry. Tato změna by měla vést k větší ochraně spotřebitelů, neboť by spotřebitelské úvěry mohly poskytovat jen osoby, které splní určitá kritéria, obdrží licenci a budou zapsány do tohoto registru.

Pokud tedy poskytne úvěr neoprávněná osoba (nelicencovaná a nezapsaná v registru), bude se jednat o neoprávněné podnikání. Neoprávněné podnikání je trestným činem na základě § 251 trestního zákoníku. Jedná se o situaci, kdy osoba „neoprávněněve větším rozsahu poskytuje služby nebo provozuje výrobní, obchodní nebo jiné podnikání“. V případě škody velkého rozsahu pak za jeho spáchání hrozí trest odnětí svobody v délce až osmi let.

Co se pak týče zmíněné neplatnosti, právní jednání je neplatné mj. za situace, kdy se příčí dobrým mravům nebo "odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje". Občanský zákoník pak dává v druhé větě § 2999 odst. 1 Robertu Pelikánovi za pravdu, neboť říká, že "bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání." Právo na náhradu tedy nevznikne, neboť poskytnutí úvěru neoprávněným poskytovatelem bude porušením zákona, což povede k neplatnosti tohoto právního jednání.

Vládní návrh novely (.pdf, str. 5) zákona o střetu zájmů ukládá veřejným funkcionářům povinnost přiznávat na centrálním registru majetek, příjem darů, závazky a jiné vykonávané činnosti. Povinnost podat oznámení do registru se přitom podle novely (.pdf, str. 9) týká i vedoucích oddělení na městských úřadech.

Důvodová zpráva novely (.pdf, str. 19) informuje, že podle šetření z roku 2014 se povinnost podávat oznámení dotkne více než 35 000 veřejných funkcionářů. Počet oznámení se tak skutečně vyšplhá do desetitisíců a může nabýt až hodnot statisíců.

Pokud jde o podporu návrhu v Poslanecké sněmovně, tak rozdělení je následovné. Návrh podporují strany vládní koalice, proti jsou opoziční TOP 09 a ODS, potud Sobotka popisuje rozložení korektně.

Stanovisko KSČM je dohledatelné na jejím webu, v prohlášení z října 2015 poslanec Číp uvádí, že klub KSČM se zdrží hlasování.

Předseda poslaneckého klubu hnutí Úsvit Marek Černoch v červenci 2015 vydal text „EET = konec živnostníků v Čechách“, tedy ani od tohoto uskupení nelze očekávat podporu pro návrh. V průběhu projednávání pak Úsvit podal pozměňovací návrh (.pdf – viz Fiedler), který účinnost zákona posouvá na rok 2017 a subjektem evidence mají být pouze poplatníci DPH. Prohlášení, že by Úsvit hlasoval pro vládní návrh EET tak, jak je předložen, není dohledatelný.

Zbývá tedy strana SPD Tomia Okamury, která ovšem nemá sílu ani na to postavit poslanecký klub. Okamura ale podle svých slov také EET nepodpoří. Na svůj FB napsal (přepsal svůj rozhovor pro Parlamentní listy): „Andrej Babiš prosazuje EET, což já pokládám za neefektivní a drahý nástroj, který nic nepřinese, ale nepovažuji to za omezení lidské svobody v tom pravém slova smyslu. Za sebe říkám, že EET nepodpořím, protože vláda zamítla můj návrh zákona o osobní, hmotné a trestní odpovědnosti vrcholných politiků.“

Kromě vládní koalice se tedy podle prohlášení dalších stran nenajde žádný subjekt, který by aktivně hlasoval pro zavedení elektronické evidence tržeb.

Je pravdou, že za vlády Petra Nečase skutečně procházely některé návrhy podporou 1 hlasu, to bylo ovšem obvyklé i za vlád Špidly, Grosse a Paroubka (zde méně díky hlasovací koalici s KSČM), jejímž členem Bohuslav Sobotka byl. Nicméně Sobotka nemá pravdu v tom, když tvrdí, že vláda má v záloze další hlasy od opozičních stran pro aktivní podporu návrhu evidence tržeb.