Debata o tom, že KDU-ČSL sponzoroval developer Luděk Sekyra, se skutečně začala vést veřejně až v listopadu 2013 na základě výroku Andreje Babiše o tom, že někteří členové ANO mají s tímto sponzorem lidovců problém. Ovšem KDU-ČSL sponzorský dar Luďka Sekyry ve výši jednoho milionu korun přiznala už v září 2013 na svém transparentním účtu. Kdokoliv si tak mohl už před medializací této skutečnosti zjistit, že developer Sekyra lidovce sponzoroval a v jaké výši.

Andrej Babišřekl v listopadu 2013 Právu: „Lidovci mají problém s mou lustrací, někteří naši členové zase mají problém, že KDU-ČSL financuje přítel Františka Mrázka pan Luděk Sekyra. Předseda lidovců Pavel Bělobrádek nebyl v médiích ani schopen říci, kolik miliónů jim dal. Doufám, že zprůhlední své financování. Bylo by špatné, kdyby byly strany řízené ze zákulisí“.

Předseda KDU-ČSL pakkontroval ke sponzoringu Luďka Sekyra takto: „Letos to bylo v řádech milionů korun. Něco dal na transparentní účet, něco, jak jsem byl upozorněn, šlo i na náš běžný účet. Takže všechno je dohledatelné a transparentní“.

Jak jsme již zmínili, KDU-ČSL zveřejnila dar Luďka Sekyry na svém účtu už před výtkou Adreje Babiše a developerovo jméno a částku, kterou věnoval, lze také nalézt ve výroční zprávě (.pdf, str.19) o hospodaření lidovců za rok 2013. Výrok Tomia Okamury se tedy nezakládá na pravdivých faktech.

Výrok zazněl na 5. schůzi Poslanecké sněmovny 21. ledna 2014.

Tehdejší poslanci vládní koalice skutečně hlasovali většinou pro přijetí novely zákona o jednacím řádu, který rozšiřoval počet přednostně vystupujících řečníků (čl. 1, bod 4). Nově tak mohli přednostně vystoupit i poslanci, jež jsou zároveň předsedové politických stran či hnutí. Co se týká zdůvodnění onoho rozšíření, tak právo přednostně vystoupit opravdu mimo další osoby už měli (§ 67) v té době všichni ministři. Z těchto důvodů hodnotíme výrok jako pravdivý.

Zajímavým faktem je, že do zmiňované novely byla vložena i část, která měla zabránit „přeběhlictví" a vytváření nových politických stran ve Sněmovně. Zmiňovaný předseda totiž má přednostní právo pouze, pokud k jeho politické straně náleží poslanci, jež jsou členy poslaneckého klubu ustaveného na začátku volebního období.

Číslo 625 tisíc se skutečně ve vztahu k nezaměstnanosti v Česku objevilo. Nestalo se tak ovšem na základě metodiky Eurostatu, ale čísel Úřadu práce. Navíc toto číslo bylo platné k poslednímu únoru, aktuální čísla hovoří pro číslo mnohem menší, a to přibližně 575 tisíc lidí.

Nutno dodat, že Eurostat využívá jinou metodiku výpočtu a jeho čísla se tak pohybují kolem 363 tisíc nezaměstnaných.

Nepodařilo se nám dohledat informace o tom, že by ministryně Marksová Tominová spekulovala o milionu nezaměstnaných, naopak v nedávném vyjádření uváděla čísla zcela jiná a správná.

Stejný údaj (tedy 625 tisíc) uvedla ministryně práce i v Otázkách Václava Moravce 6. dubna 2014.

Závěrem tedy Eurostat nehovoří o čísle 625 tisíc, toto číslo je navíc již čtvrtrok staré a není doloženo ani "milionové" vyjádření paní Marksové Tominové. Požádali jsme tedy europoslance Ransdorfa o vyjádření a případné doplnění zdrojů, do té doby však výrok hodnotíme jako nepravdivý.

Je pravdou, že deficit důchodového účtu od roku 2010 roste. Ještě v roce 2008 byl přitom důchodový účet v plusu. Rok 2013 přinesl v tomto ohledu příznivý výsledek, neboť se růst deficitu podařilo alespoň zpomalit.

Rozdíl příjmů a výdajů důchodového účtu (v miliardách Kč):

2007

13,3

2008

6

2009- 30,5

2010- 29,3

2011- 39,5

2012

- 49,42013- 49,7

Dle odvětvového rozklikávacího rozpočtu pro kapitolu 313 (Ministerstvo práce a sociálních věcí) byly v roce 2012 navrženy výdaje na aktivní politiku zaměstnanosti (APZ) ve výši 6 098 786 tis. Kč, po změnách v rozpočtu byla tato částka snížena na 5 492 941 tis. Kč. Skutečné výdaje v tomto roce dosáhly hodnoty 2 595 621 tis. Kč (shrnuto v Tabulce č. 1), což odpovídá 42,56 % (navržené výdaje), resp. 47,25 % (výdaje po změnách). V rámci návrhu státního závěrečného účtu ČR za rok 2012 (.pdf, str. 110-110, dle číslování v rámci kapitoly str. 73-74) je výše zmíněná změna rozpočtu o 605,8 mil. Kč uvedena ve prospěch neinvestičních nedávkových transferů. Samotné čerpání bylo zároveň nižší oproti roku 2011 o 32 % (v absolutním vyjádření o 1,2 mld. Kč).

Tabulka č. 1: Výdaje na aktivní politiku zaměstnanosti v roce 2012

Navržené výdaje na APZNavržené výdaje na APZ po změnách státního rozpočtuSkutečné výdajeVýdaje za rok 2012 (v tis. Kč)6 098 7865 492 9412 595 621

Pospíšil skutečně několikrát prohlásil, že požaduje vypsání referenda o přistoupení Česka k euru. Pro Idnes například uvedl: "Na některé věci (v rámci TOP 09) mám odlišné názory. Před přijetím eura by mělo být referendum." Podobně se vyjádřil i pro Českou televizi, když tvrdil: "Kdy občané budou mít euro, by si měli sami říct. Když se ukáže, že je to pro ČR výhodné, já jsem připraven pro euro hlasovat." TOP 09 pak rovněž ve svém předvolebním programu deklarovala, že "budeme prosazovat přistoupení ČR k Paktu euro plus zajišťujícímu možnost účasti ČR na summitech eurozóny. Stojíme za naším závazkem přistoupit k euru, a proto podmiňovat přistoupení k euru referendem považujeme za jednu z forem zpochybnění tohoto závazku."

Na základě údajů Eurostatu ze 4. čtvrtletí roku 2013 hodnotíme výrok jako pravdivý.

Hranici 50% nezaměstnanosti překračuje ve věkové skupině do 25 let Řecko (58,3 %) a Španělsko (55 %). Chorvatsko se k ní těsně blíží se 48,8 %.

Řecko58,3%Španělsko55%Chorvatsko48,8%Průměr EU 2823,1%(Eurostat)

Prezident Miloš Zeman se takto vyjádřil v otevřeném dopise publikovaném na webových stránkách Pražského hradu 11. února 2014. Jeho tvrzení na základě vyjádření tehdejšího kancléře prezidenta Klause, Jiřího Weigla, hodnotíme jako pravdivé.

V souvislosti s možnou kritizovanou návštěvou prezidenta Karimova uvedl web iHNed.cz následující informaci: „,Prezident Uzbecké republiky Islam Karimov zavítá do Prahy koncem února. Návštěva je reciproční,' sdělil Hospodářským novinám mluvčí Hradu Jiří Ovčáček. Odkazuje na cestu prezidenta Václava Klause do Taškentu v roce 2004, tedy téměř před deseti lety."

Václav Klaus absolvoval v září 2004 státní návštěvu ve střední Asii. Setkal se také s uzbeckým prezidentem a pronesl při této příležitosti projev. Dle vyjádření tehdejšího kancléře Jiřího Weigla pak skutečně učinil pozvání k reciproční státní návštěvě ČR: „Václav Klaus navštívil Uzbekistán na státní návštěvě v září 2004. Je obvyklé, že při této příležitosti se hostitelské straně předává reciproční pozvání ke státní návštěvě. To také V.K. před deseti lety učinil. Praktické kroky k realizaci této návštěvy však v době prezidentství V. K. učiněny nebyly."

Společná imigrační politika v evropském právním rámci již existuje, ale kvůli neochotě členských států v této věci jednat zatím nedošlo v oblasti k většímu pokroku. Nepodařilo se nám však ověřit, zda předložených návrhů byly opravdu stovky, a výrok je proto hodnocen jako neověřitelný.

Společná azylová a imigrační politika byla zařazena do právního rámce Evropské unie prostřednictvím Amsterodamské smlouvy (.pdf, Hlava IV). Výjimku z těchto ustanovení má Velká Británie a Irsko.

Společnou imigrační politikou se EU začala zabývat na summitu v Tampere v roce 1999. Dosud ovšem nebyly podniknuty konkrétnější kroky. V roce 2004 byl přijat Haagský program, který si kladl za cíl vytvořit z Evropské unie prostor svobody, bezpečnosti a spravedlnosti. Také měl v plánu vytvořit (ang.) společný systém a procedury pro uznávání uprchlíků. Poslední výzva (ang.) na pokročení v této oblasti měla uzávěrku v prosinci 2012 a nebyla většinou států vzata v úvahu (ang.).

V roce 2008 byl ještě přijat Evropský pakt o přistěhovalectví a azylu, který však většinu pravomocí ponechal v kompetencích (.pdf, s. 5) členských států. Na potřebnost společné imigrační politiky již také několikrát poukazovala Evropská komise ve svých sděleních (.pdf) pro Evropský parlament, Radu EU nebo Evropský hospodářský a sociální výbor a Výbor regionů.

Je tedy pravda, že to jsou členské státy (a jejich vlády), které neprojevují větší ochotu v oblasti společné imigrační politiky. Zda však byly v Evropském parlamentu předloženy stovky návrhů společné migrační politiky, nedokážeme ověřit.

Pojem "péče řádného hospodáře" se uvádí především v souvislosti s právní úpravou obchodních korporací.

Podle paragrafu 17 zákona o nové pozemkové reformě " přídělce je povinen na přidělené půdě osobně pracovati s péčí řádného hospodáře." Připomeňme, že v kontextu diskuse se hovoří především o zanedbávání pozemku kupř. nárůstem plevelu. Nutnost pečovat o pozemek se tak dá dovodit i z dalších norem.

Ekologický právní servis uvádí, že výkon vlastnického práva lze omezit již z dikce Listiny základních práv a svobod a dále pak nový občanský zákoník ukládá, že " vlastník věci se tak musí zdržet všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku." Poškozený také může využít sousedskou žalobu. Úpravu a omezení sousedských práv lze odvodit také z judikatury Nejvyššího soudu (zásada vzájemnosti a míra přiměřená poměrům).

Sáhnout lze i do zákona o přestupcích, zákona o obcích a zákona o rostlinolékařské péči (podrobněji zde).