Výrok hodnotíme jako pravdivý, jelikož Stanislav Mackovík byl skutečně odvolán radou jednomyslně a to právě na základě výsledků forenzního auditu zdravotnické záchranné služby.

O odvolání Stanislava Mackovíka se jednalo na 19. zasedání (.pdf) Rady Libereckého kraje 5. listopadu 2013. Po projednávání bodu o závěrečné zprávě forenzního auditu bylo přistoupeno k hlasování o odvolání, které bylo jednomyslné (.pdf, str. 133), když všech 9 radních hlasovalo pro odvolání.

Samotný audit není veřejný, veřejné je však tzv. manažerské shrnutí (.pdf), které výsledky podává v grafické podobě a v porovnání s ostatními zdravotnickými záchrannými službami. Z tohoto shrnutí, o kterém informoval jak Liberecký kraj, tak Česká televize, vyplývá, že došlo k výraznému zhoršení hospodaření záchranné služby. Například náklady na mzdy stouply o více než 25%, v ostatních šesti sledovaných krajích to bylo mezi 6-11%.

Velmi negativně pak auditoři vidí oblast autoprovozu, jako nedostatečně upravenou pak oblast zadávání zakázek. Lékaři v Libereckém kraji měli ve sledované době o více než 30 tisíc vyšší platy než zbytek České republiky, záchranáři pak o 22 tisíc. Podle auditorů bylo možné na úsporách ušetřit (.pdf, str. 95) až 18 milionů za rok.

Výrok Zuzany Kocumové můžeme tedy hodnotit jako pravdivý včetně části o velmi špatném výsledku auditu, a to díky srovnání s ostatními kraji.

Je skutečně pravda, že mezi nově zvolenými senátory jsou tři z hnutí ANO 2011. Je to Jiří Dušek, Ladislav Václavec a Jaroslav Větrovský.

Podle oficiálních stránek Senátu ČR tvoří ANO 2011 senátorský klub společně se Severočechy.cz. Před volbami byl tento klub tvořen pěti členy, z nichž čtyři jsou součástí ANO 2011. Pokud tedy připočítáme k této čtveřici i nově zvolené senátory, dostáváme sedmičlenný klub.

Klub se senátorkou Dernerovou (za hnutí Severočeši.cz) vznikl v roce 2014, podle zákona o jednacím řádu Senátu je pro ustavení klubu nezbytný počet alespoň 5 senátorů (§ 21 odst. 1). Nově tedy může vniknout sedmičlenný klub zástupců zvolených jen za hnutí ANO.

Co se týče celkových výsledků senátorských voleb, hnutí ANO 2011 bylo opravdu 2. „na pásce“, tedy umístilo se jako druhé v počtu zvolených senátorů. První místo získala KDU-ČSL se svými pěti zvolenými senátory (další pak byli za KDU zvoleni v různých koalicích).

Většina středních škol ve Zlínském kraji má větší počet zájemců o strojírenské obory, než kolik studentů nakonec přijme. Margita Balaštíková (ANO) nemá tedy v tomto ohledu pravdu. Školy si z množství uchazečů mohou vybírat v souladu s postupy uvedenými ve školském zákoně.

Zlínský kraj zřizuje celkem 18 středních škol, které nabízejí některý ze strojírenských oborů.

Stejně jako u předchozího výroku Petra Navrátila, i zde odkážeme na statistiku z loňského roku (vypočítáno podle prvního odkazu), kde je patrný převis podaných přihlášek vůči kapacitě některých oborů.

U těch stěžejních, jako jsou Strojní mechanik (23-51-H/01), Obráběč kovů (23-56-H/01), Mechanik seřizovač (23-45-L/01) a Strojírenství (23-41-M/01), je patrný velký zájem ze strany žáků. Svůj podíl na tom může mít finanční podpora ze strany kraje pro ty, kteří se rozhodnou vyučit se, případně maturovat z oboru v oblasti strojírenství.

V čtyřletém srovnání se počet žáků vzdělávajících se ve strojírenských oborech značně proměnil. V roce 2007/2008 se jednalo o 3502 (.pdf, tab. č. 15) žáků, rok 2011/2012 zaznamenal snížení počtu zájemců o více než 1000, a to na 2381 (.pdf, str.78). Loňský školní rok se počty žáků opět navýšily na 3060 (.pdf, str. 101).

Starosta Frýdlantu a kandidát ODS na hejtmana Dan Ramzer se zmiňuje o události, která se udála v druhé polovině minulého roku. Novoměstská společnost Unitas tehdy nabídla jako jedna z mnoha ubytování pro křesťanské irácké uprchlíky, jejichž přesun do ČR organizoval nadační fond Generace 21.

Nové Město pod Smrkem informovalo 28. srpna 2015 na svých webových stránkách o skutečnosti, že společnost Unitas, s. r. o. , vlastník místního JCampu, nabídla nadaci Generace 21 ubytování pro křesťanské uprchlíky, jejichž první skupina dorazila z Iráku do České republiky v lednu tohoto roku. Na následném veřejném zasedání (.pdf) zastupitelstva se o problému strhla diskuze a na zasedání (.pdf) o dva měsíce později byla zastupitelstvu předložena petice, kterou podepsalo 18 % dospělých občanů města, na základě které se zástupci města jednomyslně usnesli na jednání se společností Unitas o odstoupení od záměru ubytovat zmíněnou skupiny uprchlíků. Na osmém zasedání (.pdf) města ujistil všechny jednatel společnosti, že se opravdu hovoří jen o jedné z několika nabídek a pravděpodobnost, že budou uprchlíci umístěni do jejich kempu, je docela malá.

Jak uvádí nadační fond, ve skutečnosti se rozhodl umístit běžence do zařízení v Okrouhlíku u Jihlavy, ve Smilovicích u Třince nebo v Brně.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože měl být skutečně v Novém Městě realizován projekt pod záštitou Generace 21.

Co se týče finančního rozmezí pokut, zákon č. 316/2000 Sb. (§ 125c odst. 1 písm. b) a odst. 4 písm. c) zákona o silničním provozu) hovoří o částkách 2 500 až 20 000 Kč pro fyzickou osobu, která „řídí vozidlo nebo jede na zvířeti bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo po užití jiné návykové látky nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky, po kterou je ještě pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky“.

Pokuta ve výši 25 000–50 000 Kč postihuje pouze ty řidiče, kteří jsou vlivem alkoholu nezpůsobilí řídit vozidlo (§ 125c odst. 1 písm. c) a odstavec 4 písmeno a) zákona o silničním provozu), což se vztahuje i na cyklisty.

Návrh zákona (.pdf), který byl schválen Senátem dne 24. srpna 2016 skutečně snižuje pokutu z rozmezí 2 500–20 000 Kč na nejvýše 500 Kč. Netoleruje však množství maximálně jednoho promile, jak uvádí Zdeněk Škromach. Novela zákona vymezuje hranici 0,8 promile alkoholu v krvi pro cyklisty, kteří „pojedou na kole sami, tedy nepovezou ani děti, ani neřídí dvojsedadlové kolo“ (str. 4). Jelikož se však Zdeněk Škromach zmýlil o pouhé 0,2 promile, tuto drobnou nepřesnost tolerujeme.

„Další kumulativní podmínkou je, že toto bude umožněno jen na stezkách pro cyklisty, účelových a místních komunikacích a silnicích třetí třídy.“ (str. 4) Alkohol navíc nesmí vyloučit schopnost řídit jízdní kolo.

Svůj původní pozměňovací návrh představil Zdeněk Škromach na schůzi horní komory Parlamentu ČR dne 17. června 2015. Ten skutečně navrhoval řešit požití alkoholu u cyklistů pouze v případě, že jsou účastníky dopravní hody. Návrh měl slovy pana Škromacha zavádět to, „aby nebyli cyklisté nebo řidiči nemotorových vozidel buzerováni tím, že budou kontrolováni na alkohol“. Původní návrh Zdeňka Škromacha však schválen nebyl.

Dokumenty, které zveřejnila pobočka Greenpeace Netherlands, obsahují navrhy textu o Transatlantickém obchodním a investičním partnerství (TTIP) ve stavu před 13. kolem jednání (25.-29. dubna 2016).

Konečná smlouva by měla obsahovat přibližně 25 až 30 kapitol, zvěřejněné dokumenty se týkají 13 těchto kapitol. Jednotlivé texty obsahují pozice USA a EU k dané problematice. V uniklých textech je vůbec poprvé naznačena pozice USA při jednáních o TTIP.

Otázkou zůstává i dodržování linie vyjednávání ze strany Komise určené společně dohodnutým mandátem, který byl zveřejněný 9. řijna 2014. Vzhledem k probíhajícímu jednání a změnám, spolu s tím, že americká pozice zůstává nadále neveřejná, neumožňuje v tuto chvíli potvrdit do jaké míry Komise brání pozici danou mandátem k jednání.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, protože podle aktuálně dostupných informací neovládá Taliban třetinu území země, jak Zeman uvádí, ale asi 10 %. Navíc nejsou dohledatelné predikce, které by uváděly, že by měl být schopen během roku až dvou kontrolovat celou zemi.

Ve svém projevu prezident Zeman na půdě OSN dne 21. září 2016 řekl o Talibanu toto:

"V této oblasti stojíme před třemi hlavními riziky. Jedním z nich je riziko, že zanedlouho vznikne nový islámský stát v Afghánistánu. Pokud v Afghánistánu dojde k omezení sil NATO, je vítězství Tálibánu navýsost pravděpodobné. Pokud se tak stane, dojde na krutost Tálibánu, která je prakticky totožná s krutostí Al-Káidy, Islámského státu, Boko Haram, Al-Nusry atd." Situace v Afghánistánu je taková, že v současné době (září 2016) se odhaduje, že Taliban přímo kontroluje asi 10% území a populace, přičemž o dalších 20% vede boje s centrální legitimní vládou. Jde o údaj z vyjádření vrchního velitele amerických sil v Afghánistánu, generála Johna Nicholsona.

Následující mapa think-tanku Institute for the Study of War pak znázorňuje mimo jiné kontrolovaná území Talibanem. Jde o data z 28. srpna 2016.

Otázka vítězství Talibanu v Afghánistánu je pořád nejasná. Situace je nepřehledná a zprávy si protiřečí. Některé tvrdí, že centrální afghánská vláda začíná ztrácet svoji pozici a vojenskou sílu. Jiné popisují situaci jako vojenský pat, kdy ani jedna ze stran nemá dostatek síly druhou zcela porazit. Během posledních měsíců se objevují náznaky, že možným řešením situace by bylo obnovení vzájemných jednání, jak dokazují zprávy o setkáních vládních a talibanských představitelů za účasti USA v Kataru.

Ideologie Talibanu vychází z chápání islámu podle sunnitské historické školy Deobandi. Tato škola islámu vznikla na konci 19. století v severní Indii. Tento směr islámu se následně rozšířil do Pákistanu a Afgánistánu. Ideologie ISIS/DAESH vychází z jiné větve sunnitského islámu tzv. wahhabismu, který pochází z oblasti arabského poloostrova. Ač se obě chápání řadí mezi ideologicky extrémně konzervativní a mají mnohé společného, nelze mezi ně klást rovnítko.

I když je pravdou, že prezident Zeman opravdu pronesl v OSN řeč, ve které naznačoval možnost vzniku Islámského státu v Afghánistánu, musíme výrok hodnotit jako nepravdivý.

Ideologie Talibanu i ISIS sice obě vyznávají extrémně konzervativní pojetí Islámu, tato pojetí však nejsou identická. Vyjádření prezidenta Zemana je tedy nepřesné, ale vzhledem k minimálním nuancím mezi oběma směry, jenž nedokážeme zcela objektivně porovnat, není toto součástí hodnocení.

Pro hodnocení výroku jako nepravdivého, tak vycházíme především z toho, že není pravdou, že by Taliban ovládal cca 30 % území Afghánistánu. Prognózy a odhady sice naznačují, že Taliban má v Afghánistánu silnou pozici, ale žádná netvrdí, že by v nejbližší době (jednoho či dvou let) dokázal porazit centrální vládu a ovládnout celý stát.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, nejsou dostupná zcela průkazná data, která by podporovala či vyvracela tvrzení Jana Bartoška. Existují dílčí studie či vyjádření k dané věci, srovnání s dalšími zeměmi (ve smyslu jednotné metodiky a srovnatelných dat) ovšem absentuje.

K dojíždění do zaměstnání z průzkumu (.pdf) Institutu trhu práce Hospodářské komory ČR v roce 2008 zároveň vyplývá, že 49 % respondentů je ochotno cestovat za prací, nicméně pouze v dosahu 30 minut cesty.

Další data jsou dostupná z roku 2011, kdy přestože se nezaměstnanost pohybovala okolo 5,5 %, pracovní mobilita dosahovala velmi nízkých hodnot. Region s nejvíce mobilními (.pdf) obyvateli, je dle dat ČSÚ Středočeský, odkud denně dojíždí za zaměstnáním do jiného kraje přes 90 tisíc lidí. Specifikem tohoto kraje je však skutečnost, že obklopuje hlavní město Prahu, kam dojíždí za prací množství jeho obyvatel. Za Středočeským krajem následuje Ústecký a Pardubický kraj.

Český rozhovor rovněž ve svém periodiku Statistika & My uvádí (.pdf, str. 5), že za prací dojíždí až 23 % lidí.

Z výzkumu veřejného mínění CVVM (.pdf) z června 2015 plyne, že spíše nebo rozhodně bylo ochotno denně dojíždět za prací v řádu dvou hodin asi 27 % obyvatel.

Je také pravdou, že Úřad práce ve snaze zvýšit zaměstnanost podporou mobility obyvatelstva poskytuje od dubna 2016 prozatím v pěti krajích tzv. příspěvek na dojíždění. Jde o nástroj aktivní politiky zaměstnanosti na podporu regionální mobility, který má překonat v současnosti existující bariéru k jejich uplatnění na trhu práce.

Čísla ČSÚ (nezohledňující však důvod stěhování) ukazují, že od roku 2001 do roku 2011 vnitřní migrace obyvatel v rámci ČR roste (.pdf, str. 1 dole). Stejně tak dle článku z roku 2013, na který odkazuje MPSV, je až 70 % obyvatel ochotno přestěhovat se za prací. Jedním z faktorů, které podle článku na MPSV brání lidem v stěhování, jsou finanční závazky, konkrétně hypotéky. Z výše zmíněného výzkumu CVVM pak tuto ochotu rozhodně či spíše deklaruje v roce 2015 jen 20 % respondentů.

Z výše uvedených informací je tedy zjevné, že čísla i kvalita a aktuálnost jejich zdrojů se podstatně liší. Neexistují spolehlivé a solidní zdroje pro ověření tohoto výroku, hodnotíme jej tedy jako neověřitelný.

Výrok Zdeňka Škromacha je hodnocen jako zavádějící. Naznačuje totiž, že aktuální růst důchodů, minimální mzdy či prvky podporující rodiny, které prosazuje současná vláda, v minulých vládách se zastoupením KDU-ČSL absentovaly.

Ve skutečnosti od roku 2002, kdy byli lidovci ve vládách sociální demokracie a druhé vládě Mirka Topolánka, důchody stále rostly. Minimální mzda pak opravdu za 2. vlády Mirka Topolánka fakticky nerostla. Co se týče ochrany rodin, jde o poměrně vágní vyjádření, které ve výroku nehodnotíme.

Podle informací Českého statistického úřadu a ministerstva práce a sociálních věcí docházelo k růstu starobních důchodů každým rokem, jak dokládá tabulka. Nejvíce to bylo v roce 2008, v době tzv. druhé vlády Mirka Topolánka, ve které měla KDU-ČSL celkem 6 ministerstev.

Naopak nejnižší růst důchodů nastal v době pravicové vlády Petra Nečase (2010–2013), v té době ovšem lidovci nebyli vůbec zastoupeni v Poslanecké sněmovně a s tímto „nerůstem“ neměli nic společného.

Oranžová - levicová vláda s účastí KDU-ČSL, modrá - pravicová vláda s účastí KDU-ČSL, červená - vlády bez KDU-ČSL. Zdroj: ČSÚ.

Výše minimální mzdy se podle informací ministerstva práce a sociálních věcí zvyšovala každým rokem až do roku 2007 a k dalšímu nárůstu došlo až v roce 2013. Jak je patrné z grafu, minimální mzda se zvyšovala hlavně za levicových vlád.

Oranžová - levicová vláda s účastí KDU-ČSL, modrá - pravicová vláda s účastí KDU-ČSL, červená - vlády bez KDU-ČSL. Zdroj: MPSV.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, protože ve skutečnosti testy PISA nebyly impulsem pro finskou reformu vzdělávacího systému. Testy fungují (od 1. výsledků) 16 let a Finsko je v nich vždy velmi úspěšné. Změny ve vzdělávacím systému probíhají dlouhodobě (od 70. let).

Finsko je pověstné díky svému vzdělávacímu systému a právě pracuje na další významné reformě školství. Finští studenti se pravidelně v mezinárodních srovnávacích testech PISA umisťují na předních místech. Tyto testy se konají od roku 2000 a Finsko v průběhu této doby nezaznamenalo větší propad.

Většina vzdělávacího systému je veřejně financovaná a vzdělání je zadarmo. Veřejné výdaje na školství ve Finsku tvoří okolo 6 % HDP, což je v rámci zemí OECD spíše nadprůměr. Pravdou je, že za posledních dvacet let Finsko podstatně zvýšilo výdaje na vzdělávání.

Prestiž vzdělání začala klesat v 70.letech minulého století a Finové v té době začali se změnou vzdělávacího systému. Finská komplexní (.pdf) reforma školství trvá už od 70. let minulého století a je výsledkem kontinuálního (pdf., tab.1.7., str. 25) procesu, nikoli jednorázové reformy. Mezi hlavní znaky a výsledky této reformy patří např. integrace všech dětí, podobná kvalita jednotlivých škol, důvěra a vzdělávání učitelů apod.

Ve Finsku je v průměru 18 žáků ve třídě (2014). Na jednoho učitele připadá výrazně méně žáků než v ostatních zemích. Pravdou je, že se zvýšila suma vydávaná na vzdělávání a jedním z výsledků reforem je malý počet dětí ve třídě.

Výrok ovšem musíme hodnotit jako nepravdivý, protože tento proces nebyl iniciován významným propadem v PISA testech (první výsledky PISA v roce 2000 ukázaly finské školství v dobré kondici). Je naopak výsledkem dlouhodobé koncepce reforem finského školství, nikoli jednorázovým navýšením výdajů na školství.