Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť v době ohlášení kampaně k volbě prezidenta, což je v případě Miloše Zemana považováno za start kampaně, se průzkumy v podpoře lišily a výši 6 % uváděla pouze jedna ze tří společností. Zbylé 2 pak uváděly v příslušné době podporu vyšší – ve výši lehce přes 10 %.

Za start prezidentské kampaně Miloše Zemana můžeme považovat tiskovou konferenci SPOZ, kde její tehdejší předseda a současný kancléř hlavy státu, Vratislav Mynář, oznámil úmysl Zemana kandidovat za předpokladu úspěšného získání 50 tisíc podpisů občanů.

Mynář uvedl (četl dopis Miloše Zemana, který se této konference neúčastnil): " Souhlasím s tím, aby Strana práv občanů – Zemanovci zahájila petiční akci na podporu mé prezidentské kandidatury a zavazuji se, že v případě, kdy petice získá dostatečnou podporu občanů, tuto kandidaturu přijmu. S přátelským pozdravem, Miloš Zeman. "

Tato konference se uskutečnila 14. února 2012. Pro tento výrok tedy budeme pracovat s únorem 2012, byť ještě oficiální kampaň nezačala a nebyl znát ani konečný výčet kandidátů, což je z průzkumů patrné. Vyčerpávající výčet předvolebních průzkumů je dohledatelný na české wikipedii.

Podle průzkumu Sanepu měl skutečně Miloš Zeman v únoru 2012 preference vzhledem k prezidentské volbě cca 6 %. Je to však jediný průzkum, který něco takového dokládá. Další společnosti mu naměřily podporu znatelně vyšší – v případě PPM Factum šlo o měření z ledna a února 2012, která se pohybovala ve výši 10 %, Median mu pak přisoudil při prvním měření v březnu 2012 10,5 %.

Zmíněný Median vydal první výzkum na zadání Mladé fronty DNES již v lednu 2012 (.pdf – slide 5), což je patrné z přiloženého březnového výzkumu. Z grafu je vidět, že podpora Miloše Zemana (v té době pouze spekulovaný kandidát) byla již od ledna na konstantní úrovni 10 %.

Co je však třeba podotknout, zmíněné průzkumy nemohly být přesné, a to zejména z toho důvodu, že v době, kdy Zeman ohlásil oficiálně ústy Mynáře ochotu kandidovat, nebyl znám konečný výčet kandidátů. Průzkumy v té době zkoumaly např. podporu pro Jana Švejnara, Tomia Okamuru nebo Vladimíra Remka, kteří se do prezidentské volby nezapojili (Okamura byl vyškrtnut ze seznamu kandidátů kvůli nedostatečnému počtu platných podpisů pro svoji kandidaturu).

Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť data uváděná Petrem Fialou odpovídají skutečnosti. Vláda se zavázala zvýšit do roku 2020 výdaje na obranu na 1,4 % HDP, avšak tempo růstu výdajů tomuto závazků neodpovídá.

K dodržování našich povinností vůči NATO se vláda přihlásila již ve svém programovém prohlášení. Konkrétnějších obrysů pak tato proklamace dostala podpisem Smlouvy koaličních stran o zajištění obrany České republiky (.pdf), ve které se vládní strany zavázaly “graduálně zvyšovat rozpočet na obranu až do roku 2020, kdy dosáhne 1,4 % HDP”. Tento závazek se následně objevil také v Bezpečnostní strategii ČR (.pdf) a Koncepci zahraniční politiky ČR.

Dle výhledu státního rozpočtu (viz obrázek, data k nalezení na webu vlády po stažení Dalších příloh materiálu v souboru s názvem „M 02 Tabulky výhled 2016-2018 vláda srpen.xls“ na listu „T-3 výdaje“) budou výdaje na obranu v roce 2016 ve výši 47,588 mld. Kč, což při předpokládaném HDP 4 647 mld. Kč činí podíl 1,024 %. Co se týče roku 2017, výdaje na obranu by měly dosahovat částky 49,657 mld. Kč. Při využití predikovaného vývoje HDP (.pdf) by pak podíl výdajů na obranu na HDP činil v roce 2017 1,045 % a v roce 2018 1,088 %.

Je pravdou, že ODS kritizovala vládu a požadovala, aby výdaje na obranu činily dvě procenta. Na okraj je však také potřeba uvést, že v době Nečasovy vlády, jejímž členem byl mj. také Petr Fiala, výdaje na obranu každoročně klesaly a v posledním roce její vlády činily 1 % HDP. Vzhledem k tomu, že ministerstvo obrany a ministerstvo financí pracují s jinými hodnotami HDP, využili jsme metodiky ministerstva financí, jelikož nám umožňuje vypočítat také podíl na následující roky.

Kalouskův výrok hodnotíme jako nepravdivý. Exministr Kalousek pravděpodobně zaměnil některé prvky odlišných institutů v trestním zákoně. Výsledný konstrukt ovšem není pravdivým, neboť propadnutí majetku ve prospěch státu (jakkoliv ho lze ukládat pouze za prokázaný trestný čin) bez prokázání jeho “čistoty” je reálně používanou trestněprávní sankcí. Přesto je třeba zdůraznit, že vztažení k trestnímu zákoníku je velmi nešťastné vzhledem k specifickému postavení trestního práva v právním řádu.

Propadnutí majetku, respektive jeho části, je trestněprávní sankcí dle§ 66 zákona č. 40/2009 Sb. trestního zákoníku. Není zde třeba prokazovat povahu těchto peněz, ale pouze naplnit zákonné podmínky uložení tohoto trestu. Soud jej může uložit jen u vymezených trestných činů, případně odsuzuje-li pachatele k výjimečnému trestu nebo za zvlášť závažný zločin, při kterém pachatel získal nebo se pokusil získat majetkový prospěch.

Není tedy ani rozhodné, zda k „nečistým penězům“ skutečně přišel. Existuje rovněž peněžitý trest dle § 67, kde rovněž není směrodatný charakter peněz. Tresty se vždy ukládají s přihlédnutím k okolnostem spáchaného trestného činu a osobě pachatele. Důkazní břemeno v trestním řízení obecně sice leží na státním zástupci, při ukládání trestu není ale třeba nic (kromě viny) dokazovat, pokud jsou k jeho uložení splněny zákonné podmínky.

Vedle toho existuje trest dle § 70 trestního zákona upravující propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty. V tomto případě skutečně musí jít o majetkovou hodnotu, která byla užita ke spáchání trestného činu, byla k tomu určena nebo z činu získána. Toto musí být vedle viny pachatele prokázáno státním zástupcem v průběhu řízení. Všechny tresty však lze uložit pouze pachatelům trestného činu, tedy pouze v případě, že tato osoba byla odsouzena. Osobě jiné než odsouzené lze peněžní částku zabrat jako výnos z trestně činnosti, ne nutně bezprostřední, dle § 101. Toto lze aplikovat zejména u osoby, kterou není možné stíhat či odsoudit.

Všechny tyto instituty lze pro dané srovnání využít. Ačkoliv v případě dvou z nich je třeba prokázat spojitost mezi trestnou činností a nabytím peněz, u dalších dvou je (za splnění zákonných podmínek) možné osobě “zabavit” peníze i bez prokázání jejich původu. Znovu však zdůrazňujeme, že jde o formu trestu, tedy je třeba odsuzujícího rozsudku, naplnění podmínek a zhodnocení situace v kontextu provedeného dokazování.

Vedle trestů, které lze v jejich pravém slova smyslu ukládat pouze dle trestního zákoníku, existují ovšem zákony se stejnou právní silou, které sankce udělují. Přestupkový zákon takto může například uložit peněžitý trest (terminologicky odlišený jako "pokuta") či zákaz činnosti (v trestním zákoníku zcela totožně,) tedy obdobné sankce nazvané v trestním zákoníku jako "tresty." Obsahově totožná sankce daná jiným zákonem tedy není vyloučená ani "neobchází" trestní zákoník. V tomto výroku šlo (po "očesání" od špatné terminologie) o vyhodnocení, zda by obrácení důkazního břemene v novém zákoně a popsaná sankce znamenaly obcházení trestního zákona. Neznamenaly. Snad je to takto pochopitelné.

Kalouskův výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý. Trestní zákoník sankci propadnutí majetku věru zná, nevyžaduje však prokázání charakteru či původu peněz kteroukoliv ze stran řízení. Pokud jde o dokazování, je třeba prokázat vinu obžalovaného, na zdroji peněžní částky nijak nezáleží. I po "očesání" od špatné terminologie nelze dojít k závěru, že navrhovaná sankce obchází trestní zákoník. Je běžné a přijatelné, aby jiný zákon stejné síly uložil obdobnou sankci za jiných podmínek.

Ministerstvo průmyslu a obchodu pracuje od května 2013 na aktualizaci Státní energetické koncepce. Návrh má v současnosti 118 stran, uvedených 800 však bereme jako nadsázku vyjadřující, že koncepce je skutečně obsáhlá.

Připomeňme však, že vzápětí ve svém projevu sám Andrej Babiš svá slova popírá výrokem: "Akorát jsme zapomněli udělat ten domácí úkol, to jádro, to, co potřebujeme–energetickou strategii. Já nevím, jestli naše země někdy nějakou strategii měla, ale mám takový pocit, že neměla".

Andrej Babiš má pravdu v tom, že ČR skutečně nevlastní žádná významná ložiska zemního plynu, a proto se spoléhá na jeho dodávky, zejména z Ruska nebo Norska. Držitelem výhradní licence pro přepravu zemního plynu v ČR je pak společnost NET4GAS, která však není vlastněna státem, nýbrž je napůl v držení konsorcia společností Allianz Infrastructure Czech HoldCo II S.á. r.l. a Borealias Novus Parent B. V. Česká republika se však na zahraniční dodávky surovin musí spoléhat i v případě uhlí a ropy.

Letos navíc došlo také ke spojení teplárenské firmy Dalkia ČR s francouzskou Veoliou Vodou, která se stala předním dodavatelem vodohospodářských služeb na českém trhu.

Stát vlastní majoritní část akcií elektrárenské skupiny ČEZ. Ten v posledních letech podnikal expanzi především na jihovýchod Evropy. Podle České televize v letech 2004 až 2014 proinvestoval 68 miliard korun. Především na zmíněném Balkáně se ukázaly investice jako nepovedené a ČEZ se nyní z některých zemí zase stahuje. Expanze byla prováděna zejména pod vedením Martina Romana na základě schválené strategie zahraniční expanze z roku 2004, jak také píše ČT. Nedá se tedy říci, že by si ČEZ dělal "co chce" a Andrej Babiš také nadsazuje částku, kterou měl podnik proinvestovat. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý s výhradou k tomuto nadhodnocení.

Agentura AP informuje o tom, že zatímco ruský ekonomický sektor čelil 10% ztrátám a Rusko směřovalo do recese, vojenský rozpočet se na začátku roku 2015 zvýšil o 33 % na 3,3 bilionu rublů (cca. 50 miliard dolarů).

Díky horšícím se ekonomickým předpovědím nakonec byla tato částka o 5 % snížena na 3,1 bilionu rublů, což je však stále nárůst o 25,6 % (The Diplomat).

Na druhou stranu, rozpočet pro rok 2016 již s dalším vysokým navyšováním nepočítá. Má jít o 0,8% navýšení (25,5 miliardy rublů), kdy však vlivem inflace naopak reálné výdaje na zbrojení klesají. Výdaje na obranu se však ve federálním rozpočtu mají pohybovat mezi 1/3 a 1/5 celkového objemu či v hodnotě 4-6 % ruského HDP (Politico, The Diplomat).

Pokud jde o pokles životní úrovně, o tomto tématu informuje více serverů. Jde nejen o pokles životní úrovně pro důchodce, pokles platů, ale svůj plat si kvůli horšící se ekonomice snížil i prezident a ruská vláda, o poklesu živ. úrovně mluví opozice a jde i o celkový obraz země způsobený pádem rublu, poklesem cen ropy, zvýšením cen dováženého zboží i vlivu sankcí. I kvůli tomu se v Rusku mluví o tom, že až 1/10 lidí dostane potravinové lístky (ČT, Echo24, Novinky).

Zaorálkovo tvrzení hodnotíme jako pravdivé. Jak informovala česká i světová média (např. CNN, BBC), bratři, kteří atentát v Paříži spáchali, se narodili do imigrantské rodiny v Paříži, odkud se po osiření museli přestěhovat do Remeše. Delší dobu ve Francii tedy bezpochyby žili, v době útoku jim bylo 32 a 34 let. Francouzskými občany s oficiální legitimací byli rovněž, BBC dokonce poskytlo kopii občanského průkazu Saida Kouachiho.

Co se týče pasů obou útočníků, Cherifu Kouachimu byl francouzský pas odebrán z důvodu rozsáhlé kriminální činnosti, aby mu tak zabránili vycestovat ze země. V důsledku toho se pokusil vycestovat s pasem svého bratra Saida. O tom informovalo CNN.

Nelze ovšem přehnaně formalisticky trvat na doslovném výkladu Zaorálkova výroku, oba útočníci byli řadovými legálními občany Francie, která je vybavila oficiálními dokumenty jako každého jiného svého občana.

Výrok Petra Macha s nejvyšší pravděpodobností odkazuje na imigrační politiku Německa v 60. letech. V jejím rámci SRN uzavřela bilaterální dohodu s Tureckem o usnadnění přístupu Turků (a tureckých Kurdů) na německý pracovní trh formou krátkodobých povolení k pobytu. Původní záměr počítal s tím, že se tito tzv. gastarbeiteři po určitém čase v Německu vrátí do Turecka a nahradí je noví pracovníci. Němečtí zaměstnavatelé ale měli zájem nadále zaměstnávat již zaškolené pracovníky a tato politika tak vedla ke vzniku minoritní turecké a kurdské menšiny v Německu, protože za těmito pracovníky později přicestovaly i jejich rodiny a natrvalo se usídlily v Německu. Více informací zde.

Podle odhadu Kurdského institutu v Paříži se populace Kurdů v Německu v roce 1995 pohybovala nad číslem 600 000. V celé západní Evropě jich tehdy přitom bylo kolem 850 000.

Prezident Zeman má zřejmě na mysli fond Evropské unie zřízený pro podporu stability a vypořádání se s migrací v příslušných zemích Afriky. Prostředky z tohoto fondu se vynakládají na:

a) programy k vytváření pracovních příležitostí (zejména mladých lidí a žen);

b) projekty na podporu základních služeb (výživa, zdraví, vzdělání, sociální péče, udržitelnost životního prostředí);

c) projekty zabývající se migrací (efektivní readmise, mezinárodní ochrana a azyl, legální migrace a pohyb obyvatelstva, synergie migrace a rozvoje);

d) podporu zlepšení efektivity řízení, prevenci konfliktu, uplatňování zákona, podporu bezpečnosti a rozvoje, záležitosti týkající se hranic, migrace, prevence a čelení radikalizaci a extremismu.

Konflikt sužující Senegal skončil, avšak existují další důvody, proč dochází k migraci z této země, jedná se zejména o přírodní podmínky – území severního Senegalu dlouhodobě negativně ovlivňují sucha a vegetace potřebná k obživě rychle mizí.

Prostředky Evropské unie vyčleněné na boj s migrací sice čerpá mezi jinými zeměmi i Senegal, jsou ale soustředěny zejména na zlepšení podmínek v afrických zemích.

Hranice tolerance alkoholu v krvi je u cyklistů v Rakousku 0,8 promile, horní strop pokuty při jeho překročení je 3 600 eur. V Německu je skutečně horní hranice na 1,6 promile.

Zákon v ČR nerozlišuje jízdu na kole a řízení motorového vozidla –platí nulová tolerance alkoholu, přičemž horní hranice pokuty je skutečně 50000 Kč. Situace v České republice a Irsku není totožná už z důvodu. že v Irsku neplatí nulová tolerance. Otázka pokut je ošemetná, zvolení výše pokuty záleží na zasahující hlídce a dalších faktorech, výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Audit Ministerstva financí pozastavil fungování monitorovací systém pro čerpání dotací z EU spadající pod Ministerstvo místního rozvoje.

V souvislosti s Monitorovacím systémem strukturálních fondů (MSSF) uvádí web Ministerstva pro místní rozvoj: "Systém je využíván na všech úrovních implementace a spolufinancování projektů." Lze tedy předpokládat, že fungování systému je pro čerpaní evropských peněz z finančního rámce klíčové.

Přípravy na programové období 2014-2020 probíhají v ČR již od roku 2010, a i když bylo možné čerpat finanční prostředky již od začátku roku 2014, Česká republika bude moci s penězi z fondů EU operovat nejdříve na jaře 2015 (Euractiv.cz, Vlada.cz)

Možnost čerpat z víceletého finančního rámce 2014-2020 nebylo pro Českou republiku prozatím uvolněno zejména kvůli neexistenci služebního zákona.