Výrok hodnotíme jako pravdivý, podle údajů (.pdf, str. 18, tabulka důchod starobní sólo) České správy sociálního zabezpečení pobírá polovina důchodců důchod ve výši nižší než 11 344 Kč. Podrobné statistiky o počtu lidí pobírajících určitou výši důchodu jsou dostupné v další části Statistické ročenky z oblasti důchodového pojištění (.pdf, str. 44).

Současné srovnání výsledků labouristů s obdobím pod vedením Tonyho Blaira je zavádějící. Na počet hlasů jde sice o podobná čísla, nicméně v logice volebního systému Velké Británie dosáhl Jeremy Corbyn mnohem horšího výsledku.

Dubnové předvolební průzkumy skutečně mohly dávat premiérce Therese Mayové pocit jistého vítězství. V období od půlky dubna do přibližně půlky května dosahovali konzervativci v některých průzkumech zisků až 50 %. Zřejmě i z tohoto důvodu se Mayová rozhodla 18. dubna vyhlásit předčasné volby.

Tony Blair vedl jako předseda Labour Party ve všeobecných volbách v letech 1997, 2001 a 2005. Všechny jeho strana vyhrála. Jeremy Corbyn vedl stranu do voleb jen jednou a labouristé skončili druzí.

rok% voličů

počet hlasů

počet mandátů z celkového počtu

Blair199743,213,518,167416/659Blair200140,710,724,953413/659Blair200535,39,562,122356/646Corbyn20174012,874,985262/650Zdroj: BBC (1997, 2001, 2005, 2017)

Pokud jde o srovnání, je z výsledků patrné, že se Corbynovi podařilo, pokud jde o získané voliče, skoro dosáhnout výsledku Tonyho Blaira z roku 2001 a překonat jeho výsledek z roku 2005. Volební systém VB do parlamentu ale nezávisí na celkově získaném počtu hlasů, jak je tomu např. v České republice.

V Británii funguje jednokolový většinový volební systém. To znamená, že celá země je rozdělena do jednomandátových obvodů (tak je tomu např. v českých senátních volbách, kdy za každý obvod je zvolen jen jeden senátor), v nichž vítězí jednoduše ten, který získá nejvíc hlasů. Samotný silný zisk hlasů v celé zemi nemusí stačit k dobrému zastoupení v dolní komoře britského parlamentu, pokud se v jednotlivých obvodech kandidáti neumístí na prvních místech.

Můžeme to dokumentovat na příkladu strany UKIP (strana vystupující proti členství Británie v EU), která ve volbách 2015 získala 12,6 % hlasů. Celkem obdržela bezmála 3,9 milionů hlasu voličů, ale získala pouze jednoho poslance. Jednoduše proto, že se její kandidáti umísťovali ve volebních obvodech na druhých a dalších místech. Právě proto je výrok Lubomíra Zaorálka zavádějící. Samotný zisk počtu hlasů je sice zajímavým faktem, nicméně podstatné je vyhrát v co největším počtu obvodů, a získat tak co nejvíc křesel.

Labour Party pod vedením Jeremyho Corbyna se takto podařilo získat 262 mandátů, což je výrazně méně, než čeho dosáhla strana pod Tonym Blairem.

Prezident Zeman mluví o tom, že mezi lety 2002 a 2017 se počet státních úředníků zdvojnásobil z 80 na 150 tisíc. Doplňuje, že odlišuje státní zaměstnance jako takové (jako např. policisty a hasiče), což řada politiků nečiní, od samotných úředníků. Vzhledem k definiční nejasnosti vymezení „úředníka“ a také absenci srovnatelných dat za období 2002–2017 je výrok hodnocen jako neověřitelný.

Z veřejně dostupných zdrojů jsou dohledatelná data státních zaměstnanců v obou vymezených letech. K roku 2002 lze čerpat ze státního závěrečného účtu (.pdf, str. 117, resp. studie, která na něj odkazuje), pro letošní rok pak jsou dostupná data ze schváleného státního rozpočtu. Ministerstvo vnitra v roce 2011 vypracovalo dokument Analýza aktuálního stavu veřejné správy, která poměrně přesně pracuje s počty státních zaměstnanců od roku 1999. Na osmé straně pak uvádí konkrétní čísla, pro rok 2002 pracuje s počtem 178 495 lidí zaměstnaných ve státní správě. Nicméně jak plyne dále z textu, počítá mezi ně také zaměstnance v rámci armády atp.

Navíc se čísla se současným stavem komplikovaně srovnávají, neboť v daných letech probíhala reforma veřejné správy a měnily (přesouvaly) se jednotlivá zařazení. Ve výchozím roce, který prezident vymezuje, tedy nejde přesně určit, kolik „úředníků“ v České republice reálně pracovalo.

Poté, co služební zákon Sobotkovy vlády vstoupil v platnost, jsou již úředníci lépe identifikovatelní. Podíváme-li se na schválený zákon o státním rozpočtu pro letošní rok, na straně 47 (sešit B) se uvádí, že v organizačních složkách státu pracuje asi 205 tisíc lidí, z čehož ale 88 tisíc jsou příslušníci a vojáci. Ani v tomto případě vlastně konkrétně nevíme, jaký počet lidí vykonává typicky úřednickou činnost. Pokud budeme vycházet ze systemizace služebních a pracovních míst pro rok 2017, tak celkem jde o cca 78 tisíc míst. Nejde však o všechny úřady, samotný dokument popisuje, že některé úřady mají výjimku.

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, protože ač Valachová popisuje korektně to, co měl Březina údajně dle úřadu dělat, jeho reálné aktivity nelze nijak doložit.

Karel Březina se stal poradcem ministryně Valachové v červenci 2016. Petr Hulínský z postu náměstka na MŠMT odešel 30. června 2016. Přesídlil na Ministerstvo vnitra, kde působí v roli politického náměstka ministra Chovance.

Rolí Karla Březiny v resortu školství, alespoň soudě dle vyjádření ministerstva pro server Aktuálně.cz, mělo být následující:

„Pan Březina bude externí poradce, součást politického kabinetu paní ministryně. Jeho agenda bude komunikace s regiony.“

Je ovšem otázkou, co přesně Karel Březina v rámci své činnosti na ministerstvu reálně dělal. Zejména sám při nástupu uvedl:

„Budu poradce pro celou agendu ministerstva školství, ve které je i sport. Patří tam samozřejmě také regiony, protože mám zkušenosti z největšího regionu v Česku, hlavního města Prahy.“

Český rozhlas na začátku května požadoval od úřadu Valachové, aby doložil konkrétní práci, kterou Březina vykonával. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy neposkytlo nic s odůvodněním, že Březina poskytoval své služby formou ústní konzultace a neexistuje tedy žádný dokument, který by jeho práci dokládal.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, Miloš Zeman skutečně v minulosti citoval profesora Höschla, nicméně je třeba dodat, že v té době skutečně, jak upozornil tazatel na náměstí v Kuřimi, slovy o třetině slaboduchých, každém sedmém jako debilním/dementním/alkoholikovi tvrdě vystupoval proti přímé demokracii, zatímco dnes ji verbálně hájí.

Miloš Zeman byl občanem dotázán na svou změnu postoje v otázce referend a přímé demokracie. Tazatel zmiňoval jeho citát, který popsal následovně s tím, že jej měl Miloš Zeman říct:

„To, co nyní řeknu, není projevem univerzitní povýšenosti ani sarkasmu. Třetina obyvatel této země je slabá duchem. Každá sedmý občan je debilní nebo dementní nebo alkoholik. Zhruba polovina obyvatel má podprůměrný intelekt. Těmto lidem, to je tedy polovina národa, uniká složitá mnohotvárnost, komplementarita, mnohoznačnost světa.“ Reakcí Miloše Zemana bylo, že jednak pouze citoval profesora Höschla a také to, že se vyvinul jeho názor. V každém případě Miloš Zeman zmíněnou větu skutečně řekl. 22. ledna 1992 vystoupil ve Federálním shromáždění s projevem, v němž přímou demokracii tvrdě kritizoval. Například uvedl: „Současně bych však chtěl varovat před obecně rozšířenou a dalo by se říci populistickou iluzí, která vychází z názoru, že hlas lidu je hlasem božím, a že to, co nespraví parlament, spraví občané.Jsem si vědom toho, že zejména dnes v předvolebním období, kdy se každý poněkud bojí říci to, co by rozhořčilo voliče, mohou být další poznámky pokládány za provokativní. Ale prosím, abyste zvážili prostý fakt, že např. za středověku a ještě v pozdějších staletích byla většina veřejnosti nakloněna upalování čarodějnic a že to byla byť absolutistická, leč přesto osvícená vládnoucí moc, která toto upalování zakázala dávno před tím, než ke stejnému názoru veřejné mínění tehdejších občanů došlo.Pokud vám tento příklad bude připadat jako příliš antikvovaný, položme si jednoduchou otázku: Kdybychom v této zemi uspořádali všelidové hlasování o tom, zda obnovit trest smrti, jak si myslíte, že by toto hlasování dopadlo? Máme k dispozici poměrně seriózní a reprezentativní průzkumy veřejného mínění a můžeme tedy vyvodit předběžný závěr.Toto populistické krédo ostatně napadá i psychiatr prof. Cyril Höschl ve svém projevu, který koncem září přednesl v pražském Karolínu. Chtěl bych velkou většinu svého diskusního příspěvku vyplnit právě touto citací, neboť se domnívám, že tak jako k tomuto ctihodnému shromáždění mluví zástupci různých profesí, neuškodí, jestliže k němu promluví - byť zprostředkovaně - i psychiatr.Dovolte mi tedy, abych citoval. Tato země v této době prochází rozumovou, mravní i citovou krizí. Zamýšlíme-li se hlouběji nad tím, jak k této krizi došlo, proč právě teď, musíme si připustit některá velice nepříjemná, ale bohužel pravdivá fakta. To, co nyní řeknu, není projevem univerzitní povýšenosti ani sarkasmu. Je to suché konstatování skutečnosti.Třetina obyvatel této země je slabá duchem.Každý sedmý občan je debilní nebo dementní nebo alkoholik. Zhruba polovina obyvatel této země má podprůměrný intelekt. Proč se o tom dnes zmiňuji?“

Tolik slova Miloše Zemana z Federálního shromáždění. Že jde o citát Cyrila Höschla, dokládá jeho vlastní vyjádření v časopise Reflex z roku 2004 (14/2004). Höschl píše: „Citát je vytržen z atmosféry té chvíle a oné doby. Byla to doba, kdy u nás začala po prvotním nadšení prosakovat "blbá nálada" spojená s neschopností nadhledu a odstupu. Chtěl jsem tehdy ukázat, že schopnost humoru, tj. vhledu za prvoplánový význam slov a situací, souvisí také s inteligencí. Kdo nemá smysl pro humor, mívá sklon k podezřívavosti. Nechápe totiž, čemu se ostatní smějí, takže nakonec dochází k názoru, že se posmívají právě jemu. Z toho pramení ostražitý a nevlídný postoj ke světu (‚aby ze mne nedělali vola‘). Tyto mechanismy leccos vysvětlují, zvážíme-li jejich zastoupení v populaci uvedené v citátu. Rozhodně jsem tím nechtěl říci (a ani nikde neřekl), že bychom na tom byli hůře než jiné národy.“

Podle vládního návrhu zákona (.pdf, str. 78) se vodní díla řeší v rámci zvláštního zákona v samostatném vodoprávní řízení. Z tohoto návrhu vyplývá, že je zde možnost (nikoliv povinnost) rozhodovat o vodních dílech i jinak než prostřednictvím vodoprávního úřadu. Na základě pozměňovacích návrhů podaných výborem pro veřejnou správu a regionální rozvoj (.pdf, str. 7) došlo ke změně, kdy pokud je vodní dílo součástí souboru staveb, může podle zvláštního zákona vodoprávní úřad vydat společné povolení. Pozměňovací návrh tedy přidává možnost úplně obejít vodoprávní úřad, pokud je vodní dílo součástí stavby. V takovém případě vodoprávní úřad dává pouze závazné stanovisko.

Poslanec Faltýnek hovoří o jednání, které mělo proběhnout, ovšem zápisy z takového jednání nejsou dohledatelné. Faltýnek však již dříve uvedl, že na sloučení řízení trvá.

Zároveň jednání koaliční rady vlády je neveřejné. Údajný postoj ministra Jurečky ale nekritizuje pouze poslanec Faltýnek, ale také ministryně Šlechtová. „Pan ministr zemědělství sdělil, že pokud budou vodní díla, o kterých se vede diskuze 2,5 roku, součástí společného řízení, pak bude debatovat na poslaneckém klubu, zda lidovci novelu podpoří,“ uvedla Šlechtová.

Náklady na Účtenkovku skutečně platí daňový poplatníci. Celkem má jít o 85 milionů korun ročně. V této sumě jsou započítány výhry, samotný provoz nebo také propagace.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože o Andreji Babišovi skutečně v období před volbami již bylo známo, co vlastní, nicméně detaily, které se řeší nyní (problematika nákupu korunových dluhopisů či prodej některých společností), známy konkrétně nebyly.

V březnu 2013, tedy v době před sněmovními volbami, časopis Forbes uvedl, že Andrej Babiš je druhým nejbohatším Čechem. V té době disponoval majetkem za dvě miliardy dolarů (což v přepočtu na koruny v té době bylo asi 39,5 miliard korun). Ve stejném roce se umístil v celosvětovém žebříčku bohatých na 736. místě.

Po volbách Andrej Babiš, stejně jako další poslanci zvolení za ANO, zveřejnil své majetkové přiznání. Z tohoto přiznání se například dozvídáme, že kromě stoprocentního vlastnictví skupiny Agrofert a firem SynBiol a Kostelecké uzeniny vlastní rodinný dům v Průhonicích a byt v pražské Bubenči. Do jeho majetku patří také pozemky v několika obcích, další dva rodinné domy, zahrady a orná půda na Slovensku. Konkrétní finanční částky nebo výše úvěrů však zveřejněny nebyly. „Tyto informace jsou uvedeny v příloze, která byla předána do advokátní kanceláře pro případ, že by v budoucnu bylo potřeba se do dokumentu podívat. Pro některé poslance jsou například údaje o stavu na účtu citlivou záležitostí, proto se dohodli na tom, že konkrétní částky nebudou uvádět,“řekla ČTK mluvčí ANO Radka Burketová.

V březnu 2017 pak Andrej Babiš zveřejnil své příjmy z let 1996 až 2015, které si nechal prověřit dvěma auditorskými firmami.

Z důvodu, že nelze zjistit konkrétní částky z majetkového přiznání z roku 2013, hodnotíme výrok jako zavádějící. Ministryně navíc hovoří o tom, že majetek Andreje Babiše byl znám již během voleb 2013, jeho majetkové přiznání však bylo zveřejněno až po volbách. Zavádějící je také spojovat majetkové přiznání Andreje Babiše z roku 2013 s aktuálními kauzami, jež se týkají jeho majetku.

Jan Mládek neřekl, že by kvůli neúspěchu v senátních volbách odstoupil, ale že by dal svůj post ministra průmyslu a obchodu k dispozici. „Pokud neuspěji dnes nebo za týden, napíšu dopis předsedovi strany a dám svoji vládní funkci k dispozici. On rozhodne, jestli mám setrvat, nebo nikoliv. Nechci přidělávat problémy ani straně, ani předsedovi, bude to na něm,“ řekl ČTK před druhým kolem senátních voleb.

Co prohlašoval, to po neúspěchu také udělal. Premiér Sobotka však rozhodl, že ministra Mládka z vlády odvolávat nebude. Rozhodující je podle něj práce ve vládě, nikoliv nezvolení do Senátu.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, prezident Zeman v rámci milosti odsouzenému Kajínkovi udělil podmínku sedmi let, což je maximální možná výše v českém právním řádu.

Prezident prominul odsouzenému trest pod podmínkou, že se omilostněný do 7 let od udělení milosti nedopustí trestného činu, jak referoval tiskový mluvčí prezidenta republiky.

Udělení milosti prezidentem republiky upravuje ust. čl. 62, písm. g) Ústavy České republiky a ust. § 366, § 367 a § 369 trestního řádu a ust. § 68 vnitřního a kancelářského řádu pro okresní, krajské a vrchní soudy (částka 1/2002 SIS; .pdf, str. 19).

Odsouzený může být podmínečně propuštěn z výkonu trestu. V případě odsouzení za spáchání zločinu může být odsouzený propuštěn až na 7 let, dle ust. § 89 trestního zákoníku.

Odst. 1 tohoto paragrafu přímo uvádí:

„Při podmíněném propuštění stanoví soud zkušební dobu u odsouzených za přečin až na tři roky a u odsouzených za zločin na jeden rok až sedm let; zkušební doba počíná podmíněným propuštěním odsouzeného na svobodu.“

Žádný z těchto předpisů nijak nereguluje povahu podmínek, kterými může být milost podmíněna. Prezident stanovil podmínku omilostnění na sedm let, což je maximální zkušební doba, kterou by mohl odsouzenému v případě podmínečného propuštění uložit soud.