Přehled ověřených výroků

Výrok je hodnocen jako pravdivý, protože dne 22. 7. 2005 premiér Jiří Paroubek a tehdejší předseda Svazu měst a obcí Oldřich Vlasák podepsali Dohodu o vzájemné spolupráci mezi Vládou České republiky a Svazem měst a obcí ČR s platností na dobu neurčitou.

Účelem této dohody je zavést pravidelné konzultace mezi Vládou ČR a Svazem ohledně vládních politik, jež se týkají měst a obcí. Dohoda vládu zavazuje k minimálně jednomu setkání se svazem ročně, a to za účelem projednání Plánu legislativních prací vlády a Plánu nelegislativních úkolů vlády. Díky tomuto obce a města získávají větší možnost zasahovat prostřednictvím svého svazu do legislativní činnosti české vlády.

Podle výroční zprávy (.pdf – s. 18) města za rok 2013 dosáhla zadluženost Olomouce ke konci roku 2013 výše 1,99 mld. Kč.

Celkové zadlužení se zvýšilo ve volebním období, o němž Jakubec mluví, zhruba o 660 milionů (viz tabulka níže), Jakubec jej pojmenovává tedy poměrně přesně.

Co se týká výdajů na aquapark, jde o cca 340 milionů (viz výpočty níže). Ročně město přispívalo v průměru zhruba 40 milionů na provoz a také v letech 2012–2014 odkupovalo akcie v ročním objemu průměrně 60 milionů. Lze tedy konstatovat, že Aleš Jakubec popisuje korektně jak výši zadlužení, tak i náklady na aquapark.

Koalice Olomouc 2010–2014Deficit rozpočtu v KčDeficit bez aquaparku2011 (.pdf – str. 14) 128 078 277,84 98 178 227,84 2012 (.pdf – str. 32) 210 736 941,50 94 536 941,50 2013 (.pdf – str. 32) 214 151 036,17 102 151 036,16 2014 (.xls – tab. Část A rek.) 108 959 000,00 24 659 000 Celkem661 925 255, 51 Kč319 525 205,50 Kč

Podle rozklikávacího rozpočtu (dohledatelné pod Běžné výdaje-Ostatní-Sportovní zařízení města) města Olomouc (a rozpočtu na rok 2011 – .xls, granty,příspěvky a dary) šlo na roční služebné (na aquapark) v letech 2011–2014 celkem 163,1 milionu Kč. Konkrétně šlo o 29,9 milionu v roce 2011, v roce 2012 pak 47,2 milionu a v letech 2013 a 2014 o 43 milionů.

Mimo ročních příspěvků na provoz aquaparku probíhal také odkup akcií aquaparku městem Olomouc. Dle rozklikávácích rozpočtů (dohledatelné pod jednotlivými roky – kapitálové výdaje-Nestavební investice-INV AQUAPARK, a. s.) za roky 2012–2014 šlo konkrétně o 69 milionů v letech 2012 a 2013 a 41,3 milionu v loňském roce. Celkem jde tedy o 179 milionů Kč.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, jelikož neexistují žádné veřejné záznamy o tom, že by některý z investorů odmítl v těchto okresech (Louny a Rakovník) investovat své finanční prostředky z důvodu špatné dostupnosti. Tyto okresy mají být navíc s Prahou spojeny rychlostními silnicemi R6 a R7, jež měly být podle serveru na konci roku 2013 dokončeny. Silnice nejsou dodnes hotové (16. září 2014). Chládek však v rozhovoru uvedl, že pro jejich dokončení udělá maximum.

Kapacity předškolní výuky v městské části Brna Nový Lískovec byly skutečně v roce 2011 navýšeny. Informuje o tom Lískáček (.pdf, str. 1), zpravodaj městské části Brno – Nový Lískovec ve svém prvním, lednovém čísle z roku 2012. Rovněž byla v letech 2012 a 2013 navýšena kapacita o 50 a 25 míst v ZŠ Svážná v Novém Lískovci, jak uvádí oficiální webové stránky města Brna.

Server zapisdoms.brno.cz uvádí, že v Novém Lískovci fungují tři mateřské školy, v současnosti bylo přihlášeno 165 dětí a přijato 91 dětí. Drápalová číselné údaje vysvětlila po našem dotazu tím, že se do mateřských škol v Novém Lískovci hlásily i děti mladší tří let, ale dvouleté děti nejsou pro prioritou z důvodů finančních či kvůli mateřským dovoleným.

Čísla ověřil Demagog.cz ještě ve statistice serveru zapisdoms.brno.cz, která vykazuje, že dvouletých dětí se letos hlásilo do mateřských škol v Novém Lískovci 48, ani jedno z dětí přijaté nebylo ze zřejmě výše uvedených důvodů. Tříletých dětí se z městské části Nový Lískovec hlásilo 59 z toho bylo 58 přijatých, dalších 10 dětí bylo přijato z jiných městských částí Brna. Čtyřleté, pětileté a šestileté děti z Nového Lískovce byly přijaty všechny. Kapacitní problémy tedy Nový Lískovec pro děti ze své městské části nemá a přijímá i děti z jiných městských částí.

V Íránském případě byly sankce skutečně uvalovány postupně, první byly uvaleny již v roce 2006, jak informovala ČTK prostřednictvím české televize. Jednotlivé vlny sankcí ze strany EU pak popisuje Ministerstvo financí na svých stránkách.

Výchozím dokumentem co se sankcí týče je společný postoj (.pdf) Rady (EU) z února 2007, navazující na rezoluci Rady bezpečnosti č. 1737 (2006). Základním podnětem byly tehdy jaderné aktivity Íránu. V první vlně šlo zejména o zákaz dodávání Íránu takového materiálu, který by mohl použít k výrobě jaderných zbraní. Dále také zákaz poskytování služeb a financí, které by takovou výrobu mohly podpořit, a rovněž pořízení takového materiálu z Íráku.

Tento postoj byl změněn dalším společným postojem (.pdf) roku 2008, který nabádá obecně k větší obezřetnosti při obchodních vztazích, finančních transakcích a letištních kontrolách v souvislosti s Íránem.

Prvním skutečně závazným aktem bylo rozhodnutí Rady (.pdf) z července 2010, kterým Rada zakazuje všem členským státům mimo jiné poskytnout Íránu veškerý hmotný i nehmotný materiál (např. know-how), který by mohl být využit v rámci jaderného programu. Dále jde samozřejmě také o zbraně, vojenské vybavení či technologii. Nově však hovoří i o postižení íránského ropného průmyslu (článek 4), omezení investic (článek 5) nebo obchodních a finančních záležitostí (články 7-9.). Došlo rovněž k zmrazení finančních a hospodářských zdrojů některých fyzických osob a organizací (seznam viz str. 12 a dále). Téhož roku následovalo rozsáhlé nařízení (.pdf) vymezující definice a rozšiřující sankce v oblasti finančnictví a obchodu.

Další rozhodnutí (.pdf) z roku 2011 zavazuje členské země odepřít vstup na svá území osobám odpovědným za porušování lidských práv v Íránu. Posílilo se rovněž zmrazení finančních prostředků.

Nařízení (.pdf) Rady EU z téhož roku pak opět rozšiřuje okruh zmrazených aktiv íránského původu (článek 2), posiluje informační a kooperační povinnost států a rozpracovává seznam osob, na něž některé z individuálních sankcí dopadají. V roce 2012 následovalo rozsáhlé nařízení č. 267/2012 (.pdf) zakazující dovoz íránské ropy do Evropy. Začátkem roku pak díky jednáním se zástupci Íránu EU z některých sankcí upustila, což se projevilo nařízením 2014/42 (pdf.).

Vedle EU uvaluje sankce na Írán také USA, což monitoruje například Ministerstvo zahraničních věcí (viz bod 10.2).

Karel Schwarzenberg tedy hovoří pravdu, když říká, že íránské sankce se vyznačují stupňujícím se charakterem a vznikly díky podezření na bující jaderný program v Íránu.

Zastupitelstvo města Plzně na svém zasedání dne 8. 11. 2012 schválilo na návrh Výboru ZMP pro zadávání veřejných zakázek (VZVZ) novelu zásad pro zadávání veřejných zakázek. Mimo jiné je v ní uvedeno, že (při postupu dle bodu 5.4 odst. 2 písm. b): " zašle zadavatel písemnou výzvu k podání nabídky všem uchazečům, kteří svojí registrací na profilu zadavatele dle bodu 5.8 odst. 3 projevili zájem o realizaci veřejné zakázky a nejsou vedeni v rejstříku osob se zákazem plnění veřejných zakázek; zaregistruje-li se na profilu zadavatele více než 8 uchazečů, kteří nejsou vedeni v rejstříku osob se zákazem plnění veřejných zakázek, vyzve zadavatel k podání nabídky alespoň 8 uchazečů. Pokud se na profilu zaregistrují méně než 3 dodavatelé a nejedná se o specializovanou veřejnou zakázku dle bodu 5.4 odst. 2 písm. a), vyzve zadavatel k podání nabídky alespoň 3 dodavatele". Tato část zásad se nezměnila ani po poslední aktualizaci z 30. 1. 2014.

Pro schválení návrhu v roce 2012 hlasovali jednohlasně všichni zastupitelé města Plzně, včetně všech šesti zastupitelů zvolených za TOP 09. Stejně jako pro schválení návrhu dne 24. 10. 2012 hlasovali jednohlasně všichni přítomní členové VZVZ.

Výrok Ondřeje Ženíška je tedy pravdivý ohledně oslovování minimálně osmi zadavatelů k podání nabídky u zakázek nad 500 tisíc. Zda byla tato změna schválena díky tlaku TOP 09, zvláště když pro přijetí tohoto opatření hlasovali všichni zastupitelé bez ohledu na politickou stranu, však z veřejně dostupných zdrojů zjistit nelze.

Podle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), § 2 odst. 1 písm. l) je tramvajová trať veřejně prospěšnou stavbou, neboť je to stavba pro veřejnou infrastrukturu určená k rozvoji obce. Ve výše zmíněném zákoně v § 170 odst. 1 písm. a) se uvádí, že k vyvlastnění lze přikročit v případě veřejně prospěšné stavby dopravní a technické infrastruktury. Nepovedlo se nám také najít žádnou stavbu, na jejímž vyvlastnění by se Martin Major podílel, a proto výrok hodnotíme jako pravdivý.

V Poslanecké sněmovně v současnosti zasedá 39 (19,5%) žen. Za KDU-ČSL nebyla ve volbách r. 2013 zvolena ani jedna žena, 2 ženy byly zvoleny za Úsvit přímé demokracie, 3 za ODS, 6 za ČSSD, 7 za TOP 09 a Starostové, 10 za ANO a 11 žen za KSČM. V absolutních číslech se tedy ČSSD umístila zhruba uprostřed. Nicméně pokud porovnáme procentuální podíl žen v jednotlivých klubech pak se ČSSD skutečně umístila na předposledním místě s 12 % žen v poslaneckém klubu a výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

KDU-ČSL

ČSSD

Úsvit

ODS

ANO

TOP+STAN

KSČM

poslanci

14

50

14

16

47

26

33

muži

14

44

12

13

37

19

22

ženy

0

6

2

3

10

7

11

podíl žen

0,0%

12,0%

14,3%

18,8%

21,3%

26,9%

33,3%

Studie Hazardní hraní v České republice a jeho dopady (.pdf) zařadila kvízomaty do nelegálního trhu s hazardními hrami (str. 12) a představila zároveň zároveň i mnohá doporučení pro řešení problémů souvisejících s hazardem (str. 8–10).

Členy širší pracovní skupiny studie přitom byli zástupci a zástupkyně Ministerstva financí i Matěj Hollan za občanské sdružení Brnění (str. 1–2). Ministerstvo se Sdružením tudíž opravdu spolupracovalo při řešení problému kvízomatů.

Zavedením tzv. kvízomatů mohou provozovatelé hracích přístrojů obcházet zákazy provozu hracích automatů (zprávu o tom podala např. ČT). Kvízomat nepracuje pouze na principu náhody, nýbrž hráči pokládá jednoduché otázky (např. “kolik je 1+1”). O snaze Ministerstva financí omezit provoz kvízomatů napsal Idnes.cz či Brněnský deník. Ministerstvo podle těchto zpráv na provozovatele automatů v Brně podalo několik žalob.

Tomio Okamura mluví o pozměňovacím návrhu poslance Urbana na snížení spotřební daně z pohonných hmot, který byl předložen v průběhu projednávání návrhu zákona o tzv. zelené naftě.

Smyslem Urbanova návrhu bylo snížit spotřební daň (viz. důvodová zpráva návrhu) – na naftu o 2,50 Kč za litr a na benzín o 1,50 Kč za litr – a tím i cenu pohonných hmot. Urban počítal s tím (odvolávajíc se na analýzu Národohospodářské fakulty VŠE), že díky snížené ceně budou motoristé a přepravci tankovat v České republice a výběr spotřební daně se zvýší. Okamura k tomu dodává, že zůstane lidem více peněz a utratí je za jiné komodity, což může pomoci české ekonomice.

Během projednávání ve sněmovně Babiš skutečně o zmíněném možném efektu nemluvil. Jeho vyjádření se odvolávalo na neslučitelnost s právem EU a absenci analýzy, která by dopředu následky přijetí Urbanova návrhu reálně popsala.

Je také pravdou, že někteří ekonomové o potřebě snížení spotřební daně veřejně hovoří. Například v listopadu 2012 se pro snížení vyjádřil Aleš Rod, v lednu 2013 Miroslav Ševčík, oba pro Český rozhlas. Netroufáme si však hodnotit, zda jde o ekonomy špičkové, jak Okamura uvádí. Jejich erudici nehodnotíme.

Oba ekonomové společně v listopadu 2010 vydali publikaci zabývající se touto problematikou s názvem "Spotřební daň z pohonných hmot v České republice – když více znamená méně" (.pdf).