Na základě srovnání nákladů (přepočtených na jednoho obyvatele), které jednotlivé jmenované země ve srovnání s Českou republikou poskytly MMF, se dá výrok ministra Drábka označit za zavádějící.

Historie české půjčky Mezinárodnímu měnovému fondu (MMF) sahá do 9. prosince 2011, kdy došlo k dohodě (pdf.) na půdě Evropské rady, která zavázala země Eurozóny i ostatní členské země EU, které nejsou v dluhové krizi, poskytnout půjčku MMF na základě bilaterálních smluv v celkové výši cca 200 mld. EUR. Dle této dohody měly země 10 dní na to nalézt zdroje ke spravedlivému podílu na této půjčce. Účelem půjčky je poskytnout MMF prostředky k řešení světové hospodářské krize (primárně dluhové krize zemí eurozóny a členských zemí EU). Následně se však některé země (např. Velká Británie) k původní dohodě nepřipojily a celková výše půjčky byla snížena na 150 mld. EUR s tím, že se do půjčky zapojí země eurozóny a některé další země, včetně České republiky. Ta se původně měla podílet na půjčce částkou 3,5 mld. EUR, kterou však následně odmítla (většina zpravodajských serverů uvádí jako zdroj těchto fakt agenturu ČTK např. Ihned, ČT24, Aktuálně.cz atd.).

Česká republika (Česká národní banka ze svých devizových rezerv) se nakonec rozhodla poskytnout MMF půjčku (garanci) ve výši 1, 5 mld. EUR, což znamená, že na 1 obyvatele ČR může být vydáno až 142 EUR (přepočet na základě údajů ČSÚ k 30. září 2011). V původní navrhované půjčce 3,5 mld EUR odpovídá přepočtená částka na jednoho obyvatele cca 332 EURům.

Slovensko pro půjčku MMF vyčlenilo 1, 53 mld. EUR, což v praxi znamená, že na jednoho obyvatele SR přichází cca 281 EUR (aktuální počet obyvatel dle slovenského statistického úřadu k 30. září 2011).

Polsko oznámilo, že půjčku poskytne (zdroj v polštině) již v prosinci a to ve výši 6, 3 mld. EUR, tedy na 1 obyvatele Polské republiky (počet obyvatel podle údajů polského statistického úřadu k 22. prosinci 2011) vychází objem prostředků zhruba 164 EUR.

Z komparace uvedených údajů vyplývá, že přepočtená výše půjčky na jednoho obyvatele je srovnatelná ("přiměřená") v případě České republiky a Polska. U Slovenska se sledovaný údaj výrazně liší.

Výrok poslance Bárty jsme označili za neověřitelný. Po prostudování jednání poslanecké sněmovny lze sice prohlásit, že členové poslaneckého klubu VV opravdu žádnou legislativní iniciativu směřující k navýšení platů politiků nepředložili, jednání poslaneckých klubů však nejsou veřejná, tudíž část Bártova výroku o tom, že v klubu Věcí veřejných neprobíhala vůbec žádná debata o zvýšení platů, nelze jednoznačně ověřit. Mediální výstupy členů VV jsou navíc v tomto ohledu rozporuplné, některé částečně vyvracejí Bártovo tvrzení.

V Koaliční smlouvě ODS, TOP 09 a Věcí veřejných (.pdf) se píše na straně 4 o snížení platů ústavních činitelů o 5%. Politici si na konci roku 2010 na základě vládního návrhu opravdu o tuto hodnotu své platy snížili.

V květnu roku 2011 se objevila v médiích zpráva, že část poslanců uvažuje o opětovném zvýšení platů. Nejčastěji se spekulovalo o tzv. přílepku k zákonu o platech státních zástupců. Zde se objevuje částečný rozpor s tvrzením Víta Bárty, který v daném výroku uvádí, že na klubu Věcí veřejných neprobíhala k této otázce žádná debata. Poslankyně Věcí veřejných Lenka Andrýsková řekla následující. "V poslaneckém klubu jsme mluvili o tom, že registrujeme snahu některých poslanců připravit pozměňovací návrh, který by řešil platy zákonodárců. Nicméně žádný konkrétní návrh zatím na stole neleží." Poslanec VV Petr Skokan poté uvedl, že "někteří kolegové říkají, že nemají ani na to, aby dojížděli do Prahy". Z toho lze tedy usuzovat, že určitá debata na poslaneckém klubu probíhala.

Spekulace nakonec ukončila tehdejší 1. místopředsedkyně strany Karolína Peake, která v mediích ohledně potenciální legislativní iniciativy Věcí veřejných směřující k opětovnému zvýšení platů politiků uvedla, že "nic takového jsem nezaregistrovala. Rozhodně z naší strany nic takového nevyjde." Podobně se vyjádřil další člen VV Michal Babák.

Tento výrok hodnotíme jako pravdivý.

Hodnocení je provedeno stejným způsobem jako u výroku vztaženého na Českou republiku. Avšak je zde nutné zmínit, že nejnovější dohledatelné údaje pro Slovensko jsou pro rok 2010 (ty jsou však potvrzeny a úplné). Zdrojem je v tomto případě Evropský statistický úřad (u České republiky údaje chybí) či Výskumný ústav ekonomiky poľnohospodárstva a potravinárstva Bratislavě (.pdf).

V případě Slovenska tedy pro rok 2010 platí, že se celkový podíl výroby vepřového masa k jeho celkové spotřebě rovná 52%.

Vzhledem k dalšímu poklesu výroby v roce 2011 (ten je na stránkách Statistického úřadu SR dohledatelný - nepodařilo se však nalézt údaje o spotřebě, importu či exportu vepřového masa), lze dále předpokládat, že se sledované údaje podílu drží skutečně kolem 50%.

Tak jako v případě Česka je však samozřejmě číslo skutečného podílu slovenské výroby na domácí spotřebě nižší. Po odečtení exportu činí pouhých 35,71 %.

Výrok senátora Dienstbiera je pravdivý, neboť při projednávání zákona o státním rozpočtu na nedostatek prostředků pro vězeňství upozorňoval poslanec ČSSD Váňa.

Zákon o státním rozpočtu na letošní rok se v Poslanecké sněmovně projednával v závěrečném čtení 14. prosince 2011. Během rozpravy vystoupil poslanec ČSSD Váňa, který skutečně upozorňoval na podfinancování českého vězeňství. Konkrétně uvedl, že: " Státní rozpočet je navržen tak, že finance v kapitole vězeňství dojdou zhruba v květnu příštího (2012) roku".

Výrok Jiřího Dienstbiera je tím pádem pravdivý.

Státní energetická koncepce (.pdf) schválená v roce 2004 a její aktualizace z roku 2010 se skutečně nezabývá cenotvorbou. V kapitole Dílčí cíle a jejich specifikace v jednotlivých oblastech a části Liberalizace a integrace trhu s elektřinou se pouze zmiňují obecné faktory, které by mohly mít do jisté míry vliv na podobu trhu s elektřinou, konkrétní opatření na tvorbu koncových cen však absentují. Zde má tedy ministr Kuba pravdu.

Cena elektrické energie je tvořena cenou silové elektřiny a pak také cenou za přenos elektřiny prostřednictvím České přenosové soustavy (ČEPS). Do koncové ceny také ze zákona zasahuje Energetický regulační úřad a to na základě vyhlášky (.pdf) č. 140/2009 Sb., o způsobu regulace cen v energetických odvětvích a postupech pro regulaci cen.

Co se týče zmíněného energetického mixu, Česká republika se zavázala vůči EU, že bude sama zvyšovat podíl obnovitelných zdrojů energie - konkrétně do roku 2020 se jedná o 13% podíl (viz Státní energetická koncepce (.pdf, str. 12). Vliv mixu na cenu elektrické energie je nepochybný - podle typu mixu a podílu jednotlivých složek je významné, nakolik a za jakou cenu si energetika dokáže pořídit fosilní paliva, jak nákladná bude výstavba nových energetických zdrojů, resp. zmodernizování přenosové soustavy. Dalším významným faktorem jsou procesy na celoevropském trhu a významné pohyby v energetikách jednotlivých evropských zemích - např. plánované uzavření jaderných elektráren ve Spolkové republice Německo. Výrok ministra Kuby je tak, co se týče názoru na vliv mixu na cenu, platný.

Na základě informací Ministerstva financí ČR a České národní banky hodnotíme výrok jako pravdivý.

Podle zákona č. 455/2011 Sb., o státním rozpočtu ČR je na rok 2012 plánovaný roční deficit 105 miliard Kč, což tvoří přibližně 2,9 % HDP (hodnota HDP podle prognózy (.xls) České národní banky). Za předpokladu zvýšení deficitu o 100 miliard Kč v tomto roce by skutečně došlo k jeho nárustu na 6 % HDP.

Na základě údajů z informačního portálu Karlovarského kraje hodnotíme výrok jako pravdivý.

V Karlovarském kraji existuje mnoho středních odborných škol. Podle přehledu z Informačního portálu Karlovarského kraje jsou technické střední školy (podle počtu vypisovaných oborů) velké dvě - Integrovaná střední škola technická a ekonomická Sokolov, která nabízí také bakalářský studijní program a Integrovaná střední škola Cheb.

Výrok Karolíny Peake je s mírnou výtkou pravdivý, a to na základě schválené novely Ústavy ČR v Poslanecké sněmovně z 13. července 2012.

13. července schválila Poslanecká sněmovna novelu ústavy, která upravuje postavení NKÚ. Konkrétně schválená formulace je následující:

“(1) Nejvyšší kontrolní úřad je nezávislý orgán, který kontroluje

a)hospodaření s majetkem státu a s prostředky poskytnutými státu ze zahraničí,

b)příjmy a výdaje státního rozpočtu, státní závěrečný účet a příjmy a výdaje státních fondů,

c)hospodaření s majetkem územních samosprávných celků a příjmy a výdaje jejich rozpočtů, a to z hlediska souladu se zákony,

d)hospodaření s majetkem právnických osob veřejnoprávní povahy, o nichž tak stanoví zákon, a to v zákonem stanoveném rozsahu.”.

V hlasování se za tuto novelu postavili poslanci napříč politickým spektrem, pro návrh hlasovalo 177 poslanců, proti žádný.

V současné chvíli pak tento návrh čeká na projednání v Senátu, vzhledem k jeho podpoře v Poslanecké sněmovně ale lze usuzovat, že jeho schválení a platnost (v návrhu je stanovena na 1. leden 2013) by měly být dodrženy. O tomto schvalování informovaly také zpravodajské servery - např. Idnes. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, i přes skutečnost, že úprava ještě neprošla celým schvalovacím procesem.

Údaje o prioritních a zájmových zemích uvedené Martinem Kubou jsou v souladu s Exportní strategii České republiky pro rok 2012-2020, která byla představena 6.února 2012. Hlavním důvodem pro její vytvoření byla skutečnost, že podíl exportu zboží a služeb na HDP byl v roce 2010 79%, a stále se navyšuje. Úřad vlády ČR tedy stanovil exportní strategii, jež bude dále zefektivňovat český exportní systém. Součástí této strategie je mimo jiné i definování prioritních a zájmových zemí z celého světa (mimo EU). Hlavní kritéria pro jejich výběr potom vycházela z statistických udajů o dlouhodobosti vzájemných vazeb, růstovém potenciálu exportních trhů a konkrétních potřebách exportérů. Při tvorbě této koncepce úřad vlády spolupracoval především s Hospodářskou komora ČR a svazem průmyslu a dopravy.

Výrok premiéra Nečase hodnotíme na základě analýzy programu ODS z roku 2006 jako pravdivý.

Program ODS Společně pro život (.pdf, str. 39) z roku 2006 obsahoval následující: " Zřídíme specializovaný Zvláštní soudní tribunál, který bude rozhodovat o korupci veřejných a ústavních činitelů. Na státním zastupitelství vznikne speciální složka pověřená bojem proti korupci."