Volební debata o volebním zákoně

První předvolební debatu roku uspořádal Politologický klub FSV UK, a my si ji rozhodně nemůžeme nechat ujít! Šestice zástupců kandidujících stran, hnutí a koalic se bavila o tématech aktuálních i budoucích, my jsme se ale podívali na část debaty, jejíž téma je pro říjnové zásadní – novelu volebního zákona. Ověřená analýza tentokrát i s obrazem na DemagogTV!

Ověřili jsme

Politologický klub FSV UK ze dne 6. května 2021 (moderátor Daniela Tollingerová, záznam)

Ilustrační obrázek k výstupu Volební debata o volebním zákoně

Řečníci s počty výroků dle hodnocení

Stanislav Grospič

0
0

Jana Maláčová

0
0
0

Tomio Okamura

0
0
0

Markéta Pekarová Adamová

0
0

Vít Rakušan

0
0
0

Radek Vondráček

0
0

Výroky

Stanislav Grospič KSČM
Jana Maláčová SOCDEM
Tomio Okamura SPD
Markéta Pekarová Adamová TOP 09
Vít Rakušan STAN
Radek Vondráček ANO
Právní stát 14 výroků
Sněmovní volby 2021 7 výroků
Sociální politika 1 výrok
Vnitrostranická politika 1 výrok
Pravda 22 výroků
Nepravda 5 výroků
Zavádějící 0 výroků
Neověřitelné 0 výroků

Tomio Okamura

Tuším, že jsme už možná poslední zemí v Evropě, která má dvoudenní volby. Před několika lety jsme byli poslední ze dvou, ještě to byla Itálie.
Pravda
Drtivá většina evropských zemí umožňuje konání voleb pouze v jednom dni. Česká republika je podle Ministerstva vnitra a kalendáře voleb Rady Evropy jediná země, ve které v posledních letech probíhají volby ve dvou po sobě jdoucích dnech.

Tomio Okamura odpovídá v kontextu diskuze o novele zákona o volbách do Parlamentu ČR a také plánovaném zavedení korespondenční volby. V České republice nevycházejí všechny volby ze stejného právního předpisu. Kromě již zmíněného zákona o volbách do Parlamentu ČR existují také zákon o volbách do zastupitelstev obcí, zákon o volbách do zastupitelstev krajů a zákon o volbách do Evropského parlamentu. Můžeme se tak domnívat, že výrok Tomia Okamury se vztahuje především k probíranému aktuálnímu tématu voleb do Poslanecké sněmovny.

V roce 2019 Ministerstvo vnitra v čele s Janem Hamáčkem zaslalo do připomínkového meziresortního řízení návrh nového zákona o správě voleb. V předkládací zprávě (.doc) uvádí, že cílem zákona je sjednotit obecná pravidla voleb do jednoho předpisu, ale také zavést některé novinky. Především se jedná o elektronizaci volebního procesu, korespondenční hlasování, konání voleb v jednom dni nebo umožnění hlasování v předstihu. V důvodové zprávě ministerstvo přímo uvádí (.doc, str. 65): „Česká republika je v Evropské unii posledním státem se dvěma volebními dny, pátkem a sobotou. Jde o systém neefektivní a zpochybňovaný často i z pohledu bezpečnosti (zabezpečení volební místnosti a volební schránky přes noc).“ 

Dle kalendáře všech voleb ve členských státech Rady Evropy z let 2021, 2020, 20192018 vidíme, že v drtivé většině států probíhají volby pouze v jednom dnu. V roce 2021 jsou všechny volby, kromě českých podzimních, jednodenní. V roce 2020 se v září v Itálii konaly regionální volby v 7 italských oblastech, ve kterých lidé mohli hlasovat ve dvou dnech. V roce 2019 byly opět všechny volby jednodenní stejně jako i v roce 2018, kdy byly znovu jedinou výjimkou volby v České republice.

Pokud se zaměříme dále na volby v Itálii, zjistíme, že poslední volby do italského parlamentu, tedy senátu i sněmovny zároveň, proběhly pouze v jednom dni, a to 4. března 2018. V předešlých parlamentních volbách konaných v roce 2013 však ještě Italové mohli hlasovat ve dvou dnech. Dodejme, že Itálie svůj volební systém například mezi lety 2013 a 2017 upravila pětkrát. Protože se však jednalo pouze o volby lokální, zatímco Tomio Okamura mluví v kontextu voleb do celostátního parlamentu, jedná se v tomto kontextu pouze o menší nepřesnost.

I pokud se podíváme na průběh posledních voleb do Evropského parlamentu v roce 2019, z informací EP zjistíme, že Česká republika je jediným státem, ve kterém se volí dva dny, v ostatních zemích je to pouze jeden den. Stejné informace uvádí také server iROZHLAS.cz ve své infografice.

Vít Rakušan

Hnutí STAN v posledních potřebovalo na zisk jednoho mandátu v Poslanecké sněmovně 43 tisíc hlasů. Hnutí ANO, nejsilnější po těch minulých volbách, potřebovalo 19 tisíc hlasů.
Pravda
Hnutí STAN ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2017 na zisk jednoho mandátu potřebovalo 43 692 hlasů. Oproti tomu hnutí ANO stačilo k zisku jednoho mandátu 19 232 hlasů.

Vít Rakušan ve svém výroku vychází z celkového počtu hlasů odevzdaných v rámci celé České republiky při volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2017. Hnutí STAN tehdy obdrželo od voličů dohromady 262 157 hlasů, a stalo se tak nejmenším politickým uskupením, kterému se podařilo dostat do Poslanecké sněmovny. Po přepočtení těchto hlasů na mandáty získalo hnutí STAN 6 poslaneckých křesel. Na zisk jednoho mandátu tedy STAN potřebovalo 43 692 hlasů.

Oproti tomu hnutí ANO, které obdrželo 1 500 113 hlasů a stalo se celkovým vítězem voleb, potřebovalo na zisk jednoho mandátu 19 232 hlasů. V souladu s tehdy platným zněním volebního zákona hnutí ANO získalo 78 zástupců v dolní komoře Parlamentu. V důsledku tehdy používané metody přepočítávání hlasů na mandáty měl jeden hlas pro hnutí ANO 2,27× větší váhu než hlas pro hnutí STAN.

Zdroj: irozhlas.cz

Volby do Poslanecké sněmovny se dle Ústavy konají dle zásad poměrného zastoupení, přičemž jejich konkrétnější podoby upravuje zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu ČR. Podle verze volebního zákona platné v roce 2017 měly na přepočet mandátů na hlasy vliv dvě proměnné (.pdf, str. 21–22), a to zvolená metoda přepočtu hlasů na mandáty a velikost a počet volebních krajů (tedy území, ve kterém voliči reálně volí své zástupce).

V České republice jsou tyto volební kraje shodné se samosprávnými kraji. Dohromady je jich tedy 14. Po skončení hlasování docházelo k přerozdělení celkových 200 mandátů mezi tyto volební kraje na základě odevzdaných hlasů v jednotlivých krajích. I přesto, že se počet mandátů přerozdělovaných v rámci jednotlivých krajů odvíjel právě od počtu odevzdaných hlasů, tedy nikoliv např. od počtu obyvatel, docházelo stále k značnému nepoměru mandátů mezi jednotlivými volebními kraji. Například v posledních sněmovních volbách Středočeskému kraji náleželo 26 mandátů, oproti tomu Karlovarský kraj jich obdržel pouze 5.

Poté, co byl počet mandátů takto rozdělen mezi volební kraje, přicházela na řadu tzv. d'Hondtova metoda. Podle této metody se výsledky stran, které celostátně získaly alespoň 5 % hlasů, ve volebním kraji dělily (§ 50) postupně čísly 1, 2, 3 atd., podle toho, kolik bylo rozdělováno mandátů. Vznikly tak tzv. podíly hlasů, které se seřadily od největšího po nejmenší. Mandáty pak získaly ty strany, jejichž podíly se umístily nejvýše.

Spojením nestejně velkých volebních krajů a použití d'Hondtovy metody docházelo k nepoměru v zastoupení politických uskupení v rámci jednotlivých volebních krajů. V praxi se to projevovalo například tím, že aby strany dosáhly na poslanecký mandát, musely ve skutečnosti obdržet v rámci volebního kraje podstatně více než 5 % všech odevzdaných hlasů. Tento jev se nejvýrazněji projevoval právě v menších volebních krajích. Například v nejmenším Karlovarském kraji nestačilo ODS na zisk mandátu ani 8,83 % hlasů. V Libereckém kraji pak za 12,82 % hlasů získal STAN pouhý 1 mandát. Naopak v podstatně větším Středočeském kraji získala ODS za 12,92 % hlasů 4 mandáty a ČSSD za 6,63 % hlasů mandáty 2.

Dodejme, že Ústavní soud na začátku února 2021 svým nálezem Pl. ÚS 44/17 (.pdf) zrušil ustanovení volebního zákona, která upravovala způsob přerozdělování mandátů mezi volební kraje. Rozhodnutí zrušilo ustanovení zakotvující d'Hondtovu metodu jako techniku přerozdělování mandátů v dolní komoře Parlamentu.

Radek Vondráček

Ano, máme to (zavedení korespondenční volby, pozn. Demagog.cz) v programovém prohlášení.
Právní stát
Sněmovní volby 2021
Pravda
Kabinet hnutí ANO a ČSSD má skutečně v programovém prohlášení vlády napsáno, že zjednoduší volební pravidla tak, aby se občanům usnadnil přístup k volbám – včetně zavedení korespondenční volby.

Kabinet hnutí ANO a ČSSD v části svého programového prohlášení, která se týká vnitřní bezpečnosti a veřejné správy, uvádí (.pdf, str. 21), že zjednoduší „volební pravidla tak, aby se občanům usnadnil přístup k volbám“. Toho chce vláda docílit mimo jiné zavedením korespondenční volby a zrušením místní příslušnosti pro vydávání voličských průkazů. Výrok předsedy Poslanecké sněmovny Radka Vondráčka (hnutí ANO) tak hodnotíme jako pravdivý.

Radek Vondráček

Ten zákon zalepuje díru, která zbyla po rozhodnutí Ústavního soudu (...) a ta korespondenční volba je něco navíc.
Právní stát
Pravda
Nový volební zákon skutečně pouze nahrazuje paragrafy zrušené Ústavním soudem v únoru 2021. Otázka korespondenční volby součástí rozhodnutí Ústavního soudu nebyla.

Ústavní soud 2. února 2021 zrušil ustanovení zákona o volbách do Parlamentu, která zvýhodňovala při volbách do Poslanecké sněmovny velké strany, a to vlivem kombinace d'Hondtovy metody přepočtu hlasů a čtrnácti různě velkých krajů jako volebních obvodů. Zrušena taktéž byla tzv. aditivní uzavírací klauzule pro kandidující koalice politických stran, podle které dvoučlenné koalice musely pro zisk mandátů dostat 10 % hlasů, tříčlenné 15 % a čtyř a vícečlenné koalice dokonce 20 % hlasů.

Novela volebního zákona (.pdf), která na zrušující nález Ústavního soudu reagovala, stanovila (.pdf, str. 1–2) kvorum na 8 %, pokud jsou strany v koalici dvě. Tří a vícečlenné koalice pak musí získat alespoň 11 % hlasů.

Kraje jako volební obvody byly novelou ponechány, nicméně nově bude přepočet probíhat ve dvou skrutiniích. Rozdělování hlasů proběhne nejprve mezi stranami, které překročily limit pro vstup do Sněmovny, za pomocí tzv. Imperialiho kvóty. Ta sice opět zvýhodňuje silnější strany, ale mírněji než původní d'Hondtova metoda. Ve druhém skrutiniu se mandáty přidělí na celostátní úrovni pomocí Hagenbach-Bischoffovy kvóty. Nic jiného než výše zmíněné změny přitom novela neřeší, můžeme tedy říci, že „zalepuje díru“ způsobenou Ústavním soudem.

Novela byla schválena oběma komorami Parlamentu a 4. května 2021 ji podepsal prezident Zeman. 

Ačkoliv zavedení korespondenční volby je součástí Programového prohlášení vlády České republiky (.pdf, str. 21) z června 2018, rozhodnutí Ústavního soudu se korespondenční volbě skutečně nevěnuje. Pokud tedy primárním účelem zmíněné novely bylo přijmout nová volební pravidla nahrazující ta zrušená Ústavním soudem, můžeme skutečně říci, že zavedení korespondenční volby je „něco navíc.

Radek Vondráček

Tam je 300 návrhů, které tam leží a neprojednávají se (ve Sněmovně, pozn. Demagog.cz).
Vnitrostranická politika
Nepravda
Sněmovních tisků, které se v legislativním procesu v posledních 3 měsících nijak neposunuly, je pouze 254.

Z výroku není zcela jasné, o jakých návrzích poslanec Radek Vondráček hovoří. Uveďme, že každý návrh zákona prochází v Poslanecké sněmovně postupně přes tři čtení. Zpravodaje pro první čtení navrhuje Organizační výbor, spolu s tím také určí, kterému výboru má Sněmovna návrh zákona přikázat v prvém čtení. Pokud není návrh zamítnut nebo vrácen ke zpracování, posunuje se ke druhému čtení. Pokud není zákon ani na závěr druhého čtení vrácen výboru k novému projednání, postupuje do třetího čtení. Je-li ve třetím čtení vysloven souhlas s návrhem zákona, projednávání ve Sněmovně v této fázi končí a návrh zákona, s nímž vyslovila Sněmovna souhlas, je bez zbytečného odkladu postoupen Senátu

Nevíme, co přesně myslí předseda Radek Vondráček výrazem „leží“. Předpokládejme, že hovoří o návrzích zákona, které ještě nejsou ukončené. Ke dni 13. května 2021 je Poslaneckou sněmovnou vedeno celkem 367 dosud neukončených návrhů zákona. K témuž dni se v Poslanecké sněmovně také nachází celkem 7 návrhů zákona, které čekají na první čtení. K prvnímu čtení bylo odsouhlaseno 250 návrhů, ve druhém čtení je aktuálně 69 návrhů, v posledním třetím čtení se nachází 15 návrhů.

Abychom došli ke stavu, ve kterém se navrhované zákony nacházely 6. května, kdy ověřovaný výrok zazněl, je třeba zmínit další tři sněmovní schůze. K té první došlo 7. května 2021, během té poslanci projednávali dva návrhy zákona ve třetím čtení (sněmovní tisk 1025 a 911) a došlo také ke sloučené rozpravě k bodům 337 a 338 (sněmovní tisky 1008 a 1009). Druhá schůze proběhla 12. května 2021. Nejprve došlo opět ke sloučené rozpravě k bodům 1 a 2 (sněmovní tisky 1008 a 1009), poté byla schůze přerušena. Ještě týž den následovala schůze další, během které poslanci projednávali šest návrhů zákona ve druhém čtení (sněmovní tisk 793, 1084, 652, 1043, 1044, 658) a tři návrhy zákona v prvním čtení (sněmovní tisky 955, 1150, a 1151).

Z tohoto důvodu do celkového počtu nezahrnujeme 11 návrhů zákona, které od 6. května prošly ke sněmovnímu projednání. Od dosud neukončených návrhů je třeba také odečíst tisky, které již přešly do projednávání v Senátu. Takových tisků je v současnosti 8. Dalších 9 sněmovních návrhů zákona bylo ze Senátu vráceno k přepracování. Od celkového čísla 367 dosud neukončených návrhů bylo tedy nutno odebrat 28 návrhů. Finálním výsledkem je 339 neukončených návrhů zákona.

Složitější je však zjistit, které z těchto tisků se neprojednávají. V legislativním procesu nejsou určité „pauzy“ mezi jednotlivými fázemi, např. mezi projednáním ve výborech a na plénu, ničím výjimečným. Pokud se tak tisk v legislativním procesu neposunul např. jen několik týdnů, není to ničím výjimečné a neznamená to, že by tisk ve sněmovně jen ležel a neprojednával se. 

Jako příklad uveďme návrh zákona o stejnopohlavních svazcích. Ten byl Poslanecké sněmovně poprvé předložen 12. června 2018. Organizační výbor projednání návrhu zákona doporučil (.pdf) 27. června 2018. Projednávání této novely v rámci prvního čtení bylo v Poslanecké sněmovně dříve několikrát přerušeno. Poslanci tak zmíněný návrh probírali na plénu společně s protichůdným návrhem novely Listiny základních práv a svobod poprvé 14. listopadu 2018. Návrh novely byl poté diskutován 26. března 2019, avšak projednávání bylo odročeno (.pdf). K dalšímu projednávání došlo až 10. března 2021, kvůli pevně zařazenému bodu však musela být tato diskuze po několika minutách přerušena. Naposledy se návrh novely v rámci prvního čtení objevil v Poslanecké sněmovně 29. dubna 2021. Jeho posunutí ke druhému čtení tedy trvalo necelé tři roky.

Pojmy „leží a neprojednávají se“ jsou zároveň značně subjektivní a mohou být vykládány rozdílně. Proto jsme pro ověření výroku stanovili dvě hranice. V rámci první budeme za neprojednávané tisky považovat ty tisky, které se v legislativním procesu nijak neposunuly od začátku roku 2021. V rámci druhé, benevolentnější, pak budeme jako neprojednávané počítat tisky, u kterých nebyl zaznamenán žádný vývoj v posledních 3 měsících.

Tisků, které se v legislativním procesu neposunuly od začátku roku, je celkem 243. Je to 223 tisků nacházejících se v prvním čtení, konkrétně tisky č. 741113. Výjimkou jsou tisky 1082 a 1109, u kterých k určitému posunu došlo 7. ledna. Dále také 20 tisků v čtení druhém, konkrétně tisky 19–159, 213, 320, 359 a 456–557.

V případě mírnější, tříměsíční hranice se pak dostaneme k číslu 254 neprojednávaných tisků. V prvním čtení jsou to všechny tisky až do č. 1131, celkem 230. V druhém čtení jsou, kromě tisků zmíněných výše, i tisky 912, 683, 682 a 295. I pokud bychom přidali tisk 1111 vrácený Senátem, který byl jen krátce uveden na schůzi 26. února, dostaneme se pouze k číslu 255.

Celkem tedy hodnotíme výrok jako nepravdivý, neboť neprojednávaných tisků, které ve Sněmovně pouze leží, je i podle mírnějšího kritéria pouze 254, nikoliv tvrzených 300.

Stanislav Grospič

Ten návrh (na zrušení části volebního zákona, pozn. Demagog.cz) tam byl předán před třemi lety a tři roky trvalo panu soudci ústavnímu Filipovi, než dospěl k rozhodnutí a dospěl k rozhodnutí poté, co pan prezident vyhlásil volby.
Sněmovní volby 2021
Právní stát
Pravda
Stížnost 21 senátorů byla k Ústavnímu soudu podána v prosinci 2017. Volby do Poslanecké sněmovny vyhlásil Miloš Zeman v prosinci 2020. Plénum Ústavního soudu o návrhu rozhodlo v únoru 2021, tedy již po vyhlášení termínu sněmovních voleb.

Ústavní soud zrušil svým nálezem (.pdf) ustanovení volebního zákona z důvodu nerovnoměrného počtu hlasů potřebných pro zisk jednoho poslaneckého mandátu v různých krajích. K této nerovnosti docházelo vlivem kombinace d'Hondtovy metody přepočtu hlasů a čtrnácti různě velkých krajů jako volebních obvodů.

Současně s tím byla zrušena tzv. aditivní uzavírací klauzule pro kandidující koalice politických stran a hnutí, podle níž musela koalice složená ze dvou stran nebo hnutí pro vstup do Poslanecké sněmovny získat ve volbách alespoň 10 % hlasů, trojkoalice 15 % a čtyř- či vícečlenná koalice 20 % hlasů.

Stížnost na tento volební systém podala skupina 21 senátorů k Ústavnímu soudu na konci roku 2017.

Prezident republiky Miloš Zeman vyhlásil termín sněmovních voleb v roce 2021 svým rozhodnutím z 28. prosince 2020. Vyhlášení voleb do Poslanecké sněmovny avizoval prezident Zeman ve svém vánočním poselství, kdy uvedl: „Hodlám vypsat termín parlamentních voleb na začátek října“ (video, čas 8:53–9:04).

Ústavní soud o výše zmíněném zrušení části volebního zákona rozhodl na začátku února letošního roku.

Doplňme, že soudce zpravodaj, jímž byl (.pdf, str. 1) v tomto případě Jan Filip, „shromažďuje podklady pro rozhodnutí a předkládá návrh na rozhodnutí, případně rozhodne ve stanovených případech sám o odmítnutí návrhu na zahájení řízení.“ Samotné rozhodnutí probíhá u nejdůležitějších věcí na plénu Ústavního soudu. Plénum se skládá z 15 soudců, které se souhlasem Senátu jmenuje prezident republiky. Podporu pro zrušení částí volebního zákona vyslovilo 11 soudců.

Uveďme, že podle čtyř soudců, kteří měli odlišné stanovisko, soudce zpravodaj Jan Filip s předložením návrhu otálel, pak během pár dnů padlo překotné rozhodnutí.

Stanislav Grospič

To řešení, které bylo přijato (novely volebního zákona, pozn. Demagog.cz), které vlastně koresponduje s tím, že v rámci prvého skrutinia byl přijat nakonec kompromisní návrh pana kolegy Bendy a v tom druhém skrutiniu pana kolegy Vondráčka.
Právní stát
Pravda
Marek Benda se jako zpravodaj novely volebního zákona podílel na komplexním pozměňovacím návrhu, jenž upravoval přerozdělování mandátů v obou skrutiniích. Výsledná podoba přepočítávání hlasů na mandáty ve druhém skrutiniu je však ovlivněna i návrhem Radka Vondráčka.

Přijatá novela volebního zákona vychází zejména z komplexního pozměňovacího návrhu Ústavně právního výboru. Z velké části (včetně přerozdělování mandátů v prvním skrutiniu) se na konečném znění podílel Marek Benda jakožto zpravodaj novely. Konečný způsob přerozdělování mandátů ve druhém skrutiniu je ovlivněn pozměňovacím návrhem Radka Vondráčka.

Předkladatelem novely volebního zákona bylo původně Ministerstvo vnitra. Návrh (.pdf) ministerstva počítal se 14 volebními kraji a hlasy se podle něj (.pdf, str. 13) měly přepočítávat dle tzv. Hareovy kvóty. Podle ní by byl celkový počet platných hlasů pro úspěšné strany vydělen číslem 200 a výsledek by posloužil k určení poslanců pro jednotlivé strany podle jejich zisku hlasů.

V prvním čtením byl návrh zákona přidělen k projednání Ústavně právnímu výboru a jako zpravodaj byl určen jeho předseda Marek Benda. Při projednávání v Ústavně právním výboru došlo téměř k naprostému přepsání (.pdf) původního návrhu zákona. Změnily se například hranice pro vstup koalic do prvního skrutinia. Zejména ale došlo ke změně metody přepočtu hlasů na mandáty zavedením tzv. Imperialiho kvóty v rámci prvního skrutinia. Podle ní se celkový počet odevzdaných hlasů za volební kraj vydělí počtem mandátů přidělených danému kraji zvýšeným o dva. „Tato kvóta je vhodná pro vysokou míru fragmentace, kterou v posledních letech pozorujeme i u nás,“ říká politolog Tomáš Lebeda.

Návrh Ústavně právního výboru zavedl i druhé skrutinium (.pdf, str. 4), v rámci kterého se měly přerozdělovat zbylé mandáty, tedy ty, které nebyly rozděleny v prvním skrutiniu pomocí Imperialiho metody. Tento postup je odlišný nejen od ministerského návrhu, ale i od předchozí právní úpravy, které obsahovaly pouze jedno skrutinium. Přerozdělování mandátů v tomto druhém skrutiniu bylo částečně pozměněno podle pozměňovacího návrhu (.pdf), který předložil Radek Vondráček. V souladu s ním se tyto zbylé mandáty budou přerozdělovat pomocí automatického mechanismu (.pdf, str. 2), a ne podle rozhodnutí kandidujících subjektů, jak to bylo předtím upraveno v návrhu Ústavně právního výboru.

Oběma komorami Parlamentu schválený text (.pdf) zákona byl 4. května 2021 podepsán prezidentem Zemanem a následně byl odeslán k publikaci ve Sbírce zákonů.

Aby ovšem byl pozměněný zákon v takovéto podobě přijat, vyžadovalo to od poslanců řadu kompromisů. To potvrzuje (čas 3:15) Marek Benda, který byl zpravodajem této novely, a zásadní měrou se tak podílel na konečném znění novely. „Musím ocenit, že po té energii, co jsme do toho vložili, a na začátku po nějakých sporech, tak každý dokázal v něčem ustoupit," popisuje (čas 1:41) obdobně situaci i Radek Vondráček.

Stanislav Grospič

My jsme osobně jako KSČM podporovali ten původní návrh (novely volebního zákona, pozn. Demagog.cz) Ministerstva vnitra.
Sněmovní volby 2021
Pravda
KSČM podporovala první variantu původního návrhu Ministerstva vnitra na změnu zákona o volbách do Parlamentu ČR. Tato varianta počítala s přepočítáváním hlasů na mandáty pomocí tzv. Hareovy kvóty a se zachováním stávajících 14 volebních krajů.

Předně uveďme, že na začátku února 2021 zrušil Ústavní soud část volebního zákona. Důvodem byla nerovnost volebních hlasů a šancí kandidujících subjektů, a to kvůli použití tzv. D'Hondtovy metody přepočtu hlasů na mandáty v kombinaci s nerovnoměrným rozdělením ČR na 14 různě velkých volebních krajů. Dále také došlo ke snížení hranice pro vstup koalic více stran do Sněmovny, konkrétně na 5 %. Jedná se tedy o stejný limit jako u jednotlivých politických stran.

Ministerstvo vnitra poté připravilo dvě varianty změny volebního zákona (.doc), které schválila vláda 22. února 2021. První varianta zachovávala počet i administrativní členění původních volebních obvodů, změna se týkala přepočtu získaných hlasů na mandáty. Celkový počet sněmovních křesel pro danou stranu by se v tomto případě počítal z jejích celorepublikových výsledků. Poté by se mandáty získané konkrétní stranou přepočítávaly do jednotlivých krajů Hareovou kvótou. Tedy mechanismem, kdy se počet platných hlasů pro stranu, která se dostala do Sněmovny, vydělí počtem rozdělovaných mandátů (čili 200). Tím se získá tzv. volební číslo. „Kolikrát se toto volební číslo vejde do celorepublikového zisku hlasů konkrétní politické strany, hnutí nebo koalice, tolik získá mandátů,“ vysvětluje Ministerstvo vnitra (.doc, str. 13).

Ve druhé variantě změny zákona ministerstvo navrhlo zrušit dosavadních 14 volební krajů a zavést pouze jeden – celou Českou republiku. Hlasy by se v této verzi na mandáty přepočítávaly tzv. Hagenbach-Bischoffovou kvótou. V jejím případě se volební číslo získává vydělením celkového počtu hlasů pro danou stranu „číslem odpovídajícím počtu volených poslanců zvýšeným o hodnotu 1, tedy číslem 201“.

Stanislav Grospič na schůzi Poslanecké sněmovny 4. března 2021 představil stanovisko KSČM, kde se mimo jiné přiklání k variantě 14 volebních obvodů a Hareově metodě přepočtu hlasů. Uvedl také, že „model jednoho volebního obvodu, tak jak ho například známe ze Slovenska, ale jak ho znala například i prvá Československá republika, se nikdy plně neosvědčil“.

Návrh zákona byl Poslaneckou sněmovnou přijat 7. dubna 2021. Schválená verze (.pdf) vycházela z první varianty návrhu Ministerstva vnitra, byl v ní však zapracován pozměňovací návrh ústavně-právního výboru. Konečné znění novely tak sice zachovává 14 volebních krajů, výpočet pomocí Hareovy kvóty nicméně neobsahuje (.pdf, str. 2, § 50).

Před hlasováním o návrhu novely zákona na tiskové konferenci KSČM Stanislav Grospič uvedl (video, 2. část, čas 3:12): „Z našeho pohledu jsme viděli a vidíme jako nejlepší návrh, který byl předložen z pera ministerstva vnitra – varianta 1: zachování 14 volebních krajů. Vnímáme to, že v současné době je tento návrh v podstatě mrtvý.“ 

Stanislav Grospič

Podpořili jsme nakonec tento kompromis (návrhu novely volebního zákona, pozn. Demagog.cz).
Sněmovní volby 2021
Pravda
KSČM skutečně podpořila kompromisní návrh novely volebního zákona.

Stanislav Grospič mluví o postoji KSČM k výsledné podobě návrhu novely volebního zákona, kterou Poslanecká sněmovna schválila 7. dubna 2021. Přijetí této novely bylo reakcí na nález Ústavního soudu, který části zákona zrušil pro porušení rovnosti volebního práva a šancí kandidujících stran.

Před hlasováním o novele volebního zákona se Stanislav Grospič na tiskové konferenci KSČM vyjádřil (2. část, v čase 3:30), že některé pozměňovací návrhy jsou nad rámcem nálezu Ústavního soudu. KSČM proto požaduje, aby jako kompromis byl přijat návrh poslance Marka Bendy ohledně prvního skrutinia a pozměňovací návrh poslance Radka Vondráčka ohledně druhého skrutinia. Tento kompromisní návrh (.pdf) byl skutečně přijat. V hlasování, které proběhlo 7. dubna, KSČM tento návrh podpořila.

Senát návrh novely volebního zákona schválil 29. dubna, prezident jej podepsal 4. května a zákon byl odeslán k publikaci ve Sbírce zákonů 7. května 2021.

Stanislav Grospič

Příklad Rakouska (problém s korespondenční volbou, pozn. Demagog.cz) vedl k opakování celých těch voleb. (...) V Rakousku se opakovaly celé prezidentské volby.
Pravda
Při rakouských prezidentských volbách v roce 2016 došlo na základě rozhodnutí ústavního soudu k opakování jejich druhého kola. Při sčítání korespondenčních hlasů došlo k procesním pochybením, která podle soudu mohla vést k případné manipulaci s hlasy.

Situace popsaná ve výroku se týká rakouských prezidentských voleb konaných v roce 2016. První kolo těchto voleb proběhlo 24. dubna 2016 a postoupili z něj dva kandidáti, Norbert Hofer a Alexander Van der Bellen. Druhé kolo proběhlo 22. května 2016 a zvítězil v něm Alexander Van der Bellen s 50,3 % hlasů. Vítězství bylo Van der Bellenovi připsáno až po přičtení korespondenčních hlasů, po sečtení hlasů odevzdaných ve volebních místnostech byl ve vedení Hofer.

Svobodná strana Rakouska (FPÖ), jejímž kandidátem byl právě Norbert Hofer, se poté rozhodla podat stížnost na průběh voleb k rakouskému ústavnímu soudu. Server iRozhlas.cz k tomu v roce 2016 uvedl: „Podle Svobodných byly některé hlasy sečteny dřív, než byl stanovený čas pro otevření obálek. Kromě toho měli obálky v některých případech otevírat lidé, kteří k tomu neměli oprávnění.“

Rakouský ústavní soud se stížností zabýval a 1. července 2016 rozhodl, že došlo k nesrovnalostem při sčítání korespondenčních hlasů. Zneplatnil proto výsledky druhého kola a nařídil jeho zopakování. Česká televize na základě rozsudku (.pdf) uvedla: 

„Předseda ústavního soudu Gerhart Holzinger ve zdůvodnění rozsudku uvedl, že neexistují žádné indicie o tom, že by členové volebních komisí s odevzdanými hlasy manipulovali. Podle něj je ale pro zpochybnění výsledků voleb postačující, že k takovým manipulacím kvůli chybám při otvírání obálek vůbec mohlo dojít. Chybný postup se podle něj týkal téměř 78 tisíc hlasů, což by vzhledem k těsnému rozdílu mezi kandidáty stačilo ke změně celkového výsledku.“

Na základě rozhodnutí ústavního soudu (.pdf) následně rakouská vláda stanovila termín konání nového druhého kola voleb na 2. října 2016. Ovšem i opakované druhé kolo voleb muselo být na začátku září 2016 odsunuto kvůli technickým problémům s obálkami určenými právě na korespondenční hlasy. Další volební termín byl stanoven na 4. prosince 2016. V tento den již skutečně došlo k řádnému zvolení nového rakouského prezidenta, jímž se stal Alexander Van der Bellen s 53,8 % hlasů.

Stanislav Grospič tedy správně uvádí, že z rozhodnutí ústavního soudu došlo k opakování voleb. Je však důležité upozornit na to, že se opakovalo jen druhé kolo hlasování, nikoliv volby celé. Vzhledem k této nepřesnosti hodnotíme výrok jako pravdivý s výhradou.

Tomio Okamura

Proběhlé sčítání lidu, kdy jsme sami viděli, jaké Český statistický úřad má problémy s tím sčítáním, byly hnedka v úvodu.
Pravda
Problémy se sčítáním lidu se vyskytly 27. března 2021, tedy hned první den, kdy bylo možné vyplnit elektronické formuláře. Zhruba od osmi ráno nebylo možné se do systému přihlásit a ČSÚ sčítání pozastavil. Po obnově se pak některým lidem nedařilo odeslat již vyplněný formulář.

Sčítání lidu, domů a bytů proběhlo od 27. března do 11. května 2021. Podobu letošního sčítání lidu upravoval zákon č. 332/2020 Sb.

Po spuštění online sčítání stihli lidé odeslat několik tisíc formulářů. První problémy byly Českým statistickým úřadem (ČSÚ) zaznamenány v 6:00. Přibližně od osmi ráno nebylo možné se ke sčítání přihlásit. ČSÚ následně systém pozastavil. K obnově došlo po 17. hodině. Problémy však sčítání provázely i nadále, jelikož se cca do 20:00 některým lidem nedařilo odeslat již vyplněný formulář.

Předseda ČSÚ Marek Rojíček k výpadku systému podotkl, že „pokud nastala situace, že občané formulář vyplňovali a spadlo jim to v průběhu vyplňování, tak se bohužel budou muset - až systém naběhne - přihlásit znovu a ten formulář vyplnit.“

ČTK ohledně výpadku systému např. uvádí„problémy s on-line sčítáním jsou podle odborníků s ohledem na délku příprav překvapivé a zvýraznily dlouhodobé problémy státu se systémy IT.“

Možnost kybernetického útoku jako důvodu problému byla vyloučena. Příčina problému byla dle Rojíčka v samotném systému, konkrétně se jednalo o závadu „modulu pro vyplňování adres, která způsobila zahlcení databázových serverů a přetížení systémů“.

Výše zmíněný zákon původně stanovil, že elektronický formulář musí být vyplněn ve lhůtě od 27. března do 9. dubna 2021 (§ 17 odst. 1). Kvůli výpadku se však elektronické sčítání prodloužilo až do 11. května 2021.

Tomio Okamura

Podle volebních programů dokonce většina poslanců Sněmovny a jejich strany měly (v tomto volebním období, pozn. Demagog.cz) v programu zákon o referendu.
Právní stát
Pravda
Podporu zákona o celostátním referendu ve svém volebním programu vyjádřili Piráti, KSČM a SPD, dále pak také vláda hnutí ANO a ČSSD ve svém programovém prohlášení. Ve Sněmovně by se tak jednalo o 148 z 200 poslanců.

Debaty o zavedení zákona o celostátním referendu se na české politické scéně vedou už řadu let. Jeho zastánci se opírají především o čl. 2 odst. 2 Ústavy České republiky, který stanovuje možnost ústavním zákonem vymezit, kdy lid vykonává státní moc přímo.

Podporu celostátnímu referendu ve svém volebním programu vyjádřila KSČM (.pdf, str. 9), Piráti (.pdf, str. 14) a SPD. Volební programy hnutí ANO (.pdf) ani ČSSD (.pdf) nic o zavedení referenda neuvádějí, zmínku o něm nicméně obsahuje programové prohlášení vlády Andreje Babiše. V něm se v červnu 2018 vláda zavázala, že Poslanecké sněmovně předloží „ústavní zákon o celostátním referendu“ (.pdf, str. 24). Doplňme však, že od té doby žádný takový návrh nepodala, podobný vládní dokument neobsahuje ani elektronická knihovna připravované legislativy (VeKLEP).

Zavedení zákona o referendu na celostátní úrovni naopak ve svém volebním programu z roku 2017 nezmiňují občanští demokraté (.pdf), kteří jej nepodporují dlouhodobě. Zmínky o něm se neobjevují ani v programu KDU-ČSL (.pdf), která je zastáncem referenda spíše jen na komunální úrovni. TOP 09, která institut celostátního referenda nepovažuje za zodpovědný, ve svém volebním programu pouze uvádí, že nepřipustí konání referenda o vystoupení z EU (.pdf, str. 16).

Dále je ovšem důležité uvést, že každá politická strana, která ve svém volebním programu slíbila zákon o referendu přijmout či podpořit, má jiné představy o jeho parametrech.

SPD v čele Tomiem Okamurou předložila v roce 2017 (tedy ještě za první vlády Andreje Babiše) zákon o obecném referendu, který by umožnoval občanům v hlasování rozhodovat o ratifikaci či vypovězení mezinárodních smluv, věcech vnitřní i zahraniční politiky, o ústavních zákonech (.pdf, str. 1), ale i o daňových otázkách (str. 9). Projednávání tohoto návrhu zákona bylo přerušeno již na začátku roku 2019.

KSČM svůj vlastní návrh zákona o obecném referendu předložila v březnu 2018. Na rozdíl od návrhu SPD by ale předmětem hlasování nemohly být „daně, odvody nebo jiné platební povinnosti k veřejným rozpočtům“ (.pdf, str. 2). Podobná ustanovení obsahuje také dřívější návrh ČSSD (.pdf, str. 3) z února 2018. Oproti návrhu KSČM (.pdf, str. 3) však například neumožňuje v referendu rozhodovat o členství České republiky v mezinárodní organizaci nebo instituci (.pdf, str. 3).

Piráti, kteří svůj vlastní návrh nepředložili, ve svém vyjádření uvádějí, že i přes některé výhrady mají nejblíže k návrhu ČSSD.

Pro kontext dodejme, že projednávání návrhů KSČM (.pdf) a SPD (.pdf) je přerušeno do té doby, dokud se neprojedná návrh ČSSD. U něj bude zapotřebí opakovat druhé čtení. Více o podobě zákonů o referendu píšeme v revizi vládních slibů zde.

Na závěr uveďme, že se Tomio Okamura ve svém výroku nevyjadřuje zcela přesně. Pokud sečteme poslance stran, které ve svém předvolebním programu slíbily přijmout či podpořit zákon celostátním referendu (KSČM, Piráti a SPD), dostaneme 56 poslanců, tedy méně než polovinu z celkového počtu 200 poslanců. K přijetí zákona o referendu se ve svém programovém prohlášení nicméně vyslovila také vláda hnutí ANO a ČSSD, celkem by se tak jednalo o 148 poslanců. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Markéta Pekarová Adamová

Vláda si napíše do programového prohlášení, že jsou pro ni korespondenční volby prioritou.
Sněmovní volby 2021
Nepravda
Kabinet hnutí ANO a ČSSD v programovém prohlášení sice zmiňuje, že chce korespondenční volbu zavést, mezi své hlavní priority však vláda tento způsob hlasování neřadí.

Kabinet hnutí ANO a ČSSD sice v programovém prohlášení vlády (.pdf, str. 21) skutečně píše, že chce zjednodušit „volební pravidla tak, aby se občanům usnadnil přístup k volbám“. Právě v této souvislosti vláda také uvádí záměr zavést korespondenční hlasování, mezi své priority (.pdf, str. 1–4) jej ale neřadí.

Hlavními strategickými směry pro vládu Andreje Babiše jsou důchodová reforma, digitalizace, hájení zájmů ČR v Evropské unii, sestavení strategického investičního programu, „reforma státu“ a posílení bezpečnosti.

Markéta Pekarová Adamová

Byly tady dva konkrétní návrhy poslanecké (na zavedení korespondenční volby, pozn. Demagog.cz), které vznikly v TOP 09 a připojily se k nim další strany včetně ODS, KDU-ČSL a STAN, které jsme předložili společně. A pane Vondráčku, (...) tady tento návrh jste nepodpořili.
Právní stát
Pravda
TOP 09 společně s poslanci z dalších stran předložili Poslanecké sněmovně dva návrhy na zavedení korespondenční volby. Vláda hnutí ANO a ČSSD je však nepodpořila.

Poslanci z TOP 09 skutečně Poslanecké sněmovně předložili dva návrhy týkající se korespondenční volby. Radek Vondráček, stejně jako ostatní poslanci za ANO 2011, návrhy nepodpořil. 

První návrh, který chtěl zavést korespondenční hlasování pro volby do Poslanecké sněmovny, volby prezidenta republiky i pro volby do Evropského parlamentu (.pdf, str. 18), podala Markéta Pekarová Adamová spolu s dalšími poslanci již v červnu 2018. Mezi předkladateli jsou kromě poslanců TOP 09 zmíněni i poslanci za hnutí STAN, KDU-ČSL, ODS i Pirátů.

Vláda ANO a ČSSD k tomuto návrhu zaujala neutrální stanovisko, při prvním čtení v Poslanecké sněmovně v listopadu 2018 nicméně vládní poslanci hlasovali pro vrácení návrhu k přepracování. K dalšímu projednávání předložené změny zákona o volbách do Parlamentu tak už v tomto případě nedošlo.

Druhý návrh, který se týkal zavedení korespondenčního hlasování při volbách sněmovních a prezidentských (.pdf, str. 13), předložila Markéta Pekarová Adamová v červnu 2019. A to rovněž spolu s poslanci STAN, KDU-ČSL, ODS a Pirátů. Tato novela volebního zákona nebyla v Poslanecké sněmovně doposud projednána, vláda k ní ale zaujala nesouhlasné stanovisko (.pdf).

Ani jeden zmíněný návrh tedy vláda nepodpořila, a výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Doplňme, že v letošním roce poslanci projednávali také novelu zákona o volbách do Parlamentu (.pdf), kterou Sněmovně na konci února předložila vláda. Do ní chtěly možnost korespondenčního hlasování zavést dva pozměňovací návrhy, pod kterými jsou podepsáni (.pdf) Dominik Feri (TOP 09), Marek Benda (ODS) a Marek Výborný (KDU-ČSL). Přesněji se jedná o návrhy č. 7844 (.pdf) a č. 7845 (.pdf). Radek Vondráček, stejně jako ostatní poslanci z ANO 2011, ani jeden z těchto pozměňovacích návrhů nepodpořil

Markéta Pekarová Adamová

A není to první volební období, kdy se o to (zavedení korespondenční volby, pozn. Demagog.cz) snažíme. Už v tom minulém jsme ten zákon předložili, Senát opakovaně o této věci jednal.
Právní stát
Pravda
Návrh zákona, který by korespondenční volbu umožnil, předložila TOP 09 jak ve stávajícím, tak již v předchozím volebním období. Senát o korespondenční volbě v minulosti skutečně několikrát jednal.

Návrh zákona, který by zaváděl možnost korespondenční volby (.pdf, str. 2, 23), v předchozím volebním období předložil Poslanecké sněmovně poslanec Marek Ženíšek z TOP 09, konkrétně 18. prosince 2015. Vláda k návrhu zaujala (.pdf, str. 1) neutrální stanovisko, dále už nicméně nebyl tento návrh ve Sněmovně projednáván.

Doplňme, že v současném volebním období, přesněji v roce 2018 a 2019, předložila TOP 09 dva podobné návrhy na změnu zákona o volbách do Parlamentu, a to spolu s poslanci STAN, KDU-ČSL, ODS a Pirátů. Navrhované změny (.pdf, str. 18) se týkaly především zavedení korespondenčního hlasování pro české občany v zahraničí (.pdf, str. 13). Ani jeden z těchto návrhů se však ve Sněmovně nedostal dále než do 1. čtení a jejich projednávání nyní nepokračuje.

TOP 09 se poté snažila zavést korespondenční volbu (.docx) pomocí pozměňovacích návrhů (.docx) k novele volebního zákona, kterou v únoru předložilo Ministerstvo vnitra. Ani v tomto případě ale Sněmovna korespondenční hlasování neodsouhlasila.

Co se týče Senátu, ten Poslanecké sněmovně předložil návrh zákona (.doc, str. 13–14), který mimo jiné obsahoval požadavek na zavedení korespondenční volby, již v roce 2001. Poslanci sice tento návrh schválili, avšak v podobě bez korespondenční volby. Tohoto způsobu hlasování se tak konečné znění novely, která byla vyhlášena jako zákon č. 230/2002 Sb. dne 4. června 2002, netýká.

V roce 2004 projednával Senát návrh zákona (.pdf, str. 2–3) senátorky Jitky Seitlové a dalších senátorů, který taktéž žádal o zavedení korespondenční volby. Po prvotním schválení Senátem byla tato novela předložena Poslanecké sněmovně, zde k jejímu schválení však nakonec nedošlo.

Další projednávání korespondenční volby v Senátu probíhalo v roce 2008 na návrh Stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí. Senátoři tento návrh (.doc) schválili 8. ledna 2009 a vláda k němu zaujala souhlasné stanovisko (.pdf, str. 2). Poslanecká sněmovna nicméně daný návrh neprojednala vzhledem k uplynutí jejího volebního období. 

Markéta Pekarová Adamová

Předkládal to (návrh na zavedení korespondenční volby, pozn. Demagog.cz) náš poslanec Dominik Feri a byla tam dokonce i možná účinnost ne pro tyto současné volby, které máme na podzim, ale až ty další.
Právní stát
Pravda
Dominik Feri společně s Markem Bendou a Markem Výborným předložil Sněmovně dva pozměňovací návrhy, přičemž jeden počítá s účinností korespondenčního hlasování pro volby již v roce 2021, druhý pak s účinností od 1. ledna 2022.

Poslanec Dominik Feri z TOP 09 předložil k novele zákona o volbách do Parlamentu ČR, kterou Sněmovna projednávala na začátku roku 2021, dva pozměňovací návrhy. Autory obou návrhů, které navrhovaly zavedení korespondenčního hlasování ve sněmovních a prezidentských volbách, jsou kromě Dominika Feriho také Marek Benda (ODS) a Marek Výborný (KDU-ČSL). 

První návrh (.pdf, str. 6) chtěl zavést použití korespondenční volby již pro volby do Sněmovny v roce 2021. Při hlasování v Poslanecké sněmovně se však pro tento návrh vyslovilo pouze 36 poslanců, a k přijetí této změny tedy nedošlo.

Druhý návrh (.pdf, str. 4) poté počítal s účinností korespondenční volby od 1. ledna 2022. Ani tento pozměňovací návrh k novele volebního zákona nicméně nebyl přijat. Schválené znění novely tak možnost korespondenčního hlasování neobsahuje (.pdf).

Markéta Pekarová Adamová

My jsme zkrátka jedna z posledních zemí v EU, která neumožňuje svým občanům ze zahraničí tímto způsobem (korespondenčně, pozn. Demgog.cz) volit.
Nepravda
Korespondenční hlasování ze zahraničí při parlamentních ani prezidentských volbách neumožňuje 8 členských států Evropské unie, včetně České republiky. Jedná se tedy přibližně o 30 % ze 27 zemí EU.

Předně uveďme, že Markéta Pekarová Adamová zde mluví o korespondenčním hlasování ve spojitosti s volbami do Poslanecké sněmovny a volbami prezidentskými, nikoli například volbami do Evropského parlamentu (.pdf). Před námi ověřovaným výrokem v debatě zmiňuje novelu volebního zákona, kterou poslanci „řešili v posledních týdnech“, a s ní související pozměňovací návrhy Dominika Feriho na zavedení korespondenčního hlasování právě při sněmovních a prezidentských volbách (.pdf, str. 5; .pdf, str. 5).

Korespondenční volba je jednou z možností, jak může volič v zahraničí odevzdat svůj hlas, aniž by musel být přítomen ve volební místnosti v den voleb. Stačí, aby poslal svůj hlas v daném termínu poštou. Mezi země Evropské unie, které podle dostupných informací neumožňují korespondenční hlasování ze zahraničí, patří kromě České republiky Bulharsko, Řecko, Chorvatsko, Kypr, Malta, Dánsko (.pdf, str. 25) a Irsko. Ze 27 členů EU se tedy celkově jedná o osm států, tedy cca 30 % členských zemí.

Upřesněme, že na Maltěv Řecku není prezident volen přímo občany, ale parlamentem. Malta v případě parlamentních voleb neumožňuje hlasování ze zahraničí vůbec, v Řecku se v současnosti o možnosti korespondenční volby vedou politické debaty. Na Kypru, v Bulharsku a v Chorvatsku není tento způsob volby možný u prezidentských ani u parlamentních voleb. Dánské království svým občanům žijícím v zahraničí neumožňuje při volbách do parlamentu (.pdf, str. 24–25) hlasovat korespondenčně, ale pouze předčasně, volební hlasy tak nelze zasílat poštou. V případě Irska poté není korespondenční hlasování možné pro naprostou většinu irských občanů sídlících v zahraničí, a to ani v prezidentských, ani v parlamentních volbách. Toto právo zde mají jen diplomaté a jejich partneři.

Korespondenční hlasování ze zahraničí naopak umožňuje 19 států EU. Belgie, Nizozemsko, Španělsko, Švédsko (.pdf, str. 2) a Lucembursko, které jsou monarchiemi, tuto možnost občanům nabízí v parlamentních volbách. Ve Španělsku, kde je zavedena přímá volba do Kongresu poslanců a částečně i do Senátu, je korespondenční hlasování ze zahraničí možné v případě obou těchto komor.

Také v Estonsku, Lotyšsku, Německu, MaďarskuItálii, kde je prezident volen nepřímo, je při parlamentních volbách korespondenční hlasování ze zahraničí dovoleno.

Pro parlamentní i prezidentské volby existuje tato možnost v Litvě, Rakousku, Rumunsku (.pdf, str. 3), Slovinsku a také ve Finsku, kde toto právo bylo u parlamentu zavedeno od jara 2019.

Občané Francie, SlovenskaPortugalska (.pdf, str. 37) poté mohou ze zahraničí korespondenčně hlasovat ve volbách do parlamentu, nikoliv však při volbě prezidenta. V Polsku je situace opačná a korespondenční volba je povolena jen u prezidentských, ale ne u parlamentních voleb.

Je pravdou, že v rámci EU umožňuje korespondenční hlasování pro občany, kteří žijí v zahraničí, většina států. Jelikož však počet zemí, v nichž tento způsob hlasování voliči využít nemohou, odpovídá přibližně 30 % z celkových 27 států Unie, hodnotíme tento výrok Markéty Pekarové Adamové jako nepravdivý.

Doplňme, že korespondenční hlasování ve volbách je jedním z témat, které současná vláda Andreje Babiše uvedla ve svém programovém prohlášení (.pdf, str. 21): „Zjednodušíme volební pravidla tak, aby se občanům usnadnil přístup k volbám, včetně zavedení korespondenční volby.“ Pro Čechy, kteří žijí v zahraničí, by to znamenalo, že by se mohli zapojit do voleb distanční formou.

České zákony zatím stále neumožňují korespondenční volbu, volbu elektronickými prostředky ani hlasování v zastoupení. Češi tak mohou v případě voleb do Poslanecké sněmovny a v případě prezidentských voleb odvolit pouze na zastupitelských úřadech, které jsou však většinou jenom v hlavním městě dané země.

Pro lidi, kteří léta žijí v USA, Austrálii nebo na Novém Zélandu, to často znamená hodiny v letadle, tisíce či desetitisíce korun za letenky, aby mohli dorazit na ambasádu a tam odvolit,“ uvedl pro Českou televizi dnes již bývalý ministr zahraničí Tomáš Petříček. Často se tedy stává, že někteří voliči v zahraničí vůbec neodvolí. V zahraničí přitom žije až půl milionu Čechů, ale například ve volbách do Sněmovny volí jen přibližně 10 tisíc z nich.

Návrh zákona či pozměňovací návrh na zavedení korespondenční volby se už ve Sněmovně objevil několikrát, nikdy však nebyl žádný schválen. Naposledy se tak stalo v dubnu 2021 při schvalování nového volebního zákona, kdy senátoři nepřijali možnost korespondenční volby pro české občany v zahraničí s ohledem na to, že to Sněmovna v současném složení odmítá. Hlasování poštou chce Senát nabídnout až dolní komoře, která vzejde z říjnových voleb 2021.

Vít Rakušan

Byli to naši senátoři v Senátu, kteří přišli právě s tím návrhem a upozorněním na to, že ten starý volební zákon odporuje základním ústavním právům.
Právní stát
Pravda
V prosinci 2017 podala skupina senátorů (včetně několika zástupců STAN) návrh na zrušení některých ustanovení zákona o volbách do Parlamentu ČR, jelikož je považovala za protiústavní. V únoru 2021 pak Ústavní soud některé části volebního zákona zrušil.

Skupina senátorů složená z členů hnutí STAN, TOP 09, KDU-ČSL a nezávislých představila v prosinci 2017 návrh (.pdf) na zrušení některých ustanovení zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu ČR, z důvodu jejich neústavnosti.

Návrh sepsal advokát a europoslanec Stanislav Polčák. Za skupinu senátorů jednal (.pdf, str. 1) tehdejší senátor Jiří Šesták, který byl členem senátorského klubu Starostové a nezávislí.

První část návrhu se týkala zrušení § 26 věty druh駠48 až § 51, jejichž podstatou je rozdělení ČR do 14 volebních obvodů a uplatnění d’Hondtovy metody jakožto nástroje pro přepočet voličských hlasů na mandáty politických stran. Skupina senátorů hlavní problém spatřovala v tom, že tehdejší systém tak porušoval základní ústavní zásadu rovnosti hlasů: „Především v menších volebních krajích mají hlasy voličů stran, které překročily uzavírací klauzuli, natolik odlišnou hodnotu, že voliči menších stran jsou systémově diskriminováni.“

V druhé části pak navrhovatelé usilovali o zrušení části § 49, který stanovoval načítací (aditivní) klauzuli pro koalice. Podle tohoto ustanovení potřebovaly koalice dvou a více stran k postupu do skrutinia a přidělení mandátů větší počet hlasů než samostatně kandidující strany. Podle klauzule musely dvoučlenné koalice pro zisk mandátů obdržet 10 % hlasů, tříčlenné 15 % a čtyř a vícečlenné koalice 20 % hlasů.

Toto pravidlo bylo dle návrhu diskriminační (.pdf, str. 5) a „vede k výrazné deformaci volebního výsledku ve prospěch silných a etablovaných stran“ (.pdf, str. 14).

Ústavní soud na začátku února 2021 svým nálezem Pl. ÚS 44/17 (.pdf) zrušil ustanovení volebního zákona, která upravovala způsob přerozdělování mandátů mezi volební kraje. Rozhodnutí zrušilo ustanovení zakotvující d’Hondtovu metodu jako techniku přerozdělování mandátů v dolní komoře Parlamentu. Zrušena byla taktéž výše zmíněná aditivní klauzule pro kandidující koalice politických stran. 

Vít Rakušan

Zeptejte se Marka Hilšera, který to (korespondenční volbu, pozn. Demagog.cz) v Senátu prosazoval teď na poslední chvíli.
Právní stát
Pravda
Marek Hilšer na jednání Senátu o novele zákona o volbách do Parlamentu předložil pozměňovací návrh týkající se korespondenčního hlasování.

Během projednávání novely zákona o volbách do Parlamentu ČR, které v Senátu proběhlo 29. dubna 2021, podal senátor Marek Hilšer, krátce před přijetím sněmovní verze zákona, pozměňovací návrh týkající se korespondenčního hlasování (video, čas 2:57:13). Ten by umožnil Čechům žijícím v zahraničí odevzdat svůj hlas ve volbách korespondenčním způsobem. Pozměňovací návrh podpořilo dalších 13 senátorů.

Hilšer argumentoval tím, že vláda má zavedení korespondenční volby zahrnuto ve svém programovém prohlášení. Žádný z pozměňovacích návrhů, který by novelu zákona o volbách do Poslanecké sněmovny rozšířil o možnost korespondenčního hlasování, však při projednávání v Poslanecké sněmovně neprošel. Poté, co novelu zákona dne 29. dubna Senát schválil, byla 4. května podepsána prezidentem a publikována ve Sbírce zákonů. Je tedy pravdou, že Marek Hilšer se snažil korespondenční volbu prosadit na poslední chvíli.

O Hilšerově pozměňovacím návrhu se ale ani nehlasovalo. Senát schválil novelu zákona o volbách do PS v podobě předložené dolní komorou. Usnesl se, že Sněmovně novelu volebního zákona s možností korespondenčního hlasování předloží do konce tohoto roku, aby korespondenční hlasování bylo možné uplatnit nejpozději v prezidentských volbách v roce 2023.

Vít Rakušan

Ta námi navrhovaná korespondenční volba se v té první fázi týkala jenom lidí žijících v zahraničí.
Právní stát
Pravda
Návrh zákona z roku 2019, jehož autory byli mimo jiné poslanci z hnutí STAN, počítal s možností korespondenční volby pouze pro voliče žijící v zahraničí.

Novelu zákona o volbách do Parlamentu České republiky (.pdf), která se týkala korespondenčního hlasování, předložila Poslanecké sněmovně 27. června 2019 skupina poslanců, mezi nimiž byl i Vít Rakušan. Kromě zástupců hnutí STAN byli mezi předkladateli také poslanci TOP 09, KDU-ČSL, ODS a Pirátů. Vláda k tomuto návrhu, který doposud v Poslanecké sněmovně nebyl projednán, zaujala nesouhlasné stanovisko (.pdf, str. 1).

Zmiňovaný návrh zákona chtěl zavést korespondenční hlasování skutečně jen pro voliče žijící v zahraničí (.pdf, str. 13–16), a to při sněmovních a prezidentských volbách. Hlasovací lístky by voliči zasílali na adresu zastupitelského úřadu v dané zemi, který by poté zajišťoval předání doručených obálek zvláštní okrskové volební komisi (.pdf, str. 14).

Pro voliče v zahraničí by byla zachována možnost vydávání voličských průkazů v případě, že by chtěli osobně volit mimo svůj určený volební okrsek. Stejně tak by mohli využít i stávající možnost volit „ve volebních místnostech v České republice a na příslušných zastupitelských úřadech“ (.pdf, str. 13).

Stanislav Grospič

Měl jsem možnost zasedat řadu let (...) v komisi Ministerstva vnitra, která připravovala změnu volebního zákona.
Právní stát
Nepravda
Podle vyjádření Ministerstva vnitra se Stanislav Grospič účastnil jednání odboru ministerstva se zástupci parlamentních stran týkajícího se legislativních úprav voleb. Nebyl členem žádné konkrétní komise.

Z veřejných zdrojů se nám bohužel nepodařilo dohledat, zda byl Stanislav Grospič členem nějaké komise Ministerstva vnitra. Kontaktovali jsme proto tiskové oddělení ministerstva vnitra, které uvedlo, že Odbor voleb řadu svých podnětů k legislativním úpravám volebního procesu komunikoval směrem k politickým stranám a politickým hnutím zastoupeným v Parlamentu ČR. „Tato komunikace měla formu osobních jednání se zástupci zmíněných politických subjektů nebo formu žádostí o vyjádření. Za politickou stranu KSČM se uvedených jednání bez nároku na odměnu zúčastňoval právě pan poslanec Stanislav Grospič, případně byl autorem požadovaných stanovisek,“ uvádí Adam Rözler z tiskového odboru Ministerstva vnitra.

S politiky Odbor voleb probíral „např. teze případné úpravy zákona o volbách do zastupitelstev obcí, reformu správy voleb (návrh zákona o správě voleb), nebo návrh zákona o zvláštních způsobech hlasování ve volbách 2020 (případně aktuálně pro volby 2021)“.

Závěrem doplňme, že při Ministerstvu vnitra funguje také Státní volební komise, která 

  • koordinuje přípravu, organizaci, průběh a provedení voleb,
  • vykonává dohled nad zabezpečením úkonů nezbytných pro organizačně technické provádění voleb,
  • vydává povolení k přítomnosti dalších osob při sčítání hlasů okrskovou volební komisí,
  • vyhlašuje a uveřejňuje celkové výsledky voleb do zastupitelstev obcí, krajů a do Evropského parlamentu.

Předsedou Státní volební komise je ministr vnitra, členy a náhradníky jmenuje svým usnesením vláda. Stanislav Grospič v současnosti není členem Státní volební komise.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, protože Stanislav Grospič se podle vyjádření Ministerstva vnitra pouze účastnil jednání Odboru voleb se zástupci parlamentních stran, případně pro něj připravoval stanoviska. Nebyl členem žádné konkrétní komise.

Stanislav Grospič

Ve středních Čechách v Posázaví byly obce, kde se nevolilo nikde a nebo někde opačně volili každé dva roky (ve volbách do Senátu – pozn. Demagog.cz).
Sněmovní volby 2021
Pravda
Kvůli změnám hranic území obvodů pro volby do Senátu ČR se skutečně v některých obcích v Posázaví nekonaly volby v běžném šestiletém intervalu.

Poslanec a místopředseda KSČM Stanislav Grospič mluvil (video, čas 41:00) o změnách hranic senátních obvodů. Těch je v České republice 81. Za každý obvod je do horní komory Parlamentu ČR zvolen jeden senátor na šest let, přičemž každé dva roky se ve volbách obmění jedna třetina zákonodárců.

Samotné obvody se mohou měnit vždy na začátku volebního roku, a to ze dvou možných důvodů. Jednak se volební obvody pro volby do Senátu ČR mění na základě počtu obyvatel, obvody by jich měly mít zhruba stejný počet. V případě, že by se počet obyvatel změnil o více než patnáct procent oproti průměru, muselo by se novelou volebního zákona území obvodů o některé obce zmenšit nebo zvětšit. Druhou příčinou změny vymezení obvodů je změna příslušnosti obcí do okresů, na základě kterých jsou volební obvody často stanoveny.

Český statistický úřad uvádí (.pdf, str. 1–2) několik příkladů, kdy se v některých obcích volby z důvodu výše popsaných změn nekonaly v běžném šestiletém intervalu. Například právě ve Středočeském kraji došlo v roce 2008 k přesunu šestnácti obcí z obvodu Kolín do obvodu Benešov, což zapříčinilo, že obyvatelé těchto obcí volili v senátních volbách s desetiletým odstupem. Naopak ke zkrácení intervalu na čtyři roky došlo v sedmnácti obcích, jež byly přesunuty z obvodu Beroun do obvodu Příbram.

V oblasti Posázaví se měnily hranice volebních obvodů kupříkladu i v roce 2012, kdy z benešovského obvodu přešlo město Sázava do kutnohorského obvodu. V roce 2014 pak do obvodu se sídlem v Kutné Hoře přešla také Vlašim. Svého senátora tedy ve Vlašimi volili dvakrát v intervalu čtyř let: v roce 2012 v rámci benešovského obvodu a poté již v rámci obvodu kutnohorského v roce 2016.

Radek Vondráček

Máme třeba 0 % alkoholu za volantem, někde mají až půl promile.
Pravda
Nulová tolerance alkoholu za volantem se ze zemí EU týká jen České republiky, Slovenska, Maďarska a Rumunska. Hranice v jiných státech se pohybují mezi 0,2 až 0,5 promile.

Předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček zde reaguje na předchozí odpověď Markéty Pekarové Adamové. Ta se v debatě (video, čas 37:40) snažila upozornit na to, že je Česká republika jedním z mála států EU, které svým občanům v zahraničí neumožňují hlasovat korespondenčně (její výrok jsme ověřovali zde). Radek Vondráček s jejím argumentem, proč korespondenční hlasování zavést, nesouhlasil (video, čas 42:05) a poukázal právě na skutečnost, že na rozdíl od některých členských zemí EU v ČR pro řidiče platí přísnější limit hladiny alkoholu v krvi.

Podle českého zákona o provozu na pozemních komunikacích nesmí řidič požít alkohol či jiné návykové látky za jízdy a nesmí řídit bezprostředně po jejich požití nebo v takové době, „kdy by mohl být ještě pod vlivem“.

Podle posledních dostupných informací je nulová tolerance alkoholu v krvi při řízení v rámci Evropské unie poměrně ojedinělá a jako standardní ji používá jen Česká republika, Maďarsko, Slovensko a Rumunsko. V ostatních zemích se hranice pohybuje mezi 0,2–0,5 promile. Je však důležité zmínit, že se hranice v zemích mohou měnit podle toho, zda se týkají řidičů profesionálních nebo začínajících, v jejichž případě bývá limit přísnější. Můžeme uvést, že v Německu platí hranice 0 % pro řidiče do 21 let. Rozdíly poté panují například i u cyklistů.

Radek Vondráček

2010 například, tak tam z toho systému (přepočtu hlasů, pozn. Demagog.cz) těžila třeba i TOP 09 nebo KDU-ČSL.
Nepravda
Nelze říct, že by TOP 09 a KDU-ČSL ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2010 těžily z tehdy platného volebního systému. KDU-ČSL se tehdy do Poslanecké sněmovny vůbec nedostala. Hlas pro TOP 09 měl sice větší váhu než hlas pro Věci veřejné, avšak menší váhu než pro ČSSD či ODS

Předseda Poslanecké sněmovny svým výrokem reaguje na slova Víta Rakušana, který poukazoval na nepoměr mezi hlasy, které ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2017 potřebovala hnutí ANO a STAN. Tehdy měl hlas odevzdaný pro hnutí ANO 2,27× větší váhu, než hlas pro hnutí STAN. Radek Vondráček tedy upozorňuje na to, že i ve volbách v roce 2010 byly tímto způsobem některé strany zvýhodněny.

Po volbách v roce 2010 byla TOP 09 třetí nejsilnější stranou v Poslanecké sněmovně s 41 mandáty, na které potřebovala 873 833 hlasů, což odpovídalo 16,7 % hlasů. Na jeden mandát tak TOP 09 v roce 2010 potřebovala 21 313 hlasů. Jestliže to porovnáme s Věcmi veřejnými, jakožto nejmenším politickým uskupením, které se ten rok dostalo do dolní komory Parlamentu, pak měl jeden hlas pro TOP 09 1,11× větší váhu než hlas odevzdaný Věcem veřejným. Ovšem porovnáme-li výsledek TOP 09 s výsledky politických stran, které se ve volebním klání umístily před nimi, pak se daný poměr otočí. Hlas odevzdaný ČSSD měl v daných volbách 1,03× a hlas odevzdaný ODS 1,07× větší váhu než hlas odevzdaný TOP 09. 

Pokud porovnáme průměrný počet hlasů na mandát ve sněmovních volbách 2010 s počtem hlasů na mandát u TOP 09, dojdeme k tomu, že TOP 09 potřebovala na zisk mandátu jen o 84 hlasů (0,4 %) méně, než je podíl všech platných hlasů pro strany, které překročily 5 %, a celkového počtu mandátů. Strana tedy byla systémem přepočtu hlasů zvýhodněna, ovšem jen nepatrně (srovnáme-li toto zvýhodnění se zvýhodněním hnutí ANO ve volbách v roce 2017). Lze ovšem také říci, že proti některým stranám byla systémem přepočtu hlasů znevýhodněna.

Výrok Radka Vondráčka však rozhodně neplatí pro KDU-ČSL, které se v těchto volbách do Poslanecké sněmovny nedostalo. Strana obdržela pouze 4,39 % všech odevzdaných hlasů, nepřekročila tím pádem 5% hranici a v tomto volebním období tak neměla v dolní komoře Parlamentu ani jednoho zástupce.

Dodejme ještě důvody, proč byl ve volbách v roce 2010 rozměr zvýhodnění některých politických stran zcela jiný než ve volbách v roce 2017.

Zdroj: irozhlas.cz

Po volbách konaných v roce 2010 se do Poslanecké sněmovny dostalo pět politických uskupení. Procentuální rozdíl v získaných hlasech mezi největší a nejmenší politickou stranou, které překročily 5% hranici, činil 11,2 procentních bodů.

zdroj: irozhlas.cz

Jiná situace ale nastala po sněmovních volbách v roce 2017. Do Poslanecké sněmovny se tehdy dostalo devět politických uskupení, přičemž tři z nich (KDU-ČSL, TOP 09 a STAN) překonaly 5% hranici jen velmi těsně. Procentuální rozdíl v získaných hlasech mezi nejsilnějším hnutím ANO a nejslabším hnutím STAN činil 24,46 procentních bodů. V důsledku těchto faktorů a v té době platného volebního systému měl hlas odevzdaný pro hnutí ANO 2,27× větší váhu než hlas odevzdaný hnutí STAN.

Dodejme ještě, že pokud bychom opět srovnali průměrný počet hlasů na mandát ve sněmovních volbách 2017 s počtem hlasů na mandát u hnutí ANO, zjistíme, že ANO stačilo k zisku mandátu o 4 489 hlasů (18,9 %) méně, než je podíl všech platných hlasů pro strany, které překročily 5 %, a celkového počtu mandátů. Hnutí tedy bylo zvýhodněno nesrovnatelně více než TOP 09 v roce 2010.

Radek Vondráček

(...) změnili volební zákon, což musí schválit obě komory.
Právní stát
Pravda
Dle článku 40 Ústavy České republiky je k přijetí volebního zákona nutný výslovný souhlas Poslanecké sněmovny i Senátu.

Radek Vondráček výrok zmiňuje v kontextu reakce na Markétu Pekarovou Adamovou a ostatní předřečníky, kdy naznačuje, že například v roce 2010 z tehdejšího nastavení přepočtu volebních hlasů profitovaly i strany TOP 09 nebo KDU-ČSL. Také dále zmiňuje, že návrh 21 senátorů a senátorek z roku 2017, na základě kterého Ústavní soud zkraje roku 2021 zrušil část zákona o volbách do Poslanecké sněmovny, byl trik, jímž senátoři obešli jinak relativně rigidní proces změny volebního zákona. S takovou změnou totiž jinak musí dle Vondráčka souhlasit obě komory Parlamentu.

O legislativním procesu v případě volebních zákonů hovoří čl. 40 Ústavy České republiky: „K přijetí volebního zákona (…) je třeba, aby byl schválen Poslaneckou sněmovnou a Senátem.“ Je tedy pravdou, že v rámci legislativního procesu je pro přijetí i změnu zákona o volbách do Parlamentu České republiky nutný výslovný souhlas obou komor. V případě jiných, běžných zákonů může Poslanecká sněmovna nesouhlas Senátu přehlasovat.

Pro kontext dodejme, že současnou novelu volebního zákona, která byla vyvolaná právě nálezem Ústavního soudu, již schválila Poslanecká sněmovna i Senát.

Radek Vondráček

To, co před několika lety nevadilo, například i těch 5 % co se týče té aditivní klauzule, tak to bylo v pořádku (při přezkumu Ústavním soudem, pozn. Demagog.cz) a pak už to v pořádku není.
Právní stát
Sněmovní volby 2021
Pravda
Ústavní soud se možnou protiústavností aditivní klauzule zabýval např. již v roce 2001. Návrh na zrušení klauzule tehdy Ústavní soud zamítl. Na začátku února 2021 pak Ústavní soud aditivní klauzuli zrušil.

Na začátku února 2021 zrušil Ústavní soud svým nálezem (.pdf) ustanovení volebního zákona z důvodu nerovnoměrného počtu hlasů potřebných na zisk jednoho poslaneckého mandátu, jelikož velkým stranám na zisk jednoho křesla stačil menší počet hlasů.

Současně s tím byla zrušena rovněž tzv. aditivní uzavírací klauzule (.pdf, str. 22) pro kandidující koalice politických stran, podle které pro vstup do Poslanecké sněmovny musela koalice složená ze dvou stran nebo hnutí ve volbách získat alespoň 10 % hlasů, trojkoalice 15 % a čtyř- či vícečlenná koalice 20 % hlasů.

Zrušení klauzule Ústavní soud zdůvodnil tím, že „může zkreslovat legitimitu volebního výsledku a nutí strany k vytváření koalic ex lege (ve snaze dostat se do Poslanecké sněmovny, nikoliv prosazovat názorově podobný program), a proto je tato právní úprava nepřiměřená a nedůsledná“.

Potenciální protiústavností uzavíracích klauzulí pro koalice se Ústavní soud již v minulosti zabýval. Například v nálezu z roku 2001 nastavení vstupních klauzulí pro koalice neshledalo většinové stanovisko pléna Ústavního soudu protiústavním. Ústavní soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že klauzule „v podstatě uplatňuje metodu součtu 5 procent připadajících na každou jednotlivou politickou stranu nebo politické hnutí“.

Jana Maláčová

My jsme na to (zavedení elektronické neschopenky, pozn. Demagog.cz) dostali na Ministerstvu práce a sociálních věcí 6 měsíců a zvládli jsme to.
Sociální politika
Pravda
Legislativní změna, která umožnila fungování elektronických neschopenek, byla Parlamentem schválena 12. června 2019, v platnost vstoupila 1. července. Celý systém byl spuštěn 1. ledna 2020. MPSV nicméně na přípravě technického řešení začalo pracovat nejpozději od května 2019.

Systém elektronické neschopenky byl kompletně zaveden 1. ledna 2020, a to zejména díky přijaté novele zákona o nemocenském pojištění č. 164/2019 Sb

Návrh (.pdf) novely zákona, kterým mělo dojít k zavedení e-neschopenky, vláda schválila již 7. listopadu 2018. V usnesení zároveň pověřila ministryni práce a sociálních věcí Janu Maláčovou, aby v Parlamentu ČR tento návrh odůvodnila. V polovině listopadu 2018 byl následně návrh zákona předložen v Poslanecké sněmovně jako tisk č. 333.

Dodejme však, že nakonec byl systém elektronické neschopenky schválen pod úplně jiným sněmovním tiskem. Legislativní změna umožňující elektronickou neschopenku byla přijata v rámci tisku č. 204, který byl předložen poslancům již 13. června 2018. Do zákona o nemocenském pojištění se elektronická neschopenka dostala prostřednictvím komplexního pozměňovacího návrhu (.pdf) Romana Sklenáka (ČSSD), který ministryně Maláčová ve Sněmovně podpořila.

Sněmovna tento návrh novely včetně komplexního pozměňovacího návrhu schválila 10. května 2019, Senát pak novelu odsouhlasil 12. června téhož roku. Mezi schválením návrhu novely vládou (v listopadu 2018) a schválením Poslaneckou sněmovnou a Senátem tedy uběhlo cca 6, respektive 7 měsíců.

Ministryně Maláčová nicméně svůj výrok uvedla v kontextu debaty o digitalizaci. Poukazuje na to, že i stát, nejenom soukromé subjekty, elektronizaci „umí“. Podívejme se proto na dobu, ve které na Ministerstvu práce a sociálích věcí (MPSV) připravili technické řešení elektronických neschopenek. Jak bylo uvedeno výše, celý systém byl spuštěn 1. ledna 2020.

Novela zákona o nemocenském pojištění vstoupila v platnost 1. července 2019. Nicméně již v květnu toho roku po schválení novely Poslaneckou sněmovnou Jana Maláčová uvedla: „Co se týká technické stránky e-neschopenky, máme velmi podrobný harmonogram, který v tuto chvíli plníme na den přesně.“

30. srpna 2019 zveřejnilo MPSV tiskovou zprávu (.pdf) ohledně spuštění projektu elektronické neschopenky. V ní se uvádí: „Již řadu měsíců probíhají přípravné kroky k uvedení celého systému do provozu. Od října bude probíhat testování kompletního řešení eNeschopenky, od listopadu bude možné do systému napojovat lékařské softwary.“

Z těchto vyjádření vyplývá, že s přípravou technického řešení systému elektronických neschopenek Ministerstvo práce a sociálních věcí začalo již před schválením legislativní změny ve Sněmovně 10. května 2019. Zároveň ministryně Maláčová správně uvádí, že „dostali“ lhůtu 6 měsíců – zákon byl Parlamentem schválen 12. června 2019, vstoupil v platnost 1. července a systém byl spuštěn 1. ledna 2020.

Výrok tak hodnotíme jako pravdivý s výhradou, jelikož Jana Maláčová správně uvádí délku lhůty pro přípravu technického řešení. Je však nutné upozornit na to, že MPSV začalo systém připravovat nejméně o měsíc dříve než novelu zákona schválil Parlament.