Prováděcím zákonem k přímé volbě prezidenta je Zákon č. 275/2012 Sb. o volbě prezidenta republiky.

Na stránkách Poslanecké sněmovny lze dohledat průběh projednávání zákona. Organizační výbor doporučil návrh zákona projednat v Ústavně-právním výboru sněmovny. Tento výbor návrh projednal a doporučil jej ke schválení s tím, že ve svém tisku uvedl mnoho pozměňovacích návrhů. Poslanecká sněmovna návrh schválila i s některými z těchto pozměňovacích návrhů.

V Senátu pak zákon putoval do Ústavně-právního výboru, který Senátu návrh doporučil ke schválení a dále do Stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury, která ve svém stanovisku uvádí několik obecných i konkrétních výhrad. Obecně komise zmiňovala problém s nejasností případných soudních řízení a toho, kdo může stížnost podávat a zda bude nebo nebude případně zasahovat Ústavní soud. Dále komise návrhu např. vytýkala nejasné formulace týkající se financování kampaně, časového vymezení kampaně a s tím spojené reklamy, nejasnosti v přestupkové odpovědnosti případného falšovatele petičních podpisů a zpochybňovala kontrolní kapacitu mandátového a imunitního výboru Senátu, který by měl kontrolovat volební účty kandidátů.

Žádný z těchto orgánů, účastnících se legislativního procesu, skutečně za problematický neoznačil způsob kontroly podpisů, na kterém v současné době stojí osud tří prezidentských kandidátů, kteří neprošli registrací.

Podle údajů popisujících metodiku sestavení indexu korupce ve vybrané zemi tzv. Index vnímání korupce (Corruption Perception Index) uveřejněných na webových stránkách a v dalších dokumentech mezinárodní organizace Transparency International (TI), je výrok pravdivý. TI ve své metodice pro rok 2011 uvádí, že Index vnímání korupce je souhrnný indikátor vypočítaný pomocí údajů ze 17 zdrojů poskytnutých 13 renomovanými institucemi (např. African Development Bank, Asian Development Bank, Bertelsmann Foundation a další), které měří celkový rozsah korupce (frekvence, výše úplatků) ve veřejném prostoru. Mezi zdroje informací o dílčí zemi jsou zařazeni, jak obyvatelé tak cizinci se vztahu k ní, kdy se jedná o kombinaci jejich subjektivních hodnocení založených na mixu hospodářských průzkumů, analýz ekonomického rizika a hodnocení expertů z mezinárodních institucí (přesně: “The sources used in the CPI 2011 draw on the perceptions of both resident and nonresident experts and are a mixture of business surveys, assessments by commercial risk analysts and country experts from international institutions.”) Samotný výpočet indexu se skládá ze 3 kroků z nichž poslední (předchozí dva zajišťují konvertabilitu a snižují míru zkreslení u porovnávaných zemí) zahrnuje zprůměrování všech hodnot pro zkoumanou zemi, kdy musí existovat minimální tři oddělené série dat (dílčích “indexů) a zdrojů, aby mohla být země ohodnocena.

Přesný popis všech kroků se nachází na zmíněných webových stránkách v odkazu DOWNLOAD DATA (.zip).

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, obyvatelé kolem hranic sice nakupovat do Německa jezdí, ale nedá se zjistit zda v takovém rozsahu jaký uvádí Radek John.

Studie zabývající se oblastní celého pohraničí mezi ČR a Německem v oblasti, kterou vymezuje Radek John - neexistuje. Existující výzkumy pouze dokazují, že Češi hledají v Německých obchodech hlavně kvalitu. Dále existují pouze články z dnešního března, které dokazují oblibu německý obchodů u Čechů, jde ovšem pouze o obyvatele sousedících vesnic a měst blízko hranic. Ani jeden z těchto zdroju nedokáže tedy ani potrvdit či vyvráti teorii Radka Johna.

Podobný výrok vyřkl Bohuslav Sobotka v Otázkách Václava Moravce dne 30. září.

Podle zprávy serveru iDnes.cz se úřady práce ještě na konci září potýkaly s problémy vyplácení dávek zapříčěnými novým počítačovým systémem.

Dle informací na serveru wikipedie mají všichni příslušníci rodu Schwarzenbergů již od středověku curyšské a tedy i švýcarské občanství. Fakt, že Karel Schwarzenberg využíval za totality švýcarský pas, on sám sděluje v rozhovoru pro časopis Instinkt. Bohužel nelze ve veřejně dostupných internetových zdrojích dohledat nezávislá tvrzení, která by jeho výrok potvrdila. Vzhledem k tomu, že první část výroku je potvrzena zdrojem z wikipedie a druhá část ministrem zahraničí samotným, je výrok jako celek hodnocen jako neověřitelný.

V dohledaném článku z roku 2001 a z archivu Radia Prague z roku 1997 hovořícím o vyšetřování Občanské demokratické aliance z důvodu nejasného financování skrz firmu TMC je uvedeno, že “všechny hříchy ODA svého času prověřovala policie.” Zde ovšem není jasné, zda prověřováním je myšlen nutně začátek vyšetřování. Také nebylo možné dohledat, že se všechny tyto prostředky dostaly na volební účet ODA, a proto výrok hodnotíme jako neověřitelný. Faktem je, že policii strana nakonec přiznala, že peníze ODA poslali například sponzoři Philip Morris, PPF nebo Železárny Vítkovice. Tyto firmy to však následně popřely. Vyšetřování tedy podle článku skončilo bezvýsledně.

Podle Ústavy ČR Senát vyslovuje (ne)souhlas se jmenováním ústavních soudců prezidentem republiky a tento proces se dále odvíjí od zákona č. 107/ 1999 Sb. (.pdf) o jednacím řádu Senátu.

§ 140: (1) “ Žádost prezidenta republiky o vyslovení souhlasu Senátu s jmenováním soudce Ústavního soudu postoupí předseda Senátu organizačnímu výboru a rozešle jej všem senátorům a senátorským klubům. (2) Organizační výbor přikáže žádost podle odstavce 1 výboru, popřípadě výborům a doporučí předsedovi Senátu, aby byla tato žádost zařazena na pořad schůze Senátu a projednána tak, aby Senát mohl ukončit hlasování o vyslovení souhlasu s jmenováním soudce Ústavního soudu nejpozději do 60 dnů poté, kdy si prezident republiky souhlas vyžádal... ”

“ Z předchozí praxe jde o Ústavně-právní výbor, který se nachází v postavení garančního výboru a Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Oba výbory projednávají žádost samostatně za účasti zástupce navrhovatele (obvykle vedoucího Kanceláře prezidenta republiky, výjimečně prezidentova tajemníka) a kandidáta. Výsledkem projednávání ve výborech je přijetí usnesení, které obsahuje doporučení Senátu pro vyřízení žádosti. ” Zdroj zde. (oddíl 3. 4.)

Předmětný zákon, tedy zákon č. 426/2011 Sb., o důchodovém spoření, byl Senátem vrácen Poslanecké sněmovně, která toto veto Senátu přehlasovala 6. listopadu 2011, a to 346. hlasováním v poměru 109 hlasů pro zákon v nezměněné podobě a 70 hlasů proti. Postup schvalování zákona je dostupný na stránkách Poslanecké sněmovny ČR.

Po schválení Poslaneckou sněmovnou byl zákon doručen k podpisu Prezidentovi ČR, který zákon nepodepsal, ale ani jej Poslanecké sněmovně nevrátil. Tento postup není vetem, a proto byl zákon předložen předsedovi vlády k podpisu, čímž bylo završeno jeho přijetí.

Český právní řád rozlišuje platnost zákona a jeho účinnost. Zákon se stává platným dnem vyhlášení ve Sbírce zákonů, tedy v tomto případě 28. prosince 2011 v částce 149 Sbírky zákonů pod číslem 426/2011. Nestanoví-li zákon jinak, platný zákon nabývá účinnosti patnáctým dnem po nabytí platnosti. Tento zákon nabývá účinnosti 1. ledna 2013, s výjimkou ustanovení § 25 až § 29 a § 110, které nabývají účinnost 1. ledna 2012.

Základ druhého pilíře penzijní reformy je ale primárně upravován zákonem č. 426/2011 Sb. Podle informaci Ministerstva financí ČR je základem II. pilíře, to že " Občané, kteří budou účastníky II. pilíře, si budou moci na osobním účtu spořit prostředky tím, že odvedou část pojistného na důchodové pojištění (3 % z vyměřovacího základu) do II. pilíře (odvod do I. pilíře se jim tedy sníží). K této částce však budou muset přidat další 2 % z vlastních prostředků. Celkově tedy bude výše odvodu činit 5 % z vyměřovacího základu. Vzhledem k tomu, že se sníží odvod těchto občanů do I. pilíře, bude jim adekvátně krácen státní důchod z I. pilíře. " (MFČR, Základní aspekty reformy penzijního systému ČR)

Vzhledem ke zjištěným informacím hodnotíme tento výrok jako pravdivý.

Nepodařilo se nám dohledat k 29. říjnu 2012 předsedou Senátu zmíněný návrh, tudíž nelze ani posoudit, zda bude projednáván na příští řádné schůzi Senátu. Legislativa je v tuto chvíli pravděpodobně připravována, nicméně pro absenci veřejně dostupného zdroje o ní je výrok hodnocen jako neověřitelný.

Na základě informací z webu Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR(ÚZIS) hodnotíme výrok jako pravdivý.

Dle statistiky ÚZIS existovalo v r. 2006(.pdf)(str. 13) v nemocnicích celkem 64 174 lůžek. V 1. pololetí r. 2012(.pdf)(str. 1) to bylo již jen 59 052 lůžek. Rozdíl činí 5122 lůžek.

Náklady na ústavní zdravotní péči v mil. Kč(.pdf)(str. 3)

Rok

2006

2007

2008

2009

2010

Náklady

83 688

92 37899 184

107 992111 816

Náklady za r. 2011 činily 113 033 mil. Kč a je zde tedy jasně patrná stoupající tendence.