Základním pilířem koncepce hospodaření v Lesích ČR je takzvaná Dřevěná kniha (.pdf). Počítá s každoročním vypisováním pětiletých veřejných zakázek na těžbu ve státních lesích, konat se mají vždy jen na pětině území. Tendry mají mít podobu takzvaných komplexních zakázek. Jejich vítězové mají provádět jak pěstební práce, tak dřevo těžit a dále jej i prodávat.

Vítězné firmy musí pak pětinu vytěženého dřeva dál nabídnout prostřednictvím burzy či aukcí, aby se dřevo dostalo i na menší zpracovatele.

20 % vytěženého dřeva je tedy prodáváno systémem aukcí, a proto výrok označujeme za pravdivý s výhradou.

Dle údajů Ministerstva financí se již mezi léty 2004 až 2012 příjmy z rozpočtu Evropské unie v kapitole Strukturální akce rovnaly celkově téměř 328 mld. Kč. Strukturální akce se dále rozpadá na subkapitoly Strukturální fondy a Fond soudržnosti. Mezi další kapitoly příjmů z rozpočtu EU patří Zemědělství, Vnitřní politiky, Předvstupní nástoje a Kompenzace. Celkově od vstupu do EU (do 31. prosince 2013) ČR obdržela 676,2 mld. Kč.

Při vyhledávání na stránkách Ministerstva financí skutečně Státní závěrečný účet pro roky 2012 a 2013 zatím nejsou k dispozici. Pro úplnost ale dodáváme, že přinejmenším pro rok 2012 existuje Návrh (.pdf) státního závěrečného účtu České republiky za rok 2012, kde se o Aktivní politice hovoří například na stranách 98, 110, 353 a 576. V případě posledních dvou jmenovaných stran se jedná o tabulky (Souhrn výdajů státního rozpočtu podle funkčního členění a Plnění závazných ukazatelů: Kapitola 313 Ministerstvo práce a sociálních věcí), které již zmiňují podrobné částky. Projednávání sněmovního tisku návrhu bylo ukončeno s koncem volebního období, nicméně například na stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí se s těmito podrobnými čísly operuje (viz rozpočet (.pdf) za rok 2012).

Výrok pochází z rozhovoru Stanislava Polčáka, publikovaného serverem Česká justice 5. 2. 2014.

Na základě zjištěných informací o parlamentní imunitě v Evropě hodnotíme výrok Stanislava Polčáka jako pravdivý.

Institut parlamentní imunity (pdf, strana 2) se skládá ze dvou částí - neodpovědnosti a nestíhatelnosti. Dokument Parlamentní imunita vydaný Parlamentním institutem definuje neodpovědnost (pdf, strana 7) jako imunitu pro hlasování a projevy učiněné na parlamentní půdě nebo při výkonu mandátu. Dle tohoto materiálu je neodpovědnost nějakým způsobem upravena ve všech evropských státech (dokument zde čerpá z knih Ústavy států Evropské unie, 1. a 2. díl z let 2004- 2005, a materiálu „Report on the Regime of Parliamentary Immunity" z r. 1996).

V „Report on the Regime of Parliamentary Immunity" (pdf) se hovoří konkrétně o: Albánii, Rakousku, Bělorusku, Belgii, Bulharsku, Chorvatsku, Kypru, České republice, Dánsku, Finsku, Francii, Gruzii, Německu, Řecku, Maďarsku, Irsku, Itálii, Lotyšsku, Lichtenštejnsku, Litvě, Lucembursku, Maltě, Moldávii, Nizozemsku, Norsku, Portugalsku, Rumunsku, Rusku, Slovensku, Slovinsku, Španělsku, Švédsku, Švýcarsku, Turecku, Ukrajině a Velké Británii (strany 16 - 86).

Nestíhatelnost (pdf, strana 9), na rozdíl od neodpovědnosti, není zakotvena ve všech ústavách evropských zemí. Nestíhatelnost (tamtéž, strana 5, 6), nebo také imunita v užším slova smyslu, je ochrana člena parlamentu před některými úkony v právním řízení.

Bohužel se nám nepodařilo dohledat aktuálnější informace, nicméně ústavní pořádek a politická imunita jsou spíše trvalejšímy rysy právní kultury, které se příliš často nemění.

Projev ministryně Marksové-Tominové se zaměřuje na podporu zaměstnavatelů v zaměstnávání mladých lidí do 30ti let.

Původní znění zákona o zaměstnanosti z roku 2004 skutečně v § 33 odst. 1 písm. b a c demonstrativně vyjmenovává podporu mladých lidí do 25 let a absolventů vysokých škol jako jedny z cílových skupin pro zvýšenou péči při zprostředkování zaměstnání.

Šlo o vládní návrhkoalice ČSSD - KDU-ČSL - Unie Svobody.

Ani první (.doc), ani druhá série (.doc) pozměňovacích návrhů tento paragraf nikterak nezasáhly. Není tedy jasné, jak by KSČM mohla do podoby zákona zasáhnout, ať už ve fázi jeho tvorby, nebo jeho projednávání. K žádné novele zákona roku 2004 nedošlo.

Navíc v závěrečném hlasování v Poslanecké sněmovně pro tento návrh zástupci KSČM nezvedli ani jednu ruku. Celý klub (až na pár výjimek) se zdržel hlasování.

Vládní novela č. 382/2008 druhé Topolánkovy vlády toto skutečně modifikovala na podporu osob do 20 let a zcela vyškrtla podporu absolventů. Stalo se tak ale 3 roky po vstoupení zákona v platnost. Klauzule samotná byla v platnosti více než čtyři roky.

Vzhledem k tomuto a skutečnosti, že nemáme doklad o tom, že by se na jejím zakomponování do zákona podílela KSČM, hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Rusko patří mezi stálé členy Rady bezpečnosti OSN, kteří mají právo veta. To může uplatnit při jednání o zásadních otázkách (ne procedurální povahy). Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Posilování pravomocí Evropského parlamentu je skutečně již dlouhodobý proces v případě evropské integrace. Ve prospěch Pavla Bělobrádka hovoří stránky Evropského parlamentu, které uvádějí:

"Parlament s každou novou smlouvou získává větší demokratické, kontrolní a legislativní pravomoci. Bruselskou smlouvou (podepsanou v roce 1975) získal pravomoc kontrolovat každoročně na konci roku účty EU, aby posoudil, zda Komise prostředky z rozpočtu EU vydávala uvážlivě a správně. Nová ustanovení obsažená v Jednotném evropském aktu (podepsaném v roce 1986) zajistila, aby byl pro přistoupení každého nového státu k EU nutný souhlas Parlamentu. Amsterodamská smlouva (podepsaná v roce 1997) Parlamentu zaručila mnohem silnější pozici při společném vytváření předpisů s Radou v celé řadě oblastí, na něž se vztahuje právo EU (např. ochrana spotřebitele, možnost legálně pracovat v jiné zemi, otázky životního prostředí a další)."

Lisabonská smlouva rovněž pravomoci EP posiluje. Ten se stává "plnoprávným spolutvůrcem právních předpisů s většími pravomocemi v oblasti rozpočtu." Také je mu udělena klíčová pravomoc při volbě předsedy Evropské komise. Tímto jsme se již zabývali také ve výroku Martina Schultze.

Další zdroj: Fiala, Petr; Pitrová, Markéta (2009): Evropská unie, Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, s. 307-321

Plán legislativních prací vlády na rok 2014 dokládá, že jednotlivé zákonné předlohy, které má kabinet v plánu přijmout, začínají březnem letošního roku. Lze tedy konstatovat, že skutečně začínají vládě nabíhat postupně termíny pro předkládání různých opatření. Např. nyní v květnu by měla koalice překládat návrhy zákonů o významné tržní síle, o Českém rozhlase nebo o státní sociální podpoře.

Ačkoliv jsme v předchozích odůvodněních (např. u Petra Fialy) podobné výroky o vlivu bruselských norem na český právní řád podobné výroky hodnotili jako neověřitelné, ve světle nových skutečností nyní přistupujeme k hodnocení nepravda.

Tomuto tématu se obšírně věnuje náš blog.Hlavní myšlenkou článku je, že "Neexistuje žádný přesný, racionální a použitelný způsob, jak vypočítat procento národní legislativy ovlivněné Evropskou unií." Míra vlivu se radikálně liší podle různých právních odvětví, navíc je toto číslo často zaměňováno s poměrem, kterým se Evropský parlament podílí na přijímání legislativy Evropské unie.

Tomuto tématu se také věnuje článek v MF Dnes "Brusel nám opravdu všechny zákony nediktuje" ze dne 14. 5. 2014, který publikoval Robert Zbíral, jenž působí na Právnické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Citujeme z tohoto článku (vyšel pouze v tisku, Demagog.CZ má k dispozici celou verzi):

"Od data vstupu byly unijní podněty každý rok stabilně základem pro zhruba 35 % českých zákonů, jde tedy o mnohem nižší číslo, než se nám snaží politici a někteří odborníci namluvit. (...) Zákony si totiž nejsou svou důležitostí rovny, alespoň z pohledu vlivu na život běžného občana. Působení Unie se nápadně liší podle tematických oblastí. Nejvyšších podílů dosahuje u zákonů týkajících se životního prostředí, zemědělství a průmyslu (včetně regulací trhů), v těch se blíží skutečně 80 procentům. Na druhé straně spektra se nacházejí zákony spadající do oblastí práce a sociálních věcí, školství, veřejné správy a částečně daní (podíl kolem 20–30 procent). Jestliže tuto informaci poměříme s žebříčkem otázek, které nejvíce zajímají veřejnost (výše daní, sociální dávky a důchody, nezaměstnanost, zdravotnictví, školství), jde o záležitosti nejméně postižené dopadem unijní legislativy."

Evropský parlament skutečně v roce 2013 podpořil (hlasování zde) pokročilá biopaliva na úkor těch tzv. 1. generace, která mohou konkurovat potravinové výrobě. Zelení rovněž stáli za tímto návrhem (.pdf). Zpravodajem této zprávy byl poslanec Evropského parlamentu z frakce Zelených Claude Turmes.

Ten v této zprávě mimo jiné uvedl, že (str. 86): "Zpravodaj se domnívá, že jsou zde přesvědčivé důkazy pro to, aby byl opuštěn cíl povinných 10 % paliv z obnovitelných zdrojů. Pozornost věnovaná biopalivům by měla být kvalitativní než jen čistě kvantitativní.

V následujících odstavcích rozděluje možné zdroje biopaliv na "go" (tedy ty, které Zelení podporují) a "no-go" (ty, proti kterým protestují, paliva první generace). Mezi "go" patří především odpadky a zbytky, mezi "no-go" patří ty, které negativně ovlivňují světovou produkci potravin.

Tento postoj se pak promítá do konkrétních pozměňovacích návrhů, kupříkladu návrhu č. 2 (str. 6 dokumentu). Celá zpráva je tak velmi kritická k biopalivům první generace a navrhuje změny, jak omezit jejich užívání.

O kritickém postoji strany k biopalivům první generace svědčí i řada dalších prohlášení na stránkách evropských Zelených (např. zde nebo zde).

Tento výrok jsme změnili z původního hodnocení "něověřitelné" na základě podkladů dodaných Stranou zelených, za což jim děkujeme.