Tady se mluvilo o tom, že ta Evropa je odosobněná. Klíčové pravomoci má Evropská rada, tam sedí jednotliví premiéři. Každý z těch premiérů má tvrdě obhájený demokratický mandát ve své vlastní zemi v rámci parlamentních voleb. Čili všichni tito premiéři mají demokratický mandát.
Výrok Bohuslava Sobotky hodnotíme jako pravdivý na základě povahy instituce Evropské rady. Evropská rada je vrcholným orgánem Evropské unie. Vymezením tohoto orgánu se zabývá článek 15 Smlouvy o Evropské unii (.pdf, v konsolidovaném znění podle Lisabonské smlouvy): "1. Evropská rada dává Unii nezbytné podněty pro její rozvoj a vymezuje její obecné politickésměry a priority. Nevykonává legislativní funkci.2. Evropskou radu tvoří hlavy států nebo předsedové vlád členských států společně s jejímpředsedou a předsedou Komise. Jejího jednání se účastní vysoký představitel Unie pro zahraničnívěci a bezpečnostní politiku." Byť tedy v Evropské radě nezasedají výhradně premiéři, je to orgán složený z vrcholných představitelů exekutivy, kteří jsou zvoleni ve volbách ve svých národních státech.
Podívejte se jenom na množství peněz, které sem připluly od vstupu. Odborníci, novináři, experti píší, že to je 330 miliard korun.
Podle údajů Ministerstva financí ČR od svého vstupu do EU 1. května 2004 do 31. prosince 2013 zaplatila Česká republika do rozpočtu EU 342,8 mld. Kč a získala 676,2 mld. Kč, čistá pozice tedy činí ke konci roku 2013 333,4 mld. Kč.
Navýšili jsme pobídky pro filmaře, navyšujeme o 900 milionů rozpočet vědy a výzkum. Pan Bělobrádek si vybojoval a já to podporuju.
Vzhledem k tomu, že jednání o státním rozpočtu stále probíhají a jeho návrh není dostupný online, nemůžeme ověřit všechna fakta uvedená v tomto výroku.
Co se týče pobídek pro filmaře, jejich navýšení z 500 na 800 milionů v letech 2015 a 2016 bylo předmětem schůzky ministra kultury a místopředsedkyně sněmovny Jermanové (zástupci vládní koalice). To popisuje ČTK, není však jasné, zda k navýšení skutečně došlo.
Co se týká rozpočtu na vědu, nejsou veřejně dostupná data, která by tvrzení ministra financí podporovala či naopak vyvracela.
Celý výrok je tedy neověřitelný. Nicméně po zveřejnění konkrétních obrysů návrhu zákona o státním rozpočtu na rok 2015 jej dopracujeme podle v návrhu uvedených čísel.
Ta důvěra je mimořádná, díky ní máme dnes mimořádně nízké úroky, třikrát nižší než Poláci...
Úroková míra České republiky za květen 2014 je 1,73 %. Dle serveru Eurostat jde o sedmou nejnižší, tj. nejlepší úrokovou míru z 26 členských států Evropské unie, pro které jsou data dostupná. Hůře jsou na tom například Švédsko, Velká Británie nebo zmiňované Polsko.
Ačkoliv má Polsko s 3,80 % vyšší úrokovou míru než Česká republika, stále jde o číslo pouze 2,2krát vyšší. Právě kvůli tomuto vylepšování české úrokové míry v porovnání s polskou je výrok hodnocen jako zavádějící.
Tento rozdíl je zároveň zatím nejvyšší mezi zeměmi za rok 2014.
(...) společná zahraniční politika (EU), která stejně neexistuje.
Vzhledem k existenci instituce společné zahraniční politiky a jejím občasným projevům, hodnotíme výrok jako zavádějící i přes přetrvávající dominanci role členských států v této oblasti.
Není pravda, že by neexistovala žádná společná zahraniční politika Evropské unie. Společná zahraniční a bezpečnostní politika je součástí primárního práva EU již od dob Maastrichtské smlouvy 1993. Jak píše portál Euroskop, "její zřízení ovšem neznamenalo ani počátek spolupráce členských zemí v těchto oblastech, ani převzetí pravomocí v otázkách bezpečnosti a vztazích členských států se třetími zeměmi evropskou úrovní." V rámci společné zahraniční a bezpečností politiky existují také instituce a nástroje, které může Evropská unie využít. Všechny relevantní informace jsou k nalezení na portálu Evropské unie. V současné době stojí v čele této politiky Vysoká představitelka EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku Catherine Ashtonová.
Existují také konkrétní příklady, kdy je uskutečněn akt společné zahraniční politiky. Jako aktuální příklad jmenujme společné sankce v souvislosti s anexí Krymu. Tyto sankce byly dokonce schváleny ve formě evropské legislativy, jako Nařízení Rady EU (.pdf).
Zahraniční politika sice jistě nepatří mezi oblasti, které by byly v rámci EU zcela integrované. Jednotlivé členské státy jsou stále hlavními aktéry. Nicméně tvrzení, že společná zahraniční politika neexistuje vůbec, je zavádějící.
Tady je velký problém, vy jste to řekl, to jedno velice důležité kritérium - kvalita. My při současném znění zákona o zadávání veřejných zakázek, nejsme vlastně schopni toto kritérium nějakým způsobem více a lépe do zakázek nadefinovat.
Nastavení hodnotících kritérií se věnuje paragraf 78 zákona o veřejných zakázkách (.pdf, str. 95).
Ten stanoví, že:
"(1) Základním hodnotícím kritériem pro zadání veřejné zakázky (dále jen "základní hodnotící kritérium") je a) ekonomická výhodnost nabídky, nebo b) nejnižší nabídková cena."
Dále ale odstavec 4 uvádí možnost dílčích hodnotících kritérií, která jednak mají vyjadřovat " vztah užitné hodnoty a ceny" a mohou jimi být zejména "nabídková cena, kvalita, technická úroveň nabízeného plnění, estetické a funkční vlastnosti, vlastnosti plnění z hlediska vlivu na životní prostředí, vliv na zaměstnanost osob se zdravotním postižením, provozní náklady, návratnost nákladů, záruční a pozáruční servis, zabezpečení dodávek, dodací lhůta nebo lhůta pro dokončení."
Je tedy pravdou, že primární kritérium musí být cenové, nicméně zákon umožňuje řadu dílčích kritérií včetně kritéria kvality, výrok proto hodnotíme jako zavádějící.
Zemědělci v České republice nedostávají žádné vyšší dotace na to, že pěstují řepku pro metylester řepkového oleje nebo obiloviny na bioetanol. Tam je ta sazba, jestli pěstujete na ten, na tom poli pšenici, ječmen na slad, kukuřici, řepku nebo cukrovou řepu, tak dostáváte dneska pořád stejnou tu základní platbu, takzvaný SAPS, to je prostě stejné bez ohledu, jakou plodinu tam pěstujete. A ta, to zvýhodnění v oblasti biopaliv, to zvýhodnění je až ve stavu, kdy se bavíme o spotřební dani, protože biopaliva, která přimícháváme do pohonných hmot, nejsou zatížena spotřební daní, která jsou zatížena pouze DPH.
V první části analýzy se budeme zabývat tím, zda výši dotace ovlivňuje druh pěstované zemědělské kultury.
Hlavním zdrojem přímých plateb, které formou dotací dostávají čeští zemědělci z prostředků EU prostřednictvím Státního zemědělského intervenčního fondu, je ministrem zmiňovaná SAPS, tedy tzv. jednotná platba na plochu.
Výše této dotace skutečně není závislá (.pdf, str. 10) na konkrétním druhu pěstované zemědělské kultury.
Pro letošní rok tato sazba ještě stanovena nebyla, v loňském roce však šlo o dotaci 6 068,88 Kč na hektar zemědělské půdy.
Co se týče druhé části tohoto výroku, potvrzujeme, že vysokoprocentní směsi a čistá biopaliva jsou osvobozeny od spotřební daně a s jejich alespoň minimálním zdaněním se počítá až v dlouhodobějším horizontu.
Uveďme ještě pro úplnost, že tzv. zelená nafta, u níž mají zemědělci nárok na vrácení části spotřební daně, měla o své zvýhodnění letos přijít, ale vláda se nakonec rozhodla toto opatření prodloužit.
Podle všech ukazatelů, které můžete najít i v jiných mezinárodních ročenkách, v tom srovnání evropské 28 si nevedeme vůbec špatně, například pokud jde o (...) míru chudoby.
Česká republika má podle metod měření rizika chudoby Eurostatu (.pdf) skutečně procentuálně nejnižší riziko chudoby (9,8 %) ze zemí EU. Nejvyšší míra rizika na hladině 22 % se vyskytuje ve Španělsku, Bulharsku a Rumunsku. Vyplývá to tak ze zprávy Eurostatu z roku 2012. Je nutné ovšem vzít úvahu relativitu chudoby v jednotlivých zemích, v nichž se hranice chudoby můžou výrazně lišit.
Hospodářské noviny vysvětlují relativní míru chudoby takto: „Relativní míra chudoby je způsob, jakým lze změřit míru ohrožení populace chudobou, vzhledem k ostatním zemím. Základním principem je stanovení hranice chudoby vůči příjmovému mediánu domácnosti. Dle metodiky Evropského statistického úřadu Eurostatu je jako kritérium chudoby stanoveno méně než 60 procent mediánu příjmu domácností."
Server finance.cz uvádí hodnoty hranice chudoby v různých zemích. Například v České republice je hranice chudoby 4 235 EUR za rok, zatímco například v Lucembursku činí hranice chudoby 19 400 EUR za rok.
Výrok s ohledem na relativitu metodiky výpočtu rizika chudoby hodnotíme jako pravdivý.
Zelení naopak iniciovali zprávu v Evropském parlamentu, která se velmi kriticky postavila k biopalivům 1. generace, my je nepodporujeme.
Evropský parlament skutečně v roce 2013 podpořil (hlasování zde) pokročilá biopaliva na úkor těch tzv. 1. generace, která mohou konkurovat potravinové výrobě. Zelení rovněž stáli za tímto návrhem (.pdf). Zpravodajem této zprávy byl poslanec Evropského parlamentu z frakce Zelených Claude Turmes.
Ten v této zprávě mimo jiné uvedl, že (str. 86): "Zpravodaj se domnívá, že jsou zde přesvědčivé důkazy pro to, aby byl opuštěn cíl povinných 10 % paliv z obnovitelných zdrojů. Pozornost věnovaná biopalivům by měla být kvalitativní než jen čistě kvantitativní.
V následujících odstavcích rozděluje možné zdroje biopaliv na "go" (tedy ty, které Zelení podporují) a "no-go" (ty, proti kterým protestují, paliva první generace). Mezi "go" patří především odpadky a zbytky, mezi "no-go" patří ty, které negativně ovlivňují světovou produkci potravin.
Tento postoj se pak promítá do konkrétních pozměňovacích návrhů, kupříkladu návrhu č. 2 (str. 6 dokumentu). Celá zpráva je tak velmi kritická k biopalivům první generace a navrhuje změny, jak omezit jejich užívání.
O kritickém postoji strany k biopalivům první generace svědčí i řada dalších prohlášení na stránkách evropských Zelených (např. zde nebo zde).
Tento výrok jsme změnili z původního hodnocení "něověřitelné" na základě podkladů dodaných Stranou zelených, za což jim děkujeme.
Já vám řeknu věc, která možná pro posluchače Radiožurnálu bude překvapivá, ale malá Albánie, chudá, okrajová země, která není členem Evropské unie, má v Bruselu a ve Štrasburku 12 zpravodajů.
Nepodařilo se nám dohledat přesný počet albánských zahraničních zpravodajů akreditovaných u evropských institucí, proto tento výrok označujeme za neověřitelný.
Na portálu Inside Europe je uvedeno, že počet albánských médií s akreditací je 12 (s odvoláním na zdroje z Evropské komise).
Nicméně tento počet nemusí odpovídat počtu zpravodajů reprezentující zemi v institucích EU. Například Česká republika má u evropských institucí akreditováno zástupce ze 7 médií, nicméně v současné době má zde stálé zpravodaje pouze Česká televize, Český rozhlas a Česká tisková kancelář.
