Dlouhodobě tady byl záměr vykoupit Pražské služby, aby je vlastnilo město na 100 %. To byl nápad za koalice ODS - ČSSD. Zkrátka se to nepovedlo, protože ten minoritní vlastník to neprodal.
12. června 2012 koalice ODS–TOP 09 schválila usnesení (.pdf) o záměru odkoupit menšinový podíl v Pražských službách od společnosti Soranus limited.
Česká pozice informovala o tom, že zhruba o půl roku dříve vznikl samotný záměr města odkoupit daný menšinový podíl, což je také zhruba období, kdy se na pražské radnici střídaly koalice ODS–ČSSD a ODS–TOP 09. Zmíněná společnost Soranus limited ovšem fungovala jako tzv. "kastlíková firma" a její ovládnutí před valnou hromadou v roce 2012 oznámila společnost Natland.
Dále v prosinci 2012 došlo k prodeji tohoto podílu Pražských služeb společnosti Northward Holding Limited (dále NHL). Město Praha usilovalo o zisk podílu a tedy o ovládnutí Pražských služeb i nadále. Žaloby dalších drobných akcionářů ale neumožnily společnosti NHL odkup akcií těchto akcionářů.
Z tohoto důvodu padla možnost zapůjčení akcií NHL městu Praha, což by otevřelo magistrátu cestu k ovládnutí Pražských služeb.
Obráběcí stoje budou dále povoleny, za to nám bude především vděčný německý průmysl, poněvadž oni jsou největší vývozci obráběcích strojů do Ruské federace.
Že by se další kolo zvažovaných sankcí EU vůči Rusku nemělo týkat obráběcích strojů, potvrdil premiér Sobotka. Informoval o tom například Český rozhlas.
Dle ruské zpravodajské služby ITAR-TASS (rus.) bylo v roce 2013 Německo největším importérem obráběcích strojů do Ruska s obratem 766 mil. USD, následováno bylo Itálií a Čínou.
Jedná se především o dodávku munice v této chvíli, protože Česká republika teď nedisponuje přímo, jako co se týče možnosti darovat, tak nemáme k dispozici dokonce, jak se ukazuje, ani lehké zbraně, které bychom mohli dát. Čili jedná se především o dodávku munice. A je to teda kromě té humanitární pomoci, kterou tam dáváme.
Výrok je hodnocen jako pravdivý, neboť vláda skutečně rozhodla o dodání munice a nikoli zbraní. Kromě toho také probíhá humanitární pomoc Iráku, jak Zaorálek uvádí.
Vláda České republiky přijala na svém jednání 27. srpna usnesení (.pdf), v němž souhlasí s věnováním vojenského materiálu vládě Irácké republiky prostřednictvím Kurdské regionální vlády.
Konkrétní dodávky pak specifikuje na svém webu Ministerstvo obrany ČR. " Konkrétně se jedná o 10 milionů nábojů pro pušky Kalašnikov, 8 milionů kusů munice pro kulomety, 5 tisíc nábojů pro pancéřovky a 5 tisíc ručních granátů, to vše v souhrnné účetní hodnotě 41 milionů korun."
O možnosti darování přímo zbraní se neuvažovalo. Podle vyjádření ministra obrany Stropnického pro ČT24 by armáda zřejmě nějaké zbraně našla, nicméně politické reálie v Iráku tyto dodávky znemožňují (kvůli potenciálnímu odmítání dodávek Kurdům ze strany centrální vlády). Svým způsobem má tedy Zaorálek pravdu i v tomto bodě.
Co se týká zmíněné humanitární pomoci Iráku, je pravdou, že ji Česká republika poskytuje, a s dodávkami munice nesouvisí, je dlouhodobá. Ministerstvo zahraničí na svých stránkách uvádí k Iráku následující (jedná se o souhrnné informace o humanitární pomoci za loňský rok): "V rámci pomoci uprchlíkům ze Sýrie v sousedních zemích byl částkou 3 mil. Kč podpořen projekt Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) v Iráku, který se zaměřuje jak na provoz největšího uprchlického tábora Domiz, tak na podporu udržitelných zdrojů obživy pro irácké navrátilce ze Sýrie i nově příchozí uprchlíky v místních komunitách."
S pomocí v regionu i v samotném Iráku pak počítá také Operační strategie humanitární pomoci ČR na rok 2014, která je dostupná také na webu Ministerstva zahraničí.
Podařilo vyřešit problém s dodávkami uhlí pro teplárnu a tím se utnuly spekulace o tom, jestli se má část nebo celá teplárna prodat.
V roce 2011 se jednalo o kontraktu na 10letou dodávku hnědého uhlí pro Plzeňskou teplárenskou (PT). Tehdejší zájemci o kontrakt:
Zastupitelstvo tak stálo před volbou, zda-li ponechat stoprocentní majetkovou účast města v PT, avšak za zvýšenou cenu tepla pro spotřebitele, anebo cenu zachovat a část PT prodat.
Situace se však sama vyřešila, když Sokolská uhelná odstoupila od požadavku majetkové účasti v PT. Zastupitelé pak tuto nabídku schválili.
V kostce popsal výsledky celého kontraktu Idnes:
" 1. Cena tepla pro více než 40 tisíc domácností ve městě nijak výrazně nevzroste. Sazby za teplo by se ročně měly zvedat pouze zhruba o inflaci, tedy o několik procent.2. O ceně tepla v Plzni bude nadále rozhodovat vedení města. 3. Město Plzeň udrží Plzeňskou teplárenskou stoprocentně ve svém vlastnictví a v roli valné hromady akcionářů bude nadále vystupovat rada města Plzně. 4. Město Plzeň bude dál získávat do svého rozpočtu podíl ze zisku teplárny. Ročně se může jednat o 100 až 200 milionů korun. 5. Do dozorčí rady teplárny budou zvoleni dva zástupci Sokolovské uhelné a Carbounion. "
Těch modelů (u volebního systému – pozn. Demagog.cz) poměrného systému může být pochopitelně více, aby přinášely jistotu tomu, kdo vytváří koalici a kdo vládne.
Modelů poměrného systému je skutečně vícero. Česká republika například pro volby do Poslanecké sněmovny od roku 1990 změnila poměrný volební systém celkem 4x, a to například změnou dělitele (od roku 2002 přešla ČR od Hagenbach-Bishoffovy metody k přijetí d΄Hondtovy metody) či změnou počtu volebních obvodů (do voleb v r. 1998 jich bylo 8, od r. 2002 jich je 14).
Další z takových metod pak může být systém jednoho přenosného hlasu (.pdf), jenž oproti Českem využívanému listinnému poměrnému volebnímu systému dává větší důraz na vůli voliče a personalizaci volby.
Další metodou je bonus pro vítěze voleb, který nyní funguje například v Itálii (.pdf).
Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.
Já mám celkem 6 priorit. Těch 6 priorit se týká oblasti zdravotnictví, sociálních služeb, pedagogiky, (...) pak je to oblast bydlení, oblast sociálních služeb a oblast zaměstnanosti a dopravy.
Program Jaroslava Malého skutečně obsahuje šest bodů v uvedených oblastech:
"1. Zdravotnictví […]
2. Školství[…]
3. Senioři […]
4. Doprava[…]
5. Bydlení[…]
6. Práce"
Jedna věc jsou terénní pracovníci, to jsou lidé, které zaměstnávají charity nebo jiné profesionální organizace, a těm za tu práci někdo musí platit a to je něco, co si město objednává jako službu.
Ostravská univerzita v Ostravě vydala Metodickou příručku pro výkon terénní sociální práce, kde jsou role, kompetence, práva a povinnosti terénního pracovníka definovány (.pdf, str. 15–28). Dokument na straně 26–28 definuje spolupráci pracovníka s veřejnoprávními subjekty, neziskovými organizacemi a soukromými subjekty. Terénní sociální pracovník/terénní pracovník úřadům a institucím a místním neziskovým organizacím konkrétně nabízí:
Sociální práce jsou financovány ze státního, krajského či obecního rozpočtu, státních dotací, sponzorských darů, fondů či grantů. Teologická fakulta Jihočeské univerzity uvádí (str. 2), že sociální služba může být součástí veřejných služeb. Tzn. v případě, kdy sociální služby objednává obec, kraj nebo stát.
Já se obávám, že to obchodní tajemství (řeč je o zveřejňování smluv – pozn. Demagog.cz) je někdy zneužíváno, setkala jsem se s tím už jako zástupkyně veřejného ochránce práv, kdy jsme několikrát až tedy v soudních jednáních prosadili, že se o obchodní tajemství nejedná a že třeba informace jako takové mají být poskytnuty.
Výrok hodnotíme jako pravdivý – například na základě případu, kdy se na úřad veřejného ochránce práv obrátilo sdružení Ekologický právní servis se stížností na Krajský úřad Moravskoslezského kraje a Ministerstvo životního prostředí.
Ve stanovisku Jitky Seitlové, tehdejší zástupkyně veřejného ochránce práv, se k tomuto případu píše:"Prvním pochybením příslušných úřadů je, že kvůli svému paušálnímu přístupu odepřely EPS s odvoláním na ochranu obchodního tajemství i takové informace, které za obchodní tajemství v žádném případě považovat nelze. Jako dva nejkřiklavější příklady jsem uvedla bezpečnostní listy běžně dostupných látek (např. motorové nafty) a integrované povolení krajského úřadu na původní pásovou minihuť. To, že společnost označila i takovéto informace za obchodní tajemství, názorně ukazuje, že je nezbytné, aby úřad požadavky na ochranu obchodního tajemství vyslovené podnikatelem nepřejímal nekriticky, ale podrobil je vlastnímu zkoumání, jak to ostatně požaduje i Nejvyšší správní soud."
Zároveň se ve stanovisku dočteme, že část sporu byla řešena soudní cestou.
Všichni stojíme před situací, kdy pan premiér dovolil, aby tyto podniky (ČEPRO, MERO - pozn. Demagog.cz), ropné společnosti byly ovládnuty lidmi, které tam dosadil ministr financí. Přitom je majitelem Agrofertu, který uzavírá s těmito podniky obchody.
Je pravdou, že do jmenovaných státních podniků, tedy ČEPRO a MERO, dosadilo členy dozorčích rad ministerstvo financí, jež je vykonavatelem akcionářských práv ČR u těchto podniků. Do jaké míry ovšem tyto kroky projednal Andrej Babiš s dalšími členy vlády, respektive ostatními představiteli vládní koalice, a zdali bral na jejich nominace ohled, nelze jednoznačně určit. V dalších dnech by na toto téma mělo proběhnout vyjádření představitelů KDU-ČSL a ČSSD, dle kterých tento výrok případně upravíme.
Co se týká druhé části tvrzení, můžeme konstatovat, že do koncernu Agrofertu, jehož vlastníkem je Andrej Babiš, patří tři firmy, a to konkrétně Preol, Primagra a Ethanol Energy. Všechny tři jsou zcela závislé na obchodní spolupráci s firmou ČEPRO. Obavy opozice z konfliktu zájmů jsou tak v tomto případě zcela na místě.
Podrobně se střetem zájmů Andreje Babiše (jeho firem) zabýval také pořad Reportéři ČT (video − čas 12:30 a dále), který zmapoval všechny možné průniky zájmů Babiše politika a Babiše podnikatele.
Vzhledem k výše uvedeným důvodům hodnotíme výrok jako pravdivý s výhradou. Prezentovaný konflikt zájmů je sice zřejmý, nicméně je nutné doplnit, zdali daní jedinci jsou z větší části lidé nominovaní Andrejem Babišem, nebo koaličními partnery.
Díky našemu tlaku se také před zadáním zakázek začalo oslovovat víc firem. U zakázek nad 500 tisíc se už automaticky oslovují ne tři, ale minimálně osm firem.
Zastupitelstvo města Plzně na svém zasedání dne 8. 11. 2012 schválilo na návrh Výboru ZMP pro zadávání veřejných zakázek (VZVZ) novelu zásad pro zadávání veřejných zakázek. Mimo jiné je v ní uvedeno, že (při postupu dle bodu 5.4 odst. 2 písm. b): " zašle zadavatel písemnou výzvu k podání nabídky všem uchazečům, kteří svojí registrací na profilu zadavatele dle bodu 5.8 odst. 3 projevili zájem o realizaci veřejné zakázky a nejsou vedeni v rejstříku osob se zákazem plnění veřejných zakázek; zaregistruje-li se na profilu zadavatele více než 8 uchazečů, kteří nejsou vedeni v rejstříku osob se zákazem plnění veřejných zakázek, vyzve zadavatel k podání nabídky alespoň 8 uchazečů. Pokud se na profilu zaregistrují méně než 3 dodavatelé a nejedná se o specializovanou veřejnou zakázku dle bodu 5.4 odst. 2 písm. a), vyzve zadavatel k podání nabídky alespoň 3 dodavatele". Tato část zásad se nezměnila ani po poslední aktualizaci z 30. 1. 2014.
Pro schválení návrhu v roce 2012 hlasovali jednohlasně všichni zastupitelé města Plzně, včetně všech šesti zastupitelů zvolených za TOP 09. Stejně jako pro schválení návrhu dne 24. 10. 2012 hlasovali jednohlasně všichni přítomní členové VZVZ.
Výrok Ondřeje Ženíška je tedy pravdivý ohledně oslovování minimálně osmi zadavatelů k podání nabídky u zakázek nad 500 tisíc. Zda byla tato změna schválena díky tlaku TOP 09, zvláště když pro přijetí tohoto opatření hlasovali všichni zastupitelé bez ohledu na politickou stranu, však z veřejně dostupných zdrojů zjistit nelze.
