Celkový dluh Hlavního města Prahy (vč. jí zřízených příspěvkových organizací) dosáhl ke konci roku hodnoty 31,2 miliard korun, což je o 4,5 mld. Kč více než v roce předchozím. Nákup nových tramvají pak bude stát Prahu dalších 19,2 miliard korun. Pokud by se tato částka měla promítnout do zadlužení města, dostane se Praha na částku 50,4 mld. Kč, tedy na číslo nižší, než uvádí Miroslav Poche.

V červnu 2004 premiér a předseda sociálních demokratů Vladimír Špidla požádal o důvěru své spolustraníky potom, co jeho strana propadla u voleb do Evropského parlamentu. Hlasování o důvěřeŠpidla přežil jen o vlas. Nedůvěru mu vyslovilo 103 členů Ústředního výkonného výboru. Pro odvolání by bylo podle stanov (pdf.str.16) potřeba 108 hlasů. Špidla po takovém výsledku tedy rezignovat nemusel.

Rozhodl se ovšem rezignovat na obě své funkce i přesto, že ho sociální demokraté přemlouvali aby premiérem zůstal. Tvrzení Bohuslava Sobotky tedy hodnotíme jako zavádějící, protože hlasování výkonného výboru i situace v sociální demokracii byla jiná než popisuje.

Na okraj uvádíme, že již měsíc po svém odchodu byl Vladimír Špidla nominován na funkci eurokomisaře.

Úloha Senátu ČR v situaci rozpuštění Poslanecké sněmovny je ukotvena v Ústavě, konkrétně se jedná o Hlavu druhou (Moc zákonodárná), článek 33:

(1) Dojde-li k rozpuštění Poslanecké sněmovny, přísluší Senátu přijímat zákonná opatření ve věcech, které nesnesou odkladu a vyžadovaly by jinak přijetí zákona.
(2) Senátu však nepřísluší příjímat zákonné opatření ve věcech Ústavy, státního rozpočtu, státního závěrečného účtu, volebního zákona a mezinárodních smluv podle čl. 10.
(3) Zákonné opatření může Senátu navrhnout jen vláda.
(4) Zákonné opatření Senátu podepisuje předseda Senátu, prezident republiky a předseda vlády; vyhlašuje se stejně jako zákony.
(5) Zákonné opatření Senátu musí být schváleno Poslaneckou sněmovnou na její první schůzi. Neschválí-li je Poslanecká sněmovna, pozbývá další platnosti.

Pro posouzení fiskální náročnosti Senátu byl vyhledán rozpočet (souhrn běžných i kapitálových výdajů) této instituce za posledních šest let (2007-2012), jehož výše je představena za jednotlivé roky v následující tabulce č. 1.

Tabulka č. 1: Schválený rozpočet a skutečné čerpání prostředků Senátu (v tis. Kč) 2007-2012

Schválený rozpočetSkutečné čerpání prostředků2007562 341 513 5772008604 492519 9892009589 868546 2632010527 736499 0762011519 239500 2002012527 879489 457

Zdroj: www.senat.cz (pro jednotlivé roky 2007, 2008, 2009, 2010, 2011 a 2012)

Pokud uděláme průměr ze schválených rozpočtů pro jednotlivé roky, bude se tento rovnat 555 259,167 tis. Kča v případě skutečného čerpání prostředků 511 427 tis. Kč. V případě obou ukazatelů je tedy částka vyšší než uvádí Tomáš Vandas.

Snaha o zrušení Senátu je ukotvena v programu DSSS v první části, konkrétně bodě Reforma ústavních institucí. Na základě zjištěných skutečností hodnotíme výrok jako pravdivý.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, a to na základě informací dohledaných v českém a zahraničním tisku.

Podle českého (např. iHNed.cz, 8. 9. 2013; deník.cz, 24. 4. 2012) a zahraničního tisku (např. The Independent, 6. 9. 2013; Global Post, 10. 6. 2013) bývalý italský premiér Silvio Berlusconi spolupracoval se sicilskou mafií Cosa Nostra za účelem ochrany vlastní osoby.

Média přinesla také informace o daňových nesrovnalostech Silvia Berlusconiho; ten byl v říjnu loňského roku odsouzen za krácení daně ve své společnosti Mediaset (Mediář.cz, 26. 10. 2012) a rozsudek byl letos v srpnu potvrzen odvolacím soudem (lidovky.cz, 1. 8. 2013).

25. července 2012 bylo na jednání vlády vydáno usnesení č. 569, kterým byli příslušní ministři pověřeni " vypracovat návrh zákona o pravidlech pro výběr odborníků do funkcí ředitelů a členů dozorčích rad státních podniků a členů orgánů obchodních společností s majetkovou účastí státu a územních samosprávných celků a po projednání v připomínkovém řízení předložit tento návrh zákona vládě do 30. září 2012 ".

Toto pověření přípouští i samo Ministerstvo financí na svých stránkách, avšak další zmínku o tomto problému se nám nepodařilo dohledat ani v záznamech z jednání vlády ani v Knihovně připravované legislativy.

Řecko patří mezi stát s největšími daňovými úniky v EU. Jen za rok 2009 (.pdf) neodvedly osoby samostatně výdělečné částku okolo 28 milionů eur (!). Dlouhodobá ignorace problému řeckou vládou přirozeně vedla k nedostatečnému příjmu do státní pokladny.

Uznávaný ekonom Aleš Chmelař dokonce tvrdí, že: „Kdyby Řecko dokázalo vybrat všechny své daně, už dávno by hospodařilo s primárním přebytkem a už léta by svůj dluh snižovalo. Ze země, která je obecně považována za nesolventní, by byl normální stát s kapacitou své závazky bez problémů a bez nadměrných škrtů platit.“

Miroslava Němcová skutečně požadavek prezidenta Miloše Zemana na notářské ověření 101 podpisů poslanců podporujících její případnou vládu od počátku konstantně odmítala. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

O požadavku prezidenta se Němcová vyjádřila takto: „Je to další krok, který jde zcela jasně proti parlamentním politickým stranám. My 101 hlasů máme, pan prezident o nich byl informován, ta listina je k dispozici komukoli, kdo ji chce vidět, ale v žádném případě nepůjdu k notáři a nenechám ji ověřovat notáři, protože tohle je naprosto neslýchané. (...)“

Výrok hodnotíme na základě dostupných informací jako pravdivý.

Miroslava Němcová skutečně vedla parlamentní delegaci do Švédska, která nicméně proběhla na konci nikoli na začátku května 2013. Je také pravda, že tato delegace byla tvořena zástupci všech poslaneckých klubů:

ODS - Miroslava Němcová ČSSD - Jeroným Tejc TOP 09 a Starostové - Petr Gazdík KSČM - Pavel Kováčik VV - David Kádner

Co se týče programu, delegace mimo jiné jednala Ministrem pro integraci Erikem Ullenhagem, dále pak s předsedou švédského parlamentu Perem Westerbergem a představiteli politických stran, s Výborem pro obranu a Výborem pro zahraniční záležitosti.

Na základě segmentu rozhovoru M. Němcové pro MF Dnes je výrok hodnocen jako pravdivý. K otázce možné spolupráce ODS a Václava Klause se v sobotu 10. srpna vyjádřila následovně:

" Já si nemyslím, že Václav Klaus se má vrátit do vedení ODS.My máme mít zájem, aby všechny mozky spojené s pravicovým uvažováním spolupracovaly, to ano.* Vy jste byla léta jeho spojenkyní. Proč se podle vás nemá vrátit? Už by ODS nepomohl?

Dívám se na to tak, že čas předsedů je v době, kdy mají odvést to, co mají odvést. Pan Václav Klaus prošel tou nejlepší možnou kariérou, jakou si lze představit, a završil ji také nejvyšší ústavní funkcí. A myslím, že pak má přijít čas pro nové šéfy a že není možné stavět všechno na jednom člověku. Že bezbranná strana se najednou ocitla bez tatínkovského objetí.

* V tom se lišíte od úřadujícího šéfa ODS Martina Kuby, který prohlásil: „Václav Klaus je jedním z nejvýraznějších politiků na pravici, jakékoliv sblížení považuji za velmi dobré.“ Jako by místo vás chtěl Klause.

Myslím, že sblížení je podobné tomu, co říkám já. Byli bychom blázni, kdybychom nevyužili možnosti spolupracovat s Václavem Klausem.

* A jak má taková spolupráce vypadat? Bude vám Klaus radit, nebo má být na billboardech?

Ne, myslím to jinak. Až bude ODS plnit opoziční roli, tak například Institut Václava Klause je platformou, jak se stavět k nápadům levicové vlády a obhajovat pravicovou politiku před socialistickou. Jinak opakuji: buď je ODS dostatečně sebevědomá, že zvládne současný malér, který si zčásti nadrobila sama, nebo potřebuje nějaký dramatický výtah. To by stejně bylo jen dočasné řešení a stranu by dlouhodobě neposunovalo."

Výrok místopředsedkyně TOP 09 je hodnocen jako pravdivý, neboť korektně pojmenovává situaci z volebního období 2002-2006.

Posledními 2 předsedy vlády, kteří byli ze sociální demokracie, byli skutečně Stanislav Gross a Jiří Paroubek. Jejich vlády fungovaly v rámci volebního období 2002 - 2006 v koalici s KDU-ČSL a Unií svobody.

Helena Langšádlová zmiňuje také v negativní konotaci "situaci, která byla s vládami spojena". Připomeňme tedy specifika u obou zmíněných vlád. Je pravda, že u obou vlád bylo přítomno několik kauz, které obě vlády poškozovaly.

Stanislav Gross sám musel rezignovat na pozici premiéra poté, co nebyl schopen uspokojivě vysvětlit, kde získal finance na svůj byt. Navíc nejasnosti provázely také podnikání jeho manželky. Při hlasování o nedůvěře vládě Grosse se kabinet udržel pouze tak, že jej podrželi opoziční komunisté. Ti se zdrželi hlasování a zachránili tak Grosse, nicméně nakonec premiér rezignoval.

Vláda Jiřího Paroubka navázala na kabinet Stanislava Grosse. Některé kauzy z této doby také ovlivňovaly vládu/vládní koalici - např. Unipetrol, Biolíh nebo Ghanské kakao. Nicméně Jiří Paroubek dovedl vládu až k řádným volbám a podařilo se mu vytáhnout preference ČSSD až nad 30 % ve volbách v roce 2006. Zajímavost u tohoto kabinetu bylo také to, že premiér Paroubek a ČSSD v poslanecké sněmovně u některých zákonu fakticky obcházel koaliční partnery a prohlasovával legislativu s KSČM - dohromady měli 111 hlasů. Konkrétně šlo např. o zákoník práce a zákon o neziskových nemocnicích.

Na závěr je třeba připomenout, že součástí těchto vlád byla také KDU-ČSL. Obě tyto vlády získaly důvěru i díky hlasu současného 1. místopředsedy TOP 09 a ministra financí, Miroslava Kalouska.