Přehled ověřených výroků

Následující tabulka představuje vývoj dotací Dopravního podniku hl. m. Prahy:

201011,43 mld.201111,13 mld.201210,63 mld.201310,83 mld.201411,63 mld.

Zdroje dat: výroční zpráva 2013 (pdf., str. 41), výroční zpráva 2012 (.pdf, str. 84), výroční zpráva 2010 (.pdf, str. 52), komentář k běžným výdajům rozpočtu 2014 (str. 24).

Jak tedy vidíme, dotace Dopravnímu podniku za doby primátorského působení Bohuslava Svobody poklesly.

Jak se píše ve výroční zprávě za rok 2013, původní plánovaná kompenzace byla ve výši 10,6 mld. korun. Tato kompenzace byla naplánována za doby, kdy byl ještě v čele magistrátu primátor Svoboda. V červnu (tedy měsíc nástupu primátora Hudečka) byla tato kompenzace navýšena na 10,69 mld. korun “ v souvislosti s vícenáklady na náhradní provoz v období povodně v červnu 2013 a vyšší kompenzace za provoz linky 128 pro kalendář­ní rok 2013 ”.

K dalšímu navýšení na 10,77 mld. korun došlo “ dodatkem č. 8 Smlouvy, jehož předmětem je vyhodnocení výkonů a kompenzace za 3. čtvrtletí roku 2013 ”. Závěrečná suma pak vznikla ještě odsouhlasením pohledávky. Dodejme ale, že k takovýmto navyšováním v průběhu roku docházelo i za primátora Svobody.

V Íránském případě byly sankce skutečně uvalovány postupně, první byly uvaleny již v roce 2006, jak informovala ČTK prostřednictvím české televize. Jednotlivé vlny sankcí ze strany EU pak popisuje Ministerstvo financí na svých stránkách.

Výchozím dokumentem co se sankcí týče je společný postoj (.pdf) Rady (EU) z února 2007, navazující na rezoluci Rady bezpečnosti č. 1737 (2006). Základním podnětem byly tehdy jaderné aktivity Íránu. V první vlně šlo zejména o zákaz dodávání Íránu takového materiálu, který by mohl použít k výrobě jaderných zbraní. Dále také zákaz poskytování služeb a financí, které by takovou výrobu mohly podpořit, a rovněž pořízení takového materiálu z Íráku.

Tento postoj byl změněn dalším společným postojem (.pdf) roku 2008, který nabádá obecně k větší obezřetnosti při obchodních vztazích, finančních transakcích a letištních kontrolách v souvislosti s Íránem.

Prvním skutečně závazným aktem bylo rozhodnutí Rady (.pdf) z července 2010, kterým Rada zakazuje všem členským státům mimo jiné poskytnout Íránu veškerý hmotný i nehmotný materiál (např. know-how), který by mohl být využit v rámci jaderného programu. Dále jde samozřejmě také o zbraně, vojenské vybavení či technologii. Nově však hovoří i o postižení íránského ropného průmyslu (článek 4), omezení investic (článek 5) nebo obchodních a finančních záležitostí (články 7-9.). Došlo rovněž k zmrazení finančních a hospodářských zdrojů některých fyzických osob a organizací (seznam viz str. 12 a dále). Téhož roku následovalo rozsáhlé nařízení (.pdf) vymezující definice a rozšiřující sankce v oblasti finančnictví a obchodu.

Další rozhodnutí (.pdf) z roku 2011 zavazuje členské země odepřít vstup na svá území osobám odpovědným za porušování lidských práv v Íránu. Posílilo se rovněž zmrazení finančních prostředků.

Nařízení (.pdf) Rady EU z téhož roku pak opět rozšiřuje okruh zmrazených aktiv íránského původu (článek 2), posiluje informační a kooperační povinnost států a rozpracovává seznam osob, na něž některé z individuálních sankcí dopadají. V roce 2012 následovalo rozsáhlé nařízení č. 267/2012 (.pdf) zakazující dovoz íránské ropy do Evropy. Začátkem roku pak díky jednáním se zástupci Íránu EU z některých sankcí upustila, což se projevilo nařízením 2014/42 (pdf.).

Vedle EU uvaluje sankce na Írán také USA, což monitoruje například Ministerstvo zahraničních věcí (viz bod 10.2).

Karel Schwarzenberg tedy hovoří pravdu, když říká, že íránské sankce se vyznačují stupňujícím se charakterem a vznikly díky podezření na bující jaderný program v Íránu.

Tzv. brněnský holding je skutečně jedním z hlavních bodů ANO 2011 v jejich brněnském programu. Má jít o “ nástroj profesionálního řízení městských firem ”.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, a to z několika důvodů. Sám Tomáš Macura si v následujícím výroku v zásadě protiřečí, když říká, že emise se mírně snižují.

K posouzení toho, zda se skutečně něco ohledně kvality ovzduší změnilo či ne, navíc nejsou k dispozici relevantní data. Český hydrometeorologický ústav zveřejňuje data se značným zpožděním a poslední dostupná jsou souhrnná data za rok 2012. Nejsou k dispozici údaje o stavu v roce 2013 a 2014, tedy za téměř polovinu zmiňovaného období. Není tedy jasné, na základě čeho Tomáš Macura hodnotí, že se "nezměnilo téměř nic".

Výrok je označen jako nepravdivý, protože Městská policie Praha by měla mít 2 520 zaměstnanců, ovšem v současné chvíli jí chybí 280 strážníků, takže má pouze 2240 zaměstnanců. Dalších sto strážníků bude muset odejít na konci příštího roku. Velký podstav je způsoben také tím, že městská policie nemohla vloni nabírat nové posily. Ale celkově lze říci, že během posledních let Městskou policii Praha opustilo značné množství strážníků. Tuto situaci se však ředitelství snaží řešit, a to především formou finančních benefitů.

Ačkoliv se v poslední době média věnovala především východní Ukrajině, na Krym se rozhodně nezapomnělo − jednaly o něm například hlavy členských států na zářijovém summitu NATO ve Walesu. Výrok Karla Schwarzenberga proto hodnotíme jako nepravdivý.

Krize na Ukrajině a vztah Severoatlantické aliance k Rusku byly jedněmi z priorit jednání na summitu NATO ve Walesu, který se konal ve dnech 4.-5. září 2014. Jedním z výstupů tohoto summitu je tzv. Deklaracez Walesu. Hlavy členských států v ní mj. odsuzují ilegální okupaci Krymu a požadují, aby se z něj Rusko stáhlo (viz bod 16). Dále jsou znepokojeni diskriminací krymských Tatarů a dalších etnik žijících na Krymském poloostrově (viz bod 17).

Ke Krymu se v nedávné době vyjádřil při jednání s krymskými Tatary také litevský ministr zahraničí Edgars Rinkēvičs. Zopakoval zde litevské stanovisko, že Litva ruskou anexi Krymu neuzná. Otázku Krymu připomněl také José Manuel Barroso ve svém telefonickém hovoru s ukrajinským premiérem Petrem Porošenkem z 11. srpna.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, neboť nelze dohledat informace o efektivitě a provozu samosběrných vozů na prach v Ostravě.

Nejstarší částí Ostravy je Moravská Ostrava. V zastupitelstvu tohoto městského obvodu je skutečně nejvíce členů hnutí Ostravak, které pořídilo tři samosběrné vozy na prach (prachožrouti). Bohužel se ale nepodařilo z veřejných informačních zdrojů zjistit, jak často a jaké množství prachu tyto vozy v Ostravě sbírají.

Tkaninové filtry, které instalovala ocelářská firma ArcelorMittal, by měly snížit emise prachu až o 270 tun ročně.

Poslanecká sněmovna odsouhlasila (.doc) v roce 2004 vládní návrh zákona o souhlasu s výpovědí Úmluvy o potlačování obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob z roku 1950.

Stránky Poslanecké sněmovny PČR uvádějí, že návrh zákona o prostituci vláda předložila Poslanecké sněmovně v červenci 2005. Návrh zákona byl ovšem stažen v prvním čtení v březnu 2006.

Web Ministerstva vnitra (tedy zástupce navrhovatele tehdejšího zákona) popisuje tehdejší situaci následovně:

"Vzhledem k tomu, že Česká republika je vázána Úmluvou o potlačování a zrušení obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob z roku 1951, se kterou je věcný záměr(zákona o prostituci - pozn. Demagog.cz) v rozporu, byl v usnesení rovněž uložen úkol zpracovat a vládě do 30. září 2004 předložit návrh na vypovězení této Úmluvy. Začátkem roku 2006 byl návrh zákona předložen Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR spolu s návrhem na vypovězení výše zmíněné úmluvy. Poslanecká sněmovna návrh na vypovězení úmluvy zamítla. Z tohoto důvodu se nezabývala ani samotným návrhem zákona."

ODS má transparentních účtů více – jeden "normální/dlouhodobý", jeden "pro budoucnost"a také jeden speciální na senátní volby.

Z centrálního transparentního účtu, o němž Vlasák mluví, od jeho založení neodešlo přímo na kampaň Vlasáka (na jeho účet) nic, na účet ODS Hradce Králové odešlo celkově 200 tisíc. U této částky ovšem nelze potvrdit, zda tyto prostředky jdou na kampaň Oldřicha Vlasáka a také zda-li pocházejí od drobných sponzorů.

ODS má na kampaň do Senátu zřízen svůj transparentní účet, nicméně z něj nelze dohledat konkrétní informace. Jde o souhrn několika transakcí, z nichž není zřejmé, na co přesně výdaje jdou (senátní účet eviduje v souvislosti s ODS Hradcem Králové odešlé platby ve výši 115 tisíc).

Problematické je (z hlediska kontextu o transparentnosti kampaně), že centrální účet uvádí 2 platby ve úhrnné výši 200 tisíc korun. Není však vůbec specifikováno, za co tyto prostředky měly být využity – např. inzerce, tisk, billboardy, reklamní předměty etc. Stejný problém je s transparentním účtem pro senátní kampaň ODS.

ODS tedy skutečně má transparentní účet k senátním volbám, nicméně se jedná spíše o pro forma aktivitu, jeho reálný význam je fakticky nulový.

Není pravdou, že by Úsvit jako jediný kritizoval absenci zastropování příspěvků na bydlení. V předvolební debatě na Českém rozhlasu se např. na nutnosti zastropování příspěvků na bydlení shodli kandidáti napříč politickým spektrem (hosty byli Martin Komárek z ANO 2011, Jan Bartošek z KDU-ČSL, Soňa Marková z KSČM, Helena Langšádlová z TOP 09, Jaroslav Foldyna z ČSSD, Yvona Legierská ze SPOZ a Drahomíra Miklošová z ODS).

Na únorové schůzi Poslanecké sněmovny byl skutečně projednáván návrh na změnu zákona č.111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, dle kterého by doplatek na bydlení bylo možné poskytnout jen „do takové výše, která odpovídá v místě a čase horní výši obvyklého bytového nájemného“.O tom, že tento doplatek bývá skutečně zneužíván, informovalo na svém webu i Ministerstvo práce a sociálních věcí. Tento návrh byl skutečně zamítnut. Ministr pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu Jiří Dienstbier při projednávání prohlásil: „Je to priorita a předpokládáme, že z resortu by to mělo jít do meziresortního připomínkového řízení nejpozději do dvou měsíců“.

Avšak tvrzení, že byli ministři přinuceni hnutím Úsvit, aby na mikrofon odpověděli, musíme hodnotit jako zavádějící. Jednalo se totiž o dotaz poslance ČSSD Jaroslava Foldyny, který řekl: „Chtěl bych tedy od paní ministryně slyšet, kdy předloží nová vláda, současná vláda, legislativní návrh svého řešení, kde budou zohledněny výtky, které tady zřejmě oprávněně byly vůči návrhu Úsvitu vzneseny. Pro mě je důležité slyšet, kdy se ty věci budou řešit, protože situace v mém volebním obvodu je už strašná“. Později se o slovo přihlásil Jiří Dienstbier, kterého předseda Poslanecké Sněmovny Jan Hamáček uvedl slovy: „Nyní má slovo pan ministr Dienstbier, který chtěl právě odpovědět formou faktické poznámky na dotaz pana poslance Foldyny. Prosím, pane ministře“. Na to Jiří Dienstbier odpověděl onou výše citovanou větou o dvou měsících.

Vládní návrh zákona o pomoci v hmotné nouzi byl projednáván v prvním čtení 17. července, což je od 12. února bezmála pět měsíců a nikoliv čtyři, jak říká Tomio Okamura. Navíc vláda Bohuslava Sobotky dostala důvěru až 18. února. Mohla tedy jen stěží před tímto datem předkládat jakékoliv návrhy zákonů.