ČSSD konkrétně chtěla omezit pravomoci prezidenta v oblasti jmenování členů bankovní rady ČNB či v oblasti udělování milostí. Předseda ČSSD Bohuslav Sobotka řekl: “ ..strana chce, aby prezident sám nerozhodoval o milostech, o členech vedení České národní banky a aby měl imunitu jen po dobu výkonu mandátu ”.

Podle usnesení vlády z července 1999 byl zbývající 46% podíl státu prodán firmě Investenergy, v zastoupení Appian Group za 650 milionů korun. Odhad FNM se nám bohužel nepodařilo dohledat, kvůli výrazně přemrštěné částce hodnotíme nicméně výrok jako nepravdivý.

Za částku 4,1 mld. korun byl v roce 2004 prodán majetkový podíl státu ve společnosti OKD a to společnosti Karbon Invest, což je však odlišná transakce.

S určitostí se dá říci pouze to, že vláda skončila, protože premiér Petr Nečas se na základě situace kolem vyšetřování ÚOOZ rozhodl podat demisi. Své rozhodnutí v projevu ke Sněmovně komentoval takto: ,,Jsem si plně vědom toho, jak peripetie i mého osobního života v současné době zatěžují českou politickou scénu... Já jsem, dámy a pánové, samozřejmě velmi pozorně vnímal celý vývoj politické situace, který tady nastal počínaje středou, a jsem si vědom toho, jaké to pro mě má konsekvence.”

Vyšetřování ÚOOZ akcelerovalo ve středu 13. června, kdy mj. proběhla i razie na Úřadu vlády. Součástí vyšetřování je i kauza sledování manželky expremiéra Nečase a dalších osob, které si měla objednat vedoucí Úřadu vlády Jana Nagyová. Nagyová je policií dále obviněna z uplácení, kdy měla nabízet funkce a výhody za to, že se tehdejší poslanci Tluchoř, Šnajdr a Fuksa vzdají svého mandátu.

Prozatím nebyl žádný člen bývalé Nečasovy vlády obviněn ani odsouzen z nabízení úplatku, a proto nelze říci, že vláda padla protože ,,nakupovala poslance”, jak tvrdí Zdeněk Škromach. Faktem je, že byla obviněna Jana Nagyová, nezávislý soud nicméně nerozhodl o její vině, není ani jasné, zda nezávislý soud vůbec potvrdí nástup bývalých poslanců ODS do státních podniků v souvislosti se složením mandátu jako trestný čin. Nelze tak autoritativně tvrdit, že "vláda padla kvůli nakupování poslanců".

Nehodnotíme, jestli bylo politické rozhodnutí o minimální mzdě chybou nebo ne, naše hodnocení se týká pouze druhé části výroku. K zatím poslednímu zvýšení minimální mzdy došlo na základě Nařízení vlády č. 567/2006 Sb. ze dne 6. prosince 2006, které vstoupilo v platnost od 1. ledna 2007. Dle Ministerstva práce a sociálních věcí tedy již sedmým rokem minimální mzda činí 8 000 Kč. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Dle informací plynoucích z výročních zpráv Dopravního podniku hlavního města Prahy činily tržby (.pdf, str. 79) z jízdného (přepravní tržby za MHD a vnější pásma) za rok 2011 částku 4,53 mld. korun.

V roce 2010 (.pdf, str 115) se jednalo o částku 4,46 mld. korun, v roce 2009 (.pdf, str. 79, Aj.) poté o 4,40 mld. korun.

Výroční zpráva pro rok 2012, potažmo informace o výši tržeb z jízdného, v tuto chvíli není k dispozici.

Zastupitel Hudeček částku vybranou Dopravním podnikem na jízdném podhodnocuje. Proto hodnotíme jeho výrok jako nepravdivý.

Celkové výdaje na zdravotnictví v České republice pro minulé roky jsou na základě dat z publikací (str. 79) (.pdf) Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR a dat (tabulka Výdaje na základní složky sociálně-zdravotního systému) uveřejněných Výzkumným ústavem ekonomických a sociálních věcí následující:

Částka dle ÚZIS (.pdf)

(v mil. Kč)

Částka dle VÚPSV

(v mil. Kč)

% z HDP2012292 737*295 649*7,64*2011287 768 289 1807,532010289 035284 1417,622009292 708291 6467,792008264 520264 520 6,872007241 935241 9356,612006226 810226 8106,77

* předběžné údaje

Z tabulky je patrné, že od roku 2010 se celkové výdaje na zdravotnictví snížily, dle předběžných údajů vypracovaných statistickými úřady šlo ale za rok 2012 do zdravotnictví o několik miliard korun více než v letech 2010 a 2011. O celkovém stavu České republiky v této oblasti informuje publikace OECD Health at a Glance: Europe 2012 (.pdf) - v mezinárodním měřítku jsou výdaje na zdravotnictví v Česku osmé nejnižší (7,5 % k HDP) z členských zemí Evropské unie. Nižší výdaje na zdravotnictví než Česká republika má jedině Kypr, Bulharsko, Polsko, Litva, Lotyšsko, Estonsko a Rumunsko (informace na straně 122).

Martin Pecina má pravdu v tom, že výdaje na zdravotnictví od roku 2010 klesly, nicméně před tímto rokem byly výdaje ještě nižší, než jsou dnes. Výrokem je naznačeno, že málo finančních prostředků ve zdravotnictví je výsledkem posledních 3 let, reálně se však jedná o dlouhodobý fenomén, a z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako zavádějící.

Dle údajů ze souhrné zprávy ministerstva zemědělství o investicích do protipovodňových opatření, se vyšplhala výše povodňových škod v roce 2002 na 75 miliard korun (strana č. 3 "Povodňové škody v ČR 1997-2012"). Dle informací z médií byly celkové škody přibližně 73 miliard korun.

Výrok ministra financí Miroslava kalouska hodnotíme jako nepravdivý.

Odvolatelnost politikůve Švýcarsku (ang.) funguje pouze na úrovni kantonálních parlamentů, a to v šesti kantonech z celkových 26: v Bernu, Schaffhausenu, Solothurnu, Ticinu, Thurgau a Uri. Ve všech těchto kantonech funguje odvolání na základě petice. Petici za odvolání musí podepsat předepsaný počet voličů, toto číslo je založeno na procentuálním počtu obyvatel a liší se kanton od kantonu. Nejedná se však o příliš využívaný ani úspěšný nástroj a v některých kantonech (Aargau, Baselland, Lucerne) došlo v minulosti k jeho zrušení.

Zdroje k tématu odvolatelnosti politiků ve Švýcarsku jsou velmi omezené, a proto se nám nepodařilo dohledat, zda tento institut může být využíván pouze jednou za rok.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, protože podmínkou pro odvolání není shromáždění většího počtu hlasů, než kterými byl určitý politik zvolen. Neexistuje navíc žádný jednotný "švýcarský model", jak o něm mluví Tomio Okamura, podmínky pro odvolání politiků se v jednotlivých kantonech liší.

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě prověrky NKÚ, na kterou odkazuje např. ČTK.

K problematice kterou popisuje Andrej Babiš je zde například uvedeno: " Jednotlivá ministerstva také nakupovala stejné zboží za značně rozdílné ceny. Zatímco Ministerstvo průmyslu a obchodu loni pořídilo jednu kancelářskou židli v průměru za 1 950 korun, Ministerstvo pro místní rozvoj zaplatilo více než trojnásobek, konkrétně 6 232 korun."

Změna způsobu volby prezidenta nijak neposílila jeho pravomoci. Ty jsou popsány v Ústavě ČR a změna volby hlavy státu nebyla doprovozena rozšířením kompetencí prezidenta. Ústavní právníci se pouze shodují na tom, že přímý mandát od voličů může prezident chápat jako fakt, který dává jako krokům větší legitimitu.