Pavel Blažek skutečně oslovil dopisem (.pdf) nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana s otázkami, které směřovaly k zásahu ÚOOZ na Úřadu vlády ČR. Těchto otázek bylo však celkem 19 a ne 23, jak uvádí prezident Zeman, což je ovšem v kontextu výroku spíše drobná nepřesnost.

NSZ skutečně odmítl odpovědět na tyto otázky. Mluvčí NSZ se k celé věci vyjádřila následovně: “ Jde o požadování informací zasahující do působnosti státního zastupitelství týkající se konkrétní kauzy," uvedla. Zákon přitom jasně říká, že věci svěřené do působnosti státního zastupitelství vykonávají pouze státní zástupci a jiné orgány či osoby nesmějí do jejich činnosti zasahovat.”

Miloš Zeman tedy celý proces popisuje korektně, mýlí se v počtu otázek, které měl Blažek Zemanovi zaslat. Tato nepřesnost je však spíše drobná, výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Současná vláda České republiky byla skutečně jmenována prezidentem Zemanem po demisi kabinetu Petra Nečase, který odstoupil na základě skandálu, spojeném se sledováním Nečasovy manželky vojenským zpravodajstvím.

Nepodařilo se nám také dohledat, že by od listopadu 1989 bylo vyšetřováno podobné zneužití vojenského zpravodajství jaké nyní prošetřuje ÚOOZ. Nicméně proces je stále ve fázi vyšetřování a platí tedy presumpce neviny a to, jestli došlo či nedošlo ke zneužití vojenského zpravodajství tedy nehodnotíme.

Co se týče části výroku týkající se ústavnosti jmenování vlády, tak tuto musíme hodnotit, jako neověřitelnou. Ani odborná veřejnost totiž nemá jasno v tom, zda prezident Zeman jmenováním vlády Jiřího Rusnoka porušil či neporušil ústavní zvyklost, viz předchozí hodnocení podobného výroku.

Výrok Jany Bobošíkové hodnotíme jako pravdivý.

Rozpočet, který vládě navrhl ministr v demisi Jan Fischer, opravdu počítá se schodkem ve výši 112 miliard Kč. Bude přitom dodržena tříprocentní hranice schodku. Původně měl deficit na příští rok činit 110 miliard.

Německý profesor ekonomie Christian von Weizsäcker (Nj.) ve svém článku (17. odstavec, Nj.) z 10. května letošního roku zveřejněném na webovém portálu deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung mimo jiné uvádí :

"Ve všech zemích eurozóny jsou v podmínkách prosperity soukromé úspory podstatně vyšší, než trvale očekávané soukromé investice." Z kontextu diskuze vyplývá, že Vladimír Dlouhý hovoří o ekonomické situaci v Evropě. Jeho výrok (respektive volnou citaci) tedy hodnotíme jako pravdivý.

Česká republika skutečně Evropský stabilizační mechanismus (euroval) ratifikovala jako poslední země EU a to právě podpisem Miloše Zemana. Předchůdce Miloše Zemana v prezidentské funkci Václav Klaus totiž tento dokument odmítal podepsat. Velká Británie ratifikovala Evropský stabilizační mechanismus 31. října 2012. Na základě těchto informací hodnotíme výrok jako pravdivý.

Výrok prezidenta Zemana je hodnocen na základě informací o jeho snaze o prosazení tzv. majetkových přiznání jako nepravdivý.

Miloš Zeman byl premiérem ve volebním období 1998-2002. V tomto období byl návrh na zákona o přiznání k majetku předložen vládou do Parlamentu pouze dvakrát a byl také dvakrát odmítnut.

1. verze zákona (Sněmovní tisk 428) byla předložen vládou M. Zemana 18. listopadu 1998, zamítnut byl již v 1. čtení, a to 8. prosince 1999.

2. pokus prosadit zákon o přiznání k majetku byl vládou do sněmovny přeložen jako tisk 965 12. června 2001., Poslaneckou sněmovnou byl tentokrát zamítnut ve 2. čtení.

Potřetí již vláda Miloše Zemana návrh o prokázání původu majetku formou zákona do Parlamentu nenavrhla.

Shrnutí snah o prosazení tohoto návrhu zákona popisuje ve své novele zákona o přiznání k registrovanému majetku ČSSD, konkrétně v tomto textu (část "důvodová zpráva").

Výrok hodnotíme na základě dat webu Kurzy.cz a czso.cz jako pravdivý. Kurzy.cz na základě dat Českého statistického úřadu zpracovali přehledný článek, který potvrzuje pravdivost výroku.

HDPQ1

Q2Q3Q4

2011

0.9

0.1

-0.1

-0.1

2012

-0.8

-0.2

-0.3

-0.2

2013

-1.1

-

-

-

Data ČSU pro Q1 roku 2013 zde. Pro rok 2012 (Q1, Q2, Q3, Q4) a pro rok 2011 (Q1, Q2, Q3, Q4).

Výrok hodnotíme z dostupných zdrojů parties-and-elections.eu a wikipedia.com jako pravdivý.

Komunistická strana Francie, Parti Communiste Français (PCF), byla součástí vládní koalice levicového bloku v letech 1981-1984 a 1997-2002. Volební výsledek z roku 1981 činil 16,2 %, přičemž v následujících volbách v roce 1986 strana dosáhla výsledku 9,8 % hlasů. Volební výsledek Komunistické strany v roce 1997 činil 9,9 % a v roce 2002 už pouze 4,8 % hlasů.

Komunistická strana Řecka, Kommounistikó Kómma Elládas (KKE), v květnových volbách 2012 získala 8,5 % a v následujících volbách červnu 2012 pouze 4,5 % hlasů.

Majitel ubytování může od státu získat podstatně menší částku, která se navíc liší např. dle lokality.

Předešleme, že Radek John mluví zřejmě o částce na kalendářní měsíc: v další větě uvádí "Zatímco kdyby ty lidi měli normální byt, tak tam platěj 6 tisíc", což odpovídá nejvýše měsíčnímu nájmu. Že částka uváděná poslancem Johnem není zcela přesná, naznačuje již jeho výpočet, 4 x 12 = 40.

Podle skutečné úpravy má občan, dle výše příjmu domácnosti, právo na příspěvek na bydlení, případně na doplatek na bydlení, je-li v hmotné nouzi a příspěvek na bydlení na jeho náklady nestačí. Maximální výše - v případě domácnosti zcela bez příjmu - příspěvku na bydlení pro čtyřčlennou rodinu činí mezi 11 615 a 18 307 Kč (dle lokality a druhu bydlení). Pro doplatek na bydlení není maximum stanoveno, jeho výše se odvozuje od nájemného a dalších služeb spojených s bydlením.

Neexistuje tedy obecně platná částka ze sociální podpory, která by se vyplácela za čtyři osoby, můžeme leda odkázat na příklady, které v minulosti k ubytovnám uvedly např. ČT (nájem až 15 tisíc za místnost) či Idnes (téměř 20 tisíc pro pětičlennou rodinu). Agentura Romea uvádí, že čtyřčlenná rodina platí průměrně 10 až 11 tisíc Korun za dvě místnosti.

Když navíc uvážíme, že příspěvky nejdou pouze vlastníkovi ubytování, nýbrž také na energie a další služby, je částka 40 tisíc (nebo 48 tisíc Korun) pro "majitele ubytoven", uvedená Radkem Johnem, příliš vysoká. Rozhodně také neplatí obecně, když se celková výše příspěvků odvíjí od příjmů rodiny, lokality, druhu bydlení, ceny služeb a skutečného nájemného.

Výrok ministra Kalouska je hodnocen jako pravdivý, nicméně uvádíme výhradu, neboť je pravdou, že ODS a ČSSD po volbách v roce 2010 uzavřely v 9 pražských částech koalici, v některých z nich však přibraly dalšího koaličního partnera.

Po komunálních volbách v roce 2010 byla na pražském magistrátu skutečně vytvořena koalice ODS a ČSSD bez účasti TOP 09.

Hlavní město Praha má 22 městských částí. ODS a ČSSD spolu šly do koalice v devíti městských částech (2,4,6,7,10, 11, 13, 15 a 17). Je nicméně otázkou, na základě čeho Miroslav Kalousek hodnotil důležitost městských částí, tato část není součástí hodnocení.

Stojí také za zmínku, že TOP 09 byla (či je) v koalici s ČSSD na 4 městských částech (1, 5, 14, 21). Výrok hodnotíme jako pravdivý, přesto však s výhradou.