Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť Česká republika prostřednictvím ministra vnitra Chovance hlasovala na úrovni Rady pro spravedlnost a vnitřní věci proti přijetí systému kvót. Zde se tedy česká vláda postavila jasně proti, byť byla v souladu s platnými evropskými pravidly přehlasována.

Česká vláda rovněž proti kvótám reálně postupuje tak, že je nedodržuje. Do dnešního dne přijala na jejich základě pouhých 12 osob z Řecka. Celkový závazek přitom znamená pro Českou republiku 2691 osob z Řecka a Itálie (na základě kvót a také dobrovolného závazku české vlády).

Josef Vondruška, který patřil mezi lety 2005 a 2010 k poslancům za KSČM, byl obžalován ze zneužívání pravomocí veřejného činitele během působení ve věznici v Minkovicích před rokem 1989. Následně byl však zproštěn viny. Do vysoké politiky se nevrátil, nicméně byl v období 2013–2016 zastupitelem Libereckého kraje.

Mezi lety 1972 a 1990 dělal Vondruška dozorce ve věznici v Minkovicích. V září 2006 tři z bývalých minkovických vězňů – Vladimír Hučín, Jiří Gruntorád a Jiří Wolf – Vondrušku obvinili, že je nepřiměřeně agresivně trestal.

U Hučína bylo obvinění zpochybněno. Vondruška totiž v době, kdy byl Hučín vězněn, studoval na Vysoké škole SNB. Do věznice měl sice přístup, vykonávat službu ale nemohl. Tvrzení dalších dvou bývalých vězňů se nedala snadno vyvrátit, i tak byl ale Vondruška obžalován v listopadu 2008 ze zneužívání pravomoci veřejného činitele pouze v případě Jiřího Wolfa a Sněmovna ho vydala ke stíhání. Na kandidátce KSČM do voleb v roce 2010 již nefiguroval - podle strany mu bylo doporučeno nekandidovat. Vondruška tento krok interpretoval jako odchod do důchodu. V dubnu 2011 byl zproštěn obžaloby.

Je zde však třeba doplnit, že skutečnost, kdy se neprokázala vina obžalovaného, neznamená, že byla prokázána nevina. Pravomocný rozsudek může obsahovat buď výrok o vině, nebo výrok zprošťující. Zprostit obžalovaného obvinění lze také pro tzv. důkazní nouzi, nebylo-li prokázáno, že byl skutek spáchán tak, jak je popsán v obžalobě, nebo nebylo-li prokázáno, že jej spáchal obžalovaný. V pochybnostech se pak rozhoduje ve prospěch obžalovaného. Nelze tedy říci, že by soud vyslovoval číkoli nevinu.

Poslancem se tedy Vondruška už znovu nestal. Od roku 2013 však byl zastupitelem Libereckého kraje. V roce 2016 tento post neobhájil.

Doplňujeme, že předseda Bartoš v této části hovoří o mnohdy likvidační šikaně lidí, jakožto fyzických osob. (Ty nároky na člověka jsou enormní, když si vezmete třeba sčítání obyvatelstva. Neodevzdání dat o své osobě bylo pod pohrůžkou pokuty 20 tisíc korun. To je likvidační pro běžného člověka s platem třeba 14 tisíc.) Sčítání lidu, domů a bytů v roce 2011 proběhlo k půlnoci z 25. na 26. března toho roku. Na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 763/2008 Parlament České republiky vydal zákon č. 296/2009 Sb., o sčítání lidu.

Co se týče dat povinně zveřejněných, jedná se například o rodinný stav, obor vzdělání nebo frekvenci dojížďky do místa pracoviště nebo školy. Dobrovolně zveřejnitelné údaje se pak týkaly národnosti a náboženské víry. Podle zákona o sčítání lidu jsou lidé v ČR podléhající sčítání povinni poskytnout tyto údaje a odevzdat sčítací formuláře komisaři, popřípadě je odeslat Českému statistickému úřadu do 20 kalendářních dnů po rozhodném okamžiku.

Za přestupek fyzické osoby týkající se například nevyplnění nebo neodevzdání sčítacího formuláře lze uložit pokutu do výše 10 000 Kč. Nicméně za přestupek sčítacího komisaře, tedy například zcizení či poškození formulářů za jeho dozoru, je možné vyměřit pokutu až 100 000 Kč. Právnickou osobu lze za správní delikt potrestat pokutou až 10 000 Kč, v případě porušení povinnosti ve větším rozsahu až 20 000 Kč. Povinnosti právnické osoby plynou především z možného vlastnictví či správcovství domu, například neposkytnutí informací o domě.

Předseda Bartoš mluví právě o fyzických osobách v kontextu šikany občanů ze strany státu a mýlí se, když tvrdí, že neodevzdání informací o fyzické osobě může zapříčinit pokutu až 20 000 Kč. Ve skutečnosti se jedná o saknci maximálně poloviční. Dodejme pouze, že neposuzujeme přimeřenost či oprávněnost této výše, sledujeme pouze, zda Bartošem vyřčený údaj odpovídá možné reálné sankci z doby při sčítání lidu v roce 2011.

Eurozóna jako celek sice průměrně vykazuje vyšší zadlužení než země, které eurem neplatí, neexistuje však přímá souvislost mezi členstvím v eurozóně a výší zadlužení. Mezi jejími členy najdeme země s velmi nízkým i země s extrémně vysokým zadlužením. Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící.

Porovnáme-li ukazatel státního dluhu členských zemí EU v poměru k jejich HDP za rok 2016, jsou na první pohled viditelné rozdíly – od Estonska s 9,5 % HDP po Řecko zadlužené 179 % HDP. Průměrný dluh všech členských států EU je pak 83,5 % HDP. Značné rozdíly jsou i mezi zeměmi, které zmiňuje Babiš (zvýrazněné v grafu níže). Kromě nich nepatří do eurozóny také Švédsko, Dánsko, Chorvatsko, Maďarsko, Bulharsko a Rumunsko.

Mezi nejméně zadlužené země EU patří ČR, Bulharsko a Rumunsko, najdeme tam ale i pobaltské země nebo Lucembursko, které eurem platí. Na opačné straně grafu se nachází zejména jihoevropské země eurozóny, nadprůměrného zadlužení v rámci EU ale dosahuje i Chorvatsko či Babišem zmíněná Velká Británie.

Babiš mluví také o Německu, které uvádí jako výjimku mezi zeměmi eurozóny. Zadlužení této země je sice pod průměrem EU, v rámci eurozóny bychom ale našli i země se značně nižším zadlužením.

Pokud porovnáme skupiny zemí platící a neplatící eurem jako dva celky, vychází průměrné zadlužení k poměru HDP zemí eurozóny 79,2 % a zemí mimo eurozónu 54 %. Eurozóna tedy vykazuje průměrně vyšší zadlužení, výrazně se na tom ale podílejí země s extrémně vysokými hodnotami ukazatele.

Výrok hodnotíme jako pravdivý. Petr Fiala sice konstruoval formulaci Andreje Babiše v lehce pozměněné formě, než jak ji mohl slyšet na plénu Sněmovny, nicméně jiný Babišův výrok na konferenci v Olomouci zkraje letošního roku dává předsedovi ODS za pravdu. Podle závěrů Českého statistické úřadu nedošlo v sektoru pohostinství v žádném případě ke zvýšení tržeb o několik desítek procent - vliv EET je však v tomto směru těžko měřitelný, tuto část výroku proto nehodnotíme.

Níže přiložená důvodová zpráva předložená vládou navíc odhadovala, že zavedením EET dojde v sektoru stravování a pohostinství k nárůstu tržeb jen o 27 %.

Andrej Babiš 30. listopadu 2016 v Poslanecké sněmovně prohlásil:

„... zítra, po 25 letech, konečně budeme mít evidenci tržeb. Poslední v Evropě! A funguje to. Funguje to. Každou hodinu nabíhají další podnikatelé, kteří vítají narovnání trhu. A to, že z toho vypadnou daně. Samozřejmě. Už dnes za námi chodí podnikatelé. A my nechceme nikoho pronásledovat. Víme, že budou mít nárůsty tržeb o stovky procent. (...) Rozdíl je, že určitě ne 5 milionů korun, protože samozřejmě EET ukáže ty skutečné tržby. A o tom jsem přesvědčen, že tak jak to bylo v jiných zemích, že došlo k nárůstu stovek procent tržeb, tak to bude i u nás.“

Babiš tedy veřejně hovořil o stovkách procent tržeb v souvislosti se zavedením celého systému EET. Nemluvil tedy pouze o pohostinství a restauratérství.

Během letošního roku Andrej Babiš opakovaně prohlásil, že se tržby v pohostinství a restauračních zařízeních zvedly meziročně o 100 %. Toto prohlášení ovšem nebylo konstruováno tak, jak Fiala uvádí. Předseda ODS říká, že Babiš popsal vazbu „když se zavede, zvýší se o to 100 %“.

V Olomouci 18. ledna 2017 nicméně Babiš na kongresu maloobchodního trhu Samoška a o den později na tiskové konferenci ministerstva financí uvedl, že se tržby zvedly o zmíněných 100 procent. Před tiskovou konferencí toto tvrzení rovněž pronesla i v Českém rozhlase Plus tehdejší náměstkyně ministra financí Alena Schillerová.

Všechna tato vyjádření ovšem padla až po analýze vydané Finanční správou, respektive MFČR.

Provedená analýza ze strany ministerstva byla přijata s rozpačitostí, neboť Český statistický úřad dospěl k odlišným (podstatně nižším) výsledkům a zároveň v téže vydané tiskové zprávě uvedl, že vliv zavedení EET nelze z prezentovaných dat přímo odvodit.

„Aktuální data ČSÚ potvrzují, že tržby v ubytování, stravování a pohostinství rostou už delší dobu. Vliv zavedení EET na jejich základě nelze potvrdit ani vyloučit. Tržby v ubytování, stravování a pohostinství totiž metodicky neodpovídají datům o tržbách z EET.“ (citováno z tiskové zprávy ČSÚ vydané 9. února 2017)

Rozporem v publikovaných údajích se rovněž zabývala vláda na svém jednání 27. února 2017.

Údaje o předpokládaném nárůstu tržeb jsou obsaženy i v důvodové zprávě vládního návrhuzákona (.pdf, str. 29) o evidenci tržeb, ale nejedná se o stovky procent, jak Babiš dříve popisoval.

VAT gap je termín označující rozdíl mezi předpokládaným a skutečným výběrem DPH. Podle studie (.pdf, str. 23) Evropské komise činí tento rozdíl v České republice za rok 2015 66 miliard Kč. Za předchozí tři roky se pohyboval v hodnotách 60 až 75 miliard Kč.

Mezi hlavní příčiny VAT gap patří podle názoru komise i ministerstva financí karuselové podvody, jejichž podstatu popisuje grafika od iDNES.cz. Šedá ekonomika hraje v rozdílu mezi předpokládaným a skutečným výběrem daně daleko menší roli, což dokládá i zpráva (.pdf, str. 16, graf č. 7) NKÚ z roku 2014, která odhaduje její vliv na 3 %.

Podle údajů (.pdf, str. 23) za roky 2014 a 2015 současná vláda opravdu snižuje VAT gap, když se procentuálně snížil z 19 na 16 %. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

V září roku 2016 ministr dopravy Ťok oznámil, že vláda pravděpodobně nebude schopná do konce svého volebního období přijmout zákon (zákon o liniových stavbách), který by urychlil stavbu důležitých dopravních staveb (např. dálnice).

Na plánu přijmout uvedený zákon se podíleli ministři Ťok a Brabec (ministerstvo životního prostředí). Podle jejich názoru je klíčem k významnému urychlení výstavby dopravních staveb v Česku snížení počtu ministerstev, která mají právo do stavebního řízení vstupovat. Nutná je proto podle nich mimo jiné změna kompetenčního zákona.

Schválení tohoto zákona přitom bylo jednou z priorit vlády, a to proto, že v České republice existuje značný problém s délkou a administrativní náročností povolovacích řízení. Například podle hodnocení Světové banky, která se zabývá tím, jak dlouho povolovací řízení trvá a jak je byrokraticky náročné, obsadila Česká republika na základě dat z léta 2016 127. místo ze 189 hodnocených ekonomik.

Při kombinaci kritérií délky povolovacích procesů na dny (time) a množství administrativních procedur (procedures) se Česká republika nachází dokonce na 183. místě.

Pro úplnost je třeba dodat, že současná vláda jednu novelizaci původního zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury provedla, a to zákonem č. 49/2016 Sb. Tato novelizace se však týkala problematiky výkupních cen pozemků potřebných pro dopravní stavby.

Dne 2. září 2014 tehdejší vládní koalice schválila dohodu s názvem Smlouva koaličních stran o zajištění obrany České republiky, kde se ve čtvrtém bodě zavázala postupně do roku 2020 navyšovat armádní rozpočet tak, aby v roce 2020 dosáhl výše 1,4 % HDP (.pdf, str. 2).

Pokud jde o vývoj rozpočtu, tak podle poslední zprávy ministerstva obrany o svém rozpočtu je patrný nárůst z 1,01 % HDP v roce 2016 na 1,08 % HDP pro rok 2017. V červnu 2017 znovu potvrdili ministři obrany a financí cíl, kdy v roce 2020 půjde na obranu 1,4 % HDP.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť ČSSD sice skutečně svůj slib týkající se církevních restitucí nesplnila, hnutí ANO toto ovšem společné se sociálními demokraty nemá. Církevními restitucemi se totiž Babišovo hnutí ve volebním programu vůbec nezabývalo.

ČSSD se oproti tomu restitucím ve svém volebním programu věnovalo. Konkrétně na straně 30 je uvedeno:

„Budeme usilovat o výrazné snížení finančních plateb státu v rámci církevních restitucí tak, aby náhrada byla přiměřená a skutečně spravedlivá. Nepřipustíme vydávání majetku, který církve v únoru 1948 již nevlastnily. Zvážíme možnost daňových asignací, jež by v budoucnu mohly být využity i pro financování církví.“

Téma církevních restitucí rezonovalo i po volbách, kdy se jednalo o ustavení vládní koalice ANO, ČSSD a KDU-ČSL. Sociální demokraté totiž usilovali o snížení plateb státu v této oblasti, naopak ANO a KDU-ČSL nechtěli tuto problematiku vůbec otevírat. Věra Jourová z ANO tehdy řekla, že pro hnutí jsou církevní restituce uzavřenou záležitostí.

Už o tři dny později se ale předseda ANO Andrej Babiš vyjádřil vstřícně k návrhům ČSSD. V tomto ohledu kritizoval hlavně inflační doložku, která by původní schválenou částku pro církve ve výši 59 miliard korun mohla v průběhu času ještě zvýšit.

Pro účely debaty o církevních restitucích vznikla expertní komise, v níž byli také zástupci církví. Ti ale výhrady ČSSD a ANO odmítli a navrhli jednání o změně restitucí ukončit. Tento návrh vládní představitelé akceptovali. Vyrovnání bylo dosaženo podpisem smluv mezi státem a jednotlivými církvemi, na změnu dohodnutých podmínek by tedy bylo potřeba dohody obou stran.

Ještě je nutno dodat, že zákon 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, byl přijat v roce 2012 a v platnost vstoupil prvním dnem roku 2013. 18. února 2013 byl doručen Ústavnímu soudu návrh 47 poslanců zastupovaných poslancem Lubomírem Zaorálkem (ČSSD) na zrušení zákona o církevních restitucích. Ústavní soud ale tento návrh zamítl.

Údajný objednatel vraždy, kterou spáchal dle rozhodnutí české justice Jiří Kajínek, se jmenuje Antonín Vlasák. Ten byl v Kajínkově kauze postaven před soud, nebyla mu však dokázána v této věci vina. Byl odsouzen „pouze“ za vydírání, a to k 16 měsícům nepodmíněně ve věznici s dozorem. Před soudem ovšem v této věci stál.

V rozsudku se přímo uvádí:

„Soud po bedlivém zkoumání a hodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich souhrnu došel k závěru, že s velikou pravděpodobností si obžalovaný Vlasák skutečně objednal fyzickou likvidaci poškozeného Jandy a jeho ochranky (...) Proto soud došel k závěru, že došlo sice ke kontaktování obžalovaného Kajínka a Vlasáka, obžalovaný Kajínek byl najat a zaplacen za zásah proti vyděračům - Štefanu Jandovi a bratrům Pokošovým, ale prokázáno není, že by si obžalovaný Vlasák objednal jejich vraždu.“

Miloš Zeman se tedy mýlí, když uvádí, že zmíněná osoba nebyla vůbec postavena před soud.