Přehled ověřených výroků

Výrok lze s ohledem na data Českého statistického úřadu označit za pravdivý.

Dle šetření ČSÚ s názvem Životní podmínky 2014 (.pdf), které probíhá v České republice od roku 2005 , přičemž jsou zjišťovány životní podmínky domácností, včetně jejich příjmové a sociální situace, patří ke dlouhodobě příjmovou chudobou nejohroženějším skupinám dle věku děti do 18 let a neúplné rodiny s dětmi (viz následující grafy).

Z veřejně dostupných zdrojů se nám nepodařilo dohledat, zda byl skutečně u jednání v Pekingu přítomen i český velvyslanec. S dotazem na potvrzení informace jsme oslovili tiskový odbor Ministerstva zahraničních věcí. Výrok prozatím hodnotíme jako neověřitelný.

Co se týká návštěvy prezidenta v Moskvě, tak je pravdou, že při setkání s prezidentem Ruské federace nebyl velvyslanec Remek přítomen. Miloše Zemana doprovázel kancléř Mynář a poradce pro energetiku Nejedlý.

Zdroj fotky: RU.cz

Výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou. Ministr nemá obecnou povinnost být v Parlamentu při projednávání zákonů, je to však jeho právo. Marcel Chládek – jak ukazuje docházka při hlasování i interpelacích – ho skutečně využívá.

Marcel Chládek je senátorem od roku 2008 a 29. ledna 2014 se stal i ministrem školství. Souběh funkcí mu tedy ve chvíli vyslovení výroku trval opravdu devět a půl měsíce.

§ 34 odst. 2 zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci […], skutečně stanoví, že "při současném výkonu dvou funkcí představitele náleží představiteli plat stanovený tímto zákonem, který je vyšší,“ přičemž zákon upravuje platy:
„a) poslance a senátora Parlamentu […],
b) člena vlády,
c) prezidenta republiky,
d) soudce Ústavního soudu,
e) člena, viceprezidenta a prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu,
f) člena, místopředsedy a předsedy Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, člena, místopředsedy a předsedy Rady Ústavu pro studium totalitních režimů a člena a předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu, […]
g) soudce okresního, krajského a vrchního soudu, Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu […],
h) poslance Evropského parlamentu".

Ustanovení se tudíž vztahuje i na současný výkon funkce ministra a senátora.

Členové vlády mají právo – nikoliv přímo povinnost – se schůzí Parlamentu účastnit. Povinnost dostavit se by vznikla na základě usnesení Poslanecké sněmovny (Ústava ČR, čl. 38; § 55 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny).

Marcel Chládek byl k 26. květnu pátým nejvzornějším senátorem co do účasti na hlasování. Ve Sněmovně se jako ministr účastnil většiny interpelací na svou osobu (losování z 6. a 13. února, 20. března, 15. května, 12. a 19. června). Interpelace z 18. a 25. září mu však musely být odevzdány písemně.

Nenalezli jsme debaty o tom, zda by poslanci, kteří jsou zároveň ministry, neměli nepobírat jeden plat. Pouze skupina okolo Michala Haška navrhovala klouzavý mandát, který by svým zákazem souběhu těchto funkcí ovlivňoval i plat funkcionáře.

V Mali operuje několik teroristických organizací. Jedná se o Al Murabitoon a Ansar al-Din, která zastupuje tuarégské rebely. Obě dvě organizace spolupracují s Al Kájdou.

Tuarégové jako etnikum nejsou teroristickou organizací. Pouze jejich část se dožaduje samostatného státu. V červnu 2015 uzavřeli tuaregové v severoafrickém Mali dohodu o míru. Vláda slíbila větší zastoupení ve vládních institucích a začlenění do bezpečnostních složek na severu Mali

Andrej Babiš sice uvádí jiná data dokončení prací než média, ale jedná se o přípustnou odchylku. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

K sesuvu půdy na dálnici D8 došlo 7. června 2013. Odstraňování závalu bylo zahájeno 19. listopadu 2014 a zúčastnil se ho spolu s budoucím ministrem dopravy Danem Ťokem také Andrej Babiš, o čemž informovala např. Česká televize či iDnes.cz. Andrej Babiš však uvádí jiný termín dokončení prací než oba zdroje, které shodně uvedly duben 2015. Odklízení půdy tedy bude trvat téměř dva roky.

Je nutno podotknout, že trvalo 17 měsíců, než začala být zemina vůbec odstraňována, z toho 9 měsíců vládne kabinet, jehož místopředsedou je Andrej Babiš. Až do dnešního dne (4. prosince 2014) byl ministrem dopravy tohoto kabinetu Antonín Prachař z hnutí ANO.

Tento výrok hodnotíme na základě postoje vládní koalice k návrhům zákonů, které předkládal nebo spolupředkládal Miroslav Kalousek.

Předseda poslaneckého klubu TOP 09 je podepsán pod 11 návrhy zákonů v tomto volebním období. Projednáno jich bylo už celkem 7 (2 z nich jsou tzv. zákony Rekonstrukce státu a byly navrženy napříč politickým spektrem), a to tak, že byly buď zamítnuty v 1. čtení, vráceny či procházejí legislativním procesem.

Na první pohled tedy Kalousek pravdu nemluví, podíváme-li se ovšem na zlom mezi zákony, které projednány byly, a mezi těmi, které koalice k projednání nepřipustí, tak zjistíme, že tento zlom nastal s nástupem vlády Bohuslava Sobotky v únoru 2014 (Kalouskem navržené zákony byly projednávány do 11. února 2014, vláda získala důvěru o týden později).

Zákony, které byly do Poslanecké sněmovny předloženy 4. dubna 2014, 9. dubna 2014, 25. března 2015 a 5. května 2015, nebyly do této chvíle vůbec připuštěny k projednání. Na základě tohoto zjištění je výrok Miroslava Kalouska hodnocen jako pravdivý.

Na konci června 2015 se uskutečnil summit Evropské rady v Bruselu, na kterém lídři osmadvacítky odmítli návrh Komise na povinné přerozdělení počtu lidí podle předem určených kvót. Výsledkem zasedání bylo rozhodnutí přerozdělit si 60 000 uprchlíků na principu dobrovolnosti.

Závěry summitu kritizoval předseda ODS Petr Fiala, který se opřel do premiéra Bohuslava Sobotky s tím, že Česká republika bude muset přijmout mnohem více uprchlíků, než Evropská unie nařizovala. Rovněž kritizoval premiéra za nedostatečné záruky dočasnosti opatření a také za nepřesné podmínky, podle kterých si budeme moci uprchlíky vybírat. Kritikou podrobil Sobotku také na svém twitterovém účtu.

Již 27. května se Petr Fiala ke kvótám vyjádřil zcela v intencích svého výroku, když prohlásil:

" Kvóty musíme jasně odmítnout. Jak je jednou připustíme, bude jejich zvyšování nekonečné. "

V návaznosti na summit Evropské rady vláda 8. července prohlásila, že Česká republika přijme v horizontu dvou let 1500 uprchlíků. Zhruba 1100 jich země převezme z uprchlických táborů v Řecku a Itálii, zbylých 400 pak z táborů, které se nenacházejí na půdě EU (Vlada, Euractiv).

Pod neustále se zvyšujícím se tlakem a množstvím uprchlíků, kteří do Evropy míří, se Komise rozhodla, že členským státům nabídne zvýšení kvót na přijetí uprchlíků. Finální podoba návrhu Komise není známá, nicméně se hovoří o 120 tisících uprchlících. Pokud by čelní představitelé členských zemí tento návrh přijali, muselo by Česko přijmout přibližně 5000 až 5500 uprchlíků (Rozhlas, iHNed).

Plány na přerozdělování uprchlíků podle kvót se začaly objevovat v květnu 2015. Podle návrhu Komise, který počítal s přerozdělením 40 000 uprchlíků, kteří byli zadržováni v uprchlických táborech v Řecku a Itálii by Česku připadlo 1192 běženců. Již dříve představila Komise návrh přerozdělení 20.000 lidí, kteří jsou ještě mimo EU, v takovém případě by Česku připadlo dalších 525 osob.

Jiný návrh Komise z konce května 2015 počítal s přijetím 1328 uprchlíků.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, neboť se nepodařilo dohledat informace o počtu zaměstnanců v době, kdy Vratislav Mynář společnost kupoval a také informace o výši potřebných investic do rekonstrukce jeho vily.

V roce 1992 byla založena společnost RCP Recycling Park, s. r. o., do které v roce 1995 vlastnicky vstoupila společnost P.F.Invest, s.r.o., v níž je Vratislav Mynář společníkem dodnes, avšak ta se již nachází v likvidaci. Společníkem v RCP Recycling Park byl i Christian Tscherner (podle sídla a názvu jeho společnosti nejspíše občan Rakouska – pozn. Demagog.cz). K poslednímu dni roku 1997 se společnost přeměnila v akciovou.

Ode dne vzniku společnosti byl Mynář členem představenstva společnosti. (Od téhož dne až do roku 2001 byl místopředsedou představenstva také Christian Tscherner). V účetní uzávěrce za rok 2001 již jako jediný akcionář figuruje spol. EDS – CZ s.r.o. Dle notářského zápisu z 30. 5. 2002 se jediným akcionářem stala spol. SITA CZ s.r.o. V této době byla společnost také sloučena se společnostmi, ve kterých byla do té doby společníkem (RCP GLASS & TRADING s.r.o. a RCP - Recycling Park trans, s.r.o., ve kterých Mynář figuroval jako jednatel, a dále se Selio, spol. s r.o., Recycling servis, s.r.o., EKOHELP-RCP, s.r.o., RCP – Recycling Park Šumperk, s.r.o., EKO-SERVICE KTM a.s.) a vznikla nástupnická společnost SITA Moravia a.s. V prosinci 2004 se předsedou představenstva stal Francouz Hubert Perrin de Brichambaut. V této době také došlo k rapidnímu nárůstu základního kapitálu. A o dalších osm měsíců později se předsedou stal jiný Francouz Fabrice Marie Serge Rossignol. K 31. 12. 2005 došlo k fúzi se společností SITA a.s., která je vlastněna společností se sídlem v belgickém Bruselu.

Podle účetní uzávěrky za rok 1999 byl počet zaměstnanců v roce 1998 27. K 31. 12. 2013 zaměstnávala SITA CZ 897 zaměstnanců (v roce 2005 počet činil 553). Společnost dle výroční zprávy za rok 2013 byla v zisku cca 6,5 milionu korun. Předsedou představenstva je stále druhý z Francouzů Fabrice Rossignol (zdroj: obchodní rejstřík).

Kancléř Mynář koupil za 5,5 milionu vilu ve Strašnicích od advokáta Víta Širokého, jenž v minulosti zastupoval např. Romana Janouška. Makléř hodnotu vily odhadl na 7 až 9 milionů. Další z makléřů hodnotí kupní cenu také jako nízkou. V roce 2011 byla vila oceněna na 13,4 milionu. Město tuto vilu prodalo soukromému vlastníkovi v roce 2005, tedy před deseti lety. Podle Mynáře si rekonstrukce vyžádá minimálně deset milionů, avšak nezávislým odborným stanoviskem v této věci nedisponujeme.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože podle nejnovější statistiky eurostatu bylo v druhém kvartálu roku 2015 afghánských žadatelů o azyl ve členských zemích EU druhý nejvyšší počet (26 995) hned za žadateli ze Sýrie (43 995).

Výrok hodnotíme jako pravdivý. Pro trojčlenné a čtyřčlenné koalice je volební klauzule 15% a 20% a kvůli malému počtu mandátů v některých krají může navíc v extrémním případě i přirozený volební práh pro jednu stranu dosáhnout více než 15 %. Rovnost hlasů je v současném volebním systému opravdu narušována.

Volební systém do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky je označován jako poměrný o obsahuje omezovací klauzuli, kterou je nutné překonat na celostátní úrovni, aby volební strana postoupila do skrutinia, ve kterém se jí přidělují poslanecké mandáty. „Do skrutinia postupují politické strany a hnutí, které získaly alespoň 5 % platných hlasů na celostátní úrovni, dále dvoučlenné koalice, které získaly alespoň 10 % platných hlasů, trojčlenné koalice, které získaly alespoň 15 % a čtyř a vícečlenné koalice, které získaly alespoň 20 % hlasů.“

Mandáty se přidělují na úrovni volebních obvodů, které jsou shodné s hranicemi vyšších územně správních celků. V posledních volbách do Sněmovny v roce 2013 připadalo nejvíce mandátů na Středočeský kraj (25 mandátů), nejméně naopak na Karlovarský kraj (5 mandátů). Kvůli tomu poměrně často dochází k případům, kdy strana (která překonala pětiprocentní hranici celostátně) získá více než 5 procent hlasů v některém menším kraji, avšak nezíská v něm ani jeden mandát.

Prozatím nejlepší krajský výsledek, který nestačil k získání poslaneckého křesla od roku 2002 (tj. od doby používání současného volebního systému) zaznamenala TOP 09 v loňských volbách do PS, když v Karlovarském kraji získala 10,08 % hlasů. Na získání mandátu by TOP 09 musela získat o 705 hlasů více, aby při rozdělování mandátů předstihla druhého zvoleného kandidáta z hnutí ANO 2011. 704 hlasů by poté odpovídalo v Karlovarském kraji přibližně 0,57 procentu, přirozený volební práh by tedy odpovídal přibližně 10,6 %.

Podobně dopadla Strana zelených v roce 2006, když v Libereckém kraji obdržela 9,58 % hlasů a ani jeden mandát. Lídr liberecké kandidátky zelených Petr Pávek kvůli tomu dokonce podal stížnost k Ústavnímu soudu, který ji však odmítl. V tomto případě zeleným chybělo 266 hlasů, aby získali mandát na úkor čtvrtého zvoleného kandidáta ODS. To odpovídá přibližně 0,1 %, přirozený volební práh by tedy byl zhruba na úrovni 9,7 %.

Přirozený volební práh tudíž prozatím nedosahoval Ferjenčíkem zmíněných patnácti procent, avšak teoreticky by této hodnoty nabývat mohl. Pokud by v Karlových Varech kandidovaly pouze dvě strany, které by získaly 83,4 a 16,6 %, všech pět mandátů by si rozdělili kandidáti úspěšnější strany.

Není bez zajímavosti, že tento systém přidělování mandátů naopak umožňuje získat straně křeslo, i když v daném obvodu pěti procent nedosáhla (např. Úsvit přímé demokracie získal v Praze pouze 3,19 % hlasů, ale přesto byl lídr jeho kandidátky Milan Šarapatka zvolen).

Ke druhé části výroku (o narušování rovnosti hlasů) můžeme uvést, že volební systém způsobuje, že úspěšnějším stranám stačí na získání mandátu méně hlasů než subjektům s menšími volebními výsledky. Příkladem je již zmiňovaný rok 2006, kdy ODS získala 1 892 475 hlasů a 81 poslaneckých mandátů, na jeden tudíž potřebovala 23 363 hlasů. Naopak Strana zelených získala díky 336 487 hlasům šest křesel, na jedno musela získat 56 081 hlasů, tedy více než dvojnásobně více než ODS. Je to způsobováno právě rozdílnou velikostí volebních obvodů, kdy v některých obvodech "propadají" hlasy pro strany s nižšími volebními výsledky.