Výrok hodnotíme jako pravdivý, Andrej Babiš se v nedávné době několikrát stylizoval do role muže činu a inicioval vlastní sólo akce s cílem vyřešit naléhavý problém.

Po výbuších v muničních skladech ve Vrběticích na Zlínsku se rozhořel spor mezi ministrem vnitra Milanem Chovancem (ČSSD) a ministrem financí Andrejem Babišem (ANO) o finanční pomoc mířící na sanaci škod a přesčasy zasahujícím hasičům a policistům. Po počátečním odmítnutí Andreje Babiše uvolnit 43 mil. Kč na sanaci kolem a vně areálu se názor ministra financí změnil po osobní návštěvě Vrbětic, kam zavítal společně s Chovancem. Vláda následně uvolnila (.pdf, str. 1) více než 47,5 mil Kč.

Druhá část výroku Jaroslava Kubery se dotýká vleklých problémů důlní společnosti OKD. Poslední vývoj událostí naznačil, že Andrej Babiš je ochoten dát souhlas, aby do OKD majetkově vstoupil stát za předpokladu, že se nenajde soukromý investor. Podle Mládkova vyjádření chtěl Babiš OKD svěřit státnímu podniku Prisko. Konkuroval by tím návrhu šéfa průmyslu, aby společnost, která je od loňského května v úpadku, koupil za korunu státní podnik Diamo. Andrej Babiš Mládkovu verzi nepotvrdil.

Mládek následně dodal, že je důležité, že ministr financí nezpochybňuje odpovědnost státu k OKD. Babiš ke státní půjčce či převzetí OKD státem nebyl dlouho nakloněn, v červenci 2016 po jednání s vedením OKD však připustil, že by vláda mohla OKD půjčit až 700 mil. Kč.

Andrej Babiš se už několikrát odhodlal řešit věci takříkajíc na vlastní pěst. Krátce po svých negativních výrocích na adresu Romů se např. rozjel do Let u Písku, kde na místě bývalého romského koncentračního tábora dodnes stojí vepřín, a tam prohlásil, že peníze na výkup pozemků sežene.

Na konci ledna prosákla na povrch informace, že se Andrej Babiš ujal jednání o záchraně turecké elektrárny, nikomu o tom ale neřekl. Česká exportní banka půjčila na projekt Adularya v Turecku 12 mld. Kč. Elektrárna není dostavěná, firmu navíc znárodnila tamní vláda. Hnutí ANO mimo jiné výrazně změnilo pohled na ohraničení věku odchodu do důchodu. V resortním programu představeném před volbami do PS 2013 ANO prosazovalo zastropování věku odchodu do důchodu, v průběhu volebního období však svůj názor změnilo.

Třetí část Kuberova výroku naráží na říjnové rozhodnutí (.pdf) vlády týkající se zvýšení (. pdf) mezd řidičů autobusů až o 40 % od 1. ledna 2017. Vládní předloha však neříká, z které kapitoly bude navýšení mezd hrazeno. Při projednávání materiálu premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) uvedl, že by se o náklady měly podělit vláda a kraje.

Březnová dohoda o uprchlících mezi Tureckem a Evropskou unií skutečně stanovila 72 podmínek pro Turecko. Tomu dle posledních informací Evropského parlamentu stále zbývá sedm. Chovancův odhad tak hodnotíme jako pravdivý.

Turecko uzavřelo 18. března 2016 dohodu s EU o uzavření tzv. balkánské cesty pro uprchlíky. Ta je mimo jiné založena na finanční podpoře Řecka a navrácení ilegálních uprchlíků a zamítnutých žadatelů o azyl zpět do Turecka. Jeden z bodů dohody se týká splnění 72 podmínek (.pdf, str. 10) pro uvolnění vízového režimu pro Turky. Právě tyto podmínky Chovanec zmiňuje.

Předpokládané splnění bylo naplánováno na konec června 2016. Poslední report o plnění podmínek provedl Evropský parlament v září 2016, kde uvádí, že Turecku stále chybí splnit sedm podmínek (.pdf, str. 3).

Turecko po loňském letním pokusu o převrat skutečně začalo zvažovat obnovení trestu smrti. Ten byl zrušen již v roce 2004, aby mohla země vstoupit do EU. Znovuzavedení by tak vyvolalo spor o trvání evropské spolupráce, jelikož jedním z hlavním lidskoprávních stanovisek EU je právě zákaz trestu smrti (.pdf). Chovanec má tedy v tomto směru pravdu. Turecko si skutečně pohrává s myšlenkou znovuzavedení trestu smrti.

Evropská komise předložila návrh kvót na přerozdělování uprchlíků 27. května 2015. Již od té doby česká vláda upozorňovala na to, že systém přerozdělování na základě kvót není funkční.

Kvóty nejsou funkčním řešením mimo jiné podle vyjádření státního tajemníka pro evropské záležitosti Tomáše Prouzy, který 26. května 2015 uvedl: „Vláda je přesvědčena, že tyto návrhy na povinné přijímání uprchlíků nemají šanci současnou situaci vyřešit.“

Česká vláda již v červnu 2015 chtěla zachovat možnost každého suverénního státu rozhodnout, komu může a chce pomáhat.

„Podpoříme právo zemí svobodně zvolit rozsah solidarity. (…) Přesídlení nemůže vyřešit příčinu nedávných tragédií,"prohlásil premiér Sobotka v červnu 2015. Uvedl také, že nejlepší možností je pomoct lidem v jejich rodných zemích nebo v přilehlých regionech.

Proti kvótám se premiér v dubnu 2016 vyjádřil rovněž na svém Twitteru.

Nesystémovost se ukázala podle ministerstva vnitra především v tom, že uprchlíci do některých států nechtějí a relokaci do nich se tedy vyhýbají.

Po tiskové konferenci jednání Salcburského fóra konaného v listopadu 2016 ministr vnitra Chovanec uvedl, že kvóty na přerozdělování uprchlíků opravdu nebyly příliš funkční. „Deklarovali jsme, že systém povinných kvót je systémem, který je pro nás nefunkční. Ukázal se jako nefunkční, ze 160 tisíc lidí je rozděleno pouze několik tisíc migrantů.“

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť z teroristických útoků, které se v Turecku odehrály od června 2016, se pouze k jednomu přihlásil tzv. Islámský stát a u dalších dvou je tato organizace z atentátů obviňována. U některých útoků byla prokázána vina kurdských separatistů a u dalších není viník jasný.

Během těchto útoků v Turecku zemřelo celkem 241 lidí, z toho 39 osob je prokazatelně obětí teroristického útoku spáchaného Islámským státem. Skutečnosti tedy neodpovídá ani uvedený počet obětí (400), ani jediný uvedený viník (IS), byť i reálná čísla jsou pochopitelně zcela tragická.

7. 6. 2016 poblíž historického centra Istanbulu vybuchl automobil naložený výbušninou. Zahynulo 12 lidí, k atentátu se přihlásila skupina Sokoli osvobození Kurdistánu.

8. 6. 2016 při atentátu v jihovýchodním Turecku zahynulo 6 lidí, k útoku se taktéž přihlásila radikální skupina Sokoli osvobození Kurdistánu.

28. 6. 2016 došlo k atentátu na istanbulském letišti, při kterém zemřelo 44 lidí. Kdo za útokem stojí, není jasné. Turecké úřady podezírají teroristickou organizaci Islámský stát.

18 .8. 2016 proběhla na východě Turecka trojice pumových útoků, tento útok si vyžádal 14 obětí a nikdo se k němu nepřihlásil. Turecké úřady viní kurdské separatisty.

20. 8. 2016 došlo k pumovému útoku na svatbu ve městě Gaziantep v jižním Turecku. Zemřelo 51 lidí. K útoku se nepřihlásila žádná teroristická organizace, spáchal ho sebevražedný atentátník. Podle Turecka stál za atentátem nejspíš Islámský stát nebo kurdští separatisté.

26.8. 2016 bylo bombovým útokem na jihovýchodě Turecka zavražděno 11 osob, čin provedli kurdští radikálové napojení na Kurdskou stranu pracujících (PKK).

16.10. 2016 zemřelo na jihovýchodě Turecka 8 osob po útoku sebevražedného atentátníka. Útočník je v podezření, že patřil k organizaci IS.

4. 11. 2016 zemřelo po výbuchu na jihovýchodě Turecka 9 osob. K činu se přihlásili kurdští radikálové napojení na PKK.

24.11. 2016 zemřeli při explozi ve městě Adana v jižním Turecku 2 lidé. Z útoku jsou podezříváni kurdští radikálové napojení na PKK.

10. 12. 2016 se odehrál atentát u fotbalového stadionu v Istanbulu, přihlásila se k němu kurdská radikální skupina Sokoli osvobození Kurdistánu. Podle informací z 5. 1. 2017 je obětí celkem 45.

17.12. 2016 zabila bomba nastražená v automobilu 13 tureckých vojáků. Prezident Erdoğan označil za viníky kurdské radikály napojené na PKK.

V noci z 31. 12. 2016 na 1. 1. 2017 došlo k atentátu v istanbulském klubu. Tento útok má 39 obětí a přihlásil se k němu Islámský stát.

Miroslava Němcová citovala věty Newta Gingriche, jednoho z podporovatelů Donalda Trumpa.

Výrok byl v Otázkách vyřčen v souvislosti s nástupem Donalda Trumpa do křesla prezidenta USA. Nepochází však přímo z úst zvoleného kandidáta, nýbrž od bývalého republikánského předsedy Sněmovny reprezentantů Newta Gingriche, který byl před volbami jedním z Trumpových nejvýraznějších podporovatelů.

V rozhovoru pro komerční stanici CBS odpověděl na otázku, zda by měly Spojené státy pomoci Estonsku v případě ruské invaze, následující: „Estonsko je na předměstí Petrohradu. Rusové nemusí nutně přejít hranici vojenskou cestou. Mohou udělat to, co na Ukrajině. Nejsem si jist, zda bych riskoval jadernou válku kvůli místu, které je na předměstí Petrohradu. Myslím, že bychom měli přemýšlet, co tyto věci znamenají.“

Protože byl význam vět poslankyně za ODS identický, výrok hodnotíme jako pravdivý.

Ministr Zaorálek patrně naráží na kauzu Colina Powella, který byl v letech 2001–2005 ministrem zahraničí USA v administrativě prezidenta George W. Bushe.

Na půdě Rady bezpečnosti OSN vystoupil Powell jen několik týdnů před invazí do Iráku s prezentací, v níž představil důkazy amerických tajných služeb proti Iráku. Powell zde hovořil o tom, že Saddám Husajn disponuje zbraněmi hromadného ničení a že v Iráku existují laboratoře pro vývoj biologických zbraní, což dokládal satelitními snímky. Na základě těchto zjištění Powell prosazoval nutnost použití síly proti Iráku.

Ve své prezentaci vycházel z informací zpravodajské agentury CIA. V roce 2004 Powell přiznal, že značné množství informací, které v prezentaci na setkání RB OSN použil, bylo nepřesných či nepravdivých.

V roce 2015 server CBS News informoval, že se bývalý náměstek ředitele CIA Michael Morell ve své nové knize omluvil Powellovi za to, že mu CIA poskytla chybné informace, kvůli čemuž Powell čelil veřejné kritice. Morell také připomněl, že CIA oficiálně odmítla, že by sehrála jakoukoliv roli v Powellově projevu.

Tvrzení, že na základě této kauzy došlo k diskreditaci CIA, je spekulativní. Ve zprávách některých médií se nicméně objevovala tvrzení například o tom, že USA zahájily válku proti Iráku na základě nadhodnocených a nepravdivých zpravodajských informací (The Guardian). Magazín Foreign Policy pak zařadil „Powellovu kauzu“ do seznamu deseti největších selhání amerických zpravodajských služeb.

Premiér v Otázkách Václava Moravce uvádí, že se v této souvislosti ptal na jednání vlády ministra Ťoka, kdo bude mít informace o tom, nakolik při stavbě dálnice D8 vedoucí přes České Středohoří může být ohrožena doprava a bezpečnost obyvatel kvůli nestabilitě podloží. Odpovědí mu údajně bylo, že půjde o Ředitelství silnic a dálnic.

Ťok se i veřejně vyjádřil, že: „Dálnici zprovozníme v případě, když budeme všichni přesvědčeni, že je v pořádku. Zatím není důvod si myslet, že by tam měl být nějaký zásadní problém.“

Totéž poněkud obšírně potvrzuje generální ředitel ŘSD Jan Kroupa: „Víte, příroda je mocná. Každá dálnice konsoliduje a půl milimetru konsolidace není nic zásadního. Máme to spočítané a nevidím důvod mít obavu. Každou hodinu dostáváme online výsledky měření.“

Mluvčí ŘSD dodává: „Je monitorováno sondami celé širší okolí stavby, abychom věděli nejen, co se děje přímo na stavbě. Osazené čidly máme i klíčové body stavby a každou hodinu máme online z nich aktuální měření."

Problémy ohledně podloží a sesuvu svahu se táhnou již delší dobu. Proti otevření jsou zejména geologové a akademické autority z tohoto oboru. ŘSD však dlouhodobě opakuje, že situaci sleduje a neshledává, že by hrozilo nebezpečí.

Přestože tyto výsledky měření nejsou veřejné, na základě dostupných informací dáváme premiérovi za pravdu.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, neboť Andrej Babiš skutečně může z role člena vlády spolurozhodovat o dotacích a zakázkách, ať už přímo, nebo nepřímo. Fiala ve výroku popisuje, že tato možnost existuje a že je nežádoucí. V rámci hodnocení nezkoumáme, zda ministr financí ovlivňuje svým chování tendry či různé nastavení dotací, sledujeme pouze, zda jej k tomu jeho kompetence vybavují.

Samotné ministerstvo financí nemá možnost ovlivnit dotační proces, o výběru dotovaných subjektů nerozhoduje. Působnost má stanovenou jako platební, certifikační a auditní orgán.

Jakožto člen vlády má ale Andrej Babiš možnosti větší. Vezmeme za vzor koncern Agrofert, který pobírá dotace na zemědělské pozemky poskytované Státním zemědělským intervenčním fondem (prostředky EU a státu). Celkový objem dotací v roce 2015 (.pdf - str. 59) dosáhl 1,47 miliardy (jde o dotace provozní i investiční - nárokové i nenárokové).

Vláda, ve které Andrej Babiš zasedá, nařízením stanovuje podmínky a způsob čerpání těchto zdrojů. Naskýtá se tedy možnost při vyjednávání „korigovat“ podmínky poskytování dotace tak, aby byly výhodnější pro určité společnosti.

Aktuální nastavení bylo schváleno 16. března 2015 a všichni přítomní členové vlády hlasovali pro. Zda mezi nimi byl i Babiš, není možné ze záznamu určit (.doc., bod 17). Ten totiž hlasování po jménech neukazuje.

Též v oblasti veřejných zakázek je možnost, že se Andrej Babiš vyskytne ve střetu zájmů. Samo ministerstvo totiž může vypisovat veřejné zakázky a stejně tak mohou i společnosti, které ministerstvo financuje.

Byla medializována např. veřejná zakázka společnosti ČEPRO, která spadá pod ministerstvo financí. Společnosti Agrofertu v uvedené zakázce získaly 87% podíl na dodávkách paliv, tedy dvojnásobek než před nástupem Andreje Babiše do role ministra.

Dodejme však, že v rámci veřejných zakázek bývá jako kritérium úspěšnosti hodnocena cena. Zde je tak prostor člena vlády na ovlivnění zúžen. Stejně tak je v tomto konkrétním případě na místě upozornit, že v zemi neexistuje srovnatelný výrobce bionafty.

Je samozřejmě otázkou, jak velký vliv má ministr financí na zadávání veřejných zakázek u těchto „podřízených“ subjektů. V případě společností, ve kterých má ministerstvo nad 50 % podílu, ale přímo určuje personální složení řídících orgánů (dozorčí rada, představenstvo, apod.). Může tedy vykonávat svůj vliv nepřímo.

Andrej Babiš veřejně deklaroval, že v případě svého střetu zájmů ve vládě se bude u jednotlivých bodů zdržovat hlasování. V rámci hodnocení jednoho z výroků exministra Dienstbiera jsme spočítali, že v období od nástupu do vlády do 7. prosince 2015 se Babiš na vládě zdržel hlasování (resp. sám se označil, že je ve střetu zájmů) celkem 17krát.

Dodejme, že tak učinil např. u státní podpory pro biopaliva, ze které jistý profit bude mít i on sám jako majitel holdingu, jenž se pohybuje v zemědělství. Byť se v hlasování na vládě zdržel a v Parlamentu za něj návrh obhajoval ministr Jurečka, byl to úřad Babiše, který návrh připravil.

Vicepremiér Bělobrádek mluví o tom, že předseda poslaneckého klubu hnutí ANO veřejně popisoval pozměňovací návrhy k zákonu o střetu zájmů jako nespravedlivé, a to proto, že se vztahují jen na členy vlády. Aktuálně poslanci přijali takový návrh (pocházející ze Senátu), který zmíněné návrhy rozšiřuje na všechny veřejné funkcionáře. I toto má Faltýnek kritizovat podle Bělobrádkových slov.

Předseda KDU-ČSL popisuje tento fakt korektně. Jaroslav Faltýnek z hnutí ANO skutečně veřejně hovořil v březnu o tom, že má v úmyslu podat pozměňovací návrh, který změny rozšíří z členů vlády na všechny „placené politiky“. Tento svůj veřejně deklarovaný záměr opustil po čtyřech dnech, když princip označil za protiústavní. Tento názor si již podržel.

Jaroslav Faltýnek 17. března 2016 k novele zákona o střetu zájmů (resp. k pozměňovacím návrhům - konkrétně poslance Chvojky) uvedl:

„Informoval jsem koaliční partnery, že připravuji pozměňovací návrh. Zatím je to moje iniciativa. Myslím si, že by bylo dobré navrhované změny rozšířit na všechny uvolněné placené politiky, tedy i například na starosty nebo hejtmany a primátory. "

Již o čtyři dny později, tedy 21. března, pak opět první místopředseda hnutí ANO veřejně komentoval původní návrh, který se má týkat pouze členů vlády, následovně:

„Jde o návrh, který je na hraně ústavy, která podle článku 11 zaručuje právo vlastnit majetek.“

Veřejně vysvětlil i tuto změnu postoje. Pro Aktuálně.cz řekl, že „ten návrh jsem nepředložil. Chtěl jsem jen demonstrativně ukázat tu absurditu, kdy je snaha zákonem omezit vlastnická práva nějaké skupině lidí.“

Během projednávání návrhu v Poslanecké sněmovně po jeho vrácení Senátem Faltýnek označil za protiústavní obě diskutované možnosti. Tedy jak návrh, který zapovídá vlastnění konkrétně stanovených druhů médií, pobírání dotací a veřejných zakázek pro firmu člena vlády, tak i variantu, která totéž zavádí plošně pro všechny veřejné funkcionáře. Druhá možnost nakonec Parlamentem prošla. 29. listopadu v projevu předseda poslaneckého klubu ANO v Poslanecké sněmovně uvedl:

„Závěrem mi dovolte poslední větu, vyjádřit názor, že tento zákon, a je to většinový názor našeho poslaneckého klubu, ať už je to verze senátní, nebo sněmovní, je z našeho pohledu protiústavní, v rozporu s Listinou základních práv a svobod a v neposlední řadě také, jak už jsem uvedl například u dotací, i v rozporu s pravidly společné zemědělské politiky Evropské unie.“

Výrok je hodnocen jako pravdivý, neboť Sobotka korektně popisuje jednak aktuální rozpočtová čísla i trend snižování výplaty dávek v hmotné nouzi.

Státní rozpočet na rok 2017 pracuje s výdaji (str. 4) ve výši 1,309 bilionu. Jde tedy o 1309 miliard korun, což odpovídá Sobotkově prohlášení.

Na dávky hmotné nouze je pak v kapitole Ministerstva práce a sociálních věcí vyčleněno (str. 19) 10,07 miliardy korun.

Co se týká letošního roku, Sobotka popisuje obě částky korektně. V rámci srovnání státních rozpočtů od nástupy této vlády, zjistíme, že výdaje na dávky hmotné nouze vykazují následující trend. Data rozpočtovaných výdajů pochází ze schválených návrhů rozpočtů za jednotlivé roky, vyplacené dávky čerpáme ze zpráv Informace o vyplacených dávkách v resortu MPSV ČR vždy za dané období .

Dávky v hmotné nouzi20142015 20162017 Rozpočtované výdaje 11,411,6 10,510,1 Vyplacené dávky 11,310,57,7 (1-10/2016) ?V miliardách Kč.

Rozpočtované výdaje na dávky v hmotné nouzi se od roku 2015 snižují, jejich reálná výplata pak klesá již od nástupu vlády Bohuslava Sobotky. Pro letošní rok jsou dostupná data za prvních 9 měsíců. I u nich dochází k poklesu, neboť v roce 2015 ve stejném období (str. 6) činily výdaje 8,8 miliardy. Meziročně tedy došlo k poklesu zhruba o miliardu korun.