Výrok Pavla Dobeše vyhodnocujeme jako neověřitelný, neboť se nám nepodařilo najít žádné oficiální informace, které by tento výrok podpořily.

Tento dopis (.pdf) určený předsedovi Svazu měst a obcí potvrzuje, že byla vyplacena dotace obcím s rozšířenou působností a že bude po jednání s předsedou SMO navýšena jako kompenzace za problémy s centrálním registrem. O jako částku se v případě první dotace jednalo se nám bohužel zjistit nepodařilo.

Výrok Pavla Kováčika je na základě dohledaných konkrétních vrácených zákonů Poslanecké sněmovně prezidentem Klausem hodnocen jako zavádějící.

Vzhledem k nastavení výroku Pavla Kováčika je hodnocení postaveno následovně. 1. ze zmíněných vet je zjištěno, kolik zákonů bylo přijato tzv. na hraně - koalice vs. opozice. Následně je uvedeno, kolik vetovaných zákonů mělo širší sněmovní podporu - hranicí bude podpora alespoň ústavní většina pro zákon.

Celkem z přehledu prezidentských vet Václava Klause po dohledání vyplývá, že zákonů, které byly přijímány s menší sněmovní shodou, bylo skutečně většina. Konkrétně šlo o 41 zákonů.

Nicméně 14 zákonů, které prezident Klaus vetoval, bylo Sněmovnou přijato minimálně ústavní většinou. Šlo o tyto zákony:

1. Vládní návrh zákona o zoo
2. Novela z. o zemědělství
3. Novela z. o péči o zdraví lidu
4. Novela z. o St. fondu ČR pro rozvoj kinematografie
5. Novela z. na ochranu zvířat proti týrání
6. Novela z. o střetu zájmů
7. Novela z. o chemických látkách
8. Novela z. o podmínkách obchodování s povolenkami
9. Vl. n. z. o České národní bance
10. Novela z. o loteriích
11. Novela z. o ochraně ovzduší
12. N.z.o trestní odpovědnosti práv. osob a řízení proti nim
13. N.z. o změně zákonů v souvisl.s přij.zák.o tr.odpovědnosti
14. Vl.n.z. o podporovaných zdrojích energie

Pavel Kováčik má tak pravdu, že většinu zákonů vrácených prezidentem nebyla přijata nijak širokou shodou, nicméně již se mýlí v tom, že ty zákony, které byly přijímány širším konsenzem (min. 120 hlasů), nebyly prezidentem vraceny vůbec. 14 zákonů z 55, které Václav Klaus vetoval (na nichž byla široká shoda), je již značné množství, proto je výrok hodnocen jako zavádějící.

ČSSD na absenci prováděcího zákona upozorňovala, nicméně žádný ze senátorů za ČSSD přímo takovýto požadavek nevznesl.

Návrh na změnu ústavního zákona o volbě prezidenta republiky byl Senátem projednán na 17. schůzi 8.2. 2012. K potřebě přijetí prováděcího zákona k přímé volbě se vyjadřovala řada senátorů, z řad sociální demokracie to byla ovšem jen senátorka Rippelová. Ta konkrétně pronesla: “ Vzhledem k tomu, že není zatím předložen prováděcí zákon, bez kterého přímá volba prezidenta nemůže být realizována, ten je zatím v připomínkovém řízení, a poslanci zasedají příští další týden, tak je podle mého názoru na nich, aby změny projednali a novela ústavy mohla platit.”

Senátorka Rippelová ani nikdo jiný z řad sociálně demokratických senátorů ovšem explicitně po vládě předložení prováděcího zákona nepožadoval. Pouze ze zápisu jednání Stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury můžeme vyčíst, že tatáž senátorka hovořila o tom, že “určitým problémem je absence prováděcího zákona.”

ČSSD tak sice na problematičnost dané situace upozorňovala, nicméně projednání ve vládě přímo nepožadovala, hodnotíme proto výrok jako zavádějící.

I pokud “politickou zkušenost” pojmeme pouze jako členství ve zvolených orgánech a politických stranách, má senátor Dienstbier alespoň 20 let takové zkušenosti: poprvé byl zvolen na kandidátce OF do Sněmovny lidu FS v roce 1990, poté do zastupitelstva Prahy 2 za Svobodné demokraty (OH) v roce 1994. V roce 1997 pak vstoupil do ČSSD, jak uvádí Idnes.cz či portál NašiPolitici.cz. NašiPolitici.cz rovněž zmiňuje, že Dienstbier v roce 1997 začal s advokátní praxí. Tím alespoň nepřímo dokládá, že z advokátní praxe má senátor zkušenost 15 let. Že vyrůstal v prostředí lidí, kteří podepsali prohlášení Charty 77, je zřejmé již z toho, že Chartu podepsal jeho otec (odkaz dle Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných).

Jak jsme zjistili již dříve, SŽDC v nové směrnici (.pdf) účinné od 1. června 2012 připouští na straně 40 jako hodnotící kritérium jak cenu, tak ekonomickou výhodnost nabídky, která má vyjadřovat vztah užitné hodnoty a ceny.

U velkých zakázek, které si SŽDC stanovila jako investiční priority do konce rozpočtového odbobí Evropské unie (2013), však uvádí jako jediné hodnotící kritérum cenu. Stejně tak u dalších zakázek z poslední doby, např. Zajištění nákladní autodopravy v obvodu ST Plzeň (.pdf) nebo Rekonstrukce tunelu Velký Prštický, 2.etapa (.pdf).

Jakých úspor bylo tímto postupem dosaženo se zatím nedá potvrdit, protože celkové výsledky za rok 2012 budou známy až po skonční roku a vyhodnocení všech ekonomických událostí. Celý výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný.

Celkové příjmy na účet Zuzany Roithové na účet vedený u Equa bank činí podle přehledu na jejích oficiálních webových stránkách přibližně 440 tisíc korun (poslední zaznamenaný pohyb 28.11.2012), sama Zuzana Roithová vložila na účet téměř 200 tisíc korun jako počáteční vklad, dalších 100 tisíc, které - jak sama zmiňuje v interview - přispěl její manžel, se nepodařilo dohledat. Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý.

Na základě informací z programového dokumentu ODS a stránek české vlády označujeme výrok jako pravdivý.

Pokud na ministerstvo hospodářství pohlížíme v souvislosti se současným děním jako na instituci, která vznikne sloučením dvou různých ministerstev – ministerstva dopravy a ministerstva průmyslu a obchodu – je pravdou, že takové sloučení zmínila ODS ve svém programovém dokumentu (.pdf, str.19) Modrá kniha pro Českou republiku, již v prosinci roku 2004. Na straně 58 také výslovně zřízení ministerstva hospodářství uvádí jako jednu ze svých priorit. To však (podle strany 248) mělo nahradit pouze ministerstvo průmyslu a obchodu.

Je třeba pro úplnost také dodat, že Ministerstvo hospodářství České republiky fungovalo již dříve v letech 1992 – 1996, kdy bylo zrušeno zákonem (.pdf) č. 272/1996 Sb. a jeho působnost přešla na několik dalších ministerstev (MDS, MŠMT, MPO, MMR, MŽP) a dalších institucí. Opět se o ministerstvu hospodářství začalo mluvit v posledních dnech.

Jelikož platné zákony popisují pravomoci ve znění výroku senátora Dientsbiera, je výrok hodnocen jako pravdivý.

Prezident je oprávněn podat návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení. (Zákon o Ústavním soudu, § 64, odst. 1, písm. a) ).

Zákon o zpravodajských službách (č. 153/1994 Sb.) v § 8 řeší Dientsbierem zmíněné pravomoci. Konkrétně tato pasáž zákona zní: "(1) Zpravodajské služby podávají prezidentu republiky a vládě jednou za rok a kdykoli v o to
požádají zprávy o své činnosti .

(4) Vláda a prezident republiky ukládají zpravodajským službám úkoly v mezích působnosti
těchto služeb. Prezident republiky ukládá zpravodajským službám úkoly s vědomím vlády."

Výrok hodnotíme na základě dostupných informací jako pravdivý. Jak uvádí web prezidentského kandidáta Jana Fischera, dosavadní celkové výdaje jeho kampaně dosáhly hodnoty 16 027 657,- Kč. Jednotlivé položky výdajů přibližuje tabulka (pdf.).

Výrok nelze ověřit, neboť neexistuje zdroj, který by popisoval oznamovatele trestných činů, nelze tedy přesně uvést, kolik trestních oznámení podala vláda Miloše Zemana v letech 1998 - 2002.