V letech 2004 - 2014 Státní fond dopravní infrastruktury pracoval s různě vysokým rozpočtem, ale nikdy se jeho výše nepohybovala v hodnotě okolo 110 miliard korun.

S nejvyššími rozpočty pracoval Státní fond dopravní infrastruktury v letech 2008 (pdf str. 4), 2009 (pdf str. 2) a 2010 (pdf str. 2). V těchto letech se jeho rozpočet pohyboval okolo 100 miliard korun.

V současnosti se rozpočet pohybuje okolo 60 miliard korun. Konkrétně je rozpočet na rok 2014 (pdf str. 2/29) 71 091 809 000 korun.

Na základě údajů Státního fondu dopravní infrastruktury hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Pro lepší přehlednost tabulka s rozpočty Státního fondu dopravní infrastruktury pro jednotlivé roky:

rokvýše rozpočtu200442 440 000 000 Kč2005

52 353 000 000 Kč200655 671 000 000 Kč200771 675 000 000 Kč200899 118 049 000 Kč2009101 763 716 000 Kč2010103 685 713 000 Kč201178 238 649 000 Kč201258 267 203 000 Kč201364 495 699 000 Kč201471 091 809 000 Kč

Zdroj: http://www.sfdi.cz

Sanace soukromých bank byla jedním z prvků řešení hospodářské krize v některých zemích EU, ať již členů eurozóny (typicky - Irsko, Španělsko atd.), tak i nečlenů (Velká Británie, Dánsko a další). V České republice pak bankovní sektor výraznější problémy nezaznamenal.

Na základě dohledaných dat tedy hodnotíme výrok jako pravdivý, protože součástí řešení problémů bankovního sektoru v mnoha členských zemích EU byla skutečně i státní pomoc.

O závazku přijmout společnou evropskou měnu skutečně hovoří čl. 4 Aktu o podmínkách přistoupení (.doc), kde je stanoveno, že "každý nový členský stát se účastní hospodářské a měnové unie ode dne přistoupení jako členský stát, na který se vztahuje výjimka, ve smyslu článku 122 Smlouvy o ES" (zavedení eura až po splnění všech tzv. konvergenčních kritérií).

Smlouvy o přistoupení členských států k EU jsou součástí tzv. primárního práva. Postup změn primárních smluv upravuje čl. 48 Smlouvy o fungování Evropské unie (.pdf), podle něhož změny "vstoupí v platnost po ratifikaci všemi členskými státy v souladu s jejich ústavními předpisy."

Výrok Andreje Babiše hodnotíme jako pravdivý na základě údajů z Českého statistického úřadu dostupných na stránce volby.cz.

Volby do poslanecké sněmovny v roce 2013 skutečně vyhrála ČSSD se ziskem 1 016 829 hlasů, což představuje 20,45 % celkového počtu platných hlasů. Politické hnutí ANO se umístilo ve volbách na druhém místě s 927 240 hlasů, tedy 18,65 % platných hlasů. Rozdíl mezi výsledky je 1,8 procentního bodu.

Ve volbách do Evropského parlamentu zvítězilo hnutí ANO se ziskem 244 501 hlasů, vyjádřeno v procentech pak 16,13 %. Strana ČSSD v těchto volbách získala 214 800 hlasů, tedy 14,17 %. Rozdíl v těchto číslech je 1,96 procentního bodu.

Přestože tento rozdíl v procentních bodech nepředstavuje zcela totožné číslo, s určitou mírou tolerance můžeme výrok Andreje Babiše označit za pravdivý.

Odlišné pozice mezi jednotlivými jmenovanými aktéry české zahraniční politiky vůči EU "v minulých letech" (Pod tímto pojmem si můžeme představit např. minulé volební období, i když spory na tomto poli obecně přicházejí s nástupem Václava Klause do prezidentské funkce - viz např. Belko, M., Kořan, M. & Hrabálek, M. 2007. Česká zahraniční politika: aktéři, struktura, proces. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita. Mezinárodní politologický ústav.) můžeme ilustrovat např. na postoji k řešení tzv. Dluhové krize v eurozóně.

Jedním z nástrojů užitých k řešení vysokého veřejného zadlužení části zemí eurozóny bylo zřízení tzv. Evropského stabilizačního mechanismu (tzv. " Euroval 2 "). Podporu jeho zřízení deklarovali premiér Petr Nečas i ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg. Naopak proti se vyslovoval Václav Klaus, jenž dodatek k Lisabonské smlouvě, který umožnil jeho zřízení, neratifikoval. Učinil tak až prezident Miloš Zeman.

Dalším z nástrojů bylo podepsání tzv. Smlouvy o fiskální unii (.pdf) (známý "fiskální pak"), kde eskaloval spor mezi min. zahraniční Karlem Schwarzbergerem na jedné straně a premiérem Petrem Nečasem a prezidentem Václavem Klausem na straně druhé.

Tyto a mnohé další "nesoulady" daných aktérů dávají premiéru Sobotkovi za pravdu.

Novela zákona o zaměstnanosti Miroslava Drábka z roku 2011 fakticky zrušila (přechodné ustanovení č.4 z č.367/2011) status osoby zdravotně znevýhodněné. Respektive osoby, kterým byl tento statut již dříve uznán, jej mohly používat pouze do začátku roku 2015. V rámci této změny jsou pak všichni lidé, kteří původně užívali statutu osoby zdravotně znevýhodněné, převedeni pod statut osob se zdravotním postižením.

Vláda pak skutečně v lednu tohoto roku předložila novelu zákona o zaměstnanosti, která je nyní ve fázi projednání výbory (Výbor pro sociální politiku Sněmovny zákon prozatím neprojednal).

Novela konkrétně uvádí, že v § 67 se za odstavec 2 vkládají nové odstavce 3 a 4, které znějí:

„(3) Osobou zdravotně znevýhodněnou je fyzická osoba, která má zachovánu schopnost vykonávat soustavné zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost, ale její schopnosti být nebo zůstat pracovně začleněna, vykonávat dosavadní povolání nebo využít dosavadní kvalifikaci nebo kvalifikaci získat jsou podstatně omezeny z důvodu jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu; osobou zdravotně znevýhodněnou však nemůže být osoba, která je osobou se zdravotním postižením podle odstavce 2 písm. a) nebo b)."

Tvrzení o tom, že “Daňové úniky a neplnění daňových povinností každoročně připraví hospodářství EU o 1 bilion eur” skutečně uvádí například Evropská komise v doprovodné zprávě k Akčnímu plánu boje proti daňovým podvodům a únikům, která zavádí opatření jak tuto částku snížit.

Stejnou částku uvádí pak například i Hospodářský a měnový výbor Evropského parlamentu.

Vládní koaliční partneři hnutí ANO navrhují na pozici evropského komisaře Zuzanu Roithovou (KDU-ČSL) a Pavla Mertlíka (ČSSD.)

Vzhledem k tomu, že ani jedna z vše jmenovaných stran žádnou koaliční kandidátku nevytvořila, předpokládáme, že si vicepremiér Babiš popletl pojmy a myslel kandidátky stran ve vládní koalici. Tam totiž skutečně jméno Zuzany Roithové ani Pavla Mertlíka nenajdeme.

Andreji Babišovi dáváme přes drobnou nepřesnost za pravdu.

V rámci vyjednávání o důchodové reformě byla vláda skutečně nucena změnit desítky bodů ve svém původním návrhu penzijní reformy. Například v zákoně o důchodovém spoření bylo přijato celkem 54 pozměňovacích návrhů (.doc) navržených převážně rozpočtovým výborem, který se v době projednávání zákona skládal z více než 40 % ze členů opozičních stran. Podobně radikální byl výbor i v případě pozměňovacích návrhů (.doc) k zákonu o doplňkovém penzijním spoření.

Miroslavu Kalouskovi tedy dáváme zapravdu.

Fiskální pakt (pdf.) neboli Smlouva o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii, byl podepsán 25 členskými státy Evropské unie na zasedání Evropské rady v březnu 2012. Pakt tehdy odmítla podepsat pouze Velká Británie a Česká republika.

Účelem fiskálního paktu je zajistit, aby členské státy dodržovaly přísnější rozpočtovou kázeň, vzájemně koordinovaly své hospodářské politiky a celkově, aby se zlepšila správa eurozóny. Podrobněji o jednotlivých požadavcích zde.

Tento pakt v minulých letech vyvolával na české politické scéně spory. Vláda nakonec schválila přistoupení k fiskálnímu paktu EU na konci března tohoto roku. Podle dřívějšího vyjádření Sobotky by se ale Česko hlavními opatřeními paktu řídilo až po přijetí eura.

Celkový státní dluh Česka je dle Eurostatu (pdf.) v rámci členských zemí EU osmým nejnižší (nikoli tedy nejnižší, jak Kalousek v pořadu uvedl) a dosahuje 47 % k HDP. Nejnižší státní dluh má Estonsko (10,0%) následované Bulharskem, Lucemburskem, Lotyšskem, Rumunskem, Litvou a Švédskem.

Zároveň míra nezaměstnanosti v České republice je šestá nejnižší z osmadvaceti zemí Evropské unie. Informace zveřejnil Eurostat ve své aktuální zprávě o regionální nezaměstnanosti v EU, kde se mj. uvádí, že průměrná nezaměstnanost v Česku je 7%.

Podle stejného zdroje (pdf.) má Česká republika ze všech zemí EU nejmenší procentu obyvatel ohrožených chudobou (15,4%). Téměř stejná situace panuje i v Nizozemsku (15,7 %) a ve Švédsku (16,1 %). V osmadvacítce států Evropské unie je ohroženo chudobou průměrně 24,3 % obyvatel.

Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý na základě Kalouskova prohlášení o tom, že Česká republika je nejméně zadluženou zemí v EU.