Výrok je pravdivý, mezi státy existují různé formy spolupráce v boji proti přeshraničnímu zločinu.

V rámci Světové obchodní organizace (WTO) je možné uzavírat dohody mezi státy s cílem bojovat proti přeshraničnímu zločinu. Tyto snahy však nejsou příliš intenzivní. Možným příkladem jsou protipirátské iniciativy v USA (.pdf, str. 19), které uzavírají mezinárodní smlouvy často právě skrze WTO. Případným modelem pro prohloubení mezinárodní spolupráce v boji proti zločinu v rámci WTO jsou bilaterální smlouvy mezi jednotlivými zeměmi, ale také hlubší spolupráce s dalšími mezinárodními organizacemi. (zdroj cfr)

Výrok hodnotíme jako zavádějící, protože irská vláda sice skutečně vyhlásila v souvislosti s přijetím tzv. fiskální smlouvy referendum, nikdy však nedeklarovala, že se k němu neuchýlí, ale že konečné rozhodnutí padne až po zveřejnění celého textu.

28. února 2012 irský premiér Enda Kenny v parlamentu skutečně oznámil rozhodnutí o konání referenda v souvislosti s ratifikací tzv. fiskální smlouvy EU, i když se v minulosti o jeho uskutečnění pochybovalo. Po prosincovém summitu se irský premiér vyjádřil, že rozhodnutí o konání veřejného hlasování nebude vydáno až do zveřejnění finální podoby textu, který měl být následně postoupen k právnímu posouzení. Na konci prosince 2011 pak Kenny potvrdil, že vláda by se ráda vyhnula pořádání všelidového hlasování o přijetí smlouvy, avšak jen do momentu, kdy to bude skutečně nevyhnutelné, tj. v případě nutné změny irské ústavy. Z ústavního hlediska tedy irská vláda nemohla konání referenda vyvrátit, proto hodnotíme výrok Petra Nečase jako zavádějící.

Výrok poslance Mencla hodnotíme jako zavádějící. Zákon o audiovizi skutečně bez problémů prošel 1. čtením ve sněmovně, má podporu napříč politickým spektrem, ale ve výboru projednán zatím nebyl, a tudíž tvrzení, že tam nenarazil na odpor je předčasné.

Vládní návrh zákona o audiovizi se v 1. čtení projednával na půdě Poslanecké sněmovny 20. března 2012. Jak ukazuje hlasování, v tomto stádiu projednávání zákon na žádný odpor nenarazil. Jak navíc vyplývá ze stenozáznamů, byť jde o návrh vládní, tak jej podpořila vystoupením poslankyně KSČM Levá a také poslanec VV Skokan.

Poslanecká sněmovna postoupila tento návrh zákona k projednání do volebního výboru, ten jej však doposud (k 29. červnu 2012) neprojednal. Výrok Václava Mencla tedy nemůžeme hodnotit jako pravdivý, ale jako zavádějící.

Soud se opravdu přiklonil k této verzi událostí z loňského jara.

Peake mluví o puči, který měl proběhnout diskreditací Víta Bárty a následnou změnou ve stranickém vedení na zasednání klubu VV. Poslanci Kočí a Škárka podle této verze měli od Bárty vylákat půjčky, které následně, podle plánu, prohlásili za úplatky.

Odůvodnění rozsudku (.pdf) nad poslanci Bártou a Škárkou, které vydal Obvodní soud pro Prahu 5, mluví o tom, že Kočí a Škárka "si o peníze řekli právě s úmyslem [Bártu] zdiskreditovat" (str. 26) a že " jednoznačně z provedeného dokazování vyplývá [motivace]upozadit vliv Víta Bárty, [...] případně rozštěpit poslanecký klub ". (str. 22). Jednalo se tedy o přípravu "puče" ze strany (alespoň) dvou lidí.

Pokud jde o to, zda se Škárka a Kočí pravděpodobně dopustili podvodu, Škárka byl soudem za podvod odsouzen a u Kočí soud spontánně vyjádřil podezření, že se podvodu dopustila (str. 23). Že šlo o podvod i na straně Věci veřejné, je zjevné z toho, že diskreditace Víta Bárty měla poškodit jeho pozici ve stranickém vedení. "Uvedeni v omyl" měli být právě straníci, resp. členové klubu. Peake má tedy pravdu, soud tuto verzi událostí "potvrdil" (přiklonil se k ní).

Zde ponecháváme stranou prediktivní část výroku o tom, co by se stalo kdyby, která je již z principu neověřitelná. Ověřujeme zde pouze tvrzení o prezidentem zaslaném dopisu vyjadřujícím své záporné stanovisko k ratifikaci fiskálního paktu. Výrok, byť s výhradami, hodnotíme nakonec jako pravdivý, i vzhledem k obecně známému euroskeptickému postoji prezidenta.

Postoj Václava Klause ke smlouvě o fiskální odpovědnosti je delší dobu znám a je odmítavý, to potvrzuje i server Euroskop zřízený Úřadem vlády:

"Prezident Václav Klaus nicméně již dříve veřejně prohlásil, že svůj podpis ke smlouvě nepřipojí."

O dopisu prezidenta Vládě České republiky se zmiňuje např. reportérka Respektu Kateřina Šafaříková na tiskové konferenci vlády z 11. ledna 2012. Premiér existenci tohoto dopisu ve své odpovědi již tehdy nepopřel. Problém nastane, pokusíme-li se samotný dopis a jeho obsah dohledat z veřejně dostupných zdrojů. Internetové stránky Vlády ČR, Hradu ani Václava Klause jej však neobsahují a ani jinde se nám nepodařilo jej najít. V případě, že někde existuje dostupné znění onoho dopisu a přehlédli jsme ho, budeme jen rádi za upozornění a odkaz.

Na základě dohledaných informací o zdravotnických zařízeních zřizovaných Pardubickým krajem hodnotíme výrok Martina Netolického jako pravdivý.

Webové stránky Pardubického kraje popisují zdravotnická zařízení, která jsou krajem zřizována. Jde celkem o 15 zařízení, 5 z nich jsou pak akciové společnosti. Konkrétně to jsou nemocnice v Chrudimi, Litomyšli, Ústí nad orlicí, Pardubicích a Svitavách. Výrok Martina Netolického je tak přesný, a proto jej hodnotíme jako pravdivý.

David Rath nehovoří v případě penzí pravdu, jejich hodnota byla v ČR v minulém roce ve srovnání s Německem mnohem vyšší než třetinová.

Statistiky Eurostatu uvádí za rok 2010 (poslední dostupná souhrnná data) míru průměrného hrubého ročního výdělku v ČR 11 312 EUR (943 EUR měsíčně), v případě Německa pak 42 400 EUR (3 533 EUR měsíčně, tj. 1/3 se rovná 1 177 EUR).

Podle ČTK pak byla průměrná měsíční penze za rok 2011 v ČR 10 557 Kč, němečtí důchodci pak za stejné období pobírali v průměru 742 EUR měsíčně, což podle tehdejšího kurzu odpovídá 18 550 Kč (1/3 = 6 183 Kč). Zatímco tedy míra české průměrné mzdy přibližně odpovídá jedné třetině té německé (jedná se o cca. 33 %), míra českých důchodů byla v minulém roce na úrovni cca. 57 % těch německých.

Tato čísla sice nemusí zcela odpovídat současné výši průměrných platů a důchodů v obou zemích, jediná vzájemně porovnatelná data se ovšem bohužel vztahují pouze k letům 2010, resp. 2011. Na základě veřejně přístupných informací tak nemluví David Rath v druhém případě pravdu a jeho výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Na základě dohledaných informací ze zastupitelstva kraje je výrok hodnocen jako pravdivý.

Zastupitelstvo Karlovarského kraje projednávalo (.rtf - bod 41) tuto otázku 15. září 2011 na svém jednání, kdy schvalovalo Program rozvoje Karlovarského kraje a také aktualizaci Akčního plánu a Realizačního manuálu. Právě tento Akční plán (soubor .zip obsahuje .doc s tímto materiálem) obsahuje plán na vybudování vědeckotechnického parku (bod 29A akčního plánu) včetně finanční náročnosti.

Tento bod, který řešilo zastupitelstvo kraje pak následně v hlasování podpořilo 26 zastupitelů, proti nebyl žádný, 4 se zdrželi.

Dále jednalo zastupitelstvo o projektu také 19. dubna 2012 (.pdf). Na jednání byl bod 32 - Vědeckotechnický park Karlovarského kraje - pověření KARP, p.o. administrací a přípravou žádosti o dotaci.14. června 2012 (.rtf) byl na na pořad schůze jednání zastupitelstva kraje zařazen bod 30 - Schválení podmínek poskytnutí dotace pro projekt "Vědeckotechnický park Karlovarského kraje".

Na nejméně třech zasedáních zastupitelstva Karlovarského kraje, kde se otázka vědeckotechnického parku projednávala, lze demonstrovat, že se zastupitelstvo skutečně této otázce věnovalo dlouhodobě. Výrok Jaroslava Borky tedy hodnotíme jako pravdivý.

Ministr má pravdu, snížení hranice pro registraci je už schváleno.

1. ledna 2013 nabude účinnosti změna zákona o dani z přidané hodnoty (Čl. XIII), která snižuje hranici pro povinnost uplatňování DPH. Touto hranicí (dle § 6) je zatím 1 milion korun obratu za 12 předcházejících měsíců. Nově se sníží na 750 tisíc korun za stejné období.

Tato změna byla definitivně schválena už 20. prosince 2011.

Výrok ministra Pospíšila je nepravdivý, neboť náklady na jednoho vězně jsou podle vězeňské služby ve skutečnosti 758 Kč na den.

Statistická ročenka (.pdf) vězeňské služby (na straně 21) za rok 2011 uvádí, že náklady na 1 vězně (průměrný denní náklad za celou Vězeňskou službu -tj. náklady na platy, pojistné, ostatní věcné výdaje, FKSP a kapitálové výdaje) na den jsou v průměru 758 Kč. Ministr Pospíšil se tedy ve svém výroku značně odchýlil od skutečného stavu, tudíž jeho výrok hodnotíme jako nepravdivý.