Vladimír Franz srovnává krajské volby a zisk KSČM v nich letos na podzim a v roce 2000. Nicméně mýlí se, neboť KSČM dostala v letošních volbách oproti těm z před desíti let o 42 265 hlasů více.

Krajské volbyPočet získaných hlasů pro KSČM 2000496 6882012538 953

Pro doplnění uvádíme zisk hlasů KSČM i ve zbývajících krajských volbách (2004 a 2008).

2004 - 416 807 2008 - 438 024

S prosbou o pomoc s ověřením tohoto výroku jsme se obrátili na vedoucího Katedry ústavního práva Masarykovy univerzity prof. JUDr. Jana Filipa, CSc.. Na základě jeho odpovědi, která je citována níže (zároveň je doplněna o případné zdroje), hodnotíme výrok jako nepravdivý.

"1) Prezident Havel udělil celkem 4 amnestie (jejich přehled nalezneme např. zde či zde ) .Ve věcech přestupků k tomu nikdy prezident ČSFR neměl kompetenci.2) Amnestie z 16. února 1990 nebyla přestupkovou amnestií. Ve smyslu
tehdy platného práva bylo rozhodující, že amnestie a milosti se
vztahovaly na tresty ukládané v trestním řízení, tj. na tresty za
trestné činy podle trestního zákona a přečiny podle zákona č. 150/1969
Sb., o přečinech, ve znění pozdějších předpisů, tedy nikoli jen za
trestné činy.
3) Tuto amnestii mohl „udělit“ (tento používaný výraz je nepřesný)
prezident, zatímco amnestii ve věcech přestupků udělit nemohl, protože
by dne 16. února 1990 zasáhl neústavně do působnosti orgánů České
republiky a do 12. ledna 1990 taková možnost ani neexistovala na
úrovni republiky, a do 9. května 1990 na úrovni federace.
4) Pokud si ještě vzpomínám, tato úprava byla obsažena v návrhu ústavy
(oficiální návrh připravovaný Národní frontou) z roku 1989. Ten byl
využit v zákonném opatření předsednictva ČNR, takže takovou amnestii
mohla od 12. ledna 1990 udělovat vláda ČR, nikoli prezident jako orgán
federace. To vláda 15. ledna 1990také učinila (znění amnestie je možné nalézt zde) . Prezident to nikdy učinit nemohl." Celkový přehled amnestií dále nabízí např. dokument Ministerstva spravedlnosti AMNESTIE 1945 - 2002 (doc.) zpracovaný JUDr. Pavlem Rotykou.

Výrok premiéra Nečase je nepravdivý, jelikož v rámci hlasování o Zákonu o důchodovém spoření a Zákonu o doplňkovém penzijním spoření nedošlo ani v jednom ze čtení k vyjádření podpory všech poslanců ODS.

Zákon o důchodovém spoření:

Hlasování 13. července 2011 - 11 poslanců ODS nepřihlášeno Hlasování 30. srpna 2011 - 14 poslanců ODS nepřihlášeno, 4 poslanci ODS se zdrželi, 1 poslankyně ODS omluvena Hlasování 9. září 2011 - 12 poslanců ODS nepřihlášeno Hlasování 6. listopadu 2011 - 3 poslanci ODS nepřihlášeni

Zákon o doplňkovém penzijním spoření:

Hlasování 13. července 2011 - 1 poslanec ODS pro návrh (o zamítnutí), 10 poslanců ODS nepřihlášeno Hlasování 30. srpna 2011 - 14 poslanců ODS nepřihlášeno, 2 poslanci ODS se zdrželi, 1 poslankyně ODS omluvena Hlasování 9. září 2011 - 1 poslanec ODS se zdržel, 11 poslanců ODS nepřihlášeno Hlasování 6. listopadu 2011 - 3 poslanci ODS nepřihlášeni

Na základě výše uvedeného je patrné, že ne všichni poslanci ODS podpořili důchodovou reformu. Přesto pouze jeden z poslanců se rozhodl hlasovat proti návrhu a to v rámci 1. čtení vládního návrhu Zákona o doplňkovém penzijním spoření, kdy se jednalo o jeho zamítnutí. V ostatních hlasováních se žádný poslanec ODS nevyjádřil proti vládním návrhům.

Dva poslanci ODS, Marek Šnajdr a Pavel Suchánek, nehlasovali pro důchodovou reformu dokonce ani jednou, nedá se tedy říct ani to, že by ji podpořili alespoň v jednom z hlasování a výrok Petra Nečase tedy hodnotíme jako nepravdivý.

Výrok Miroslava Rovenského hodnotíme jako pravdivý.

Podobným programem k programu Vzdělání a konkurenceschopnost je myšlen Operační program Výzkum a vývoj pro inovace, který byl schválen 1. října 2007 a byla mu, podle výroční zprávy OP Výzkum a Vývoj pro inovace (.pdf - str. 4) za rok 2011, přidělena částka 2 436 095 160 eur, což při tehdejším kurzu činilo 67 090 060 706,4 Kč.

Z výroční zprávy OP Výzkum a Vývoj pro inovace z roku 2009 (.pdf - str. 4) vyplývá, že zatím nedošlo k proplácení prostředků, ale jen k "budování implementačních struktur", jak se uvádí v shrnutí této výroční zprávy.

Výroční zpráva za rok 2010 (.pdf) na straně 5 udává, že: "...V roce 2012 bylo příjemcům celkem proplaceno 77,3 mil eur...", což při kurzu pohybujícím se kolem 25 Kč za 1 euro činí cca 1 932 500 000 Kč.

Výroční zpráva OP Výzkum a Vývoj pro inovace (.pdf) za rok 2011, ve které se na straně 5 uvádí, že: "... V roce 2011 bylo příjemcům celkem proplaceno 513,7 mil. EUR (13,3 mld. Kč), tedy přibližně21 % alokace OP, ... "

Celkem tak bylo z původních 67 mld. Kč k 1. 1. 2012 vyplaceno celkem cca 15, 2325 mld. Kč. Z toho vyplývá, že v OP zbylo 51 857 560 706,4 Kč. Tato částka, ke které se můžeme dopracovat na základě posledních dostupných údajů, se od částky uvedené Miroslavem Rovenským příliš neliší a my proto hodnotíme výrok jako pravdivý.

Podle návrhu závěrečného účtu města Mladá Boleslav (.doc - str. 11) byla dluhová služba města 7,22 % za rok 2010 a v roce 2011 dokonce 21,63 %. Dluhová služba města Příbram byla pro srovnání za rok 2010 1,9 % (.pdf - str. 1). Za rok 2011 sice není údaj k dispozici, ale to nemá na hodnocení vliv.

Pro informaci: Co je ukazatel dluhové služby ?

Výsledky krajských voleb 2004 jsou dostupné na webu volby.cz.

StranaVolební ziskODS 36,35% KSČM 19,68% ČSSD 14,03%

Jak dokládají volební zisky jmenovaných stran, výrok Zbyňka Stanjury sedí, je proto hodnocen jako pravdivý.

Na základě informací souhrnných statistických výsledků z voleb v letech 2008 a 2012 bylo zjištěno, že ČSSD získala v krajských volbách v roce 2008 celkem 1 044 719 hlasů (35,85 %). V roce 2012 získala ČSSD 621 961 hlasů, což činí 23,58 %. Ztratila tak oproti předchozím volbám 422 758 hlasů.

V minulých volbách byla volební účast 40,30 % a v letošních volbách byla účast o bezmála 4 % nižší, a to 36,89 %.

Ministerstvo vnitra skutečně vyřazovalo i podpisy reálně existujících občanů. V rozhodnutí (.pdf) o odmítnutí kandidatury Vladimíra Dlouhého Ministerstvem vnitra se uvádí, že “v případě, že na podpisovém archu petice chybí některý z požadovaných údajů nebo je uveden neúplně, do celkového počtu se nezapočítá. Takto nebylo možné v souladu s citovaným ustanovením započítat celkem 870 občanů.” Podrobný výčet v daném dokumentu pak uvádí konkrétní důvody pro vyškrtnutí daného podpisu, často se objevuje jako důvod chybějící adresa či podpis. Václav Henych pak také na tiskové konferenci uvedl, že v řadě případů byli nalezeni lidé, kteří měli své udaje vyplněny vzorně, ale např. ulice, ve které bydleli, vůbec neexistovala. Na základě tohoto lze předpokládat, že řada signatářů skutečně existovala a byli vyřazeni pouze na základě uvedení nesprávných či neúplných údajů. Hodnotíme proto výrok jako pravdivý.

Základním faktem je, že Jiří Dienstbier odmítl (odstoupil z vyjednávacího týmu) jako lídr kandidáty ČSSD v Praze účast na tzv. “velké” koalici mezi sociálními demokraty a ODS po komunálních volbách v roce 2010. Svůj postoj deklaroval již před samotnými volbami. Avšak jakákoliv empirická data (výzkumy veřejného mínění, volební studie či podobně) osvětlující motivaci voličů k volbě Jiřího Dienstbiera v doplňovacích volbách do senátu v roce 2011 (volební obvod Kladno) nejsou dostupná. Výrok je tedy nutné označit jako neověřitelný.

Podrobnou informaci o rozdělení drah podává SŽDC:

"Na základě zákona o transformaci Českých drah, státní organizace (č.77/2002 Sb.) došlo 31. 12. 2002 k zániku státní organizace České dráhy bez likvidace. K 1. 1. 2003 vznikly dvě nástupnické organizace, a to České dráhy a.s., a Správa železniční dopravní cesty, státní organizace."
Zákon č. 77/2002 Sb. přitom prošel díky hlasům ČSSD, KDU-ČSL, nezařazených poslanců, Vladimíra Mlynáře (US) a KSČM, z jejíchž 24 poslanců hlasovalo pro zákon 18.