Zpravodajské služby, a to je věc, kterou vím, i když to není moje oblast, že v roce 2008 se začala rozsáhlá tři roky trvající reforma zpravodajských a způsobu jejich fungování a zpracovávání informací.
O plánované reformě zpravodajských služeb informoval již v roce 2007 web ePrávo.cz a v březnu následujícího roku se reformou zabývaly také týdeníky Respekt a Týden.
Výrok je hodnocen jako zavádějící. Jisté kroky k nastartování reformy zpravodajských služeb skutečně proběhly, jednalo se ovšem o dílčí změny a žádná komplexní reforma jako taková prozatím neproběhla.
Bezpečnostní rada státu 5. března 2008 schválila koncepci reformy tajných služeb, která měla mít za následek vznik rozvědky a kontrarozvědky namísto dosavadního Vojenského zpravodajství, Bezpečnostnía informační služby („kontrarozvědka“) a Úřadu pro zahraniční styky a informace („rozvědka“). ÚZSI je podřízen ministerstvu vnitra, VZ ministerstvu obrany. Po reformě by však všechny zpravodajské služby spadaly pod vládu a došlo by tak k propojení civilních a vojenských tajných služeb.
V dubnu 2008 jednání o reformě přerušili poslanci z bezpečnostního výboru Poslanecké sněmovny. Své výhrady vyslovila také armáda. Ministr vnitra Ivan Langer se tehdy rozhodl reformu odložit. Jako problematické bylo také hodnoceno to, že na rozdíl od BIS a VZ není ÚZSI nikým kontrolován. Od roku 2008 proběhlo 9 dílčích novel zákona o zpravodajských službách České republiky, žádná ale neměla charakter reformy.
O reformě se začalo znovu hovořit v červenci 2010, tedy nedlouho poté, co byla jmenována vláda Petra Nečase. Premiér Nečas změny v tajných službách podpořil, ale řekl také, že nepatří mezi priority jeho vlády. K reformě za jeho vlády nedošlo.
Situace se změnila po nástupu Sobotkovy vlády, která mezi svými prioritami v programovém prohlášení uvádí následující: „Posílení parlamentní kontroly zpravodajských služeb České republiky.“ Po půl roce jejího fungování se však začínají ozývat hlasy z koaličních lavic proti reformě.
Participativní tvorba rozpočtu, kterou zmiňují i jiné strany, se odvíjí od toho, že město dá občanům šanci hlasovat o prioritách některých položek rozpočtu, případně i navrhovat některé položky. A tím tak mohou mírně směřovat rozvoj města.
Výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou. Kromě Grassovy strany ProOlomouc prosazují participativní rozpočet už pouze Občané pro Olomouc.
Je pravdou, že tzv. participativní rozpočtování mají i Občané pro Olomouc jako další kandidující subjekt.
Participativní rozpočet skutečně funguje na principu, že o některých složkách obecních rozpočtů rozhodují sami občané. Pilotní projekty participativního rozpočtování fungují například na Praze 7 nebo ve slovenském Ružomberku či Bratislavě.
Hnutí Úsvit hlasovalo pro to, abychom snížili cenu benzínu a nafty.
I přes rozpory ohledně snížení cen benzínu a nafty po přijetí snížení spotřební daně na pohonné hmoty je výrok hodnocen jako pravdivý, neboť návrh poslance Urbana byl skutečně prezentován jako cesta k nižším cestám pohonných hmot a hnutí Úsvit jej podpořilo.
V hlasování o snížení spotřební daně na pohonné hmoty, které obsahoval pozměňovací návrh poslance Urbana (ČSSD) k zákonu o tzv. zelené naftě, skutečně hlasoval klub poslanců hnutí Úsvit pro.
V opakovaném hlasování po procedurálních sporech ohledně revokace hlasování se pak poslanci Úsvitu hlasování neúčastnili (stejně jako ODS a TOP 09).
Smyslem pozměňovacího návrhu bylo snížit spotřební daň (viz. důvodová zpráva návrhu) – na naftu o 2,50 Kč za litr a na benzín o 1,50 Kč za litr – a tím i cenu pohonných hmot. Urban počítal s tím (odvolávajíc se na analýzu Národohospodářské fakulty VŠE), že díky snížené ceně budou motoristé a přepravci tankovat v České republice a výběr spotřební daně se zvýší. To však rozporuje ministr financí, který tvrdí, že snížení cen neproběhne a rozdíl ve snížení daně zůstane v kapsách distributorům pohonných hmot.
Ta inkluze řeší otázku bydlení, zaměstnanosti a vzdělávání těch dětí, akorát problém je ten, že se jedná o řekněme desítky lidí. A když si vezmeme, kolik lidí žije vlastně v těch vyloučených zónách, tak to jsou tisíce.
V Ostravě běží program sociální inkluze Ostrava. Program začal s komplexní pomocí čtyřem rodinám, dále se počítalo s účastí cca 50 lidí. Podle publikace (pdf. S.10) programu z roku 2012 v Ostravě žije v sociálně vyloučených lokalitách přibližně 6000 lidí. Program skutečně zahrnuje podporu bydlení, zaměstnanosti a vzdělávání, proto hodnotíme výrok jako pravdivý.
Já jsem dlouhodobě říkal, že nikdy nezasednu ve vládě na jakékoliv úrovni, kde by byla koaliční vláda s komunistickou stranou.
Výrok je označen jako pravdivý, protože Roman Onderka skutečně dlouhodobě odmítá spolupráci ČSSD s KSČM. Dokonce se snažil v ČSSD prosadit úplný zákaz spolupráce s KSČM a to na jakékoli úrovni.
A například v předvolební diskuzi z roku 2010, kterou přinesl Český rozhlas veřejnost opětovně ujišťoval, že " Nikdy nebude podpis Romana Onderky na koaliční smlouvě s komunistickou stranou ", což dokazuje stálost Onderkova přesvědčení.
Za mého působení na Svazu (měst a obcí) došlo k podepsání dohody s vládou, čili obce mohou daleko více ingerovat (zasahovat, ovlivňovat, pozn. Demagog.CZ) do politiky.
Výrok je hodnocen jako pravdivý, protože dne 22. 7. 2005 premiér Jiří Paroubek a tehdejší předseda Svazu měst a obcí Oldřich Vlasák podepsali Dohodu o vzájemné spolupráci mezi Vládou České republiky a Svazem měst a obcí ČR s platností na dobu neurčitou.
Účelem této dohody je zavést pravidelné konzultace mezi Vládou ČR a Svazem ohledně vládních politik, jež se týkají měst a obcí. Dohoda vládu zavazuje k minimálně jednomu setkání se svazem ročně, a to za účelem projednání Plánu legislativních prací vlády a Plánu nelegislativních úkolů vlády. Díky tomuto obce a města získávají větší možnost zasahovat prostřednictvím svého svazu do legislativní činnosti české vlády.
To, že má Česká republika pátou největší alokaci ze všech zemí na obyvatele z EU, to určitě bylo částečně mým přičiněním jako člena tohoto týmu. To, že se priority obcí a měst promítly nakonec do priorit, které schválily jak Evropský parlament, tak Evropská komise, to jsou ty konkrétní výsledky.
Na základě níže uvedených informací hodnotíme výrok jako pravdivý. Česká republika má na základě Strategie 2014–2020 skutečně pátou největší alokaci finančních prostředků z EU. Vzhledem k tomu, že byl pan Vlasák v letech přípravy této strategie (2009–2014) místopředsedou Evropského parlamentu a členem Výboru pro regionální rozvoj, byl členem týmu, jenž se na tvorbě této strategie podílel. Například v rámci ní předložil pozměňovací návrhy (.pdf, str. 5), v nichž propaguje evropské regionální a místní orgány jakožto důležité aktéry při zajišťování, aby byly různé finanční nástroje Unie účinně koordinovány.
My jsme navrhovali tzv. místní příslušnost exekutorů, teritorialitu, které mají prakticky všechny země v Evropě.
Předkladatelé novely zákona o soudních exekutorech a exekuční činnosti skutečně upravili § 28 určující příslušnost exekutorů tak, že v nové podobě by měla být založena na principu teritoriality (viz § 28 str. 8 dokumentu.)
Co se týče komparace exekutorské příslušnosti v Evropě, kontaktovali jsme Exekutorskou komoru, která e-mailem potvrdila, že místní příslušnost využívají všechny státy Evropy mimo ČR, Slovensko, Albánii a Nizozemsko.
Výrok poslance Okamury je tedy pravdivý.
A ta druhá věc, kterou jsem chtěl komentovat, to bylo to, když jste řekl, že se mají, já bych chtěl upozornit, že ukrajinská armáda se nestáhla. U toho příměří, tam nedošlo k tomu, co v tom druhém bodě toho tuším sedmibodového plánu Putin požadoval, že se mají stáhnout, ale to se nestalo. To příměří probíhalo tak, že ani Ukrajinci neopustili ty pozice. Takže ta představa, že by to příměří bylo možné jedině za podmínky stažení Ukrajinců, v reálu prostě tento Putinův požadavek prostě nebyl přijat.
Lubomír Zaorálek ve svém vyjádření kombinuje dvě otázky dohromady, a proto tvrzení vyznívá v neprospěch Ukrajiny.
Ve svém (jednostranném) sedmibodovém mírovém plánu Vladimir Putin ze dne 3. září 2014 skutečně požaduje (bod č. 2) " stažení prokyjevských ozbrojených složek do vzdálenosti vylučující možnost palby na osídlená území ".
Na druhou stranu multilaterální dohoda (rusky), tzv. Minská dohoda z 5. září 2014, mezi ukrajinskou vládou a zástupci separatistické Doněcké lidové republiky a Luhanské lidové republiky vůbec stažení ukrajinských vojsk nezmiňuje. Hovoří pouze o (bod č. 10) " stažení nelegálních ozbrojených skupin, vojenské výbavy a žoldáků z Ukrajiny ".
Ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek má tedy sice pravdu, ale struktura jeho tvrzení je zavádějící, jelikož Putinovy požadavky, ať jsou jakékoliv, netvoří mezinárodněprávní odpovědnost pro ukrajinskou vládu v otázkách ústupu. To, že Ukrajinci neopustili pozice, neznamená, že by porušili dohodu o příměří.
Problém je i u dětí, které vycházejí z dětských domovů, tam to není (jejich budoucí bydlení) vůbec řešeno.
Do péče dětského domova mohou být svěřeny děti do věku 18 let nebo 26 let v případě stálé přípravy na povolání (např. studium VŠ).
Po ukončení pobytu mohou takoví mladí lidé využít podle zákona o sociálních službách institut tzv. domu na půl cesty, což je služba sociální prevence poskytující ubytování pro děti a mládež do 26 let věku opouštějící školská zařízení pro výkon ústavní péče. Po dovršení 26 let už skutečně není další bydlení těchto osob nijak řešeno.
Semelová sama mlhavě zmiňuje dále v diskuzi azylové domy a domy na půli cesty, nicméně nijak nekonkretizuje jejich význam v této problematice. Její tvrzení, že problém u těchto dětí není řešen vůbec, není pravdivé.
