Zavést znovu vyplácení nemocenské v prvních třech dnech nemoci byl jeden z předvolebních slibů ČSSD. Nicméně, finální podoba koaliční smlouvy mezi ČSSD, ANO a KDU-ČSL uvádí, že výplata nemocenské v prvních třech dnech nemoci bude obnovena, pokud bude takové dohody dosaženo v tripartitě (.pdf, čl. 5.2, s. 17). Sobotka tedy korektně popisuje stav okolo prosazování výplaty nemocenské v prvních třech dnech nemoci.

Byť Jurečka korektně uvádí, že Babiš se při projednávání znovuzavedení tzv. zelené nafty na vládě zdržel, výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť to je sám Babiš, který z pozice ministra financí konkrétní řešení předkládá.

Prvně se o znovuzavedení tzv. zelené nafty jednalo 2. dubna letošního roku z popudu ministra zemědělství. Kabinet přijal rozhodnutí, že tuto vratku daně obnoví, a pověřil vypracováním návrhu Babiše a Jurečku, a to v poměru 15 pro, 1 se zdržel.

Dohledáme-li záznam (.doc, str. 4, usnesení 201) z tohoto jednání vlády, zjistíme, že Babiš se skutečně ze zmíněného hlasování zdržel s odkazem na svůj střet zájmů, který vyplývá z vlastnictví největšího agrokomplexu v zemi a na znovuzavedení zelené nafty by mohl mít podnikatelský záměr.

Záznam uvádí: " b) vzala (myšlena Vláda ČR) na vědomí sdělení 1. místopředsedy vlády pro ekonomiku a ministra financí, že se při hlasování o přijetí navrženého usnesení zdržel hlasováníz důvodu možného střetu zájmů." Opětovně se vláda věnovala tématu tzv. zelené nafty 28. května. Ministr Babiš předložil (předkladatelem je Ministerstvo financí) z pověření vlády materiál (.doc), v němž bylo znovuzavedení vratky daně zpracováno. Vláda tento návrh přijala poměrem 11 pro, 1 se zdržel (celkem 12 přítomných). Záznam z jednání neuvádí, kdo se zdržel. Nicméně vzhledem k Babišově prohlášení z 2. dubna lze usuzovat, že se zdržel opět on.

Dále spíše pro informaci k Babišovým postojům k věci dodáváme poměrně slavný záznam jeho vystoupení v pořadu Máte slovo z roku 2012, který se tzv. zelenou naftou zabýval.

Podle portálu Trading Economics míří skutečně 60 % německého exportu do zemí EU (40 % zboží a služeb je pak vyváženo do zemí eurozóny).

Stejný server pak uvádí za rok 2012 podíl německého exportu na HDP ve výši 51,79 % (stejný údaj uvádí např. i Světová banka). Jelikož se tedy Martinem Schulzem uváděný údaj o podílu vývozu na německé ekonomice výrazně odchyluje od skutečnosti, výrok hodnotíme jako nepravdivý.

Registrační pokladny vybavené zabezpečeným úložištěm dat dnes povinně využívají některé provozy v Itálii, Belgii i ve Švédsku, tedy ve třech zemích staré patnáctky.

Výroků Miroslava Kalouska k registračním pokladnám jsme již ověřovali několik. Své původní nepřesné vyjádření z OVM v březnu 2012, kdy hovořil o Itálii jako o " jediné zemi staré patnácky " (která tyto pokladny zavedla), tehdejší ministr v září 2012 opravil na " maximálně dvě země staré patnáctky ".

Opravený výrok jsme již hodnotili jako pravdivý, jelikož (dle souhrnné publikace – .pdf – r. 2008) pokladny byly již zavedeny v Itálii a zároveň docházelo k jejich implementaci v sektoru pohostinství v Belgii (stále to platí, jak ukazuje web – fr., nl. – belgického ministerstva financí a jak upozorňují výrobci zařízení Bluestar – angl – či Clean Cash – fr., nl.).

Publikace OECD (.pdf, angl., str. 37–43) z r. 2013 nás nicméně upozornila na to, že naše hodnocení nebylo přesné. Kromě Belgie totiž elektronické registrační pokladny vybavené zabezpečeným úložištem dat pro daňový úřad zavedlo také Švédsko, a to s účinností od r. 2010 pro provozy, kde lze platit kreditní kartou (blíže web švéd. daňového úřadu či souhrn této legislativy od agentury Eurofound).

Kromě Švédska se citovaná publikace OECD (.pdf, angl., str. 39) zmiňuje rovněž o systému registračních pokladen v Řecku, bohužel bez bližších podrobností. Řecko pak jako příklad země s podobným systémem uvádí i souhrn švédské legislativy k registračním pokladnám od agentury Eurofound či komuniké Evropské komise k belgické legislativě.

Jak přesně funguje systém registračních pokladen v Řecku, se nám bohužel nepodařilo ověřit. Trvá nicméně jejich používání v Itálii, Švédsku a Belgii.

Poslanec Kalousek tedy nemá pravdu. Povinné registrační pokladny vybavené zabezpečeným úložištěm dat jsou dnes zavedeny nejméně ve třech zemích "staré patnáctky".

Podle webových stránek (angl.) o daňové a celní unii Evropské komise se odhadované ztráty díky daňovým únikům pohybují ve výši okolo 1 bilionu eur (anglicky " trillion " je v českém překladu " bilion ", viz např. slovník Lingea) ročně. S takovými údaji pracuje také server Euroskop. Částka uváděna Martinem Schulzem je tedy odlišná a výrok hodnotíme jako nepravdivý.

Miroslav Kalousek skutečně rezignoval na post předsedy KDU-ČSL v době povolebního patu po volbách v roce 2006. Nikdo ho k rezignaci nenutil. Dle jeho vyjádření neexistovalo žadné řešení nastálé situace - odmítl, že by KDU-ČSL měla jakkoliv spolupracovat s komunisty. Zpočátku však s ČSSD vyjednávat chtěl - obával se totiž vzniku velké koalice ODS a ČSSD, která by poškodila malé strany.

Jiří Pospíšil měl patrně na mysli billboard Radky Trylčové, čísla 6 na stranické kandidátce pro Evropské volby, která působí v Plzeňském kraji. Celé heslo na volebním billboardu však znělo „Ženy do Evropy hned, Euro později“. Toto vytržení výroku působí zavádějícím dojmem.

ODS jako celek pak ve svém programu, jak tištěném (strana 12), tak i na webu, slibuje prosazení trvalé výjimky ze závazku přijmout euro. Jedná se skutečně o přitvrzení vzhledem k předchozím programům vzhledem k tomu, že v roce 2013 ODS slibovala referendum k zavedení eura a program z roku 2010 dokonce zmiňuje termín 2015 jako teoretický termín, kdy by se ČR mohla stát členem eurozóny (strana 18).

Přesto však v rozhovorech před volbami připustili možnost přijetí eura v budoucnu všichni čelní představitelé kandidátky strany. Hovořili o tom, že cílem Petice pro korunu, hlavní části jejich kampaně, je vyvolat referendum o euru.

Lídr kandidátky Jan Zahradil tak prohlásil: "Plánem ODS je zejména vyvázání se z povinnosti přijmout euro. Z této dosavadní povinnosti by měla být vytvořena možnost. V momentě, kdy by Česká republika takovou možnost měla, bylo by to na občanech, aby rozhodli v referendu, zda euro přijmout chtějí či nikoliv."

Trojka na kandidátce, bývalá členka bankovní rady ČNB Eva Zamrazilová, na toto téma řekla: "Cílem Petice pro ko­runu je přimět vládu k tomu, aby před tím, než učiní ne­vratné kroky k přijetí eura, vyhlásila referendum. V něm by se občané mohli vyjádřit, jestli společnou měnu euro chtějí, nebo nikoli."

Podobná prohlášení najdeme i u Evžena Tošenovského či Oldřicha Vlasáka.

Přestože Evropská unie a další instituce uvádí seznamy žadatelů a příjemců finančních podpor z fondů EU, kde jsou uvedeny i jednotlivé projekty, nepodařilo se nám nalézt žádnou relevantní statistiku či jiný zdroj, jež by srovnávaly příjmy soukromého a veřejného sektoru a využití poskytnutých dotací. Vzhledem k počtu projektů za sedmileté programové období 2007-2013 je prakticky nemožné zjistit, na co přesně byly peníze z fondů Evropské unie v rámci dotovaných projektů skutečně využity. Výrok hodnotíme jako neověřitelný.

Na základě informací o principu posílené spolupráce a zmíněných politik výrok hodnotíme jako pravdivý.

Princip posílené spolupráce skutečně zavedla Amsterodamská smlouva. Posílená spolupráce znamená, že je možné spustit v rámci Evropské unie spolupráci, do které se nezapojí všechny členské státy - státy, které si přejí zůstat mimo tuto spolupráci, to tak mohou udělat bez toho, aby politiku zablokovali.

Na tomto principu skutečně funguje Schengenský prostor, kterého se plně neúčastní Dánsko, Irsko a Velká Británie. Stejně tak se všechny státy neúčastní Eurozóny (např. Česká republika není členem Eurozóny). Trvalou výjimku zakotvenou v zakládajících smlouvách má vyjednanou Dánsko a Velká Británie (často uváděné Švédsko nemá vyjednanou výjimku, pouze dlouhodobě neplní Maastrichtská kritéria).

Minimální mzda je v České republice v současnosti 8 500 Kč. Hranice relativní chudoby, tak jak s ní pracuje ve svých šetřeních i ČSÚ, se nejčastěji stanovuje jako 60 % "mediánu ekvivalizovaného disponibilního příjmu domácností", což pak podle serveru Finance v roce 2013 skutečně odpovídalo 9 683 Kč čistého příjmu měsíčně. ČSÚ pak uvádí ve svém posledním šetření další statistiky týkající se míry ohrožení příjmovou chudobou (.xls; předběžná data).

V roce 2012 žilo v České republice pod hranicí chudoby 990 300 obyvatel, což je 9,6 % obyvatel.

Tyto údaje korespondují s výrokem Michaely Marksové-Tominové. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.