Výrok na základě dohledaných informací hodnotíme jako zavádějící.

Je vhodné poznamenat, že v rámci tohoto výroku nelze objektivně hodnotit, zda je v zájmu politické kultury, aby prezident České republiky po volbách pověřil sestavováním vlády předsedu vítězné strany, jelikož se jedná o subjektivní názor Bohuslava Sobotky.

Co se týče porušení této nepsané zvyklosti, lze nalézt v české politice pouze jeden případ, kdy se tak stalo. Tímto případem bylo pověření Petra Nečase (ODS) sestavením vlády ČR v roce 2010, ačkoli vítěznou stranou se ve volbách stala ČSSD.

RokVítěz volebPověřený premiér1996ODSVáclav Klaus (ODS)1998ČSSDMiloš Zeman (ČSSD)2002ČSSDVladimír Špidla (ČSSD)2006ODSMiroslav Topolánek (ODS)2010ČSSDPetr Nečas (ODS) Zdroj: Volby.cz

Je sice pravda, že koalice disponuje podpisy 101 poslanců, nicméně s tímto prohlášením přišla 25. června, tedy den po demisi expremiéra Petra Nečase.

Prezident Zeman však již v pondělí 24. června potvrdil, že má v plánu jmenovat úřednický kabinet. Kancléř prezidenta Vratislav Mynář pak tvrdí, že oznámení koalice o podpoře 101 poslanců přišlo pozdě a prezident Zeman nechtěl na poslední chvíli měnit plán sestavení úřednické vlády.

Nebylo to tedy tak, že by Miloš Zeman ,,najednou” oznámil záměr jmenovat úřednickou vládu proti existující podpoře 101 hlasů pro Miroslavu Němcovou, jak tvrdí Martin Kuba. Tato podpora byla ve skutečnosti oznámena koalicí až den poté, co prezident Zeman deklaroval záměr jmenovat úřednický kabinet.

Úroky za dlouhodobé státní dluhopisy byly v posledním roce převážně více než 2 %.

Česká Republika se letos skutečně umístila kolem desátého místa v žebříčku států s nejnižšími úroky za státní dluhopisy (konkrétně na jedenáctém).

V porovnání s Německem jsou pak naše úrokové sazby za poslední dva roky skutečně vyšší.

V posledním roce (období září 2012 až září 2013) ovšem podle Evropské centrální banky byla ovšem úroková sazba dluhopisů převážně (v sedmi sledovaných měsících) nad úrovní 2 %, není tedy pravda, že by se úrok pohyboval v rozpětí 1,5 až 2 %, jak tvrdí Němcová.

Volby do Evropského parlamentu dosud skutečně vzbuzují poměrně vlažný zájem u českých voličů, nikoliv však na politické scéně, kdy počet kandidujících subjektů je srovnatelný s volbami do českých zastupitelských sborů. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako zavádějící.

Při srovnání vycházíme z údajů ČSÚ zveřejňovaných na serveru volby.cz. Volby do Evropského parlamentu u nás zatím proběhly dvakrát – do historicky prvních voleb v roce 2004 se přihlásilo 32 stran a uskupení, k urnám přišlo 28,32 % oprávněných voličů. Účast u voleb v roce 2009 se pak prakticky nelišila, k volbám přišlo 28,22 % voličů, kandidátku podalo 33 subjektů.

V zatím posledních volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v roce 2010 kandidovalo 27 stran a volební účast se vyšplhala na 62,6 % oprávněných voličů. Například v roce 2002 dosáhla účast ve volbách do PS 58 % a kandidovalo 29 subjektů.

Volby do Senátu mají jinou periodicitu i volební systém, kdy se volí většinově ve dvou kolech. Každé dva roky se volí ve třetině volebních obvodů. První kolo navíc tradičné bývá spojeno s dalšími volbami - krajskými či komunálními. Jiná je tedy i účast – například řádné volby do jedné třetiny obvodů v roce 2010 přilákaly 44,59 % oprávněných voličů v prvním kole a 24,64 % ve druhém, voliči vybírali z kandidátů z 36 různých stran a hnutí (celkově za všechny obvody).

Ze srovnání vynecháváme krajské a komunální volby, protože ty se vyznačují značným množstvím lokálních uskupení.

Lídryně ODS si pravděpodobně plete pojmy platnost a účinnost právní normy. Zákon o státní službě (.pdf) vstoupil v platnost (je platný jako celek) 28. května 2002, tedy ještě za vlády Miloše Zemana. Zákon však není dodnes účinný. Není tedy jako celek právně závazný.

Pokud se tedy bavíme o účinnosti (právní závaznosti a vymahatelnosti), tak zákon (původní znění z roku 2002) v paragrafu 254 uvádí následující: “Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2004 s výjimkou ustanovení § 5 odst. 3, § 6 odst. 2, § 9 odst. 3 písm. d) a e) a odst. 4, § 11 až 13, § 32 až 34, § 135, § 136 odst. 2, § 235, § 236 odst. 1 a 2, § 237 odst. 1, 3 a 4, § 242, § 243 odst. 1 až 3, § 252 a přílohy č. 1, která nabývají účinnosti dnem vyhlášení.”

Z toho vyplývá, že vybraná ustanovení zákona jsou účinná (právně závazná) již ode dne vyhlášení, což odpovídá výroku volební lídryně ODS Němcové o “platnosti některých ustanovení zákona v době schválení normy.“ Důležitost těchto paragrafů samozřejmě hodnotit nemůžeme.

Z důvodů “zmatení pojmů” platnosti a účinnosti označujeme výrok Miroslavy Němcové jako zavádějící, protože zákon je jako celek platný již od roku 2002.

Výrok předsedkyně LIDEM hodnotíme na základě dohledaných informací o institutu spolupracujícího obviněného a jeho využívání jako pravdivý.

Co se týká uvolnění rukou orgánům činným v trestním řízení, bývá tohle konstatování spojováno zejména se jmenováním Pavla Zemana nejvyšším státním zástupcem. Karolína Peake mluví dále mimo jiné o posílení institutu spolupracujícího obviněného. Je pravdou, že tento bod prosadila vláda Petra Nečase, v účinnost vstoupil 1. září 2012. To dokládá shrnutí plnění (.pdf - str. 92) jednotlivých bodů z vládní protikorupční strategie.

Co se týká kauzy Davida Ratha, skutečně v ní jedna z obviněných vystupuje se statutem spolupracující obviněné. Jak informuje Česká televize, "Ivana Salačová - Ředitelka a do loňského léta jednatelka stavební společnosti Fisa ze Slaného. Má statut spolupracující obviněné, který získala díky přiznání a pomoci vyšetřovatelům při rozkrývání korupčních mechanismů". V aktuální kauze kolem Jany Nagyové jde o šéfa Vojenského zpravodajství Milana Kovandu. Česká televize k tomu uvádí: "Ostravský soud nakonec Kovandu propustil na svobodu. "Jmenovaný obviněný se ke svému jednání opakovaně doznal a i sám státní zástupce navrhl jeho propuštění ze zadržení právě s ohledem na tuto skutečnost," informoval mluvčí soudu Alexandr Dadam s tím, že stíhání Kovandy tedy pokračuje na svobodě."

Jana Bobošíková má patrně na mysli bývalou předsedkyni Národní strany Petru Edelmannovou. Ta se v médiích vyjádřila, že se s ní v roce 2005 sešel tehdejší předseda ODS Mirek Topolánek a jednal s ní o možné povolební spolupráci, tuto tezi zopakovala pak i v rozhovoru pro server Atlas.cz.

Ke schůzce však došlo v srpnu 2005, za vlády Jiřího Paroubka, ODS tedy byla v opozici a Mirek Topolánek nemohl mít žádné schůzky "u sebe na vládě", výrok tedy považujeme za zavádějící.

Nemůžeme samozřejmě ověřit, jestli Jiří Rusnok plánuje stát se členem SPOZ v budoucnu, podle dostupných informací jím však není v tuto chvíli. Uvádí to například současný předseda SPOZ Zdeněk Šteng. Je však zřejmé, že v minulých letech měl k této straně blízko.

Se stranou spolupracuje minimálně od roku 2010, kdy vystoupil z ČSSD a stal se „ekonomický expert strany“, objevil se jako zástupce SPOZ například v televizním pořadu Politické spektrum. Ve volbách v roce 2010 také vedl kandidátku SPOZ v Praze-Vinoři jako nestraník.

Kvůli výše uvedeným vazbám na stranu hodnotíme výrok jako zavádějící, přestože formálně skutečně členem strany není.

Výrok hodnotíme na základě dostupných informací z webu mojeods.cz a volby.cz jako zavádějící, neboť Pospíšil značně nadhodnocuje počet členů ODS.

Aktuální počet členů ODS je v tuto chvíli (16. září 2013) 21 493, což je údaj značně nižší, než který popisuje místopředseda ODS.

Počet komunálních politiků zvolených za ODS v posledních komunálních volbách v roce 2010 byl 5 112 zvolených zastupitelů. I když toto číslo nemusí a zřejmě není k dnešnímu dni zcela totožné, je nepochybné, že ODS zastupují na komunální úrovni skutečně stovky zastupitelů.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, kvůli nepřesnosti Hegerova výroku.

Leoš Heger má zřejmě na mysli předpis č. 117/2006 Sb., který iniciovala v r. 2005 ministryně zdravotnictví Milada Emmerová a který nabyl platnosti od 1. 4. 2006. Dle vyjádření tehdejšího náměstka ministra zdravotnictví Marka Šnajdra mělo toto opatření přinést zvýšení příspěvku státu na státní pojištěnce o 12 miliard.

David Rath nastoupil do funkce ministra zdravotnictví od listopadu 2005 a nebyl tedy iniciátorem tohoto návrhu zákona. V Senátu návrh zákona prošel Výborem pro zdravotnictví a sociální politiku, jeho tehdejší člen Tomáš Julínek byl jmenován zpravodajem a návrh zákona byl následně s pozměňovacími návrhy vrácen ke schválení Poslanecké sněmovně.