Nespokojenost zdravotníků ve Velké Británii lze sledovat primárně v médiích. The Telegraph informoval o stávce doktorů za lepší platové, bezpečnostní a časové podmínky své práce, o problémech s platy doktorů však informoval již v roce 2012. O téže akci informoval i britský Independent. Stávce přecházely další protesty v říjnu 2015, motivovány stejnými pohnutkami, ani v listopadu pak téma nevyšumělo.

Co se týče financování britského zdravotnictví, lze jej vysledovat pomocí investic do tzv. National Health Service.

Ty se pro rok 2015/2016 opravdu navýšily v reálných číslech o 1,9 %. Výrok je tak pravdivý v obou svých částech.

Během prezidentské kampaně 2012–2013 se Miloš Zeman k roli prezidenta a změně zahraniční politiky moc nevyjadřoval. V debatě prezidentských kandidátů z 6. listopadu 2012 se vyjádřil ke své roli takto:

"Prezident by neměl provádět zahraniční politiku prezidenta, ale ČR. Co by ještě prezident neměl dělat: Poškozovat pověst ČR tím, že se dostává do konfliktu s vládou či parlamentem. Své odlišné názory by měl tlumočit, a díky svým argumentům by měl umět přesvědčit partnery, že ON má pravdu. Další tři body:
1. Národním zájmem je nejen být v tvrdém jádru EU, ale podílet se i na konkrétních evropských projektech typu transevropské energetické sítě.
2. Má-li ČR hájit své národní zájmy, musí se spojit se zeměmi v podobných pozicích. Nejen v rámci Visegrádské čtyřky, ale i s Beneluxem.
3. Reálná ekonomická diplomacie je nedílnou součástí práce prezidenta, a to jak v EU, tak i mimo Evropu."

Pokud jde o vztah k EU, Miloš Zeman se v době své kandidatury na prezidenta prohlašoval za eurofederalistu a byl zastáncem další integrace, například v oblasti Společné bezpečnostní a obranné politiky EU, jak dokázal již Demagog.cz.

Podobně kladně se Miloš Zeman stavěl k členství a roli ČR v NATO. Na prezidentské debatě 22. ledna 2013 se vyjádřil k zachování našeho postavení v rámci spojenectví s NATO:

"Nejsme jen členové, ale měli bychom být aktivní členové a to se nám dosud docela dařilo, ať už při nasazeních na Balkáně nebo v Afghánistánu."

Jediným bodem, který by naznačoval určitou změnu zahraniční politiky ze strany Miloše Zemana jako prezidenta, je jeho akcentace ekonomické diplomacie a snížení role lidskoprávní problematiky ve vztahu ke třetím státům:

"Česká ekonomika by se zbytečně připravovala o exportní příležitosti, kdyby vydávala silácká prohlášení. Paradoxně by takovými prohlášeními myšlence lidských práv spíše uškodila. Pokud jednám například s čínskými představiteli interně, jsou vstřícní a snaží se o lidských právech diskutovat."

Vztah Evropské unie a Švýcarska v rámci Evropského hospodářského prostoru (EHP) je skutečně ojedinělý. EHP tvoří země EU a Evropského sdružení volného obchodu (Island, Lichtenštejnsko, Norsko a Švýcarsko), nicméně Švýcarsko se do struktur EHP na základě výsledku referenda nezapojilo.

Miroslav Zámečník však uvádí chybný počet uzavřených smluv mezi EU a Švýcarskem. Celkem je jich uzavřeno 197. Jsou mezi nimi jistě i smlouvy týkající se volného pohybu. Jde například o dohodu o volném pohybu osob, související protokol či například dohodu o podmínkách účasti na programu Mládež v akci nebo dohodu o obchodování se zemědělskými produkty.

Z důvodu zásadní nepřesnosti v uvedeném čísle uzavřených smluv je výrok vyhodnocen jako nepravdivý.

Nepodařilo se nám dohledat informaci, že by Stanjura nějak preferoval možnost převádění majetku mezi manželi v případě nastavení příslušné legislativy v oblasti střetu zájmů. Sám Stanjura to také v reakci na Faltýnka v pořadu odmítl. Kromě toho návrhy zákona neříkají, že by politik měl svůj majetek na kohokoli převádět. Z toho důvodu spadá výrok do kategorie zavádějících.

Co se týká návrhů, které procházejí Poslaneckou sněmovnou, tak Faltýnek má zřejmě na mysli pozměňovací návrh k zákonu o zadávání veřejných zakázek poslance Plíška a také aktuální návrhy poslanců Chvojky a Plíška k zákonu o střetu zájmů.

Zmíněný Plíškův návrh (.pdf - str. 3) u zákona o zadávání veřejných zakázek počítal s tím, že firmy členů vlády (resp. veřejných funkcionářů podle §2 odst. 1 písm. c) zákona o střetu zájmů) se nebudou moci účastnit na veřejných zakázkách. Na tento návrh reagoval ministr financí tak, že případný zákaz by obešel tím, že by se oženil se svou partnerkou Monikou a na ni svůj holding převedl.

Jedny z návrhů omezující podnikání veřejných funkcionářů jsou návrhy (.pdf) poslanců Chvojky (str. 7-10) a Plíška (str. 10-19) jsou obsaženy v zápisu z jednání sněmovního ústavně-právního výboru z 30. března. Chvojkův návrh například uvádí, že "Veřejný funkcionář uvedený v § 2 odst. 1 písm. c) nesmí být ovládající osobou obchodní korporace." (str. 8). Zmiňovaným funkcionářem je podle zákona o střetu zájmů právě člen vlády nebo vedoucí jiného ústředního orgánu státní správy Plíškův návrh pak vkládá ustanovení omezující možnosti obchodní společnosti na získání veřejné zakázky, má-li v ní veřejný činitel či osoba jím ovládaná podíl alespoň 25 % účasti (str. 11).

Jaroslav Faltýnek tedy zavádí, když tvrdí, že převod majetku je prosazován Zbyňkem Stanjurou i sněmovními návrhy. Není tomu tak ani v jednom případě, přestože návrhy zákona takovýto postup patrně umožňují.

Petr Fiala měl skutečně zhruba před rokem během třetího čtení školského zákona na plénu Poslanecké sněmovny k zákonu dvě věcné připomínky. V rámci 1. čtení, které proběhlo v září roku 2014, ovšem předseda ODS k zákonu představil věcných výhrad více, a proto je výrok hodnocen jako nepravdivý.

Novela školského zákona, která obsahuje i změny v inkluzivním vzdělávání, byla v Poslanecké sněmovně projednávána jako sněmovní tisk 288. Petr Fiala vystoupil k zákonu opakovaně v 1. a 3. čtení.

V závěrečné fázi projednávání ve 3. čtení Fiala na plénu vystoupil opakovaně. 13. února 2015 doslova v Poslanecké sněmovně Fiala uvedl: „registr pedagogických pracovníků, je předmětem diskuse, stejně jako to, co jsem tam měl a co vypadlo, a to je domácí vzdělávání.“ Fiala tedy ve třetím čtení artikuloval výhrady zejména k registru pedagogických pracovníků a k především k domácímu vzdělávání.

Potud je Zlatuškovo vyjádření korektní, Fiala vyjádřil 2 věcné výtky: k registru pedagogických pracovníků a k domácímu vzdělávání. Při svém projevu ovšem předseda ODS odkazuje na to, že se k zákonu vyjadřoval obsáhle již v 1. čtení. Skutečně 19. září během 1. čtení návrhu zákona Fiala představil pozici ODS k danému zákonu. K zákonu uvedl následující výtky:

Nekoncepčnost a zbytečná regulace: „Tak si uvědomme, že školský zákon je příklad zákona, jaký nemá být. To je příklad špatné legislativní normy. Školský zákon má více než 100 stran, má 190 paragrafů a k němu se váže obrovská spousta různých nepřehledných doprovodných vyhlášek. Školský zákon upravuje věci, které upravovat nemusí a nemá, které se nemají upravovat takovouto zákonnou normou (...) Abych vám na příkladu dokázal, co je zbytečná regulace a co je nekoncepční návrh ze strany Ministerstva školství, tak uvedu jeden příklad. Příkladem může být zkouška z grafických disciplín, zkouška z těsnopisu, kterou novela v § 171 vyhrazuje ministerstvu nebo jím pověřené právnické osobě.“

Financování inkluze: „Abych nebyl nespravedlivý, jedna koncepční věc tam je a tato koncepční věc je rozvíjena správným směrem, a to je ten § 16, tedy systém podpory žáků se specifickými vzdělávacími potřebami (...) Ten směr je správný, ale zrovna tato část vyvolává, a to si tady ve Sněmovně taky musíme říct, největší nedůvěru nebo obavy odborné veřejnosti a učitelů, jak to vlastně bude realizováno. Jednak tu hrozí určitá možnost zneužití při tom individuálním posuzování, ale to jde třeba odstranit nějakým dalším vylepšením. Ale to, co tu opravdu hrozí, je, že systém nebude použitelný, protože nebude financovatelný. A tady by nám mělo být panem ministrem školství jasně řečeno, z jakých zdrojů a jak bude ten změněný systém podpory žáků se specifickými potřebami financován.“

Registr pedagogických pracovníků: „Takže tento registr zavedeme, vložíme do něj peníze, učitelům to nezajistí rovné zacházení v rámci celé ČR, je to další papírování, další zátěž na školy, na ministerstvo, je to další gesto nedůvěry našeho státu vůči školám a učitelům.“

Konkurzy na ředitele škol: „To, co je rozhodně pozitivní, je úprava týkající se konkurzu na ředitele škol – § 166 odst. 3. To je posun k lepšímu a nepochybně bylo potřeba tuto věc ve školském zákoně řešit (...) ale myslím i po těch zkušenostech, které máme s pozicemi ředitelů škol, že bychom měli jít ještě dál, že bychom měli ještě zabránit určité politizaci, která tady může v některých případech nastat, a že vyhlášení konkurzu na obsazené místo ředitele školy by mělo být podmíněno pouze návrhem školní inspekce nebo školské rady.“

Domácí vzdělávání: „A jedna věc v návrhu Ministerstva opravdu chybí. Není dobře, že návrh zákona zachovává pouze současný stav domácího vzdělávání, tedy to, že domácí vzdělávání je přípustné pouze pro první stupeň základní školy, a nerozšiřuje možnost domácího vzdělávání na druhý stupeň základní školy, tedy až do 9. tříd.“

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, protože Matěj Stropnický jednak používá neaktuální údaje, jednak tyto údaje dezinterpretuje.

Předseda strany zelených ve svém výroku patrně vycházel z dokumentu ministerstva vnitra Analýza aktuální situace v oblasti integrace cizinců na území České republiky. Zde najdeme Stropnickým zmiňovaný údaj: "K 30. červnu 2015 bylo na úřadech práce evidováno 5 977 těchto osob, z nich pak necelých 17 % (1 010 osob) pobíralo podporu v nezaměstnanosti."

Je však nutné konstatovat, že se jedná pouze o cizince z tzv. třetích zemí, aby byl údaj kompletní, je nutné připočítat i cizince z EU/EHP žijící v České republice.

Kompletní a aktuální data nabízí portál MPSV. Podle jejich údajů bylo v únoru 2016 celkem 1402 uchazečů ze třetích zemí s nárokem na podporu v nezaměstnanosti. K tomu dalších 2091 uchazečů ze zemí EU/EHP s nárokem na podporu.

Přesně vyčíslit, jaké procento cizinců u nás pobírá podporu v nezaměstnanosti, není snadné, protože nemáme k dispozici dostatečně aktuální a podrobné statitstiky o počtu ekonomicky aktivních cizinců. Na tento nedostatek poukázal i server Aktuálně.cz, který se v květnu 2015 pokoušel zjistit počet cizinců, kteří v ČR mohou legálně pracovat. Na základě kusých informací z různých zdrojů se dostali na číslo přibližně 330 tisíc cizinců. Podíl cizinců, pobírajících dávky v nezaměstnanosti, by tedy skutečně pohyboval okolo 1 % ekonomicky aktivních.

Výrok hodnotíme na základě podkladů poskytnutých samotbou SZPI jako pravdivý. Mluvčí SPZI Pavel Kopřiva nám potvrdil, že v období mezi 1. 1. 2015 a 1. 1. 2016 došlo navýšení počtu pracovníků na pozici inspektor o 34.

Podle zprávy na oficiálních stránkách Státní zemědělské a potravinářské inspekce (SZPI) udělila SZPI za rok 2014 pravomocně pokuty ve výši 99 429 300 Kč, tedy skutečně necelých 100 milionů korun – celková výše byla o 55 % vyšší než za rok 2013.

K další části výroku pan Kopřiva uvedl: "Činnost kontrolního orgánu lze hodnotit více parametry, např. z hlediska celkové výše pravomocně uložených pokut došlo k navýšení z 99,5 mil. Kč (2014) na 140 mil Kč (2015)."

„Zjednodušeně řečeno platí, že jedna pokuta představuje jedno správní řízení. V r. 2014 SZPI zahájila 1785 správních řízení, v roce 2015 to bylo 2694 správních řízení, Počet SŘ z roku 2015 tak představuje 150% SŘ z roku 2014 a došlo tedy k meziročnímu nárůstu počtu SŘ 1,5 násobně".

Návrh ústavního zákona o celostátním referendu předložilo hnutí Úsvit (ještě před svým rozštěpením) do Poslanecké sněmovny v lednu 2014.

Tento návrh (.pdf) obsahoval následující vymezení možných otázek:

Čl. 1(1) V celostátním referendu lid České republiky rozhodujea) o všech věcech vnitřní nebo zahraniční politiky státu,
b) o návrhu zákona, včetně ústavního, nebo
c) o souhlasu k ratifikaci nebo výpovědi mezinárodní smlouvy
(dále jen „referendum“).(2) Otázka pro referendum nesmí směřovat ke změně podstatných náležitostí
demokratického právního státu, jakož ania) ke zrušení nebo omezení ústavně zaručených základních práv a svobod,
b) k rozhodnutí, které by bylo v rozporu se závazky, které pro Českou republiku vyplývají
z mezinárodního práva, nebo
c) k zásahu do výkonu moci soudní.

Je tedy zjevné, že podle návrhu by šlo hlasovat o setrvání v Evropské unii či přijetí eura. Tuto otázku by posuzoval podle článku 5 návrhu Ústavní soud (je-li v souladu se článkem 1 tohoto návrhu zákona.)

Návrh byl v hlasování zamítnut již v 1. čtení. Proti návrhu hlasovaly strany vládní koalice, opoziční TOP 09, ODS a část klubu KSČM se při hlasování zdržela.

Článek 10 Okamurova návrhu pak řešil právě závaznost výsledku referenda.

(1) Rozhodnutí přijatá v referendu jsou závazná pro všechny orgány i osoby. Okamura má pravdu, že pokud by byl přijat jím navržený zákon (a byl-li by shledán jako konformní s Ústavou České republiky), tak by podle něj šlo rozhodovat o otázkách, o kterých Okamura mluví. Stejně tak návrh popisuje závaznost případného schváleného referenda. Doplňme, že se jedná o spekulaci Okamury (především pak v otázce výsledků možného referenda), čistě teoreticky je ovšem jeho výrok pravdivý.

Pavel Dostál se v této souvislosti vyjádřil (video pořadu Newsroom ČT24) pro pořad Naostro na ČT v roce 2002. Jeho výrok však zněl takto:

„Dokonce jsem se dozvěděl nebo dočetl jsem se, že veliký český novinář Peroutka o Hitlerovi v třicátých letech řekl: "Vždyť je to gentleman, určitě se domluvíme.“

Přestože uplynulo 14 let, hodnotíme výrok jako nepravdivý. Zatímco totiž Pavel Dostál tvrdí, že se dozvěděl nebo dočetl, že Peroutka určitý výrok pronesl, Zeman Peroutkovi přisoudil článek s konkrétním titulkem. Zeman tak vkládá do úst bývalému ministru kultury výrok, který nepronesl.

ČSSD se ve svém dlouhodobém programu " staví za takovou úpravu všeobecného celostátního referenda., která by nezatěžovala občany častým rozhodováním o méně závažných věcech, umožnila by jim však vyjádřit právně závazný názor k zásadním otázkám vnitřní nebo zahraniční politiky státu. " (.pdf, str. 28).

Sociální demokraté navrhovali zákon o obecném referendu již v minulých volebních obdobích. V březnu 2005 předložila vláda (tvořena ČSSD, KDU-ČSL, US-DEU) návrh ústavního zákona o celostátním referendu. Poslaneckou sněmovnou prošel, byl ovšem zamítnut v senátu, kde měla v té době většinu ODS.

V následujícím volebním období předložila ČSSD další takový návrh. Tentokrát bylo rozložení sil v Poslanecké sněmovně takové, že daný zákon neprošel ani 3. čtením.

Ve volebním období 2010-2013 pak ČSSD předložila návrh o celostátním referendu hned dvakrát. První předložila ihned po volbách v červnu 2010, druhý návrh poté na podzim 2011. Ani jeden z těchto návrhů neprošel prvním čtením, pravicová koalice jej zamítla.

Vládní koalice ČSSD, ANO a KDU-ČSL ve svém programovém prohlášení uvádí: " Vláda předloží ústavní zákon o obecném referendu, včetně referenda na základě lidové iniciativy, který umožní občanům rozhodovat přímo o zásadních otázkách fungování státu."

Vláda v usnesení ze dne 13. července 2015 (.pdf) schvaluje návrh ústavního zákona o celostátním referendu a ukládá vypracovat konečné znění vládního návrhu. Následně byl tento návrh předložen sněmovně 28. července 2015 jako tisk 559/00. Projednávání tohoto tisku bylo zařazeno na pořad 39. schůze (od 19. ledna 2016).