Vojtěch Filip v tomto případě zachází s daty z výzkumů veřejného mínění zavádějícím způsobem. Nesouhlas s postavením protiraketové základny v ČR ve výzkumech veřejného mínění nikdy nepřesáhl 70 % (pohyboval se mezi 50 a 70 %).

80 % občanů pouze vyslovilo spokojenost s rozhodnutím Obamy základnu v ČR nepostavit, což nelze interpretovat jako postavení se proti protiraketovému deštníku.

Postoje občanů k protiraketové základně v ČR a Polsku pravidelně monitorovalo (.pdf) Centrum pro výzkum veřejného mínění Akademie věd ČR (CVVM) od roku 2006. V prvním šetření ze září 2009 vyjádřilo 62 % lidí nesouhlas s budováním základny (sloučení kategorií „rozhodně proti“ a „spíše proti“, str. 4). Při posledním výzkumu (.pdf) v červnu 2009 bylo proti 67 % obyvatel (str. 1).

Jak je vidět na následujícím grafu, nesouhlas s budováním základny se pohyboval mezi 60 a 70 %.

Zdroj: CVVM

CVVM se také zajímalo o spokojenost lidí s rozhodnutím Obamovy administrativy ustoupit od budování základny v ČR. V tomto výzkumu bylo 80 % občanů s rozhodnutím spokojeno.

Zdroj: podle dat CVVM

Kromě CVVM se postoji k radaru zabývaly i další ústavy. Podle agentury STEM bylo v roce 2008 52 % lidí proti spolupráci s USA na zajištění protiraketové obrany ČR a zemí Evropy. Podle agentury Median (citováno v médiích) bylo v roce 2008 65 % lidí proti radaru, podle SC&C v témže roce 53 % proti (taktéž z mediálních zpráv). Dodejme, že výsledky jsou často ovlivněny konkrétní formulací pokládané otázky (a jejím kontextem).

Žádný z nalezených výzkumů však nehovoří o 80% nesouhlasu s vybudováním radaru. Vojtěch Filip proto očividně dezinterpretoval výzkum CVVM týkající se souhlasu s rozhodnutím amerického prezidenta od plánů na výstavbu základny upustit. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako zavádějící.

Spuštění elektronické evidence tržeb se rozeběhlo v několika fázích. Start první fáze byl 1. prosince 2016, kdy se tato povinnost začala týkat poskytovatelů stravovacích a ubytovacích služeb. Celkem jsou naplánovány čtyři fáze zavedení, poslední prozatím na červen 2018.

Ve druhé fázi, která začne 1. března 2017, už budou muset mít pořízenou pokladnu podnikatelé v maloobchodě a velkoobchodě.

Začátek evidenceKoho se to týká1. fáze1. prosinec 2016ubytovací a stravovací služby2. fáze1. březen 2017maloobchod a velkoobchod3. fáze1. březen 2018ostatní (nejsou uvedeni v jiné fázi), např. silniční nákladní doprava, železniční doprava, taxi, pekaři, veterináři,...4. fáze1. červen 2018vybraná řemesla a výrobní činnosti, např.kadeřnictví, výroba oděvů, papíru, nábytku,...Zdroj dat v tabulce: Etržby.cz

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, neboť nelze doložit, že by senátor Kratochvíle vycházel ve svém vystoupení z podkladů operátorů či jejich lobbistů. V každém případě zákon, který měl přinést větší ochranu spotřebitelů, podrobil kritice a přispěl k jeho nepřijetí.

Senátor Karel Kratochvíle, jenž byl zpravodajem senátní novely zákona o elektronických komunikacích, vystoupil 27. dubna 2016 se svou zprávou. Doslova uvedl:

„Jenom bych doplnil, že jsem zpravodajem tohoto návrhu senátního návrhu zákona byl již v prvním čtení. Moje vystoupení se nesetkalo s příliš kladným ohlasem zástupkyně předkladatelů, paní senátorky Dernerové. A v mezidobí si na pomoc přizvala i média, aby obhajovala tento zákon.
Musím deklarovat, že nejsem proti ochraně spotřebitelů, v žádném případě. Nicméně největším problémem tohoto zákona je pro mě ustanovení bodu 3 v článku I, tedy jednoduše řečeno, aby bylo možné ze strany uživatelé služby v podstatě nikoli nerespektovat uzavřenou smlouvu a tuto bez následků zrušit jednoduchým požadavkem na odchod k jinému operátorovi.

Myslím si, že při tom, jak známe naše spotřebitele, může se to stát i čtyřikrát do měsíce, aniž by tento zákazník někomu zaplatil, vyrovnal se s operátorem apod. Je to velké nebezpečí.

V právním státě podle mne by měly být dodržovány veškeré smlouvy, a je to i precedent pro ostatní uzavírané smlouvy.

Další, co mohu doplnit, je, že vidím tento návrh zákona jako nedokonalý, že tam vůbec není řešeno přechodné období. To znamená, že ti, co už mají za nějakých podmínek dneska už uzavřené smlouvy, jak se budou vyrovnávat s tímto zákonem.

Další věc, a paní předkladatelka už nám to jednou říkala, že je připravován ministerstvem průmyslu a obchodu nový návrh zákona, kterým se otvírá tento zákon. Bude se řešit v podzimním období letošního roku, a myslím si, že to není zase tak daleko, tak dlouho. A tento by měl projít standardním způsobem, to znamená připomínkovými řízeními, a měl by být řádně projednán.

Proto deklaruji, že budu navrhovat zamítnutí senátní návrh zákona.“

Neexistuje žádný veřejně dostupný zdroj, který by zprávu tohoto zpravodaje spojil s podklady operátorů a jejich lobbistů, není tak možné vyhodnotit Babišův výrok jinak, než jako neověřitelný.

Europoslanec Niedermayer ve svém výroku popisuje měnící se klima v mezinárodní politice v posledních letech. Porušování dohod ze strany Ruska popisuje v kontextu anexe ukrajinského Krymu korektně. Jak dokazuje reakce mezinárodního společenství, kdy připojení Krymu přijalo jako legitimní jen minimum zemí - Afghánistán, Kuba, Venezuela, Sýrie, Nikaragua a Severní Korea.

Připojení území Krymu k Ruské federaci například odmítlo Valné shromáždění OSN v březnu roku 2014 100 hlasy proti 11. Otázkou nelegitimity anexe se měla zabývat v březnu 2014 Rada bezpečnosti OSN, návrh s podporou 13 členů Rady byl ale vetován Ruskou federací.

V případě stavu Evropské unie je otázkou definice velkého konfliktu, pokud jde o problémy těch je několik. Mezi nejzásadnější jsou obecně považovány v této době tyto:

• Řecká dluhová krize
• Migrační a uprchlická krize
• Odchod Velké Británie z EU
• Hrozba Ruska
• Terorismus

Především odchod VB a problém s migrací vedl k otevření otázky budoucnosti EU. Například bývalý komisař G. Verheugen, se domnívá, že tu existuje jasné riziko až rozpadu EU. Na druhou stranu připomíná, že v současném světě mohou státy Evropy přežit jen společně.

Prozatím spíše prediktivní je poslední část tvrzení ohledně Trumpovy administrativy. Dle výroků prezidenta Trumpa je možné totiž očekávat cokoliv. Je sice pravdou, že Trump již stihl například zrušit probíhající mezinárodní dohody o volném obchodu (TPP), k podobné dohodě s EU (TTIP) se administrativa zatím vyjadřuje opatrně a je spíše stranou zájmu. Americký prezident má ovšem také záměry s dohodou NAFTA, kterou chce upravit více ve prospěch své země.

Trump ale zároveň prohlašuje, že bude dávat přednost spíše bilaterálním jednáním než hromadným dohodám. Na druhou stranu sice prohlásil, že NATO jako organizace je zastaralé, ale zároveň si přeje jeho pokračování.

Popisoval WTO jako katastrofu, ale zároveň zatím nic neukazuje na faktickou snahu o změnu postavení USA v této organizaci. Problematickou se také ukazuje budoucí podoba vztahů USA a společné Evropy, vzhledem například k tomu, jak se Trumpova administrativa vyjadřuje na adresu soudržnosti EU. Ale opět je potřeba říct, že i zde je patrné, že podoba se neustále mění a výsledky mohou být různé.

I přes určité výhrady je tedy možné tvrdit, že s Trumpovou administrativou je možné očekávat změny na světové scéně, i když se zatím jedná spíše o verbální náznaky než ucelenou faktickou politiku.

V případě dálnice D8 a její bezpečnosti je Vláda ČR informována v první řadě ministerstvem dopravy a částečně také ministerstvem životního prostředí. Vláda přijala k řešení situace kolem bezpečnosti D8 dne 14. srpna 2013 usnesení. V tomto usnesení zároveň schválila vytvoření mezirezortní pracovní skupiny, která ale začala fungovat až od roku 2014.

Ohledně pravidelností jednání neexistuje žádný rámec pravidelných setkání ministra dopravy a Vlády ČR k tématu dokončení D8. Od 28. června 2016, kdy ministerstvo dopravy rozhodlo o zamítnutí vést dálnici D8 jinou trasou a zároveň o jejím dostavěním na trase současné, se bod dostavby a bezpečnosti dálnice D8 dostal na program vlády třikrát - 12. září, 7. listopadu a 28. listopadu.

Pokud jde o otázku monitoringu situace ohledně bezpečnosti dálnice D8, tak ministerstvo dopravy ve svých materiálech (z 28. listopadu a 9. prosince) o stavu dostavby dálnice D8 monitoring zmiňuje s tím, že aktuální monitoring by měl pokračovat i po konci roku 2016 (. pdf, str.10–11). Projekt navazujícího monitoringu od roku 2017 je zatím ve stádiu přípravy.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, i když ministerstvo dopravy jako hlavní činitel informovalo vládu a premiéra Sobotku o situaci kolem dostavby dálnice D8 ve sledovaném období na jednání vlády jen třikrát, tak lze usuzovat, že vláda z těchto informací vychází pravidelně a je tedy informována o stavu dostavby D8.

V případě monitoringu je pravdou, že ministerstvo dopravy v materiálech pro Vládu ČR potvrzuje zajištění kontinuálního monitoringu, i když v současné chvíli jen ve stádiu přípravy na období po konci roku 2016.

Vojtěch Filip patrně opomněl vznik Koncepce výstavby armády do roku 2025 (.pdf), na což jej v odpovědi upozornil Stropnický. Dokument z prosince 2025 vypracovalo a vládě předložilo ministerstvo obrany, ta jej 21. prosince 2015 jednohlasně schválila (.pdf, příp. záznam ze zasedání, bod 60, .doc). V něm je vysvětleno nejen to, jaké materiální a finanční požadavky armáda má. Ve dvou milnících (rok 2020 a 2025) jsou totiž rovněž vypočítány konkrétní kroky k dosažení cílů a u některých položek rovněž uvedeny počty nových zařízení, které by se měly pořídit (bod 4.1 a 4.2 koncepce). Přestože nejde vždy o zcela detailní popis plánovaných nákupů, nelze dát Filipovi zapravdu v tom, že by Armáda ČR v tuto chvíli neměla plán, jak peníze investovat.

K dosavadnímu plnění můžeme říct, že server E15 informoval o plánu ministerstva pořídit až stovky obrněných kolových vozidel Titus, což je v souladu s cíli koncepce (str. 19–20.) Dále také měl ministr Stropnický předložit vládě rámcovou smlouvu na dodávky munice, která má patrně řešit nedostatečné operační a pohyblivé rezervy materiálu a munice (str. 10, 13, 16, 19–20.) V plánu na příští rok je pak údajně i nákup víceúčelových vrtulníků, rovněž v souladu s koncepcí (str. 14, 19–20.) Přesné informace o stavu výzbroje však nejsou k dispozici, neboť ministerstvo tyto vydává pravidelně začátkem roku, poslední je tedy z ledna 2016.

Rok 2009 skutečně přinesl pokles HDP. Svůj vliv na to měla především hospodářská krize, a tedy propad zahraniční poptávky.

Z dat Českého statistického úřadu vyplývá, že po období dlouhého růstu mezi lety 1993–2008, který těžil především z přílivu přímých zahraničních investic či začlenění ČR do hospodářského prostoru EU, došlo v roce 2009 k propadu ekonomiky. Tehdy HDP pokles l o více než 4 % ve srovnání s rokem 2008. Pokles byl nejznatelnější ve druhém čtvrtletí roku 2009 – představoval – 4,9 % HDP.

Zdroj: ČSÚ (.pdf, str. 1)

Co se týká přebytkového rozpočtu, k 30.11. vykazoval státní rozpočet přebytek 55 miliard korun. Počítá se tedy s tím, že v přebytku skutečně skončí, což ovšem predikovat nemůžeme.

Příprava státního rozpočtu probíhá v několika krocích a na základě příslušné legislativy. Jednak ji vymezuje zákon o rozpočtových pravidlech a také část třináctá jednacího řádu (zákon o jednacím řádu) Poslanecké sněmovny.

Do konce dubna vláda projedná a schválí návrh střednědobého výdajového rámce. Do konce května ministerstvo financí předloží vládě předběžný návrh příjmů a výdajů podle jednotlivých kapitol. Do 20. června tento návrh vláda schválí jako předběžný. Správci kapitol (jednotlivá ministerstva) a státní fondy zpracují návrh svého rozpočtu. Do 31. srpna předloží ministr financí výsledný návrh státního rozpočtu vládě, a ta jej do konce září projedná, schválí a předloží Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR. Ta projednává zákon o státním rozpočtu stejně jako každý jiný zákon (ve třech čteních), hlasuje o pozměňovacích návrzích a následně hlasuje o vyslovení souhlasu s celým návrhem zákona o státním rozpočtu. (. pdf, str. 86–89)

Zákon o státním rozpočtu na rok 2017 byl schválen vládou a následně předložen Poslanecké sněmovně, kde byl schválen 148 poslanci z celkového počtu 174 přítomných.

Tento výrok hodnotíme jako pravdivý, protože na přípravě a procesu schvalování, ať už na vládě nebo v poslanecké sněmovně, se nepodílí pouze Andrej Babiš, ale také všechny vládní a v případě hlasování i opoziční strany.

Je pravdou, že podle čl. 54 odst. 3 Ústavy ČR je prezident z výkonu své funkce (a rovněž tedy z jejího titulu) neodpovědný. S odpovědností vlády je to ovšem složitější. Protože Pavel Blažek ve vysílání důrazně vyjadřuje, že vláda je odpovědná za veškerou prezidentovu činnost, musíme výrok vyhodnotit jako nepravdivý.

Podle Ústavy totiž pouze„za rozhodnutí prezidenta republiky, které vyžaduje spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády,odpovídá vláda“. Mezi takováto rozhodnutí patří podle čl. 63 odst. 1, 2 například ratifikace mezinárodních smluv, pověřování velvyslanců, vyhlašování voleb, jmenování soudců a generálů, udělování amnestie či státních vyznamenání. V tomto případě je prezident povinen získat pro své rozhodnutí také kontrasignaci vlády, která je pak proto odpovědna.

Blažek s Pelikánem zde hovořili o zveřejnění tajné informace o možném pohybu teroristy na území ČR. Takové vyjádření však není ani rozhodnutím v právním slova smyslu, tím méně pak kontrasignovaným. Jak dříve ozřejmil Ústavní soud v nálezu Pl. ÚS 43/93: „... vydaným rozhodnutím nelze rozumět jakékoli ,se rozhodnutí‘ k určitému chování, byť je zakotveno v zákoně.“

Prezident navíc není nikomu generálně odpovědný tak, jako je například vláda odpovědná Poslanecké sněmovně. Výrok ve znění, v jakém ho Blažek předkládá, není pravdivý.

Na základě doplňujících informací bylo změněno hodnocení výroku z pravdy na zavádějící.

Luděk Niedermayer má pravdu v tom, že zákonná úprava umožňující nedanění korunových dluhopisů má původ v 90. letech. Ta byla ovšem přes 15 let zcela nevyužita, následně Kalouskovým ministerstvem financí dokonce vypuštěna, aby ji Kalouskovo MF opět vrátilo do legislativy a "oživilo" vydáním několika sérií takto nedaněných dluhopisů, což spustilo vlnu takových emisí. Z tohoto pohledu tedy Niedermayer neuvádí správně kontext, což činí výrok zavádějícím.

Pátráme-li po původu nedaněných korunových dluhopisů, dostaneme se až do 90. let. Nezdanění takových dluhopisů zakládá na dvou ustanoveních - zaprvé umožňujícího zdanění jednotlivých cenných papírů (nikoli v jejich souhrnu), zadruhé ustanovení zaokrouhlujícího takto určenou daň směrem dolů. Z korunového dluhopisu je pak daň zaokrouhlena na nulu.

Ustanovení o zdanění jednotlivých dluhopisů stejného emitenta najdeme v zákoně o daních z příjmů k počátku roku 1995 (bod 128, odst. 3). Ustanovení o zaokrouhlení má původ již v roce 1993, a to v novele zákona o správě daní a poplatků (bod 41). V této době však Kalousek působil jako náměstek na ministerstvu obrany, jejich tvorbu mu tak nelze připsat.

V roce 2009 (s účinností 2011) je zákon o správě daní a poplatků zrušen novým daňovým řádem, navrženým ministrem financí Kalouskem. "Zaokrouhlovací" ustavení pro zvláštní sazbu daně v něm tehdy nebylo obsaženo,daň na dluhopisy od účinnosti zákona dopadala podle obecnéhopravidla zaokrouhlování nahoru. S odůvodněním, že při této změně zákonů však došlo k vytvoření dvojího rozporného postupu, byla ovšem takto vybraná daň subjektům následně vrácena a novela zákona o daních z příjmů, předložená opět ministrem financí Kalouskem, zaokrouhlování dolů (ergo nedanění korunových dluhopisů) do daňového systému vrací.

Ne ovšem na dlouho. Tři měsíce po účinnosti této novely byla navržena další změna zákona o dani z příjmů, tentokrát vládou zastoupenou ministerstvem průmyslu a obchodu. Opětovné zaokrouhlení nahoru (a prakticky tedy zdanění korunových dluhopisů) je pozměňovacím návrhem hospodářského výboru, přičemž ovšem ze záznamu z jednání výboru nelze zjistit, kdo je jeho autorem.

V mezidobí, tedy od poloviny roku 2011 do poloviny roku 2012, Miroslav Kalousek vydal několik sérií nedaněných korunových dluhopisů. Podle serveru Kurzy.cz byl stát prvním emitentem takových papírů, a to v roce 2011, kdy byl Kalousek ministrem financí. To spustilo vlnu dalších emisí, zejména ze strany soukromých subjektů, vzestup na konci roku 2011 následovalo markantní vyvrcholení na konci roku 2012. Od roku 2013 totiž měly být nově úroky z těchto dluhopisů zdaněny (bod 6) výše zmíněným návrhem z pera MPO.

Z technického hlediska tedy Kalousek úpravu, která umožňuje korunové dluhopisy nedanit, nevymyslel, její základ byl položen již mnoho let zpět. Nicméně podílel se na oživení takového zákona a ač (alespoň dle vyjádření TOP 09) šlo o krátkou, provizorní úpravu, kdy bylo nedanění dočasně umožněno, vydal v tomto období několik sérií korunových dluhopisů, což povzbudilo další subjekty k témuž postupu.