Regulace provizí je v posledních týdnech mediálně často diskutované téma. Souvisí s ním kauza náměstka ministra financí Martina Prose (ČSSD), jehož ministr Babiš odvolal mj. kvůli sporu o regulaci provizí, a stejně tak kauza Šincl (ČTK).

Pros vložil do novely zákona o pojišťovnách pozměňovací návrh poslance Ladislava Šincla, s nímž Ministerstvo financí nesouhlasilo. V květnu tohoto roku prosazovala Česká národní banka regulaci provizí pojišťoven, Ministerstvo financí ji odmítalo. Důvodem bylo mimo jiné i to, že regulace provizí byla součástí přílepku zákona o pojišťovnictví, přitom měla být součástí pouze příslušného zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích.

V reakci na Šincla vydalo Ministerstvo financí v červnu pozměňující novelu zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích. V současné době již Poslanecká sněmovna neprojednává zákon se Šinclovým přílepkem, jednání o regulaci či neregulaci se vrátilo na úroveň vlády.

Není tedy pravda, že současný ministr financí nepodniká žádné kroky v oblasti regulace provizí pojišťoven, nicméně problém se řeší reálně až v posledních měsících.

Dodejme, že vláda Bohuslava Sobotky funguje zhruba rok a půl a s novelou zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích i pojišťovnách počítala již ve svém legislativním plánu prací na rok 2014 (konkrétně na květen, resp. září). Oproti tomuto termínu se tedy Ministerstvo financí s předložením vládě opozdilo o tři čtvrtě roku, resp. o 4 měsíce.

Faltýnek v diskuzi reaguje na Danu Váhalovou, která uvádí, že pravomoci předsednictva ANO jsou větší, než pravomoci předsednictva ČSSD.

Její výrok byl označen za pravdivý, protože, jak bude dále demonstrováno, pravomoci předsednictva ANO jsou skutečně větší než v případě stejnojmenného orgánu ČSSD.

Jelikož tyto rozdíly nemohou být ani v kontextu celých stanov považovány za minimální, Faltýnkův výrok hodnotíme jako nepravdivý.

Předsednictvo ANO má na rozdíl od předsednictva ČSSD ve své pravomoci (nejedná se o kompletní výčet, ten lze najít v článku 12 (3) stanov ANO) následující :

– rozhoduje o veškerých otázkách členství v Hnutí (v ČSSD má otázku členství v případě přijímání člena v kompetenci místní organizace – .pdf, str.3, článek 4 (5). V případě zrušení členství mohou návrh na odnětí členství podávat místní organizace (.pdf, str. 4, článek 8 (2), okresní výkonné výbory (.pdf, str. 4, článek 8 (3) , krajské výkonné výbory (.pdf, str. 4, článek 8 (4) nebo i předsednictvo (.pdf, str. 4, článek 8 (5)). Rozhodnutí je v kompetenci jednotlivých místních konferencí, v případě návrhu podaném předsednictvem má v rozhodnutí pravomoci Ústřední výkonný výbor).

– rozhoduje o zřízení, sloučení či rozdělení nebo zrušení místních organizací, oblastních organizací a krajských organizací (změna ve statutu místních organizací je dle stanov ČSSD v pravomoci dotyčné místní organizace – stanovy ČSSD, .pdf, str. 9, článek 17 (1), krajské organizace jsou v ČSSD zřízeny a rušeny Ústředním výkonným výborem – stanovy ČSSD, .pdf, str. 15 článek 30 (3l)).

– rozhoduje o zřízení a zrušení dočasných či trvalých poradních či pomocných orgánů a odborných komisí, stanovení jejich působnosti a pravomocí, schvalování jejich pravidel činnosti, jmenování a odvolávání jejich členů (v ČSSD má v kompetenci schvalování statutu odborných komisí Ústřední výkonný výbor – stanovy ČSSD, .pdf, str. 16, článek 30 (3r)).

– nominuje kandidáty na kandidátní listinu pro volby (předsednictvo ČSSD se na tomto procesu podílí společně s Ústředním výkonným výborem – stanovy ČSSD, .pdf, str. 15, článek 30 (2p)).

Při hodnocení vycházíme z přehledu pokladního plnění vydaného Ministerstvem financí. Z něj vyplývá, že nedošlo k výraznému meziročního propadu pouze u výběru spotřební daně, ale také u daně z přidané hodnoty.

Dokument srovnává pokladní plnění za první tři měsíce roku 2015 s lety předchozími a dává premiérovi za pravdu v tom, že u daně z příjmu právnických osob došlo v letošním roce ke zvýšení ve výběru (31,11 miliard vs. 29,01 mld. v roce 2014).

K propadu pak došlo u spotřební daně. Oproti loňským 46,11 miliard se letos vybralo zatím jen 33,2 miliardy korun. Pokles výběru spotřební daně vysvětlovalo ministerstvo mimo jiné právě předzásobením tabákovými výrobky. Na předzásobení si však ministerstvo stěžovalo už loni a zvažovalo dokonce opatření, která by tak výraznému předzásobení zabraňovalo.

K podobně velkému absolutnímu poklesu (o 12 miliard) došlo i u DPH. Přestože celkový objem prostředků u této daně je vyšší než u spotřební daně, procentuálně vyjádřeno je to propad na úroveň 85 % předchozího roku. I tento výpadek tedy považujeme za signifikantní a výrok tak hodnotíme jako nepravdivý.

V souvislosti s posílením ochrany vnějších hranic EU se v dubnu 2015 dohodly evropské státy na posílení rozpočtu agentury Frontex, která má ochranu vnějších hranic unie na starosti. V rámci tohoto posílení také jednotlivé země mají za úkol vyslat odborníky a techniku. Podle posledních zpráv však zatím evropské státy nabídly jen 48 z požadovaných 775 odborníků.

V Evropské unii fungoval v letech 2007-2013 Fond pro vnější hranice (External Borders Fund, EBF), z jehož celkového rozpočtu (strana 12) 1,8 miliardy eur putovalo do Itálie 250 milionů a do Řecka 208 milionů eur, celkem tedy přibližně 458 milionů eur. Největším příjemcem prostředků z Fondy bylo Španělsko.

"Audit ukázal, že EBF přispěl k řízení vnějších hranic a posílil finanční solidaritu. Další přidaná hodnota EU však byla omezená a celkový výsledek nebylo možné změřit kvůli nedostatkům v monitorování odpovědnými orgány a závažným vadám hodnocení ex post, která prováděla Komise a členské státy," píše Evropský účetní dvůr ve svojí zprávě, kde shrnuje výsledky fondu.

Pro rozpočtové období 2014-2020 se pak nástupcem EBF stal Fond pro vnitřní bezpečnost (.pdf) s rozpočtem téměř 7 miliard eur. I zde se přerozdělují prostředky prostřednictvím národních programů. Část prostředků na ochranu vnějších hranic tedy bude rozdělena prostřednictvím agentury Frontex, kde budou pod kontrolou odborníků ze všech států, část ale bude i nadále přerozdělována prostřednictvím podobného mechanismu jako v předchozích letech a proto výrok hodnotíme jako zavádějící.

Zavedení elektronické evidence tržeb výběr DPH v Chorvatsku nezvýšilo a výrok na základě dat z chorvatského Ministerstva financí hodnotíme jako nepravdivý.

Poslanec Volný reaguje na předchozí výrok Alexandry Udženiji, která hovoří o vlivu zavedení elektronické evidence tržeb v Chorvatsku na výši výběru DPH.

Tento systém byl zaveden v roce 2013 (k zavádění docházelo postupně, od července 2013 pak byly zapojeny všechny subjekty − článek 37).

Výběr DPH (Porez na dodanu vrijednost; 11411) se v reakci na toto opatření podle dat Ministerstva financí (.xlsx) příliš nezměnil. Do chorvatské státní pokladny i nadále přicházejí měsíčně tři až čtyři miliardy kun. Dodejme, že tento objem peněz je poměrně stabilní i přes výkyvy v růstu/poklesu ekonomiky.

Výběr DPH 2004-2014 (v tisících kun)

Na základě níže uvedených informací hodnotíme výrok jako zavádějící. Podle dohledaných zdrojů v roce 2011 Česká televize informovala například o protestních akcích proti nepřizpůsobivým v Rumburku či ve Varnsdorfu. ČT monitorovala situaci v obou zmíněných městech jak prostřednictvím živého vysílání, tak i prostřednictvím reportáží ve zpravodajských blocích.

Ve zpravodajském souhrnu o situaci v Rumburku se např. dočteme k daným demonstracím: "Na zítra jsou v Rumburku ohlášena dvě shromáždění. První z nich rumburská radnice povolila, druhé, které svolalo hnutí Občanský odpor, nikoliv. Od 17 hodin totiž na Lužické náměstí nahlásila svou akci místní organizace ČSSD. Jejím účelem má být setkání s občany, se kterými chtějí sociální demokraté diskutovat o bezpečnosti ve Šluknovském výběžku. ‚ Tuto akci jsme nahlásili už před delším časem, jsou to minimálně týdny, ‘ uvedl starosta Rumburka a senátor za ČSSD Jaroslav Sykáček."

Jak dokládají přiložené odkazy a reportáže v nich, ČT skutečně zevrubně informovala o situaci v těchto městech a také o extremistických mítincích. Je ale problematické tvrdit, že se tím dostala téměř na roli svolavatele. Bude-li ČT informovat o jakýchkoli demonstracích (oprosťme se tematicky od popisovaného problému) a jejich konáních, neznamená to, že na nich participuje, ale plní svou zpravodajskou povinnost.

Navíc podle Zákona o ČT (.pdf, str. 1) a Kodexu ČT (.pdf, str. 23), je ČT zavázána informovat objektivně a oprostit se od jakékoliv diskriminace. Případné porušení těchto stanov by totiž mělo vážné následky, a to i kvůli tomu, že Rada ČT je odpovědná Parlamentu ČR.

Senátor Škromach má pravdu, že Česká televize zhusta informovala o mítincích, jejichž vyznění lze označit jako extremistické. Je však problematické tvrdit, že se ČT na jejich svolávání podílela tím, že o nich informovala. Výrok je tedy hodnocen jako zavádějící.

Je pravdou, že francouzský prezident Hollande nepronášel žádné "radikální antiislámské výroky" a spíše se ve svých projevech snažil zabránit propuknutí antiislámských nálad. Avšak jako pravdivé se nedá hodnotit tvrzení, že byla Francie zdrženlivá vůči tzv. Islámskému státu. Z kontextu diskuze je zjevné, že tento výrok byl myšlen tak, že Francie se vůči ISIS významně nestavěla a přesto byla napadena. Přitom to byla právě Francie, kdo od srpna 2014 zásoboval zbraněmi Kurdy bojující proti ISIS a o měsíc později se jako první připojila k americkým náletům.

Plné znění proslovu francouzského prezidenta ze 7. ledna 2015 si můžete v anglickém jazyce přečíst na webu francouzského Ministerstva zahraničních věcí. Prezident v něm atentát označil za útok na celou republiku, tedy zároveň na svobodu vyznání, její kulturu, pluralitní demokracii. Dále uvedl, že republika je ideálem spravedlnosti a míru, který Francie šíří všude na mezinárodní úrovni, stejně jako poselství míru a tolerance, jež hájí v boji proti terorismu a fundamentalismu. Zdůraznil, že svoboda je vždy silnější než barbarství a je nutné, aby Francouzi byli jednotní a věrní hodnotám, na kterých je Francie založená.

V projevu z 9. ledna 2015 řekl: „Ti, kteří spáchali tento teroristický čin, byli teroristé a fanatici a nemají nic společného s muslimskou vírou.“

V dalším projevu týden po atentátu Francois Hollande na půdě Institutu arabského světa dle zpravodajského serveru Aktuálně.cz řekl, že islám je slučitelný s demokracií a je nutné nesměšovat fakta s nepravdou. Uvedl, že oběťmi islámského fanatismu, fundamentalismu a netolerance jsou v prvé řadě muslimové a vyzval k přísnému trestání protižidovských a protimuslimských činů. Vyzval, aby Francouzi rozlišovali mezi radikálními a umírněnými muslimy, kterých je podle Hollanda většina.

Co se týče postoje k Islámskému státu, prezident Hollande už v září 2014 oznámil, že se Francie připojí k náletům zaměřeným na pozice IS v Iráku. A již o měsíc dříve, tedy v srpnu 2014, začala Francie zásobovat zbraněmi Kurdy a Jezídy bojující proti tzv. Islámskému státu. Týden po útoku na Charlie Hebdo, tedy 14. ledna 2015, oznámil Francois Hollande, že Francie posílí své zapojení do boje proti IS. Informovala o tom americká televizní stanice MSNBC, která zároveň uvedla, že to byla právě Francie, která se jako první připojila k náletům USA na pozice tzv. Islámského státu.

V roce 2015 bylo zatím přijato celkem 53 rezolucí. Seznam všech vetovaných rezolucí Rady bezpečnosti je k nahlédnutí zde. V roce 2015 bylo právo veto použito zatím dvakrát, v obou případech Ruskou federací. Poslední veto v Radě bezpečnosti padlo na konci července 2015, kdy Rusko vetovalo návrh rezoluce OSN o zřízení tribunálu pro vyšetřování katastrofy letu MH17. Právo veta bylo tedy naposledy použito před čtyřmi měsíci. Od této chvíle do současnosti však bylo jednohlasně schváleno více než 10 rezolucí.

Jen dodáme, že výrok padl v souvislosti s otázkou, zda může rezoluce o prodloužení sankcí proti Rusku až do července 2016 (kvůli krizi na Ukrajině), na které se domluvily některé západní země na summitu G20, rozředit mezinárodní jednotu v boji proti Islámskému státu.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť ve Švédku neexistují podle zákona oficiální statistiky, které by etnicitu pachatelů sledovaly. Z tohoto důvodu upozorňujeme, že zmíněnou informací nemůže disponovat ani poslanec Okamura.

Zpracování osobních údajů je v daném případě ve Švédsku ošetřeno zákonem Personal Data Act (švédsky) z roku 1998. Týká se zpracování a nakládání s osobními informacemi (.pdf, anglicky).

Švédské statistiky, ani mezinárodní statistiky se také nevyjadřují k původu pachatelů znásilnění. Není tak jasné, z jakého zdroje poslanec Okamura čerpal, oficiální statistiky využít nemohl.

Výrok ministra Pelikána je pravdivý s výhradou. Je nezbytné uvést na pravou míru rozdíl mezi statutem "podezřelého" a "obviněného" (dalšími stupni jsou "obžalovaný" a "odsouzený"). Následující vysvětlení je převzato od Nejvyššího státního zastupitelství:

Podezřelý je ten, kdo byl zadržen v souladu s ustanovením trestního řádu a dosud proti němu nebylo zahájeno trestní stíhání.

Obviněný je osoba, proti níž je vedeno trestní stíhání. Obviněný je jedním ze subjektů trestního řízení.

Podle platných zákonů České republiky lze do vazby vzít toliko osobu, proti níž bylo zahájeno trestní stíhání, a tedy osobu obviněnou. Další podmínky vzetí do vazby upřesňuje §67 a §68 Trestního řádu.

Podle §69 je postup vzatí do vazby následující:

(1) Jestliže je dán některý z důvodů vazby (§67) a obviněného nelze předvolat, předvést nebo zadržet a zajistit tak jeho přítomnost u výslechu, vydá v přípravném řízení soudce na návrh státního zástupce v řízení před soudem předseda senátu příkaz, aby byl obviněný zatčen. (2) Příkaz k zatčení musí vedle údajů zajišťujících, že obviněný nebude zaměněn s jinou osobou, obsahovat stručný popis skutku, pro nějž je obviněný stíhán, označení trestného činu, který se v tomto skutku spatřuje, a přesný popis důvodů, pro které se příkaz k zatčení vydává.

(3) Zatčení provedou na podkladě příkazu policejní orgány, které jsou též povinny, je-li toho k provedení příkazu třeba, vypátrat pobyt obviněného.

(4) Policejní orgán, který obviněného na základě příkazu zatkl, je povinen ho neodkladně, nejpozději však do 24 hodin, dodat soudu,jehož soudce příkaz vydal, nebo na místo umožňující tomuto soudu provést výslech prostřednictvím videokonferenčního zařízení; není-li to výjimečně možné vzhledem k nepředvídatelným okolnostem, musí být obviněný dodán nejpozději 24 hodin od zatčení jinému věcně příslušnému soudu. Nestane-li se tak, musí být obviněný propuštěn na svobodu. (5) Soudce soudu, který příkaz k zatčení vydal, musí obviněného neprodleně vyslechnout, rozhodnout o vazbě a toto rozhodnutí oznámit obviněnému do 24 hodin od doby, kdy byl obviněný dodán na místo výslechu. Provádí-li výslech obviněného výjimečně jiný věcně příslušný soudce, jemuž byl obviněný dodán vzhledem k nepředvídatelným okolnostem, informuje o jeho výsledku soudce soudu, který příkaz k zatčení vydal. Tento soudce po získání informace o výslechu rozhodne o vazbě a své rozhodnutí oznámí prostřednictvím soudce provádějícího výslech obviněnému. Není-li obviněnému rozhodnutí o vazbě oznámeno do 24 hodin od doby, kdy byl dodán na místo výslechu, musí být propuštěn na svobodu. Obviněný má právo požadovat, aby obhájce byl přítomen při jeho výslechu, pokud je v uvedené lhůtě dosažitelný.

Ministr Pelikán tedy mluví pravdu, pokud tvrdí, že "vazbu musí schvalovat soud". Ovšem aby bylo vůbec možné kohokoliv vzít do vazby, musí se jednat již o osobu obviněnou, a tedy soudce nebude rozhodovat o tom, jestli " je tenhle člověk podezřelý ... není podezřelý ". Výrok jako celek je proto hodnocen jako pravda s výhradou.