Není zcela jasné, na jakou přesně situaci Bartoš odkazuje a co přesně myslí slovem “odstavit”, výrok tedy musíme hodnotit jako neověřitelný.

Faktem je, že Poslanecká sněmovna v 90. letech postupně zbavila imunity 4 poslance republikánů: Jana Vika, Josefa Krejsu, Rudolfa Šmucra a Miroslava Sládka.

Ivan Bartoš by tak mohl mít na mysli situaci z r. 1998, kdy byl předseda SPR-RSČ a prezidentský kandidát Miroslav Sládek zatčen z důvodu vyhýbání se soudu a nemohl se tak zúčastnit prezidentské volby. Sládek však byl již 27. února 1997 imunity zbaven za protiněmecké výroky.

Poté co Senát v březnu 2013 zvolil za člena Rady ÚSTR historika a prorektora Metropolitní univerzity v Praze, Jana Bureše, namísto jediného sněmovního kandidáta Jiřího Lišku, rozběhl se tzv. "boj o ÚSTR“.

Rozhodnutí Senátu ostře napadl tehdejší premiér a předseda občanských demokratů Petr Nečas. Hovoří o „další nehorázné demonstraci síly senátorského klubu ČSSD pod taktovkou Jiřího Dienstbiera“. Dle Nečase přestává být Senát pojistkou demokracie a stává se prostředkem nadbíhání sociálních demokratů komunistům. „Mám důvodnou obavu, že dalším krokem má být úplná paralyzace Ústavu pro studium totalitních režimů ještě před volbami jako splnění podmínky povolební spolupráce s KSČM," vysvětlil předseda ODS.

Z důvodu odvolání Daniela Hermana z funkce ředitele ÚSTR na začátku dubna, rezignovalo na protest několik členů Rady.

Výkonná rada ODS na konci dubna prohlásila, že chce, aby se TOP 09 vyjádřila k situaci na ÚSTR zvláště poté, co byl jmenován Zdeněk Hazdra prvním náměstkem nové ředitelky Pavly Foglové. (Hazdra oznámil, že své členství v TOP 09 na podzim roku 2012 pozastavil).

Místopředsedkyně TOP 09 Helena Langšádlová reagovala na usnesení širšího vedení ODS: „Jakékoli další politické diskuse tuto instituci poškozují“.

Výrok Jiřího Pospíšila hodnotíme jako neověřitelný, a to z důvodu, že na základě dostupných zpráv o zmíněném tématu se nám nepodařilo nalézt relevantní informace, které by přímo potvrzovaly či vyvracely výrok o ODS jako jediné straně, který bojovala proti oslabení a zrušení Ústavu pro studium totalitních režimů. Jiří Pospíšil se navíc ve svém výroku dopouští spíše své vlastní expresivní interpretace, kdy je problém přesně postihnout stav hájení pozic ve válce o ÚSTR, resp. boj proti oslabení a zrušení instituce, které ostatní subjekty (alespoň verbálně) odmítaly.

V sobotním vydání Mladé fronty Němcová k pozici předsedy ODS uvedla následující: " Ve dvojkolejnosti ODS v této přechodné době problém je, ale nebylo možné to udělat jinak. Na tuto otázku vám odpovíme, až si ji probereme uvnitř. Znamenalo by to narychlo svolat kongres. Samozřejmě jsem přesvědčena, že má být jedna hlava. Jakmile jsou dvě, je to vždycky složitější. "

Na základě tohoto konkrétního vyjádření je výrok hodnocen jako pravdivý.

Výrok hodnotíme jako zavádějící. Jan Hnízdil skutečně v minulosti regulační poplatky označil za nedůstojné, avšak spíše na straně lékařů než pacientů. Nepodařilo se nám dohledat, zda Hnízdil skutečně někdy použil přirovnání o „veřejných záchodcích".

Pro ilustraci přikládáme úryvek z Hnízdilova interview v Českém rozhlase:

Martin VESELOVSKÝ, moderátor: ...Když se ještě vrátím na krok k regulačním poplatkům, vy jste říkal jednu zajímavou věc, že ta částka je nedůstojná. A překvapilo mě, že je nedůstojná podle vašeho názoru pro lékaře, jak jsem pochopil.
Jan HNÍZDIL, lékař psychosomatik: Tak já jsem se skutečně nesetkal nikdy s jakoukoliv negativní reakcí pacienta. Ta částka je tak symbolická, nebo směšná, že nikdy neměl žádné námitky. Ale myslím si, že skutečně z toho psychologického hlediska manipulovat s mincemi je jako hodit někde na mostě flašinetáři pár mincí, aby zahrál.

Jak shrnuje server ceskenoviny.cz, Česká republika už zažila rozpočtové provizorium dvakrát, jednou si krátkým obdobím rozpočtového provizoria prošla Československá republika.

Poprvé zažila Česká republika rozpočtové provizorium na počátku roku 1999, státní rozpočet byl tehdy schválen 15. ledna 1999. Druhé provizorium nastalo hned v roce 2000 a trvalo tehdy více než dva měsíce (zákon byl schválen 3. března).

Výrok hodnotíme na základě článkuKSČM a koalice Levý blok: Formování české levice a otázka transformace komunistické strany v Politologickém časopise a našeho komentáře k jinému výroku jako pravdivý.

Od rozpadu koalice Levýblok (.pdf, s.196-197 ), který se odehrál ve volebním období 1993-1996, již v dalších volebních obdobích, dle naší analýzy u jiného výroku, skutečně žádný poslanec KSČM do jiného klubu či strany nepřestoupil.

Markéta Šichtařová napsala, že se ročně vinou korupce vypaří až 100 miliard korun. Pokud by tedy nebylo korupce, mohly by se tyto finance použít na mandatorní výdaje.

Výrok hodnotíme jako zavádějící na základě údajů uvedených v analýze (.pdf)CERGE-EI (Center for Economic Research and Graduate Education – Economics Institute.)

Níže uvádíme výňatek ze studie, kde se konkrétně hovoří o hrozbě ztráty investorů, jenž by financování dluhu zajistili.

Studie CERGE, na kterou Andrej Babiš zjevně naráží, se nazývá (NE)UDRŽITELNOST (DLUHU) VEŘEJNÝCHFINANCÍ a byla vydána v únoru 2012. Co se týče zadlužení a dluhové služby, uvádí autoři následující: "...vyjde nám, že do roku 2020 se dluh se z dnešní hladiny zhruba 40% HDP prakticky nezmění. Potom však začne rychle růst a v roce 2030 by dluh měl být 55% HDP, za dalších deset let by už dluhpřekročil 100% HDP a v roce 2050 by dosáhl skoro dvojnásobku hrubého domácího produktu. Schválení tzv. malé důchodové reformy na jaře roku 2011 snížilo budoucí výdaje na důchody, podle odhadů Ministerstva financí až o 3% HDP v roce 2050. Po zahrnutí dopadů této malé důchodové reformy do jinak stejných čísel dluh poroste o něco pomaleji: v roce 2040 by byl „jen“ 86% HDP a v roce2050 zhruba 160% HDP.I na základě současné zkušenosti ostatních evropských zemí je zjevné, že tak vysoké zadlužení si Česká republika nebude moci dovolit a je také jisté, že by nenašla investory, kteří by ji byli ochotni tak obrovský objem dluhu financovat.Scénář vlády je tedy spíše varováním, které ukazuje, že dnešní nastavení rozpočtové politiky je dlouhodobě neudržitelné." Problematickou částí vyjádření Babiše je časové vymezení. Podle studie CERGE by Česká republika měla problém s hledáním investorů, kteří by byli ochotni financovat český dluh, zhruba v roce 2050 - tedy ne za 15 let. Současně jde také o stav, který by nastal, pokud by se Česká republika nic s tímto faktem nedělala. Studie CERGE tedy přímo netvrdí, že nastane situace, kdy za 15 let nebude ČR schopná svůj dluh financovat, tvrdí to, že Česká republika, pokud nebude nic dělat se svými veřejnými financemi, tak bude v roce 2050 mít problém najít investory na financování státního dluhu.

V Dánsku (v angličtině) existují dva specializované soudy, které se zabývají činy ministrů a soudců, prvním z nich je The Court of Impeachment of the Realm (Rigsretten),který přezkoumává činy ministrů a ex-ministrů, zatímco druhým je The Special Court of Indictment and Revision (Den Særlige Klageret), který se specializuje na podněty proti soudcům. V případě Slovenska byl v roce 2009 zřízen Špecializovaný súd v Pezinku. Tento soud (či spíše jeho předchůdce) byl označován jako "protimafiánský". Nejvyšší státní zástupce (.pdf, str. 11-12), kterým je generální prokurátor, je jmenován prezidentem SR na návrh Národní rady SR.

Pokud posuzujeme volby do Parlamentu ČR, byly by tyto volby dle Ústavy ČR a předpisu č. 247/1995, Zákona o volbách do Parlamentu de jure platné.

Český právní řád však s takovou situací a priori nepočítá