Veřejná pozvánka na manifestaci, která se uskutečnila v pátek 16. ledna na Hradčanském náměstí, nabízela v programu "představení legislativních požadavků, jež zabrání islamizaci naší země". I tisková zpráva, kterou údajně spolek rozesílal médiím, obsahovala podobnou formulaci: "pojmenujeme rizika pro Českou republiku a vzneseme legislativní a bezpečnostní požadavky, jejichž přijetí islamizaci naší země zabrání".

Je možné, že pozvaní řečníci, mezi něž Jana Černochová patřila, dostali pozvánku s jiným, konkrétnějším zamýšleným programem. Ze záznamu je nicméně zřejmé, že přímo na manifestaci prostor k jednání nebyl. Výrok tak hodnotíme jako nepravdivý.

Podle současné zákonné úpravy jsou dividendy daněny dvakrát. Příjmy z kapitálového majetku jsou předmětem § 8 zákona č. 586/1992. Sb. K prvnímu zdanění dochází při vygenerování zisku, z něhož jsou následně vypláceny dividendy, a ty jsou zdaněny taktéž. Při vyplácení dividend platí pro fyzické i právnické osoby stejná 15% daň (§ 36).

Jak uvádí server měšec.cz, jednou z praxí, jak se vyhnout danění dividend, je přesunout firmu do země, kde je daň z dividend nulová, pak se dani vyhne a dividendu inkasuje v plné výši. Menší subjekty jsou pak nuceny jít cestou, že zisk ihned investují a k vyplacení dividend ani nedojde.

Poslední návrh na zrušení daně z dividend předložila Nečasova vláda. Senát ale v době vlády Jiřího Rusnoka balíček daňových zákonů v září 2013 zamítl a předloha zákona zanikla, protože Poslanecká sněmovna byla v tu dobu rozpuštěna.

Při hodnocení výroku vycházíme z demografických dat Českého statistického úřadu. Na jejich základě výrok hodnotíme jako nepravdivý.

Podle demografických dat se počet obyvatel České republiky (1. řádek) dlouhodobě drží lehce nad deseti miliony, meziročně dochází k nárůstům i poklesům. Vliv má jak Přirozený přírůstek/úbytek (strana 4, vyjadřuje rozdíl mezi živě narozenými a zemřelými), tak migrace. I její podíl je v jednotlivých letech různý, od téměř 84 tisíc v roce 2007 po -8,5 tisíce v roce 2001 (strana 4, řádek Přírůstek stěhováním).

(Stavy obyvatel v roce sčítání lidu jsou vždy přepočteny na definitivní výsledky příslušného sčítání - jedná se o roky 1991, 2001 a 2011; do dalšího sčítání se pak bilancují podle počtu narozených, zemřelých, přistěhovalých a vystěhovalých.)

Do této statistiky zahrnuje ČSÚ obyvatele, kteří mají v ČR trvalé bydliště, cizince s vízy nad 90 dnů, cizince s přiznaným azylem, občany zemí EU s přechodným pobytem na území ČR a občany třetích zemí s dlouhodobým pobytem. Přírůstek stěhováním tak můžou ovlivnit jak cizinci, kteří se přistěhovávají/ostěhovávají z České republiky, tak i občané ČR, kteří migrují z/do země.

Český statistický úřad nabízí také informace o počtu cizinců s trvalým či dlouhodobým pobytem. Je zde viditelný rostoucí trend, ani tento ukazatel však nepotvrzuje ministrovo tvrzení o přírůstku 10 tisíc cizinců ročně.

Výrok je neověřitelný kvůli nedostatku aktuálních údajů a rozporných vyjádřeních o funkčnosti a adekvátní podobě rozklikávacího rozpočtu.

Skutečnost, zda máme skvělou státní pokladnu neověřujeme, jelikož to u hodnotících soudů není možné. Co však ověřit můžeme, je cena, kterou Andrej Babiš uvádí. A ta je odlišná od té skutečné, která byla 4,8 miliardy korun. Jedná se však o údaj k roku 2013 a od té doby se mohly výdaje zvednout.

O rakouské státní pokladně se zmiňuje např. článek na webu iHned.cz. Ředitel sektoru veřejná správa ve společnosti SAP Jan Renc v něm uvádí: "Investice do samotného projektu se vrátily během dvou let. Zavedení těchto aplikací šetří třicet milionů eur ročně". Lze tedy spočítat, že náklady v Rakousku se v přepočtu skutečně pohybovaly kolem 1,6 miliardy korun a byly tudíž třetinové oproti českým. Nepodařilo se nám ovšem dohledat v rakouských zdrojích skutečné výdaje.

"Rozklikávací rozpočet" je aplikace, kterou Ministerstvo financí provozuje. Avšak např. podle odborníka na toto téma Michala Škopa je asi pětkrát předražený, špatně čitelný pro veřejnost a nedostatečně konkrétní a detailní. Podle Romana Řípy, jenž stojí za projektem Rozpočet obce, je cena adekvátní. Proti Škopovým připomínkám se ohradilo i Ministerstvo financí.

Tvrzení, že plánovaná evidence tržeb je první opatření v boji proti šedé ekonomice, je značně nadsazené a je hodnoceno jako nepravdivé.

Například režim přenesené daňové povinnosti, tzv. reverse charge, který i Andrej Babiš často označuje jako jedno z opatření pro boj se šedou ekonomikou, je v českém zákoně již několik let, naposled se s platností od 1. ledna 2012 rozšířila na stavební a montážní práce.

Jako další opatření můžeme jmenovat například omezení plateb v hotovosti, institut nespolehlivého plátce apod.

Novela zákona zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, o které Robert Pelikán mluví, byla vládou schválena 22. 9. 2014.

Na pořad jednání sněmovny se v rámci druhého čtení novela dostala 10. března 2015. O návrhu zatím nebylo hlasováno, protože jednání bylo přerušeno. Na pořad jednání druhého čtení se návrh opět dostane 11. března 2015. Nicméně je třeba zmínit, že Ústavně-právní výbor PS PČR doporučil tento vládní návrh přijmout.

Výrok hodnotíme jako pravdivý i přes mírnou nepřesnost v uváděných číslech. Pravdou je, že současné diskutované počty vojáků jsou násobně nižší než počet vojáků, kteří bránili hranici v období před rokem 89.

„Vyčlenit k posílení Policie České republiky můžeme bez zásadních omezení řádově až 1500 vojáků,“uvedl Josef Bečvář, náčelník generálního štábu v tiskové zprávě. Rovněž také dodal, že kdyby vláda rozhodla o využití maximálního počtu vojáků, který je 2600, tak by Armáda ČR musela zásadně upravit plán výcviku. Tento počet nicméně potvrdil i ministr obrany Martin Stropnický v České televizi.

V roce 1951 byla československá pohraniční stráž reformována po způsobu sovětských pohraničních vojsk a v témže roce ministerstvo národní obrany poskytlo ministerstvu národní bezpečnosti, pod které Pohraniční stráž patřila, 8000 vojáků základní služby na první doplnění sil. Počet příslušníků Pohraniční stráže byl však stanoven na 18 000 mužů. Na stanovený počet se Pohraniční stráž dostala v únoru roku 1951.

Ovšem nejpalčivější úsek hranice Československa, 453 km dlouhou tzv. železnou oponu mezi Československem a Rakouskem střežilo až 8000 vojáků.

Výrok je nepravdivý, jelikož několik zdrojů nezávisle na sobě potvrzuje, že “pozorovatelé” se na ukrajinské území dostali ilegální cestou přes Rostov na Donu (přechod kontrolovaný ruskou stranou), což dále v rozhovoru potvrzuje i sám Doubrava; ještě navíc bez oficiálního povolení ukrajinských úřadů.

Senátor Doubrava se pozorovací míse dle svých slov účastnil i s dalšími osobami (“kromě mě tu byli další dva Češi, Slovák, ale i Francouzi, Němci.”), avšak dle serveru Deník přijeli do země ilegálně.

V podobném duchu se vyjádřil i odborník na pravicový extremismus Anton Šechovcov, který na svém blogu (aj.) zveřejnil seznam pozorovatelů voleb, přičemž usuzuje, že se do Doněcku dostali přes Rostov na Donu, a tudíž také ilegální cestou. Konkrétně uvádí: " This means that they have all entered Ukraine illegally, as they did not pass the official Ukrainian border control. Thus, all of them can be prosecuted for the crime of illegal border crossing. "

Reportérka Lidových novin se vyjádřila, že se senátor Doubrava na ukrajinském území ocitl nelegálně. Konkrétně uvedla: “ On se v tuto chvíli ocitl na ukrajinském území, ale bez jakéhokoliv oficiálního vstupu na Ukrajinu. On překročil nelegálně hranice Ukrajiny s Ruskem a je tedy na Ukrajině, aniž by mi k tomu daly svolení ukrajinské orgány.”

Předmětný příspěvek se nám nepodařilo najít v období přibližně odpovídajícím začátku prosince 2014 ani na webu hnutí Úsvit, ani na jejich Facebooku.

Pokud jde o web, 23. 12. zveřejnil Jiří Kobza (autor medializovaného statusu) článek o islamismu a 21. 12. úvahu o budoucnosti tradic pod tlakem politického islámu (1. část). Další texty na stejné téma byly zveřejněny Radkem Rozvoralem a dva Milanem Šarapatkou (o imigraci a imigrantech). Text odpovídající statusu na Facebooku Tomia Okamury však nelze nalézt ani skrze interní vyhledávač stránek hnutí Úsvit. Pouze výše zmíněná úvaha z 21. 12. statusu odpovídá tématem, autorem a doplňujícím obrázkem, nenajdeme v ní však medializované návody zmiňující se o kebabech či prasatech.

Na Facebooku pak situace odpovídá webovým stránkám. Nalezneme zde jak odkaz na úvahu od Kobzy i jeho autorský status o islamismu, tak text Šarapatky o imigrantech. Znovu se nám však nepodařilo nalézt předmětný medializovaný status.

Kobzova úvaha (viz výše) je spíše obecným pojednáním autora o islamismu, Okamurův status pak popisuje "možnosti občanů ČR" s tímto jevem u nás bojovat.

Výrok byl označen jako pravdivý, protože dle statistiky Českého statistického úřadu, která vycházela údajů získaných při sčítání lidu z roku 2011, je v České republice celkem 3358 občanů hlásících se k Islámu, přičemž 1437 z nich se angažuje v ústředí muslimských obcí, což je novinkou oproti roku 2001, a zbývajících 1921 vyznává Islám bez institucionálního ukotvení.

Oproti předchozímu sčítání lidu v roce 2001 došlo k poklesu množství muslimů v České republice o 341 lidí, přičemž ale nelze určit, zda došlo k reálnému úbytku muslimů v ČR, či se pouze méně muslimů k Islámu přihlásí. Stále však v případě České republiky platí, že vyznavači Islámu tvoří pouze méně, než 0,1 % populace, konkrétně je to přibližně 0,03 %.

Politolog a datový analytik Kamil Gregor ve svém textu na serveru Aktuálně.cz (Kolik bude v Česku muslimů za 15 let? Pořád skoro žádní) uvádí dále informaci o 11 235 muslimech v České republice a to s odkazem na studii Ministerstva vnitra z roku 2007 (tj. 0,11 % populace).

Přesto, že údaje ze sčítání lidu jsem nejvíce relevantním zdrojem informací, tak nelze s naprostou přesností určit přesný počet muslimů (ti se ve sčítání ke své víře hlásit nemusejí), vždy se jedná pouze o přibližnou hodnotu.

Z tohoto důvodu se i velmi výrazně liší neoficiální počty muslimů v ČR a nebudou tak součástí hodnocení. Stelně tak nelze přesně definovat, kdo je "žhavý", či "vlažný" věřící, což může být dalším zkreslujícím prvkem.

Výrok Martina Konvičky je tedy hodnocen jako pravdivý, neboť skutečně není znám přesný počet muslimů v České republice a ani fakt, zda jsou tito ve vztahu ke své víře zanícení či spíše vlažní.