Novela stavebního zákona v Poslanecké sněmovně čeká na projednání ve třetím čtení. Jde o čtení závěrečné. Prošla tedy i všemi příslušnými výbory a nyní se bude hlasovat (až se dostane návrh na pořad jednání) o pozměňovacích návrzích a pak o návrhu zákona jako celku.

Zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny v § 86 odst. 6 uvádí:

„Navrhovatel může vzít návrh zákona zpět až do zahájení rozpravy ve třetím čtení návrhu zákona. Poté může vzít takový návrh zpět jen se souhlasem Sněmovny.“

Do března 2015 bylo opravdu návrh možné stáhnout jen do ukončení druhého čtení. Novelou se však tato možnost rozšířila.Karla Šlechtová je z pohledu zákona navrhovatelkou této novely. Aktuálně je novela ve stavu, že prošla druhým čtením a finální čtení návrhu zákona ještě nezačalo. Šlechtová tedy stále může, než bude otevřena rozprava ve třetím čtení, vzít zákon zpět, a to o své vůli. Její výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Přání možných budoucích uprchlíků je poměrně komplikované na ověřování, nicméně je faktem, že v některých afrických zemích žijí v ohrožení miliony lidí. Další jsou vnitřně vysídleni a je možné, že by svou domovinu potenciálně opustili.

Do Evropy přicházejí migranti z Afriky většinou tzv. středomořskou cestou a západní středomořskou cestou. Podle statistických údajů agentury Frontex vstoupilo do Evropy střední středomořskou cestou za roky 2014–2016 cca 150–180 tisíc migrantů ročně. V období let 2008–2013 se jednalo celkem o 175 tisíc migrantů.

Tzv. západní středomořská cesta je méně používaná, v období let 2008–2015 skrze ni vstoupilo do Evropy cca 5–8 tisíc migrantů ročně, v roce 2016 pak 10 tisíc migrantů.

Frontex, agentura koordinující spolupráci na vnějších hranicích EU, eviduje pouze zachycené nelegální přechody vnější hranice a zároveň uvádí, že není v jejích možnostech uvést přesný počet nelegálních přechodů.

Podle Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky využilo středomořské cesty v roce 2014 cca 200 tisíc běženců, v roce 2015 cca 1 milion, v roce 2016 cca 362 tisíc migrantů a v letošním roce cca 72 tisíc. Vysoký stav z roku 2015 se jeví jako ojedinělý výkyv.

Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (.pdf, str. 2) dále zjistil, že v roce 2015 bylo po celém světě vysídleno 65 milionů lidí, z toho 40 milionů v rámci své země a zbylých 25 milionů jsou uprchlíci. Oproti roku 2016 narostl celkový počet vysídlených o 5 milionů. Stejná data potvrzuje i Mezinárodní organizace pro migraci (.pdf, str. 4). Velký počet z těchto lidí žije právě v afrických zemích.

Mezinárodní organizace pro migraci zaznamenala v roce 2016 cca 190 tisíc migrantů původem z Afriky, v roce 2017 cca 65 tisíc. Tito migranti vstoupili do Evropy nejčastěji skrze Itálii a Španělsko. Stejná organizace zaznamenala v Řecku v roce 2016 cca 176 tisíc migrantů a v roce 2017 cca 8 tisíc migrantů. Do Řecka však míří převážně migranti z Asie, a to východní středomořskou cestou.

Ze statistických údajů Frontexu, UNHCR a ION vyplývá, že největší množství migrantů vstoupilo do Evropy v roce 2015. Trend počtu migrantů je od té doby klesající.

O fenoménu rostoucí populace v Africe a možném pohybu osob ze zemí jejich původu pojednává také text Světového ekonomického fóra, tématem se zabývají také média jako agentura Reuters nebo magazín Economist.

Oprava (27. ledna 2018): Hodnocení bylo změněno na neověřitelné a to v souvislosti s opětovným prověřováním podobného prohlášení. Za původní hodnocení se omlouváme.

Místopředsedkyně Udženija směšuje počty státních zaměstnanců a úředníků. Je pravda, že například za vlády Petra Nečase (ODS, 2010 až 2013) byl počet státních zaměstnanců relativně stabilní. Nejedná se však jen o úředníky, ale o veškeré zaměstnance organizačních složek státu. Samostatná statistika pouze pro úředníky neexistuje. I proto výrok hodnotíme jako zavádějící.

Počet státních zaměstnanců naplánovaných ve státních rozpočtech v letech 2010 až 2017 znázorňuje následující graf:

Zdroj: Zpráva k návrhu zákona o státním rozpočtu za rok 2011, 2012, 2013, 2014, 2015, 2016, 2017

Jak je z grafu patrné, v letech 2011 až 2015 byl počet státních zaměstnanců poměrně stabilní s výjimkou roku 2012, kdy se snížil o 8 tisíc. V roce 2016 pak počet státních zaměstnanců narostl o 13 tisíc a pro rok 2017 je v rozpočtu plánovaný další nárůst o 7,6 tisíc.

Nejedná se však jen o úředníky, ale také o ústavní činitele, soudce, učitele na základních školách, vojáky, hasiče nebo policisty. Zároveň je potřeba přiznat, že minimálně částečně je nárůst v posledních letech způsoben počátkem účinnosti služebního zákona, kvůli kterému bylo nutné přijmout řadu úředníků.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť zmíněná investice sice skutečně není doprovázena striktním určením, že zaměstnanci mohou být pouze z České republiky, vláda ovšem nemá kompetenci, aby takové rozhodnutí učinila. Jelikož je Česká republika součástí volného pracovního trhu EU, je možnost takové regulace vyloučena, a je tudíž nekorektní přisuzovat danou věc vládě.

Jihokorejský výrobce pneumatik Nexen Tire Corporation působí v průmyslové zóně Triangle na Žatecku od 25. června 2014, kdy byla podepsána investiční smlouva mezi firmou Nexen na jedné straně a vládou ČR, ministerstvem průmyslu a obchodu (MPO), agenturou CzechInvest, Ústeckým krajem i městem Žatec na straně druhé. Objem peněz investovaných firmou Nexen činí v první fází 22,8 mld. korun, v další fázi by mohlo dojít k nárůstu investic až na 45 mld.

V Ústeckém kraji dojde k vytvoření až 2 300 nových pracovních míst, z nichž maximálně pro 1 500 vytvoří Česká republika investiční pobídky dle zákona č. 72/2000 Sb., o investičních pobídkách. Český stát se zavazuje podpořit vznik jednoho pracovního místa částkou 200 000 Kč – vynásobeno 1 500 místy vychází suma 300 mil. korun. Další investiční pobídky v hodnotě 3,5 mld. korun budou vynaloženy na slevy na dani, kompenzaci Ústeckému kraji nebo na hmotnou podporu v rámci strategické investiční akce. Návratnost investice ČR má však být podle tehdejšího ministra průmyslu Jana Mládka dvojnásobná.

Společnost Nexen se zavázala, že nová pracovní místa obsadí pouze „občany České republiky nebo státními příslušníky jiného členského státu Evropské unie nebo jejich rodinnými příslušníky.“ Již v roce 1968 bylo vydáno Nařízení Rady (EHS) č. 1612/68 (.pdf) o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství. To ve svém prvním článku (str. 3) obsahuje tvrzení, že „každý státní příslušník členského státu má právo (...) na přístup k zaměstnání a na jeho výkon na území jiného členského státu“ a „na území jiného členského státu požívá zejména stejné přednosti pro přístup k volnému zaměstnání, jakou mají státní příslušníci tohoto státu.“ To samé pak říká zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Na pracovníky ze zemí EU se tak musí nahlížet stejně jako na pracovníky z ČR a národnost nerozhoduje.

Dle ministerstva spravedlnosti se v roce 2015 platy okresních soudců s náhradami pohybovaly v rozmezí od 70 900 do 143 600 korun v závislosti na délce praxe a pracovním zařazení. Platy soudců se vypočítávají dle koeficientů ustanovených v zákoně o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci z roku 1995 a platové základny, kterou určuje ministerstvo práce a sociálních věcí sdělením.

Poslední úprava platu soudců pochází z listopadu loňského roku, kdy ministerstvo určilo jako jejich platovou základnu částku 80 490 korun (. pdf, str. 6). Mzda okresního soudce se vypočítá jako platová základna krát koeficient, tedy 80 490 x 0,88 = 70 900. Okresní soudce si tedy v prvních pěti letech svého působení v taláru vydělá přinejmenším necelých 71 000 korun měsíčně. Po pěti letech se hodnota koeficientu zvyšuje z 0,88 na 1,01.

Dle § 60 zákona o soudech, soudcích a přísedících může být soudcem ustavena osoba, která dnem jmenování dosáhla 30 let věku.

Co se týče učitelů, jejich platy jako státních zaměstnanců jsou upraveny v nařízení vlády o platových poměrech státních zaměstnanců, které obsahuje i tabulky s platovými stupni a třídami. V příloze č. 9, která se platům učitelů věnuje, zjistíme, že má prezident Zeman pravdu, neboť učitel po 20 letech praxe má dle tabulek v nařízení vlády (přehledně v této příloze) plat maximálně 30 000 Kč. Do platu však není započteno osobní ohodnocení či další odměny.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, protože se nástupní plat soudce pohybuje lehce nad 70 000 Kč a plat učitele s dvacetiletou praxí opravdu dosahuje v základu maximálně výše 30 000 Kč.

Výrok je hodnotíme jako nepravdivý, protože navýšení minimální mzdy hnutí ANO ve svém předvolebním programu vůbec nezmiňovalo. Do jisté míry sice blokuje zákon o sociálním bydlení, jedná se ale pouze o verzi, která se neshoduje s jeho volebním programem. Ani v jednom případě jej tedy přímo neporušuje, jak Kateřina Konečná naznačuje.

Program hnutí ANO pro parlamentní volby 2013 uvádí: „Budeme prosazovat, aby sociální bydlení řešily obce, protože považujeme za důležité, aby situace sociálního bydlení byla kontrolovatelná, dále budeme prosazovat stanovení maximální výše dávky na bydlení, která nebude překračovat místně obvyklé nájemné.“

V září 2016 vláda schválila návrh, podle kterého by sociální byly měly ze zákona zajišťovat obce, jež by na tuto aktivitu dostaly peníze od státu. Ministryně práce a sociálních věcí Marksová (ČSSD) se ale obávala, že by takový návrh neprošel Parlamentem. Proto přišla s tím, aby se obce zapojily pouze dobrovolně a zbývající záležitosti by zajišťoval nový státní úřad. Proti tomuto návrhu se postavil předseda ANO Andrej Babiš. „Měl by o tom rozhodovat ten starosta obce, ten o tom má nejlepší přehled, kdo potřebuje sociální bydlení. Hlavně by se mělo definovat, kdo na něj má nárok. Zřizovat nový úřad, aby to dělali úředníci z Prahy, je špatná cesta,“ uvedl Babiš.

Aktuální návrh byl nakonec na začátku března 2017 předložen Sněmovně. Vláda jej schválila, ale ANO s ním nesouhlasí. „Musím říct, že jsem velmi zklamaná, že ministerstvo práce a sociálních věcí neustále měnilo celou koncepci tohoto zákona,“ uvedla ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová (ANO). Ta také prohlásila, že hnutí ANO je ochotno v této věci navrhnout kompromis – buď bude vyhověno návrhům ministerstva pro místní rozvoj (a v takovém případě ANO bude hlasovat pro tento zákon), nebo bude zákon schvalován ve stávajícím znění (a v takovém případě pro něj ANO hlasovat nebude). Požadavky Šlechtové se týkají zúžení skupiny obyvatel.

Novela stavebního zákona č. 183 /2006 Sb. a na ni navazující normy v současné době prošly rozpravou ve druhém čtení 28. února 2017. Z této rozpravy vyšlo množství pozměňovacích návrhů, jejichž soupis řeší parlamentní tisk číslo 927/5 (. pdf).

Zde výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj navrhl 60 pozměňovacích bodů, výbor pro životní prostředí přišel jen s formální změnou v přečíslování a hospodářský výbor podal 54 pozměňovacích bodů. V rozpravě se vyjadřovali k zákonu i poslanci, kteří dohromady podali přibližně 102 bodů změn.

Celkem tedy bylo navrženo 216 pozměňovacích bodů ke sledovanému zákonu. Vzhledem k tomu, že rozdíl je v řádech desítek návrhů/bodů, musíme výrok hodnotit jako nepravdivý.

Oprava: Výrok byl původně hodnocen jako zavádějící. Po upozornění čtenářů jsme jej změnili na nepravdivý. Je faktem, že ve finále získala spol. IBM zakázku bez soutěže. Odůvodnění zůstalo zachováno v původním znění.

Je pravdou, že zakázka na EET prošla výběrovým řízením. Musíme ovšem dodat, že první kolo bylo zrušeno a ve druhém byla zakázka Generálním finančním ředitelstvím svěřena rovnou společnosti IBM bez veřejné soutěže. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako zavádějící.

IBM získala celou zakázku až v druhém výběrovém řízení, neboť první, ve kterém zvítězila jiná společnost, ministerstvo financí zrušilo. Následující výběrové řízení již bylo bez uveřejnění, což dle zákona o veřejných zakázkách znamená, že zadavatel může bez soutěže vyzvat přímo k jednání jednoho či více dodavatelů.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť za vlády Bohuslava Sobotky se skutečně zvýšil počet státních zaměstnanců o zhruba 30 tisíc. Nicméně Kalousek mluví o „státním aparátu“, což navozuje dojem, že mluví pouze o počtu úředníků a ne o státních zaměstnancích. Kromě úředníků totiž vláda nabírala i např. učitele, policisty, vojáky nebo hasiče.

Přímo o 30 tisících úřednících mluví předseda TOP 09 dále v rozhovoru přímo („Koneckonců privátní sféra se potýká s nedostatkem pracovních sil a 30 tisíc úředníků absorbuje velmi rychle a ráda je zaměstná“). Zda jde o „neuvěřitelné nabobtnání“, ponecháme na posouzení čtenáře.

Tento graf s „apokalyptickým filtrem“ je obsažen přímo v návrhu státního rozpočtu na rok 2017, a to na straně 52. Jak je vidět, od roku 2014, kdy nastoupila sestava Bohuslava Sobotky, se počet státních zaměstnanců a zaměstnanců příspěvkových organizací zvedl o bezmála 30 000.

Budeme-li vycházet ze schválených zákonů o státním rozpočtu na období 2015–2017 (tedy z těch navržených současnou vládou), zjistíme následující:

Pro rok 2015 (.pdf, str. 40, sešit B) vláda posílila o 600 míst úřady práce a Generální finanční ředitelství. Rovněž ale přibylo 800 pedagogů v kapitole MŠMT.

V roce 2016 (.pdf, str. 45–46, sešit B) pak přijala dalších zhruba 500 lidí na ministerstvo financí a Generální finanční ředitelství v souvislosti s rozjezdem EET, přes 700 nových lidí posílilo úřady práce a desítky nových míst pak přibyly v České inspekci životního prostředí, Státní zemědělské a potravinářské inspekci, Energetickém regulačním úřadu a České obchodní inspekci. Ovšem přibylo také necelých 1000 vojáků a zhruba podobný počet míst vznikl u Policie České republiky a v Hasičském záchranném sboru.

Pokud se podíváme na meziroční nárůst (.pdf, str. 48–51) pro rok 2017, jde o zhruba 7000 míst. Konkrétně:

• 2796 z nich přibývá v rámci kapitoly ministerstva školství.
• Nově má být přijato 2001 vojáků.
• Ministerstvo financí na své nejrůznější agendy (EET, kontrolní hlášení, kontrolní oddělení, prokazování majetku, kontrola hazardního zákona) chce nabrat 607 lidí.
• 543 lidí chce získat ministerstvo spravedlnosti. Mají působit jako vychovatelé či vězeňská ostraha.
• Ministerstvo práce a sociálních věcí má v plánu posílit své řady o 284 lidí, zejména chce navýšit počty na úřadech práce a České správě sociálního zabezpečení.
• Další nárůsty jsou již o 140 lidí (ministerstvo průmyslu a obchodu) a nižší.

Obecně lze tedy říct, že vláda navyšuje počet státních zaměstnanců. Nejde však pouze o úředníky, jsou mezi nimi i učitelé, policisté, vojáci, hasiči aj.

Eurozóna jako celek sice průměrně vykazuje vyšší zadlužení než země, které eurem neplatí, neexistuje však přímá souvislost mezi členstvím v eurozóně a výší zadlužení. Mezi jejími členy najdeme země s velmi nízkým i země s extrémně vysokým zadlužením. Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící.

Porovnáme-li ukazatel státního dluhu členských zemí EU v poměru k jejich HDP za rok 2016, jsou na první pohled viditelné rozdíly – od Estonska s 9,5 % HDP po Řecko zadlužené 179 % HDP. Průměrný dluh všech členských států EU je pak 83,5 % HDP. Značné rozdíly jsou i mezi zeměmi, které zmiňuje Babiš (zvýrazněné v grafu níže). Kromě nich nepatří do eurozóny také Švédsko, Dánsko, Chorvatsko, Maďarsko, Bulharsko a Rumunsko.

Mezi nejméně zadlužené země EU patří ČR, Bulharsko a Rumunsko, najdeme tam ale i pobaltské země nebo Lucembursko, které eurem platí. Na opačné straně grafu se nachází zejména jihoevropské země eurozóny, nadprůměrného zadlužení v rámci EU ale dosahuje i Chorvatsko či Babišem zmíněná Velká Británie.

Babiš mluví také o Německu, které uvádí jako výjimku mezi zeměmi eurozóny. Zadlužení této země je sice pod průměrem EU, v rámci eurozóny bychom ale našli i země se značně nižším zadlužením.

Pokud porovnáme skupiny zemí platící a neplatící eurem jako dva celky, vychází průměrné zadlužení k poměru HDP zemí eurozóny 79,2 % a zemí mimo eurozónu 54 %. Eurozóna tedy vykazuje průměrně vyšší zadlužení, výrazně se na tom ale podílejí země s extrémně vysokými hodnotami ukazatele.