Dle tiskové zprávy Ministerstva financí z 3. ledna 2013 (v sekci Výdaje státního rozpočtu): " Úspora cca 10 mld. Kč proti rozpočtu po změnách se týkala prostředků na podpory v nezaměstnanosti (úspora 3,7 mld. Kč), státní sociální podpory (2,4 mld. Kč), důchodů (0,4 mld. Kč) a ostatních sociálních dávek (3,9 mld. Kč – týká se zejména paragrafu „Nemocenské“) ". Tuto citaci ilustruje také tabulka "Pokladní čerpání výdajů státního rozpočtu", umístěná v závěru zprávy.

Jaromír Drábek tedy úsporu podhodnotil o 2 miliardy, což je pětina skutečné sumy, a výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý, byť tím svému argumentu ubral na váze.

Z kontextu výroku je zřejmé, že Milan Štěch hovoří o stylizaci zmíněného článku, která může vést k domněnce, že přes systém sKaret budou v budoucnosti vypláceny i pojistné dávky.

Podle smlouvy (pdf.) uzavřené s Českou spořitelnou, která je dostupná na webových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí, se do budoucna počítalo s případným rozšířením sKarty o další služby veřejné správy, konkrétně „o možnost použití Karty jako průkazu zdravotního pojištění, pro výplatu důchodů apod“ (sekce 12, odst. 12.1.1 ).

Výplata důchodů spadá mezi pojistné sociální dávky, proto hodnotíme výrok předsedy senátu Milana Štěcha jako pravdivý.

Výrok Miloslava Ransdorfa hodnotíme jako pravdivý na základě informací ze stránek Poslanecké sněmovny ČR a Vlády ČR.

Postavení veřejnoprávního subjektu má Česká národní banka. V tomto výroku (jak je patrné ze záznamu diskuse) má ale Miloslav Ransdorf na mysli udržení veřejnoprávní banky pro poskytování komerčních úvěrů. Kompetence veřejnoprávního podniku jsou stanoveny zákonem.

Tento postoj je patrný například ze stenozáznamu Poslanecké sněmovny ČR ze dne 11. února 1999 (tedy za vlády Miloše Zemana, jejíž funkční období bylo 22. července 1998 - 12. července 2002), kdy se tato zabývala bodem nazvaným Harmonogram dalšího postupu privatizace státního podílu v podnicích s významnou účastí státu. Zde Miloslav Ransdorf podal dva návrhy usnesení. Jedním z nich konkrétně vyzývá vládu v rámci privatizace k udržení kontroly nad alespoň jednou bankou. Uvádí:

" Za prvé: Poslanecká sněmovna vyzývá vládu České republiky, aby udržela pod kontrolou státu alespoň jednu banku klíčového významu. Protože jste mě přerušil, nemohl jsem zdůvodnit, proč toto pokládám za zásadní věc. "

Pravomoci kontrolovat samosprávné celky jako jsou obce atd., mají například kontrolní instituce v sousedním Polsku, Slovensku a Německu.

Nejvyšší kontrolní úřad Slovenské republiky

Úřad kontroluje hospodaření s prostředky rozpočtů, které dle zákona schvaluje NR SR nebo vláda[1]; majetkem, majetkovými právy, finančními prostředky, závazky a pohledávkami státu, veřejnoprávních institucí, Fondu národního majetku SR, obcí, vyšších územních celků, právnických osob s majetkovou účastí veřejnoprávních institucí...

Dále pak Spolkový účetní dvůr(.pdf - str. 177 - působnost a pravomoci) v Německu kontroluje účetní správnost, hospodárnost a řádnost hospodaření. Dvůr kontroluje veškeré hospodaření spolku včetně podniků a hospodaření se zvláštními prostředky. Kontrolováno je i hospodaření veřejnoprávních subjektů založených spolkem. Kontrola je zaměřena na příjmy, výdaje, závazky, aktiva a pasiva, záměry mající za následek příjmy či výdaje, prozatímní účetní položky příjmů a výdajů a použití prostředků v samostatné správě.

Nejvyšší kontrolní komora v Polsku

Komora v prvé řadě kontroluje (.doc - str.40 - 41) hospodaření orgánů státní správy, Polské národní banky, právnických osob zřízených státem a jiných organizačních jednotek státu...
Komora může kontrolovat též hospodaření orgánů územní samosprávy, právnických osob zřízených územní samosprávou a organizačních jednotek územní samosprávy...

Výrok Vojtěcha Filipa hodnotíme na základě informací dostupných na webových stránkách Poslanecké sněmovny ČR jako pravdivý. Zmíněného sněmovního tisku č. 353 se týkalo 40. hlasování na 25. schůzi sněmovny, které se konalo 26. října 2011.

Šlo o první čtení novely zákona o sdružování v politických stranách a hnutích (.doc). V hlasování byl přijat návrh na zamítnutí sněmovního tisku č. 353. Ze 147 přítomných poslanců bylo 86 pro a 59 proti zamítnutí.

Dále připojujeme odkaz na 40. hlasování ze dne 26.října 2011, ze kterého jasně vyplývá, že pro zamítnutí tohoto návrhu hlasovali všichni přihlášení poslanci vládních stran (ODS, TOP 09 a VV), vyjma poslance za TOP 09 Rudolfa Chlada, který se hlasování zdržel.

O záměru prosadit nezávislý úřad vykonávající dohled nad financováním politických stran se Karolína Peak opravdu několikrát pokoušela, vždy ale neúspěšně. Jak uvádí webové stránky Vlády České republiky, jako předsedkyně Vládního výboru pro koordinaci boje s korupcí zařadila Karolína Peake zprůhlednění financování politických stran a jejich kontrolu do Strategie vlády pro boj s korupcí, a to již v říjnu roku 2011. Na základě informací ze zpravodajského serveru idnes.cz, dne 4. října 2012 ale vícepremiérka Peake neuspěla se svým záměrem zřídit nový úřad, neboť se proti návrhu postavili poslanci napříč politickými stranami. Dne 25. října 2012 zpravodajský server E15.cz znovu uvedl informaci o snaze vytvořit kontrolní úřad, dle uvedených slov Karolíny Peake ale jen LIDEM, TOP 09 a VV souhlasily s touto kontrolou, naopak tři nejsilnější strany, ODS, ČSSD a KSČM, vznik nezávislého úřadu nepodpořily. O vzniku kontrolního úřadu se také diskutovalo 9. ledna 2013, kdy vláda projednávala nový zákon o hospodaření politických stran a hnutí. Dle informací ze serveru aktuálně.cz, odkazující se na ČTK, proti zřízení úřadu byly opět strany ODS, ČSSD a KSČM. Jak dále informační server uvádí, z důvodu dlouhotrvající neschopnosti politických stran se na vzniku kontrolního úřadu dohodnout, Karolína Peake navrhuje, aby se místo zřízení nového úřadu raději rozšířily povinnosti stran při zveřejňování údajů o jejich hospodaření.

O svých krocích v rámci snahy zřídit dohledový orgán Karolína Peake také blíže píše na svých oficiálních webových stránkách.

Na základě výše uvedených dohledaných informací tak hodnotíme výrok Karolíny Peake jako pravdivý.

K analýze tohoto výroku využijeme data veřejně dostupného projektu Gapminder (a. j.), který se snaží zachytit nejdůležitější globální trendy a poskytuje uživateli možnost vytvářet vlastní grafy.

Životní úroveň je většinou posuzována pomocí Indexu lidského rozvoje (tzv. Human Development Index), který zohledňuje naději dožití v daném státě, a dále úroveň vzdělání a příjmů. Použijeme tedy tento index.

Z grafu (a. j.), který vyjadřuje vztah Indexu lidského rozvoje a spotřeby elektrické energie na osobu, vyplývá, že od určité hranice roste ve světě s růstem indexu také spotřeba elektrické energie. Pomocí tlačítka "Play" lze sledovat, jak se vztah těchto dvou veličin vyvíjel od roku 1980. Na závěr pouze doplňujeme, že jde o korelaci dvou proměnných a není prokázáno, zda jde o příčinný vztah.

Na základě těchto veřejně dostupných statistických dat hodnotíme výrok Milana Urbana jako pravdivý.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, protože platná energetická koncepce existuje a od roku 2004 prošla několika aktualizacemi.

Aktuálně platná je Státní energetická koncepce ČR 2004. Od té doby MPO ČR připravilo několik aktualizací, konkrétně v říjnu 2009 (.pdf) a v únoru 2010 (ke stažení dole) podle platné legislativy.

Revize koncepce je zákonem stanovena v § 3 zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, kde najdeme, že "naplňování státní energetické koncepce vyhodnocuje ministerstvo (průmyslu - pozn.) nejméně jedenkrát za 5 let a o výsledcích vyhodnocení informuje vládu." Není tedy třeba koncepci měnit, zákon zadává jen vyhodnocení a informování vlády.

V současnosti je projednávána nová Státní energetická koncepce do roku 2040. Dosud zveřejněné aktuální znění lze najít v souboru Státní energetická koncepce ČR srpen 2012.

Dle dat (a.j.) Světové banky činily v roce 2010 celkové výdaje na zdravotnictví v ČR 7,5% HDP. Do níže uvedeného grafu jsme na základě těchto dat zobrazili podíly zdravotnických výdajů na HDP pro státy OECD a postkomunistické státy (vyznačeny zeleně). ČR se v tomto srovnání nalézá na osmém místě z celkového počtu 29 postkomunistických států a je tedy "na čele pelotonu postkomunistických zemí". Z hlediska srovnání se zeměmi OECD (některé země spadají jak do skupiny postkomunistických států, tak do skupiny zemí OECD, stejně jako ČR) je procento výdajů v ČR spíše nižší.

Pro srovnání dostupnosti a kvality péče jsme využili komplexní přístup Světové zdravotnické organizace, která v roce 2000 publikovala dokument World health report: Health Systems: Improving performance (.pdf; a.j.). WHO hodnotila u každého státu úroveň zdraví populace (očekávanou délku života, kojeneckou úmrtnost), dostupnost služeb pro celou populaci, responsivitu systému (nakolik flexibilně, pohotově a citlivě systém reaguje na přání pacientů a respektuje jejich důstojnost a autonomii), distribuci této responsivity (nakolik zdravotníci činí v praxi rozdíly mezi lidmi podle jejich socioekonomického statusu) a konečně sociální spravedlnost ve financování zdravotní péče. Na základě těchto jednotlivých indikátorů pak WHO sestavila souhrnný indikátor, nazvaný "výkonnost zdravotního systému". ČR z celkového počtu 191 členských států WHO obsadila 48. pozici (viz. Tabulka 10, str. 200 uvedeného dokumentu). Jedinými postkomunistickými státy, které byly hodnoceny lépe než ČR bylo Slovinsko a Chorvatsko. Tvrzení, že česká péče je lepší než v jiných postkomunistických státech je tedy také pravdivé.

Na základě výše uvedených faktů tedy hodnotíme výrok jako pravdivý.

Senátor Okamura hovoří o případu série přepadení poštovních doručovatelek, které policie na Znojemsku vyšetřovala v letech 2003 a 2004.

Policie zadržela a soud následně shledal vinnými dvojici mladíku, Tomáše Čepuru a Jaroslava Schindlera. Otázka pádnosti důkazů není součástí hodnocení, neboť není možné dohledat konkrétní spis, který by potvrzoval nebo vyvracel tuto věc.

Tomáš Čepura byl odsouzen za více trestných činů k odnětí svobody v délce šesti let. Soud mu posléze udělený trest o rok zkrátil.

Jaroslav Schindler strávil půl roku ve vazbě a od soudu odešel s tříletou podmínkou.

V únoru roku 2010 podal Jaroslav Schindler žádost o obnovení procesu. Tato jeho žádost byla ovšem zamítnuta.

Senátor Okamura ve svém vyjádření situaci mírně zjednodušuje. I přes to však hodnotíme jeho výrok jako pravdivý.