Hranice odchodu věku do důchodu je pohyblivá a může činit více i méně než 70 let. Důchodový věk v České republice se odvíjí podle roku narození (u žen ještě na základě počtu vychovaných dětí). Přesně stanovenou dobu určuje tabulka České správy sociálního zabezpečení. U ročníků mladších než 1977 se pak důchodový věk stanovuje tak, “že se k věku 67 let přičte takový počet kalendářních měsíců, který odpovídá dvojnásobku rozdílu mezi rokem narození pojištěnce a rokem 1977.” Je tak sice pravda, že u některých ročníků může činit věk odchodu do starobního důchodu i 70 let, může to však být s ohledem na rok narození více i méně. Hodnotíme proto výrok jako zavádějící.

Výrok ministra Hegera je odůvodněn jako neověřitelný, neboť sice správně popisuje českou legislativu i gestora evropské směrnice na úrovni české vlády, nicméně se nám již nepodařilo dohledat ministrem zmíněný boj o zisk gesce nad touto směrnicí.

Jak vyplývá z návrhu jednání (.pdf) o zmíněné směrnici z 16. ledna 2013 ve Výboru pro EU na vládní úrovni, předkladatelem české pozice je ministr zemědělství Bendl. Usnesení sněmovního výboru (.doc) pro evropské záležitosti z 24. ledna letošního roku pak zcela jasně uvádí (str. 6 - "Stanovisko vlády"), že gestorem návrhu směrnice na české straně je Ministerstvo zemědělství.

Zákon o potravinách, který Leoš Heger zmiňuje, skutečně řadí tabák k oblasti potravin. Toto legislativní opatření (zákon - .pdf), které bylo přijato v roce 1997 (přijetí 24. duben - účinnost 1. září), má celý název Zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že před vstupem do EU byl tabák řazen k oblasti potravin asi 7 let.

Vláda sice v současné době připravuje návrh novely zákona 110/1997 sb. o potravinách a tabákových výrobcích. Tato novela zpřesňuje některá ustanovení §12 zmíněného zákona v tom smyslu, že mimo tabáku lze do cigaret přidávat pouze látky explicitně povolené zvláštní vyhláškou (viz přílohu č. 2).

Podle obálky (.doc) byl návrh zákona odeslán vládě 28. února 2013, nicméně od tohoto data nedošlo k jeho projednání (podrobné záznamy z jednání vlády jsou k dispozici zde), a tedy ani k přijetí vládního usnesení, v němž by vláda postoupila návrh do legislativního procesu. Výrok je tedy nepravdivý.

Výrok senátora Jirsy je hodnocen jako zavádějící. Přestože popisuje vcelku přesně reálie kolem novely volebního zákona v roce 2000, tak není pravda, že tato úprava prošla v obou komorách ústavní většinou, jak konkrétně tvrdí.

Co se týká zmíněného volebního zákona, tak v roce 2000 byl novelizován tak, že zaváděl některé nové prvky, které měly posilovat silnější strany ve volbách (např. zvýšení počtu volebních obvodů). Tato novela, která prošla zákonodárným procesem, byla prezidentem Havlem (ten nejprve zákon také vetoval) skutečně poslána k Ústavnímu soudu (.pdf - usnesení ÚS), jenž ji v roce 2001 zrušil (ne však celou).

Co se týká hlasování v obou komorách, senátor Jirsa mluví o ústavní většině. Ta je definována jako nejméně třípětinová podpora všech poslanců/přítomných senátorů. V Poslanecké sněmovně je tedy třeba pro ústavní většinu nejméně podpora 120 poslanců a v Senátu se počet mění v závislosti na počtu přítomných.

HlasováníPodpora návrhu novely vol. zákonaPoslanecká sněmovna - 3. čtení Pro 117Senát Pro 40 (ze 79 přítomných) Poslanecká sněmovna - po vetu prezidenta Pro 124

Jak vyplývá s výše přiložené tabulky, ústavní většinou novela volebního zákona prošla pouze v Poslanecké sněmovně, a to až po vetu prezidenta Havla. Klasicky ve třetím čtení nedosáhla podpora ústavní většiny ani zde. Pro doplnění uvádíme, že tento typ zákona automaticky k prosazení ústavní většinu nepotřebuje, senátor Jirsa se na ni ovšem explicitně odvolává.

Výrok hodnotíme na základě výzkumu PISA jako pravdivý.

Výrok se soustřeďuje na čtenářskou gramotnost. Na měření výsledků vzdělávání u žáků se zaměřuje v současnosti největší program PISA probíhající v 68 zemích světa. Poslední sběr dat pro projekt PISA proběhl v roce 2012, předtím v roce 2009. Výsledky pro rok 2009 podle národní správy PISA (pdf. str.13) ukázaly, že v ČR téměř čtvrtina žáků (23,1 %) spadá do nejhorších kategorie hodnocení podle metodiky PISA. Průměr zemí OECD je 18,8 % žáků v nejhorších kategoriích. Bližší vysvětlení metodiky hodnocení lze nalézt v daném dokumentu. Od 1.10.2011 je realizací projektu PISA pověřena Česká školní inspekce. Výsledky posledního sběru z roku 20012 budou zveřejněny v průběhu roku 2013.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť podle údajů Českého statistického úřadu za 3. čtvrtletí roku 2012 tvoří 20% nezaměstnaných lidé ve věkové skupině od 15 do 24 let, u kterých nelze předpokládat, že za sebou budou mít již nějakou praxi.

Vzor (.pdf) petičního archu pro prezidentskou volbu 2013 podle Ministerstva vnitra skutečně neobsahuje pokyn uvést místo trvalého pobytu. Na druhou stranu však ministerstvo ve svých pokynech ke zpracování petičního archu na tuto záležitost jasně upozorňuje.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, jelikož platba za státní pojištěnce byla poprvé zvýšena již v roce 1996, tedy dva roky před nástupem Zuzany Roithové do funkce ministryně zdravotnictví ČR. Navýšení platby za státní pojištěnce v roce 1998 bylo původně iniciováno vládním návrhem zákona, který byl také po vrácení Senátem ČR s pozměňovacími návrhy přijat.

Výše pojistného činí, dle zákona č. 592/1992 Sb. o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, 13,5% z vyměřovacího základu za rozhodné období. Podle vývoje vyměřovacího základu osob, za které je plátcem pojistného stát, který lze vidět v následující tabulce, je patrné, že první zvýšení přišlo již v období od 1. ledna 1996 do 30. června 1996.

ObdobíVyměřovací základ (Kč)Výše pojistného (Kč)1. 1. 1993 - 31. 12. 1993

1694228,71. 1. 1994 - 31. 12. 19951430193,11. 1. 1996 - 30. 6. 19961630220,01. 7. 1996 - 31. 12. 19972000270,01. 1. 1998 - 30. 6. 19982120286,21. 7. 1998 - 30. 6. 20012900391,5

Návrh novely zákona o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, který je ve výroku zmiňován, byl sněmovně předložen vládou dne 24. října 1997, přičemž Zuzana Roithová byla zástupcem navrhovatele. Senát ČR tento zákon následně vrátil sněmovně s pozměňovacími návrhy. Návrh zákona je v pozměněné podobě poté sněmovnou přijat a 5. června 1998 je vyhlášen ve Sbírce zákonů pod číslem 127/1998 Sb.

Zuzana Roithová nám zaslala podrobný rozbor změn plateb za pojištěnce a osvětlení jejího postoje. Za zaslané zdroje mnohokrát děkujeme, a byť formálně hodnocení zůstává stejné (platby za pojištěnce se, byť mírně, navýšily již dříve), její vyjádření podává další informace a osvětluje její postoj, proto ho ke komentáři přikládáme.

Již strana Věci veřejné měla spíše rezervovaný postoj k fiskálnímu paktu. V rámci nové strany LIDEM pak o odmítavém postoji k fiskálnímu paktu a důrazu na státní suverenitu svědčí například článek k programu nadepsaný Evropské záležitosti ze dne 3. září 2012. V něm je řečeno, že poslanci strany LIDEM hlasovali pro možnost vzniku Evropského stabilizačního mechanismu pro státy platící eurem, ale proti evropské smlouvě o rozpočtové odpvědnosti (též známé jako fiskální pakt) s přihlédnutím k dle strany nereálným cílům paktu. LIDEM vyjadřuje podporu jakýmkoliv iniciativám, které přispějí ke stabilizaci situace v eurozóně, ale s ohledem na českou korunu a tedy samostatnost monetární politiky jsou pro její zachování dokud nebude zřejmé, že přínosy přijetí eura převáží náklady a dopady jeho zavedení.

První československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk byl politik, filozof, sociolog, univerzitní profesor a daly by se k němu přiřadit mnohé další životní "profese", souhrnné označení filozof hodnotíme tedy jako pravdivé - vystihuje odkaz TGM.

Václav Havel, který se stal symbolem sametové revoluce a prvního desetiletí demokracie v ČR, byl velkou část svého života dramatik, a proto i tuto část výroku lze hodnotit jako pravdivou. Je třeba ovšem dodat, že prezident Václav Havel nás lépe řečeno vrátil jako zemi do Evropy - o vstupu do Evropské unie Češi rozhodli v referendu, Václav Havel nebyl v době vstupu do EU již prezidentem.

Nicméně lze konstatovat, že Václav Havel byl po celou svou politickou dráhu velkým příznivcem EU obecně a také vstupu České republiky do ní. Postoje Václava Havla lze dohledat např. na webu vaclavhavel.cz.