Přehled ověřených výroků

Město Plzeň skutečně čerpá několik úvěrů od Evropské investiční banky, například na úpravu rozvodů vody či na výstavbu městské infrastruktury. Nejnovější úvěr byl podepsán v červnu 2014.

Celkové závazky (.pdf, str. 97) města činily ke konci roku 2013 více než 2,2 miliardy korun, jednalo se však o investiční, nikoliv o provozní úvěry (ty slouží na pokrytí "běžného" provozu).

Město bohužel již několik let není hodnoceno ratingovou agenturou, v roce 2010 přestala agentura Moody's z obchodních důvodů udělovat hodnocení. V té době však Plzeň měla vysoký rating Aa1.cz se stabilním výhledem. Při pohledu na tabulku s vývojem průřezových ukazatelů hospodaření a zadluženosti se dá konstatovat, že město je stále v dobré finanční kondici.

ř.UkazatelZdroj 2010201120122013 1Počet obyvatelČSÚ169 935168 808167 302167 302 2Příjem celkem (po konsolidaci)Finanční výkaz FIN 2-12 M5 811 610 tis. Kč5 387 280 tis. Kč5 852 835 tis. Kč5 214 450 tis. Kč 3ÚrokyFinanční výkaz FIN 2-12 M40 430 tis. Kč44 871 tis. Kč47 079 tis. Kč59 684 tis. Kč 4Uhrazené splátky dluhopisů a půjčených prostředkůFinanční výkaz FIN 2-12 M350 925 tis. Kč260 580 tis. Kč92 841 tis. Kč77 407 tis. Kč 5Dluhová služba celkemSoučet sloupců 3 a 4391 355 tis. Kč305 451 tis. Kč139 920 tis. Kč137 090 tis. Kč 6Ukazatel dluhové služby (v %)Podíl sloupce 5 a 26,73 %5,67 %2,39 %2,63 % 7Aktiva celkemÚčetní výkaz - Rozvaha, sloupec "BĚŽNÉ OBDOBÍ - BRUTTO"39 446 882 tis. Kč31 333 400 tis. Kč45 714 402 tis. Kč47 952 049 tis. Kč 8Cizí zdrojeÚčetní výkaz - Rozvaha, sloupec "BĚŽNÉ OBDOBÍ"2 967 682 tis. Kč3 383 072 tis. Kč3 686 688 tis. Kč4 228 740 tis. Kč 9Stav na bankovních účtech celkemÚčetní výkaz - Rozvaha, sloupec "BĚŽNÉ OBDOBÍ - BRUTTO"1 259 933 tis. Kč1 359 523 tis. Kč2 305 089 tis. Kč2 702 627 tis. Kč 10Úvěry a komunální dluhopisyÚčetní výkaz - Rozvaha, sloupec "BĚŽNÉ OBDOBÍ"1 449 048 tis. Kč1 498 851 tis. Kč1 997 659 tis. Kč2 298 171 tis. Kč 11Přijaté návratné finanční výpomoci a ostatní dluhyÚčetní výkaz - Rozvaha, sloupec "BĚŽNÉ OBDOBÍ"1 058 tis. Kč678 tis. Kč294 tis. Kč0 tis. Kč 12Zadluženost celkemSoučet sloupců 10 a 111 450 106 tis. Kč1 499 529 tis. Kč1 997 953 tis. Kč2 298 171 tis. Kč 13Podíl zadluženosti na cizích zdrojích (v %)Podíl sloupce 8 a 748,86 %44,32 %54,19 %54,35 % 14Oběžná aktivaPodíl sloupce 12 a 82 615 701 tis. Kč3 058 188 tis. Kč3 704 377 tis. Kč4 199 644 tis. Kč 15 8leté saldoFinanční výkaz FIN 2-12 M

n/an/a 111 100 tis. Kč -156 536 tis. Kč 16Krátkodobé závazkyÚčetní výkaz - Rozvaha, sloupec "BĚŽNÉ OBDOBÍ - NETTO"1 671 707 tis. Kč1 882 946 tis. Kč1 685 118 tis. Kč1 924 218 tis. Kč 17Podíl cizích zdrojů k celkovým aktivům (v %)Účetní výkaz - Rozvaha, sloupec "BĚŽNÉ OBDOBÍ"7,52 %10,80 %8,06 %8,82 % 18Celková (běžná) likviditaPodíl sloupce 16 a 171.561.622.22.18

V roce 2011 se jednalo o kontraktu na 10letou dodávku hnědého uhlí pro Plzeňskou teplárenskou (PT). Tehdejší zájemci o kontrakt:

• společnost Czech Coal, která však chtěla za dodávky uhlí vyšší ceny o 40–60 %, což by vyvolalo vyšší ceny za teplo pro konečné spotřebitele,
• Energetický a průmyslový holding (EPH) s dosavadními cenami, ovšem svoje dodávky podmiňoval fúzí PT s Plzeňskou energetikou, a nakonec
• Sokolovské uhelné společně s Carbounion Bohemia, jež při stejných cenách jako EPH chtěly 34% majetkovou účast v PT.

Zastupitelstvo tak stálo před volbou, zda-li ponechat stoprocentní majetkovou účast města v PT, avšak za zvýšenou cenu tepla pro spotřebitele, anebo cenu zachovat a část PT prodat.

Situace se však sama vyřešila, když Sokolská uhelná odstoupila od požadavku majetkové účasti v PT. Zastupitelé pak tuto nabídku schválili.

V kostce popsal výsledky celého kontraktu Idnes:

" 1. Cena tepla pro více než 40 tisíc domácností ve městě nijak výrazně nevzroste. Sazby za teplo by se ročně měly zvedat pouze zhruba o inflaci, tedy o několik procent.2. O ceně tepla v Plzni bude nadále rozhodovat vedení města.
3. Město Plzeň udrží Plzeňskou teplárenskou stoprocentně ve svém vlastnictví a v roli valné hromady akcionářů bude nadále vystupovat rada města Plzně.
4. Město Plzeň bude dál získávat do svého rozpočtu podíl ze zisku teplárny. Ročně se může jednat o 100 až 200 milionů korun.
5. Do dozorčí rady teplárny budou zvoleni dva zástupci Sokolovské uhelné a Carbounion. "

Výrok je hodnocen jako pravdivý, neboť vláda skutečně rozhodla o dodání munice a nikoli zbraní. Kromě toho také probíhá humanitární pomoc Iráku, jak Zaorálek uvádí.

Vláda České republiky přijala na svém jednání 27. srpna usnesení (.pdf), v němž souhlasí s věnováním vojenského materiálu vládě Irácké republiky prostřednictvím Kurdské regionální vlády.

Konkrétní dodávky pak specifikuje na svém webu Ministerstvo obrany ČR. " Konkrétně se jedná o 10 milionů nábojů pro pušky Kalašnikov, 8 milionů kusů munice pro kulomety, 5 tisíc nábojů pro pancéřovky a 5 tisíc ručních granátů, to vše v souhrnné účetní hodnotě 41 milionů korun."

O možnosti darování přímo zbraní se neuvažovalo. Podle vyjádření ministra obrany Stropnického pro ČT24 by armáda zřejmě nějaké zbraně našla, nicméně politické reálie v Iráku tyto dodávky znemožňují (kvůli potenciálnímu odmítání dodávek Kurdům ze strany centrální vlády). Svým způsobem má tedy Zaorálek pravdu i v tomto bodě.

Co se týká zmíněné humanitární pomoci Iráku, je pravdou, že ji Česká republika poskytuje, a s dodávkami munice nesouvisí, je dlouhodobá. Ministerstvo zahraničí na svých stránkách uvádí k Iráku následující (jedná se o souhrnné informace o humanitární pomoci za loňský rok): "V rámci pomoci uprchlíkům ze Sýrie v sousedních zemích byl částkou 3 mil. Kč podpořen projekt Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) v Iráku, který se zaměřuje jak na provoz největšího uprchlického tábora Domiz, tak na podporu udržitelných zdrojů obživy pro irácké navrátilce ze Sýrie i nově příchozí uprchlíky v místních komunitách."

S pomocí v regionu i v samotném Iráku pak počítá také Operační strategie humanitární pomoci ČR na rok 2014, která je dostupná také na webu Ministerstva zahraničí.

Koaliční smlouva (.pdf – bod 9.1, str. 24) mezi vládními stranami obsahující závazek k přijetí zákona byla podepsána 6. ledna 2014, tedy ještě předtím, než byl 29. ledna podán návrh hnutí Úsvit. K zamítnutí návrhu hlasováním Poslanecké sněmovny pak došlo až 25. března 2014. Tudíž na tom, že se téma všeobecného referenda dostalo do koaličního prohlášení, resp. koaliční smlouvy, nemůže Okamura a Úsvit nést podíl.

Je pravdou, že vláda po Okamurově neúspěšném návrhu (s nímž vyslovila nesouhlas jak vláda (.pdf), tak následně Poslanecká sněmovna) předložila jasný termín přijetí vlastního návrhu zákona do konce tohoto roku. Vláda ale v tomto případě postupuje na základě předcházejících dohod koaličních stran, na nichž se hnutí Úsvit nepodílí (pozn. – při hlasování o důvěře vládě poslanci Úsvitu opustili jednací sál právě s odkazem na to, že vládní koalice nepodpořila daný návrh zákona).

Vláda ve zmiňovaném návrhu počítá se zavedením přísnějších podmínek, které budou muset být splněny pro vypsání referenda a jeho platnost. Dále by měl být zúžen okruh možných otázek, o nichž bude možno v referendu rozhodovat. Z vyjádření hnutí Úsvit vyplývá, že i za těchto okolností budou jeho poslanci hlasovat pro vládní návrh daného zákona.

Není také pravdou, že by byl Sobotkův kabinet prvním, který má ve svém programovém prohlášení zakotven příslib prosazení zákona o obecném referendu.

Prosazení zákona o obecném referendu se objevilo v rámci programových prohlášení hned několika minulých vlád (ČSSD). Konkrétně u vlády Miloše Zemana (.pdf – čl. 4), Vladimíra Špidly (.pdf – čl. 3.1), Stanislava Grosse (.pdf – čl. 7.1) a Jiřího Paroubka (.pdf – čl. 7.1). Vlády Mirka Topolánka (druhá) a Petra Nečase měly ve svých programových prohlášeních také zmínku o referendu, nicméně oba kabinety jej chápaly omezeněji.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť obě jeho části jsou problematické – v minulosti již obsahovaly vládní programy závazky o obecném referendu a vláda Bohuslava Sobotky připravuje svůj návrh bez ohledu na legislativní pokus hnutí Úsvit.

Iniciativě Teplice proti hernám se poprvé nepodařilo vyvolat referendum v otázce zákazu hazardu v září 2012. Magistrát jim tehdy podpisový arch odmítl z důvodu řady nedostatků, které úřad v archu s přiloženými podpisy objevil. K dalšímu odmítnutí podpisového archu došlo v červenci 2014.

Tehdy Mráček uvedl: „Dostali jsme to zpět s tím, že ty původní podpisy, které už jsme dříve měli, nejsou nyní už platné. Po konzultaci s právníky ale mohu konstatovat, že to není pravda. Takže jim to budeme vracet ve lhůtě zase na magistrát zpět. Pokud se nedohodneme, tak pak to půjde k soudu". V případě části výroku, v němž se Jakub Mráček odvolává na rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem, ten uznal platnost podpisů, které byly sesbírané již před dvěma lety. 890 podpisů však z 4 776 odevzdaných označil za neplatné. Iniciativě tak ve výsledku chybělo, jak správně uvádí Jakub Mráček, 188 podpisů k dosažení 4 074 potřebných podpisů k vyvolání referenda.

ČSSD prováděla obstrukce například při schvalování zdravotnické reformy nebo při hlasování o takzvané sociální, zdravotní a důchodové reformě.

" Poté, co poslanci ČSSD a KSČM šest dnů blokovali jednání sněmovny, prosadila tehdy vládní koalice sloučení rozpravy ke všem zákonům, omezila délku projevů a rozhodla jednat i o víkendu a v noci. " (Aktuálně)

Námitka, že některé metody koalice byly protiústavní, jsme již v rámci výroku Bohuslava Sobotky ověřovali. Připomeňme naše hodnocení:

Bohuslav Sobotka podle všeho odkazuje na užití institutu legislativní nouze vládní většinou k prosazení zákona č. 347/2010 Sb. Ten byl následně zrušen nálezem Ústavního soudu ze dne 1. března 2011 sp. zn. Pl. ÚS 55/10 pro zneužití institutu legislativní nouze za účelem rychlého a snadného prosazení vůle většiny a omezení práv parlamentní menšiny.

" (…) Ústavní soud dospěl k závěru, že v posuzovaném případě všechna rozhodnutí orgánů Poslanecké sněmovny činěná k návrhu vlády, jakož i samo rozhodnutí o trvání stavu legislativní nouze a o trvání podmínek pro projednání napadeného zákona ve zkráceném jednání (…) byla učiněna v rozporu se shora vysvětlenými aspekty charakterizujícími ústavní demokratický princip. Proto bylo možné ústavní přezkum uzavřít již v této fázi konstatováním, že v procesu přijímání napadeného zákona byly porušeny čl. 1 odst. 1 a čl. 6 Ústavy České republiky a čl. 22 Listiny.“

Právě Bohuslav Sobotka byl jedním z navrhovatelů ústavní stížnosti a zároveň zastupoval skupinu navrhujících poslanců před Ústavním soudem.

Ostravská univerzita v Ostravě vydala Metodickou příručku pro výkon terénní sociální práce, kde jsou role, kompetence, práva a povinnosti terénního pracovníka definovány (.pdf, str. 15–28). Dokument na straně 26–28 definuje spolupráci pracovníka s veřejnoprávními subjekty, neziskovými organizacemi a soukromými subjekty. Terénní sociální pracovník/terénní pracovník úřadům a institucím a místním neziskovým organizacím konkrétně nabízí:

• zprostředkování kontaktu mezi uživatelem služby a úřadem,
• poskytnutí sociálního a právního poradenství na základě znalosti terénu,
• vzájemné sdílení informací a zkušeností,
• pomoc s listinami, dopisy (vysvětlení obsahu úředních dopisů a dokumentů uživateli),
• pomoc uživateli se sepsáním dopisu, žádosti, vyplněním formuláře,
• pomoc uživateli zorientovat se v situaci, vysvětlit požadavky úřadu, instituce,
• podporu a motivaci uživatele v hledání vhodných řešení,
• doprovod na jednání,
• spolupráci na řešení problému (zakázky) uživatele služby,
• zprostředkování spolupráce s jinou organizací,
• doprovod uživatele apod.

Sociální práce jsou financovány ze státního, krajského či obecního rozpočtu, státních dotací, sponzorských darů, fondů či grantů. Teologická fakulta Jihočeské univerzity uvádí (str. 2), že sociální služba může být součástí veřejných služeb. Tzn. v případě, kdy sociální služby objednává obec, kraj nebo stát.

Vláda Bohuslava Sobotky si skutečně vetkla do programového prohlášení mezi jinými prioritami i podporu sociálního bydlení. V sekci 3.12 se tak píše: “ Vláda považuje za jednu ze svých priorit boj proti sociálnímu vyloučení. Bude prosazovat provázané řešení sociálního bydlení a předcházení bezdomovectví, sociální pomoci a terénní práce, poskytování dávek státní sociální podpory a hmotné nouze, inkluzivního vzdělávání, politiky zaměstnanosti, boje proti zadlužování, bezplatné právní pomoci a poradenství, zabránění zneužívání sociálního systému, např. v podobě obchodu s chudobou v předražených ubytovnách ”.

Jedna z priorit pro Ministerstvo pro místní rozvoj (3.13) pak zní: “ V oblasti územního plánování a stavebního řádu připraví vláda novelu stavebního zákona, která přinese zjednodušení a zrychlení povolovacích řízení. Vláda také připraví nový zákon o sociálním bydlení, který bude definovat standard sociálního bytu a vymezí osoby v bytové nouzi, které na něj mají při splnění stanovených podmínek nárok ”.

Na zákoně se pracuje a předložen na vládu bude v září. Zákon má více vymezit pravomoci, určit, kdo bude za sociální bydlení odpovídat a co zajistí obce, rezorty či neziskové organizace.

V roce 2005 podala občanská iniciativa Naše Olomouc stížnost Krajskému úřadu Olomouckého kraje, která se vztahovala k financování aquaparku z prostředků města.

V roce 2006 případ prošetřovala protikorupční policie na žádost člena sdružení Naše Olomouc.

Prvotní vklad města Olomouc byl 90 milionů. Dalších 189 milionů zaplatí na akciích. Protože návštěvnost aquaparku není tak vysoká, jak se předpokládalo v původním plánu, celý projekt se prodražuje. Město muselo navýšit kapitál a v roce 2011 si vzalo půjčku. Provoz areálu je zatím stále prodělečný.

Zápis (.pdf, str. 43) ze zasedání zastupitelstva 21. 6. 2005 uvádí, že Kovaříková na jednání " připustila, že v Olomouci není dostatek ploch ke koupání, ale zapochybovala o vhodnosti řešení tohoto problému výstavbou aquaparku. Konstatovala, že 500 mil. Kč není zanedbatelná částka, za kterou se dá pořídit mnoho potřebnějších věcí, než je aquapark, který bude mít rozlohu současného krytého bazénu a bude stát někde u dálnice."

Dále má Demagog.CZ k dispozici stížnost (.doc), kterou Kovaříková 4. 7. 2005 zaslala Krajskému úřadu Olomouckého kraje. Ta upozorňuje na opakovaná porušení jednacího řádu zastupitelstva při projednávání bodu financování výstavby aquaparku. Stížnost kritizuje jednání části zastupitelů, jelikož projednávání mělo být v rozporu s " jednacím řádem ZMO a v rozporu se zákonem o obcích, neboť hlasování předcházela zmanipulovaná diskuse. Náprava spočívá v opětovném projednání tohoto bodu, a to postupem v souladu s jednacím řádem ZMO."

Krajský úřad pak shledal nedodržení pravidel daných jednacím řádem obce, nikoliv však porušení zákona o obcích.

Co se týče schůzky s Martinem Novotným, Kovaříková v konverzaci s Demagog.CZ uvádí, že " ze schůzky nebyl proveden zápis, zúčastnila jsem se jí já a má kolegyně z místní pobočky Hnutí DUHA Olomouc (kde jsem v té době pracovala) Jiřina Popelková." Tato část tedy zůstává neověřitelný. Celkově ale výrok hodnotíme jako pravdivý, jelikož Kovaříková skutečně proti financování auqaparku z veřejných rozpočtů prokazatelně od roku 2005 vystupuje.

Hodnocení jsme změnili z původního "neověřitelné" na základě informací poskytnutých Dominikou Kovaříkovou.

Na konci srpna 2014 bylo vyhlášeno v Teplicích mimořádné zasedání zastupitelstva, na němž se mělo jednat o vyhlášce, která by hazard ve městě zakázala, a následně také o referendu v otázce hazardu. Hazard se přesto na zasedání neprojednával, jelikož většina zastupitelů se rozhodla hlasovat proti tomuto jednání, případně se část zastupitelů zdržela hlasování (což se v systému komunálního zastupitelstva, kde je hlasovací kvórum tvořeno vždy nadpoloviční většinou všech zastupitelů de facto rovná hlasování proti).

Nutno podotknout, že v zastupitelstvu Teplic má ODS 17 z celkových 33 křesel. Primátor města Jaroslav Kubera z ODS pak doporučil odložit téma hazardu na nové zastupitelstvo vzešlé z komunálních voleb. Výrok je proto hodnocen jako pravdivý.