Výrok Radka Johna je pravdivý, neboť dodatek ke koaliční smlouvě skutečně podobnou formulaci obsahuje.

Dne 30. června 2011 podepsaly strany vládní koalice (ODS, TOP09 a VV) tzv. Dodatek ke koaliční smlouvě (.pdf) , kde je na str. 4 - 5 (Část Veřejné rozpočty, mandatorní výdaje, sociální a důchodový systém) doslova napsáno, že: " Pro posílení mezigenerační solidarity vláda umožní dětem zvýšit příjmy svých rodičů ve starobním důchodu. Každý plátce bude moci požádat o převedení částky ve výši 1% svého vyměřovacího základu pro povinné pojistné na účet rodičů. Zvýšení příjmů rodičů nebude mít přitom žádný dopad na příjem poplatníka z průběžného či spořícího pilíře a bude hrazeno ze státního rozpočtu."

Výrok předsedy VV Johna tak přesně popisuje koaličně dohodnutý a podepsaný závazek z tzv. Dodatku ke koaliční smlouvě, a je tudíž pravdivý.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože dle webu Pardubického kraje Petr Tupec opravdu členem zastupitelstva nebyl.

Závěrečná zpráva (.pdf) tzv. Tomáškovy komise udává možnost úspor v Policii ČR ve výši zhruba 1,3 miliard, přitom 980 milionů připisuje možným úsporám na platech policistů. Server Česká pozice v listopadu uvedl, že policejní prezident Petr Lessy v reakci na závěry této komise připustil možné úspory pouze v částce 167,8 milionu korun. Tento fakt Lessy v médiích zdůvodnil náklady na zcivilňování pracovních míst. Stejnou informaci poskytuje také zpravodajský server ČT24 nebo Novinky.cz.

Jelikož konkrétní výpočty možných úspor z pera policejního prezidenta nelze dohledat, hodnotíme výrok jeronýma Tejce jako neověřitelný.

Pro úplnost ještě dodáváme, že v současné době je "na stole" návrh úspor policejního prezidenta Lessyho ve výši 440 milionů (zprávu o tom podává např. server Novinky.cz).

Vláda skutečně na svém zasedání, které proběhlo 30. května 2012 schválila zákon o zvýšení transparentnosti akciových společností. V tomto zákoně je zahrnuto i zrušení anonymních akcií. Akcie se buou muset buď zapsat do registru vedeného burzou, nebo uložit u finačního ústavu.

Výrok Jiřího Pospíšila je pravdivý.

Výrok hodnotíme jako pravdivý.

Na jednání ministrů z 25. června 2012 (.pdf) byl schválen návrh nových pravidel obsazování funkcí v podnicích patřících státu či samosprávě. Podle nových pravidel budou tyto pozice obsazovány na základě odbornosti, s podmínkou zveřejnění potřebných kritérií k výkonu dané funkce.

Výrok hodnotíme jako pravdivý neboť odpovídá § 257 zákoníku práce. Níže uvádíme konkrétní výňatek ze zákoníku práce (.pdf), ve kterém je uvedeno následující:

"Výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek. (odstavec 2) Jde-li o škodu způsobenou úmyslně, může zaměstnavatel požadovat, kromě částky uvedené v odstavci 2, i náhradu ušlého zisku." (odstavec 3)

S ohledem na výše uvedené skutečnosti tedy hodnotíme výrok jako pravdivý.

Problematika rozpočtové kázně organizačních složek státu je upravena Zákonem č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech. V souvislosti s novelizací Zákona č. 280/2009Sb., daňový řád, která nabyla své účinnosti k 1.1. 2011, byl rovněž upraven také výše zmíněný Zákon č. 218/2000 Sb. (v novele se jedná o ČÁST sedmou - Změna rozpočtových pravidel). Pro naše hodnocení je nejdůležitější změna úpravy v § 44a odst. 9, kde se slovo “Ministerstvo” nahrazuje slovy “Generální finanční ředitelství". Takto upravené znění Zákona č. 218/2000 Sb., tedy v § 44a odst. 9 konstatuje, že: "Generální finanční ředitelství může z důvodů hodných zvláštního zřetele zcela nebo zčásti prominout odvod za porušení rozpočtové kázně nebo penále za prodlení s ním."

Z uvedených informací rovněž vyplývá, že před nabytím účinnosti této novely mohlo odvod (pokutu) za nedodržení rozpočtové kázně organizační složce státu (v tomto případě se jedná o Krajský soud v Brně) odpustit ministerstvo financí.

Na základě níže uvedených zdrojů hodnotíme tento výrok jako pravdivý.

Výše hrubého veřejného dluhu za poslední léta významně stoupla. V průměru evropské sedmadvacítky stoupl dluh z 59 % v roce 2007 na 82,7 % v roce 2011. V zemích eurozóny je tento průměr dokonce ještě vyšší, a to 87,2 %. Přehled dluhů všech zemí EU uvádí Eurostat.

Jako odpověď na krizi zavádí většina států EU úsporná opatření. Nejnaléhavější jsou takovéto kroky u skupiny tzv. "evropských hříšníků" - Portugalska, Irska, Řecka a Španělska, kterým se zkráceně přezdívá PIGS (podle počátečních písmen názvů těchto zemí v angličtině). V současné době už se však mluví o skupině PIIGS, do které se přiřadila ještě i Itálie.

Výzkumný ústav práce a sociálních věcí vypracoval dokument (.pdf) "Protikrizová opatření ve vybraných zemích EU", ve kterém detailně popisuje kroky, které podnikly vlády v Německu, Velké Británii, Francii, Belgii, Slovensku, Dánsku, Finsku, Švédsku, Irsku a Španělsku.

Analýzu opatření proti krizi ve vybraných zemích EU provedl také CEVRO (.pdf, čtrnáctideník 13/2009). Tato analýza poskytuje na základě informací z médií rozbor úsporných opatření v devíti zemích Unie - Litvě, Lotyšsku, Německu, Maďarsku, Slovensku, Itálii, Francii, Španělsku a Rakousku.

Jen na základě těchto materiálů, které dokazují provádění úsporných opatření v 17 státech EU, již můžeme tvrdit, že většina členských států ve svých národních rozpočtech šetří. Týká se to však rovněž dalších států, jako jsou Slovinsko, Nizozemí, Bulharsko a v neposlední řadě také Česká republika (.pdf).

Rozsudek se jednoznačně přiklání k tvrzení Bárty, že šlo o půjčky.

Na str. 22 odůvodnění rozsudku (.pdf) soud uzavírá zcela jasně: " verze obžalovaného Víta Bárty o půjčkách [...] nebyla žádným přesvědčivým způsobem vyvrácena či aspoň zásadně zpochybněna [...] skutková verze obhajoby byla mimo jakoukoli důvodnou pochybnost prokázána, zatímco verze obžaloby byla provedenými důkazy spolehlivě vyvrácena. "

Soud již v úvodu odůvodnění (str. 5) připouští pouze dvě verze událostí: "verzi o úplatcích" a "verzi o půjčkách". Přiklání se tedy, mj. na základě svědeckých výpovědí, k tomu, že šlo o půjčky. Dodejme, že i tyto půjčky vzhledem k tomu, že z nich plyne neoprávněné obohacení příjemců, soud považuje za úplatky (str. 23). Bártovo tvrzení o tom, že se v rozsudku jasně ukázal charakter půjček, je ovšem pravdivé.

Výrok poslance Davida Ratha je pravdivý. Poslanec Teplík skutečně přešel od ČSSD k ODS a následně znovu získal mandát za ODS.

Poslanec Tomáš Teplík byl v roce 1996 zvolen za ČSSD ve středočeském volebním obvodě, kdy kandidoval na pátém místě kandidátky. V povolební české realitě byla ustavena vláda Václava Klause ve složení ODS - KDU-ČSL - ODA, která se opírala o podporu 99 poslanců. Důvěru získala na základě dohody s ČSSD, která (pro Miloše Zemana) získala post předsedy Poslanecké sněmovny a v hlasování o důvěře svým odchodem ze sálu pak umožnila vládě důvěru získat.

V průběhu volebního období došlo z důvodu problematického financování ODS, snížení ekonomického výkonu země, a také kvůli špatným osobním vztahů v koalici k velkým sporům ve vládě i v ODS. Vláda se nejprve začala opírat o poslance Tomáše Teplíka a následně také o Jozefa Wagnera. Tomáš Teplík přešel z poslaneckého klubu ČSSD do poslaneckého klubu ODS a hlasoval s vládní koalicí, což lze dokumentovat např. na hlasování o návrhu zákona o státním rozpočtu pro rok 1998.

V roce 1998 pak poslanec Teplík znovu získal mandát za ODS ve středních Čechách.

David Rath zmiňuje, že Tomáš Teplík byl prvním přeběhlíkem. Již ve volebním období 1992 - 1996 se štěpily různé strany a vznikaly nové kluby, nicméně právě příklad poslance Tomáše Teplíka je zlomový. Zde má Rath pravdu, neboť poslanec Teplík (následně s poslancem Wagnerem) svým přestupem do ODS umožnili vládě V. Klause získání většiny v Poslanecké sněmovně.