Výrok Bohuslava Sobotky je hodnocen jako zavádějící, neboť i když počet členů ÚVV ČSSD je skutečně více než zmíněných 160, v tomto konkrétním hlasování se jich vyjádřilo pouze 151.

Celkově je členů Ústředního výkonného výboru ČSSD 194.

Při tomto konkrétním rozhodování hlasovalo celkem pouze 151 členů ústředního výkonného výboru ČSSD tedy méně než uvádí Bohuslav Sobotka. Pro to, aby se stal Sobotka kandidátem na premiéra, bylo pak 86 členů.

V poloprezidentské Francii byl prezident donedávna stejně neodpovědný, jako u nás.

Když Jiří Pospíšil hovoří o odpovědnosti, má zřejmě na mysli politickou odpovědnost: např. možnost, aby prezident byl sesazen parlamentem. Prezident ČR je částečně odpovědný (jak argumentuje např. ústavní právník Zdeněk Koudelka) díky ustanovení o velezradě (Čl. 65, odst. 2), přestože Ústava doslovně uvádí (Čl. 54, odst. 3), že ze své funkce odpovědný není.

V prezidentských systémech, kde je exekutivní pravomoc koncentrována v osobě prezidenta, je jeho odpovědnost zpravidla rozsáhlejší. Platí to v modelu pro tyto systémy, Spojených státech, kde prezident (dle Čl. II, odst. 4 Ústavy) může být souzen i za úplatkářství a např. i v latinskoamerických prezidentských systémech (příkladem je medializované odvolání paraguayského prezidenta v r. 2012, Economist).

"Poloprezidentský systém" je termín, který vytvořil politolog M. Duverger k popisu francouzské páté republiky a značí víceméně rovnoměrnou dělbu pravomocí v exekutivě mezi vládu a prezidenta. Francie je tedy modelovým příkladem poloprezidentského systému. Až do r. 2007 byl však francouzský prezident stejně neodpovědný jako ten český: podle původního textu (Čl. 68, fr.) francouzké ústavy z r. 1958 mohl být souzen pouze za velezradu. Teprve ústavní dodatek, schválený v r. 2007 (Deutche Welle, angl.) umožňuje proces soudu v parlamentu podle amerického modelu.

Přestože tedy prezident v Pospíšilem uvedených systémech může být odpovědný více než v ČR, nejde o pevné pravidlo.

Praha má uvedený rating, podobně jako celá řada dalších evropských měst.

Praha je opravdu hodnocena agenturami S&P (přístup po registraci, potvrzeno také ve zprávě Lidovek.cz) a Moody's (také zde je nutná registrace), jak uvádí zastupitel Svoboda.

Zároveň u agentury Moody's nenajdeme mnoho evropských měst se stejným nebo lepším ratingem (jde např. o Vídeň, Oslo, Berlín či Bern), mj. proto, že jich agentura mnoho nehodnotí. Od S&P má však stejný rating i Brno (příp. dle Reuters, angl.), Ostrava disponuje stejnou známkou, pouze se stabilním, nikoli pozitivním výhledem. Mezi postkomunistickými zeměmi si česká města stojí dobře, ovšem v databázi S&P (po registraci) najdeme mnoho francouzských, švédských, švýcarských měst, příp. města jako Brusel, Vídeň či Birmingham, všechna s lepším či stejným hodnocením jako Praha.

Zastupitel Svoboda tedy pravdivě popisuje pražský kreditní rating, přikrášluje ovšem jeho hodnotu ve srovnání s jinými městy v Evropě.

Na základě znění jednotlivých zákonů upravujících sestavování státního rozpočtu České republiky hodnotíme výrok jako pravdivý. V zákoně 218/2000 sb. o rozpočtových pravidlech je v § 8 odst. 6 uvedeno, že " návrh zákona o státním rozpočtu a návrh střednědobého výdajového rámce (§ 8a odst. 1) předkládá ministerstvo ke schválení vládě. Vláda je předkládá Poslanecké sněmovně ve lhůtě podle zvláštního zákona. " Toto ustanovení dále odkazuje k zákonu 90/1995 sb. o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, přičemž § 101 odst. 1 tohoto zákona stanoví, že " vláda předloží návrh zákona o státním rozpočtu předsedovi Sněmovny nejpozději 3 měsíce před začátkem rozpočtového roku. Dodatky k takovému návrhu může předložit nejpozději 15 dnů před schůzí Sněmovny, na níž má dojít k prvému čtení zákona. "

Na základě získaných informací hodnotíme výrok jako pravdivý.

Počet zaměstnanců DPP činí podle údajů uvedených na internetových stránkách podniku 10 743. (Nutno zmínit, že tato data jsou shromážděna k 31. 12. 2011, což jejich výpovědní hodnotu v tomto případě ovšem nijak výrazně nesnižuje).

Dle § 200 Obchodního zákoníku musí být počet členů dozorčí rady dělitelný třemi. Následně je zde řečeno:

"Dvě třetiny členů dozorčí rady volí valná hromada a jednu třetinu zaměstnanci společnosti, má-li společnost více než 50 zaměstnanců v pracovním poměru..."

Výrok Jana Zahradila o dohodě učiněné mezi členskými státy EU hodnotíme jako pravdivý.

Dohoda mezi státy byla uzavřena, její naplnění však přímo Evropský parlament neovlivňuje. Ten má v ratifikačním procesu pouze konzultační roli.

Ze závěrů (.pdf, s. 2) jednání Evropské rady v Bruselu 30. října 2009 vyplývá, že v okamžiku uzavření příští přístupové smlouvy bude ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o fungování Evropské unie připojen protokol (.pdf, s. 14).

V něm se představitelé členských států se dohodli, že protokol č. 30 o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v Polsku a ve Spojeném království bude upraven a použije se na Českou republiku.

Existuje tedy závazek (.pdf, s. 6) mezi představiteli států a vlád vložit protokol k příští přístupové smlouvě. Jestli bude v takovéto podobě smlouva ratifikována, záleží na výsledku jednotlivých ratifikačních procedur členských států.

Ratifikace smlouvy neleží na Evropském parlamentu, ale na Radě EU, která není povinna řídit se stanovisky Evropského parlamentu. V dalším kroku musí být smlouva ratifikována národními parlamenty členských států. Nicméně pomineme-li expresivnost Zahradilova výroku, je nepochybné, že EP zaujal k otázce, která byla členskými státy dohodnuta, negativní postoj.

Podle článku 62 Ústavy České republiky prezident jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi. Ovšem vláda je podle článku 68 odstavec 1 odpovědná Poslanecké sněmovně, kterou také žádá o důvěru. Poslanecké sněmovně pak náleží pravomoc schvalování zákona o státním rozpočtu. Dále pak zřizuje (§32) kontrolní a jiné výbory.

23. "volební" kongres ODS se uskutečnil 3. - 4. 11. 2012 v Brně (tj. cca před osmi měsíci).

Základní rozdělení nemocnic dle vlastnické struktury je na veřejné a privátní, veřejné se dále dělí na krajské či městské, fakultní a specializované.

Počet zdravotních pojišťoven působících v České republice je roven sedmi. Dle výsledků ke konci minulého roku výnosy zdravotních pojišťoven (.pdf) dosáhly výše 231,8 mld. Kč.

Andrej Babiš uvádí ve svém výroku přibližný výnos 260 mld. Kč, což nás vede k označení výroku za pravdivý (ač je výnos za minulý rok nižší než řečená částka).

Pravidla pro vysílání zaměstnanců do zemí EU jsou upravena ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES (.pdf). Na základě této směrnice Německo v zákoně o vysílání pracovníků (DE) stanovilo, že oznámení o vyslání stačí učinit na příslušném úřadě současně s tímto vysláním nebo krátce před ním.

Vysílání pracovníků v souvislosti se založením živnosti v Rakousku tato směrnice neupravuje, neboť se zabývá pouze přesunem zaměstnanců z jednoho členského státu do druhého. Nicméně dle přehledu (.doc) Ministerstva průmyslu a obchodu o vysílání pracovníků, je lhůta oznámení o vyslání v Rakousku nejpozději týden před zahájením činnosti (ve výjimečných případech jako např. živelná katastrofa lze nahlásit i bezprostředně před zahájením).

Na základě těchto informací tedy hodnotíme výrok pana Drábka jako nepravdivý.