Podle dohledaných informací má v případě volby prezidenta Nejvyšší správní soud určeny lhůty na svá rozhodnutí v různých případech v délce patnácti dní. Naopak v případě Ústavního soudu je zmíněna pouze 60 denní lhůta pro podání ústavní stížnosti. Lhůta pro rozhodnutí soudu v případě ústavní stížnosti není určena.

Dle zákona§ 13 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů je rozpočtové provizorium vyhlášeno za následujících podmínek:

"Nebude-li rozpočet schválen před 1. lednem rozpočtového roku, řídí se rozpočtové hospodaření územního samosprávného celku nebo svazku obcí v době do schválení rozpočtu pravidly rozpočtového provizoria." Jeroným Tejc má sice pravdu, že prvotní návrh státního rozpočtu ze dne 23. července 2012 počítal s daňovými příjmy se sazbou, která nebyla sněmovnou schválena. Nicméně od 5. listopadu vláda pracuje na alternatnivním návrhu státního rozpočtu, který zohledňuje nové odhady vývoje ekonomiky a zároveň nepočítá s daňovým balíčkem. Tento návrh musí vláda dle ČT předložit do 23. listopadu.

Výrok Jeronýma Tejce hodnotíme na základě těchto faktů jako zavádějící. Nový návrh státního rozpočtu není podmíněn jinému neschválenému zákonu a hrozba rozpočtového provizoria není za této situace iminentní.

Výrok Pavla Kováčika je na základě dohledaných konkrétních vrácených zákonů Poslanecké sněmovně prezidentem Klausem hodnocen jako zavádějící.

Vzhledem k nastavení výroku Pavla Kováčika je hodnocení postaveno následovně. 1. ze zmíněných vet je zjištěno, kolik zákonů bylo přijato tzv. na hraně - koalice vs. opozice. Následně je uvedeno, kolik vetovaných zákonů mělo širší sněmovní podporu - hranicí bude podpora alespoň ústavní většina pro zákon.

Celkem z přehledu prezidentských vet Václava Klause po dohledání vyplývá, že zákonů, které byly přijímány s menší sněmovní shodou, bylo skutečně většina. Konkrétně šlo o 41 zákonů.

Nicméně 14 zákonů, které prezident Klaus vetoval, bylo Sněmovnou přijato minimálně ústavní většinou. Šlo o tyto zákony:

1. Vládní návrh zákona o zoo
2. Novela z. o zemědělství
3. Novela z. o péči o zdraví lidu
4. Novela z. o St. fondu ČR pro rozvoj kinematografie
5. Novela z. na ochranu zvířat proti týrání
6. Novela z. o střetu zájmů
7. Novela z. o chemických látkách
8. Novela z. o podmínkách obchodování s povolenkami
9. Vl. n. z. o České národní bance
10. Novela z. o loteriích
11. Novela z. o ochraně ovzduší
12. N.z.o trestní odpovědnosti práv. osob a řízení proti nim
13. N.z. o změně zákonů v souvisl.s přij.zák.o tr.odpovědnosti
14. Vl.n.z. o podporovaných zdrojích energie

Pavel Kováčik má tak pravdu, že většinu zákonů vrácených prezidentem nebyla přijata nijak širokou shodou, nicméně již se mýlí v tom, že ty zákony, které byly přijímány širším konsenzem (min. 120 hlasů), nebyly prezidentem vraceny vůbec. 14 zákonů z 55, které Václav Klaus vetoval (na nichž byla široká shoda), je již značné množství, proto je výrok hodnocen jako zavádějící.

Na základě informací z programového dokumentu ODS a stránek české vlády označujeme výrok jako pravdivý.

Pokud na ministerstvo hospodářství pohlížíme v souvislosti se současným děním jako na instituci, která vznikne sloučením dvou různých ministerstev – ministerstva dopravy a ministerstva průmyslu a obchodu – je pravdou, že takové sloučení zmínila ODS ve svém programovém dokumentu (.pdf, str.19) Modrá kniha pro Českou republiku, již v prosinci roku 2004. Na straně 58 také výslovně zřízení ministerstva hospodářství uvádí jako jednu ze svých priorit. To však (podle strany 248) mělo nahradit pouze ministerstvo průmyslu a obchodu.

Je třeba pro úplnost také dodat, že Ministerstvo hospodářství České republiky fungovalo již dříve v letech 1992 – 1996, kdy bylo zrušeno zákonem (.pdf) č. 272/1996 Sb. a jeho působnost přešla na několik dalších ministerstev (MDS, MŠMT, MPO, MMR, MŽP) a dalších institucí. Opět se o ministerstvu hospodářství začalo mluvit v posledních dnech.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý. Pokud počítáme poměr exportu k celkovému HDP České republiky, tak jde o 74% z celkového součtu a ne o 80% jak tvrdí Pavel Suchánek.

Na základě dat Českého statistického úřadu o exportu z České republiky a jejího celkového HDP jsme došli (počítáno poměrem exportu na HDP) k číslu 74% za rok 2011. Rok 2012 ještě nelze hodnotit jako celek, ovšem hodnoty exportu mezi lednem a listopadem roku 2011 a současným stavem jsou téměř totožné. Výrok Pavla Suchánka hodnotíme tedy jako nepravdivý.

Na základě volebního programu Strany zelených pro Středočeský kraj hodnotíme výrok jako pravdivý.

V bodě Doprava se konkrétně píše: "... Pohodlné a snadné cestování veřejnou dopravou v celém kraji včetně dojíždění do Prahy na jednu cenově výhodnou jízdenku bez ohledu na přestupy a použitý dopravní prostředek. Chceme je zajistit zřízením společného integrovaného dopravního systému podle úspěšného vzoru Jihomoravského kraje. "

Formulace (použití jedné jízdenky), stejně jako odkaz na vzor Jihomoravského kraje (kde je Brno nedílnou součástí krajského integrovaného systému dopravy) naznačuje propojení obou systémů integrovaných doprav a potvrzuje slova Lukáše Tůmy.

Jiří Dienstbier skutečně naplnil všechny tři možnosti definované zákonem pro účast v prezidentské volbě. Kromě překročení hranice 50 000 podpisů získal podporu senátorského i poslaneckého klubu ČSSD. Ostatní kandidáti naplnili většinou jednu z podmínek: Přemysl Sobotka získal podporu senátorů (23) a poslanců (51), Karel Schwarzenberg byl podpořen 41 poslanci, zbylých osm kandidátů se zaměřilo na podporu skrze podpisy občanů.

Výrok Jeronýma Tejce je hodnocen jako zavádějící, neboť levice sice skutečně prosazovala rušení stropů v čase po jejich zavedení, nicméně nešlo o dobu 6 let, protože tak dlouho nejsou ani zavedeny.

Tzv. stropy na zdravotní pojištění byly zavedeny k 1. lednu 2008, tedy za vlády Mirka Topolánka, což není poslancem Tejcem zmíněných 6 let, ale zhruba roků 5.

Levicové strany v Poslanecké sněmovně od té doby velmi kritizují toto opatření, samy navrhovaly několikrát jejich zrušení. Např. v dubnu 2009 či v únoru 2012 (oba návrhy pocházely z dílny poslanců KSČM, ty zastupovala Soňa Marková).

Byť levice skutečně navrhuje v posledních letech rušení stropů na zdravotní pojištění, nejde o dobu 6 let, neboť tak dlouho ani nejsou zavedeny. Z tohoto důvodu je výrok hodnocen jako zavádějící.

Politolog Lubomír Kopeček ve své knize Éra nevinnosti na straně 157 popisuje tento problém následovně: “Pracovní text ústavy dostala vláda na stůl na konci října (1992). Premiér ovšem neskrýval nespokojenost a některé pasáže “zkorigoval”. Příznačně jeho hlavní zásahy do “karlovarského” návrhu ústavy se týkaly pravomocí prezidenta. Klaus omezil právo veta hlavy státu pouze na ústavní zákony (původně se mělo vztahovat na všechny zákony)...”. Autor odkazuje také na článek MF DNES z 4. prosince 1992 “Takzvané škrty v ústavě”. Kopeček dále píše (str. 158): “(Havel) díky svému velkému neformálnímu vlivu na politiky opozice i koalice přitom dokázal mnohé své představy o postavení prezidenta i tak prosadit, což dokládá osud tří zmíněných umenšení prezidentských pravomocí prosazovaných Klausem.”

Na základě tohoto textu lze tvrdit, že tehdejší premiér Václav Klaus chtěl institut veta omezit, nicméně díky postavení tehdejšího prezidenta Havla na politické scéně došlo ke kompromisu, který vedl k současné úpravě prezidentské pravomoci v otázce veta.

Doplňme, že současná úprava prezidentského veta vychází z článku 50 Ústavy:

(1) Prezident republiky má právo vrátit přijatý zákon s výjimkou zákona ústavního, s odůvodněním do patnácti dnů ode dne, kdy mu byl postoupen.(2) O vráceném zákonu hlasuje Poslanecká sněmovna znovu. Pozměňovací návrhy nejsou přípustné. Jestliže Poslanecká sněmovna setrvá na vráceném zákonu nadpoloviční většinou všech poslanců, zákon se vyhlásí. Jinak platí, že zákon nebyl přijat.

Podle dohledaných informací hodnotíme výrok jako pravdivý. Ppm factum a. s. má anonymní akcie, takže je vlastnicky neprůhledná. Stejně tak se rozdíly mezi jejími odhady a reálnými výsledky v krajských volbách podstatně lišily.

Podle výpisu z obchodního rejstříku (.pdf, str. 2) má ppm factum a. s. 200 kmenových akcií na majitele.

Podle serveru novinky.cz, který se již rozdílům mezi průzkumy a realitou věnoval, je zřejmé, že rozdíly mezi reálným stavem a průzkumy ppr factum byly velké, ale nedosahovaly až 14 %, o kterých mluvil Lubomír Zaorálek. Výrok přesto hodnotíme jako pravdivý, protože rozdíly mezi realitou a průzkumy ppm factum byly skutečně velké.