Přehled ověřených výroků

Spalovna Chotíkov s plánovanou kapacitou 95 tisíc tun odpadu ročně je součástí Integrovaného systému nakládání s komunálními odpady, platného pro celý Plzeňský kraj. Provozovatelem a investorem je Plzeňská teplárenská, akciová společnost, jejímž jediným akcionářem je statutární město Plzeň.

Podle studie EIA, která posuzuje vliv stavby na životní prostředí, skutečně dojde k nárůstu o několik stovek aut denně (str. 51, tabulka 12). Nárůst bude o trochu menší, pokud se podaří vybudovat obchvat města (str. 52, tabulka 15).

Na základě výše uvedených informací hodnotíme výrok jako pravdivý.

Členy koalice byly pro volební období 2010–2014 strany ODS, KDU-ČSL a TOP 09. Projekt před spuštěním ztratil podporu právě poslední jmenované strany. Náměstek primátora, člen této strany, se k tomuto vyjádřil z pohledu ekonoma. Vysvětlil důvody, proč přes dlouhé přípravy změnili postoj k realizaci rekonstrukce.

Podle města Olomouc měla rekonstrukce započít v roce 2014. Vzhledem k dlouhodobosti procesu příprav lze říci, že TOP 09 se v květnu tohoto roku vyjádřila skutečně na poslední chvíli, když rekonstrukce měla být spuštěna na jaře 2014. To potvrzuje například i server olstavby.cz finančně podporovaný městem Olomouc.

Vše navíc potvrzuje výrok Aleše Jakubce z TOP 09, který server Demagog.cz rovněž ověřil.

Výrok hodnotíme jako pravdivý.

Co se týče bytových jednotek ve vlastnictví pražských městských částí, ty pracují s poměrně různorodým rozdělením vlastnické struktury dle jednotlivých městských částí. Různorodost lze ilustrovat například mapou z analýzy (.pdf, str. 13) Michala Němce.

Podle dostupných dat z roku 2008 hospodařila například městská část Praha 1 s 2 253 byty, městská část Praha 10 hospodařila (.pdf) k březnu 2014 s 4 613 byty. Další údaje může popřípadě poskytnout tabulka Českého statistického úřadu ze sčítání z r. 2011, jež uvádí počet obydlených bytů podle právního důvodu užívání. Byty ve vlastnictví městských částí jsou potom pronajímány. Lze vidět, že zde údaje skutečně pracují s řády stovek až desetitisíců u jednotlivých městských čtvrtí.

Podle Koncepce (.pdf, str. 101) bydlení ČR do roku 2020 patří mezi priority státu zvýšení dostupnosti bydlení pro skupiny ohrožené sociálním a prostorovým vyloučením. K tomu zmiňuje mezi nástroji např.: “ podpora výstavby nájemních bytů pro skupiny obyvatel ohrožené sociálním a prostorovým vyloučením ”. Již nyní v různých městských částech existuje možnost pronájmu bytů z tzv. sociální rezervy (viz příklad Praha 1, dále Praha 4).

Co se týče chystaných kroků vlády, ty jsou popsány v následujícím výroku.

Podle "ANALÝZY A ŘEŠENÍ PROBLEMATIKY UBYTOVEN NA ÚZEMÍ SMO V KRÁTKODOBÉM A DLOUHODOBÉM HORIZONTU" (.pdf, str. 29 a dále) bylo v září minulého roku (poslední dostupná data) obsazeno 5 417 míst z celkové kapacity ostravských ubytoven v počtu 8 212 míst. Vzhledem ke skutečnosti, že příspěvek na bydlení každoročně roste (.pdf, str. 18), je důvodné předpokládat, že roste i počet lidí pobírající tento příspěvek a zároveň žijící na ubytovnách.

Tato studie dále (str. 34) také uvádí, že počet osob s doplatkem na bydlení činil ve zmiňovaném období 1 996 osob. Z celkového počtu 5 417 ubytovaných jde přibližně o 37 % a je tedy zjevné, že většina obyvatel ostravských ubytoven tento příspěvek skutečně nepobírá.

Co se finančních dopadů týče, negativně je hodnotí například KSČM. Ta se prostřednictvím poslance Klána vyjádřila, že " finanční analýza zákona je provedena velice ledabyle.“ TOP 09 pak vadí proces výběru vysokých státních funkcionářů a ODS se příčí ustavení tzv. superúředníka. Dodáváme, že finanční aspekt je dlouhodobě překážkou přijetí služebního zákona a kritizuje jej i koaliční KDU-ČSL. Už v návrhu dnes bývalého premiéra Rusnoka představoval tento aspekt zásadní problém.

Z druhé strany skutečně i odboráři trvají na " vyčíslení finančních přínosů a nákladů, a to ještě před schválením normy ve Sněmovně". P ožadovali rovněž navýšení platového tarifu o 25%. Bohuslav Sobotka tedy v tomto případě mluví pravdu.

Svého kandidáta na eurokomisaře oficiálně nominovalo 11 z 28 členských států. Čtyři země - Německo, Rakousko, Rumunsko a Lucembursko (ang.) − již mají vybrané své kandidáty i konkrétní portfolia. Dalších sedm zemí − Slovensko (ang.), Estonsko, Lotyšsko, Chorvatsko, Malta, Finsko a Litva (ang.) − zveřejnilo oficiálně jména kandidátů, avšak bez preferovaného rezortu.

Ostatní země svého kandidáta buď nemají, nebo jej ještě nenominovaly oficiálně.

Stejnému tématu se nedávno věnoval think-tank Evropské hodnoty.

V České republice bylo v roce 2013 prosázeno 123 miliard Kč, což je méně než v předchozím roce a takový trend bude zřejmě i pokračovat. Podle studie hazardních her v ČR (.pdf, str. 13) byly v roce 2007 s náskokem na prvním místě v sumě prosázených finančních prostředků výherní hrací přístroje. Na druhé příčce byly technické hry. Následné pořadí bylo: kurzové sázky, kasina a loterie.

Vymezení hazardu na zmíněné typy se poměrně výrazně kryje s výčtem Jaroslava Kubery, který jmenoval herny (provozovny výherních hracích přístrojů), Sportku (představitele loterií) a sportovní (kurzové) sázení. Přesto hodnotíme výrok jako pravdivý. Kromě jmenovaných typů Jaroslavem Kuberou se totiž na hazardu výrazně podílí i kasina a loterie (mimo Sportky).

Na základě níže uvedených skutečností hodnotíme výrok jako pravdivý. Město Plzeň již třikrát využilo úvěru od Evropské investiční banky (EIB), a to v letech 2005, 2009 a 2014. Jednalo se o úvěry na financování budování městské infrastruktury, vodohospodářských staveb a z části také na dílčí projekty Plzně 2015 (například revitalizace Štruncových sadů či stavba stadionu a divadla). To, že byly finance z úvěrů od EIB směřované do zmíněných projektů, bylo specifikováno už v samotných smlouvách o úvěru s EIB (.doc, str. 1). Jednotlivá financování těchto projektů lze pak dohledat v jednotlivých usneseních plzeňských zastupitelů, kde lze najít například usnesení týkající se financování revitalizace Štruncových sadů (.pdf, str. 1).

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože kritika ÚSTR v dubnu 2013 při odvolání tehdejšího ředitele Hermana přicházela ze strany sociálních demokratů zejména od dvou vrcholových politiků, jmenovitěLubomíra Zaorálka a Jiřího Dientsbiera.

Dienstbier tehdy kritizoval ÚSTR například za to, že byl institucí závislou na ODS, která ji dle jeho slov"přes své lidi využívala k vedení politického boje".

"Máme tady něco, co se špatně založilo, nedobře to funguje a má to celou řadu vad." Takto zase v pozadí jednání o odvolání tehdejšího ředitele ÚSTR Daniela Hermana komentovalčinnost této instituce Lubomír Zaorálek.

Byl to také Zaorálek, který již v roce 2010 přišel s kritikou tehdy odstupujícího ředitele ÚSTR Pavla Žáčka. Konkrétně kritizoval, že Žáček zneužíval svého postavení v ÚSTR "k vytahování kompromitujících údajů o svém nástupci historikovi Jiřímu Pernesovi". Zaorálkovi se tehdy nelíbilo, že na nového ředitele média vytáhla informace (které získala díky jejich vypuštění z archívu ÚSTR) o jeho minulosti jako kandidáta na spolupracovníka s STB nebo Pernesovo navštěvování Večerní univerzity marxismu a leninismu.

Je však potřeba poznamenat, že situace vzniklé kolem ÚSTR v roce 2010 a 2013 jsou v mnoha věcech značně odlišné.

Spory vzniklé v minulém roce vyplynuly z přeměn v členství Rady ÚSTR, o něž se zasloužil Senát, ve kterém tehdy většinově vládla ČSSD. Kritika z řad nových členů rady (zejména Šustrové, Jelínka, Benešové a Uhla) spočívala v nespokojenosti se způsobem, jakým Herman instituci řídí. Kritika však byla mnohými považována za nepodloženou a byla označována jako výsledek zpolitizování činnosti ÚSTR ze strany ČSSD.

Situace kolem odvolání Pavla Žáčka v roce 2010 však nabývala komplexnějších rozměrů. Kritika činnosti ÚSTR tehdy přicházela z širší společnosti. Petici za odvolání Žáčka sepsanou aktivistou Stanislavem Pencem tehdy podepsal mimo jiné i exprezident Václav Havel, předseda Strany zelených Ondřej Liška, výtvarník David Černý, architekt Zdeněk Lukeš nebo historik Petr Blažek, jenž v ústavu dříve pracoval. Jádrem kritiky bylo "nakládání ústavu s historickými kauzami". Týkalo se to zejména kauzy bratří Mašínů, kteří měli plánovat atentát na komunistického prezidenta Klementa Gottwalda. Ctirad Mašín s Milanem Paumerem sice po letech připustili, že je něco podobného napadlo, sami však přiznávají, že to nemysleli vážně. Největší rozruch ale vyvolala kauza kolem údajného udavačství spisovatele Milana Kundery.

Ruský a ukrajinský národ považuje Putin za „sesterské“. „Ať už Ukrajina směřuje kamkoliv, jednou se potkáme. Proč? Protože jsme jeden národ,“vyjádřil se loni. Tím navázal i na starší poznámku adresovanou Georgi Bushovi, ve které podle agentury Kommersant řekl, že Ukrajina není ani stát. Co je Ukrajina? Část jejích území je východní Evropa, ale větší část je dárkem od nás.