Výrok lze hodnotit jako pravdivý, skupina poslanců ČSSD v této otázce opravdu podala podání k Ústavnímu soudu.

Podle informací dostupných na stránkách Ústavního soudu: „Poslanci Parlamentu ČR podali Ústavnímu soudu návrh na zrušení tzv. zdravotnické reformy, která dělí zdravotní péči hrazenou z veřejného pojištění na „základní“ a „ekonomicky náročnější“. Celkem 51 poslanců v čele s Bohuslavem Sobotkou žádá zároveň Ústavní soud o přednostní projednání návrhu.“ Stalo se tak v prosinci 2011. Text podání je dostupný na stránkách Ústavního soudu (.pdf).

V roce 2008 byla skutečně podepsána rámcová smlouva (.zip) mezi Ministerstvem vnitra ČR a firmou Fujitsu Siemens Computers, s. r. o., na poskytování licencí a služeb pro subjekty veřejné správy. Za Ministerstvo vnitra podepisoval tuto smlouvu tehdejší ministr Ivan Langer.

Na základě dohledaných skutečností hodnotíme výrok jako zavádějící.

Dne 28. 8. 2012 skutečně byla do provozu uvedena vlečka, spojující Vojkovice a Kyselku, která sníží zatížení místních silnic. Podle krajských listů byly práce zahájeny v květnu za účasti karlovarského hejtmana Josefa Novotného.

Jinak ale ani krajské listy, ani jiná média (iDnes.cz, Týden.cz) nezmiňují zapojení kraje, a referují o projektu, jako o projektu společnosti Karlovarské minerální vody, není tedy jasné jak v tomto příkladu "Karlovarský kraj koná".

Na základě informací z portálu EUR-Lex hodnotíme tento výrok jako pravdivý.

V roce 1999 byla skutečně vydána směrnice Rady 1999/74/ES, která stanovila minimální požadavky na ochranu nosnic v EU a od 1. ledna 2012 zakázala chov nosnic v jiných než tzv. „obohacených klecích“.

Tento výrok lze hodnotit jako pravdivý. Lisabonskou smlouvu projednával dvakrát Ústavní soud, byla schválena oběma komorami parlamentu a následně se objevil požadavek prezidenta Klause na výjimku.

Lisabonská smlouva (jako Sněmovní tisk 407) byla 29. ledna 2008 předložena vládou Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací. Senát následně podal Ústavnímu soudu ČR návrh na přezkum souladu Lisabonské smlouvy s ústavním pořádkem ČR a ten konstatoval, že Senátem označená ustanovení nejsou v rozporu s Ústavou. Poslanecká sněmovna návrh schválila 18. Února 2009 (pro bylo 125 poslanců). Senát dal souhlas s ratifikací smlouvy 6. května 2009 (pro bylo 54 senátorů). V září 2009 ale skupina senátorů podala druhý návrh Ústavnímu soudu na přezkum Lisabonské smlouvy. Prezident se rozhodl vyčkat s podpisem smlouvy, dokud senátoři návrh k Ústavnímu soudu nepodají. V říjnu 2009 také prohlásil, že bude požadovat výjimku z Listiny základních práv a svobod, jako si vyjednalo Polsko a Velká Británie. Ústavní soud 3. listopadu 2009 konstatoval, že Lisabonská smlouva jako celek není v rozporu s ústavním pořádkem ČR. Ještě ten den ji pak podepsal jak prezident, tak předseda vlády.

Nikde se nedá dohledat, že by KSČM navrhovala takový zákon sama. Zcela jistě se KSČM podílela na jednom návrhu v roce 2001. Na nejdůležitějším zákoně o významné tržní síle se KSČM nepodílela vůbec. Výrok proto hodnotíme jako záádějící.

Je pravda, že skupina poslanců ve složení Skopal (ČSSD), Palas (ČSSD) a Kováčik (KSČM) v roce 2001 předložila poslanecké sněmovně novelizaci zákona o ochraně hospodářské soutěže, který řešil problematiku zneužívání dominantního postavení a ekonomické závislosti (projednávání návrhu bylo přerušeno a odročeno hospodářským výborem poslanecké sněmovny). V roce 2007 byla PS PČR opět předložena novelizace zákona o ochraně hospodářské soutěže. Předkladatelé návrhu zákona byli Ladislav Skopal (ČSSD), Michal Hašek (ČSSD), Petr Rafaj (ČSSD) a další. Z návrhu zákona není patrné, zda mezi zmíněnými "dalšími" figurovali i členové KSČM. V dostupných záznamech také není možno dohledat, že by KSČM někdy předkládala zmiňovaný zákon sama.

Zákon, který řeší tuto problematiku komplexně, předložila v r. 2008 skupina sociálně demokratických poslanců (zákon byl schválen v roce 2009).

Na základě získaných informací hodnotíme výrok Jiřího Čáslavky jako pravdivý.

Ačkoliv Evropský parlament nedisponuje žádnou pravomocí, na základě které by mohl prosadit změny v připravované fiskální smlouvě, jeho výtky byly zohledněny. Kritikaeuroposlanců směřovala zejména proti neslučitelnosti smlouvy s dosavadním právem EU. Fiskální smlouvu označili za nebezpečnou (znamenala by přestavbu právního rámce hospodářské a měnové politiky) a nepotřebnou, jelikož dle jejich názoru současný návrh obchází princip brzd a protivah. EP namítal, že rozpočtová omezení a investiční politiky je třeba kombinovat. Dosavadní návrh pouze zdůrazňoval posílení fiskální politiky, zatímco ignoroval potřebu podpory hospodářského růstu. Smlouva tak dle EP nepřispívá k obnovení důvěry na trhu a není cestou z ekonomické a finanční krize. Podle názoru většiny (521 z 695 poslanců) Evropského parlamentu by k regulaci postačovalo běžné právo EU. Rovněž Evropský parlament poukázal na fakt, že je důležité, aby se předseda EP zúčastňoval summitů týkajících se fiskální smlouvy a byl spolu s členskými státy EU informován o výsledcích summitů. Europoslanci tak dali jasně najevo, že pokud nedojde ke změnám, EP fiskální smlouvu nepodpoří.
Původní návrh (pdf.) smlouvy byl tedy přepracován a doplněn (pdf.). Viz. článek 2/odstavec 1, 2; článek 12/odstavec 5, 6.

Komunitární (nebo také nadnárodní) metoda rozhodování představuje institucionální operační postup Evropské unie, u něhož jsou kompetence převedeny na společné orgány EU. Tento způsob rozhodování je používán u otázek týkajících se bývalého prvního pilíře EU- tedy u společných a komunitárních politik.

Tendence členských států jednat stále častěji na mezivládní úrovni však vede k opomíjení této, sice pomalejší, leč pro EU zásadní, metody, což již dříve kritizoval i samotný předseda Evropské komise José Manuel Barroso.

Co se týče samotné Fiskální smlouvy, tak ta výše uvedená slova potvrzuje. Smlouva měla původně vzniknout změnou základních unijních smluv, a tedy v rámci komunitární metody rozhodování. Kvůli odporu Velké Británie na prosincovém summitu EU (2011), však čelní představitelé Eurozóny od této možnosti upustili a namísto ní se vydali cestou mezivládní dohody. Fiskální pakt tak formálně vznikl mimo legislativní rámec EU, což může být skutečně interpretováno jako oslabení komunitární metody.

Ano, solidarita je skutečně jednou ze základních myšlenek evropského integračního procesu, a to od jeho prvopočátků.

V preambuli Smlouvy (.pdf) o založení Evropského společenství uhlí a oceli z roku 1951 státy deklarují, že jsou si vědomy: "že Evropu lze vybudovat jen konkrétnímimi akcemi, vytvářejícími především opravdovou solidaritu, a položením společných základů hospodářského rozvoje."

Solidarita je dále zmiňována ve všech smlouvách primárního práva (s výjimkou Smlouvy o Euratom) až po tu nejaktuálnější, tedy Lisabonskou smlouvu.

V preambuli Lisabonské smlouvy (.pdf) je členskými státy přímo uvedeno: "PŘEJÍCE SI prohloubit solidaritu mezi svými národy při respektování jejich historie, kultury a tradic".

Myšlenka solidarity prostupuje celým textem smlouvy. Je zmiňována solidarita mezi členskými státy a národy, politická solidarita. Dále je její součástí také nová doložka solidarity, která se týká pomoci státu jež se stal "obětí teroristického útoku nebo obětí přírodní nebo člověkem způsobené pohromy".

Výrok hodnotíme jako pravdivý. Z mediálních zdrojů odkazujících na analýzu společnosti Capgemini vyplývá, že v rozmezí let 2010-2011 se v České republice skutečně zvýšil počet dolarových milionářů o 29 %. O tomto trendu informovala na svém webu Česká televize, konkrétně uvedla následující informaci : "V Česku loni (uveřejněno 22.9.2011) vzrostl počet dolarových milionářů o více než 29 procent, přes milion dolarů mělo 16 200 lidí. Vyplývá to ze zprávy firem Capgemini a Merrill Lynch Global Wealth Management." Obdobné informace se objevily také na serverech E15, Eurozpravy a Deník.cz. Samotná analýza společnosti Capgemini je po zaregistrování dostupná zde.

Vzhledem k těmto informacím tedy hodnotíme výrok jako pravdivý.