Přehled ověřených výroků

Zásluhy za vznik zákona č. 418/2011 Sb. (Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim) jsou přisuzovány tehdejšímu ministru vnitra Radku Johnovi, který ho prosadil do vládní strategie protikorupčních opatření (např. zde či zde). Tento zákon nabyl účinnosti ode dne 1. ledna 2012 a do poloviny února 2014 bylo zahájeno trestní řízení s celkem 70 firmami. Dosud byly vydány 3 rozsudky pravomocně uznávající vinu, přičemž další dvě společnosti byly odsouzeny pravomocnými trestními příkazy. Jedna firma byla naopak obžaloby pravomocně zproštěna.

Tlak na přesun plen do základní sazby se projevil až v době, kdy Sobotka nebyl ministrem.

K přeřazení plen do základní sazby DPH skutečně došlo až v roce 2012 za vlády předchozí koalice. Za působení předsedy Sobotky byly pleny zdaňovány sníženou 5% sazbou.

Bohuslav Sobotka byl ministrem financí v letech 2002 až 2006, tedy v období, kdy snížená sazba DPH (kam spadají i dětské pleny) byla ve výši 5 %. K nárůstu snížené sazby pak docházelo až od roku 2008. K přesunutí plen do základní sazby daně pak proběhlo až v roce 2012, jak informovala např. Česká televize nebo Lidovky.

K přesunu došlo kvůli dlouholeté kritice Evropské unie, která dokonce hrozila Česku sankcemi. Tlak EU ovšem přišel až v roce 2006 po volbách, kdy již byl Sobotka ministrem v demisi. Tlak tedy mířil primárně na nástupnické vlády. Sobotka tak reálně srovnatelnému tlaku ze strany EU čelit nemusel, a výrok je proto zavádějící.

Připomeňme ještě, že současná vládní koalice pak chce přesunout pleny zpět do snížené sazby, může ovšem znovu narazit na problém, jelikož seznam povolených věcí pro sníženou sazbu daně pleny neobsahuje.

ČSSD měla ve 4. bodě svého programu pro volby do Poslanecké sněmovny v roce 2013 postupné zvýšení minimální mzdy a to z 8 500 Kč na 12 000 Kč hrubého příjmu v roce 2018.

Programové prohlášení vlády v části 3.2. Ministerstvo práce a sociálních věcí informuje, že vláda připraví návrh na úpravu minimální mzdy. Jedná se o její zvýšení a to na zhruba 40 % průměrné mzdy.

Od 1.8.2013 je hrubá minimální mzda v České republice stanovena pro týdenní pracovní dobu 40 hodin na 8 500 Kč, což se rovná 50,60 Kč za hodinu. Dnes tvoří minimální mzda 33,83 % mzdy průměrné.

Na základě těchto informací hodnotíme výrok jako pravdivý.

Česká republika předsedala Radě EU v první polovině roku 2009. U moci byla tehdy vláda Mirka Topolánka, které se opozice snažila vyjádřit nedůvěru celkem pětkrát - vyšlo to právě napopáté a to 24. března 2009. Topolánkova vláda zůstala v demisi do 8. května, kdy prezident jmenoval novou vládu, úřednickou.

Protože pád vlády během předsednictví byl neobvyklý (ačkoliv Unie podobné případy pamatuje), reakce ze zahraničí na sebe nenechaly dlouho čekat. Zahraniční média jako Financial Times nebo BBC označila pád vlády za chybu a očekávala, že to obrazu Česka uškodí. Evropští politici se navíc obávali, že nastálá situace poškodí celou Evropskou unii.

Dle níže uvedených zdrojů je výrok hodnocen jako nepravdivý, neboť žádné referendum nebylo ignorováno a nebyly přijaty dokumenty, proti kterým by občané vyjádřili v referendu nesouhlas. Pokud se zaměříme na Irsko, tak tam proběhla dvě referenda o přijetí Lisabonské smlouvy (v Holandsku se referendum o Lisabonské smlouvě nekonalo). V prvním referendu (.pdf, str. 22) 12. června 2008 Irové podpis Lisabonské smlouvy odmítli. Poté, co byly Irsku přislíbeny záruky a ústupky členskými státy EU, však Irové Lisabonskou smlouvu v druhém referendu 3. října 2009 dobrovolně přijali 61,7 % hlasů.

Odmítavé referendum v Nizozemí zaměňuje Vojtěch FIlip pravděpodobně s ratifikačním procesem Ústavní smlouvy pro Evropu v roce 2005. V Nizozemsku se totiž referendum k Lisabonské smlouvě nekonalo, rozhodnutí bylo přijato pouze představiteli státu. Odmítavá referenda v Holandsku a Francii způsobila svrhnutí schvalovaného dokumentu pod stůl. Nedá se tedy říct, že by hlas občanů byl ignorován.

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě dokumentů souvisejících se strategií Evropa 2020, informací ze serveru EurActiv a vystoupení Luďka Niedermayera. Dokumenty, o nichž se hovoří v tomto výroku, jsou doporučení Evropské komise pro jednotlivé členské státy v rámci strategie Evropa 2020. Ty mají pomoci státům dosáhnout požadovaných výsledků v oblasti hospodářského růstu a zaměstnanosti, což povede k zotavení jejich ekonomik (např. doporučení z roku 2011). Dalším dokumentem, který s předchozím souvisí, je Národní program reforem ČR (opět příklad pro rok 2011). Doporučení se kontinuálně věnují například tématům veřejných financí, důchodům, trhu práce, veřejných služeb, vzdělávání či veřejné správy (srovnej např. doporučení 2011 (.pdf) a 2013). Co se týče účasti Luďka Niedermayera na různých diskusích ohledně strategie Evropa 2020 a působení České republiky, zmínit můžeme diskusi o strategii z dubna 2010, konferenci ze dne 6. května 2010 či debatu na téma "Evropský semestr: Doporučení pro ČR" z 26. června 2012. K problematice implementace a podoby vládních reforem se Luděk Niedermayer vyjadřoval kriticky například ve svých vystoupeních při prezentaci (video, např. od 25. minuty) nazvané "Globální ekonomika, Evropa, Česká republika" nebo v prezentaci (video) pro Unii vydavatelů ze dne 17. října 2012.

Přímé zahraniční investice z Evropské unie tvořily v letech 2004 - 2013 87,20% všech přímých zahraničních investic na území České republiky.

Celkem bylo v tomto období v rámci přímých zahraničních investic v České republice investováno 1 320 584,4 mil. CZK, z toho 1 151 598 mil. CZK pocházelo z Evropské unie.

Výše uvedené hodnoty pocházejí ze stránek České národní banky, která shromažďuje výše částek přímých zahraničních investic.

V kontextu daného výroku je zřejmé, že Schulz používá Německo jako ilustrativní případ pro členský stát EU. Tento princip je ale ve většině zemí EU stejný.

Zejména u velkých korporací často dochází k vyvádění zisků, ať už do tzv. daňových rájů, nebo do zemí, kde jsou pro danění lepší podmínky. Známý je případ řetězce Starbucks, který daň z většiny příjmů ze svých západoevropských poboček platil v Nizozemsku. Mezi další mediálně propírané "hříšníky" patřil Amazon či Google.

Například z českého Zákona o dani z příjmů vyplývá, že právnické osoby platí daň ve státě, ve kterém mají sídlo. Je však samozřejmě možné fyzicky či virtuálně přesunout sídlo firmy do zahraničí a na trhu nejen u nás dnes působí množství firem, které pomáhají toto offshorové sídlo zařídit. V takovém případě firma platí daň z příjmů dle sídla firmy, ačkoliv těžiště jejího podnikání leží například v České republice či Německu.

U velkých korporací, jako například výše zmíněný Starbucks, dochází k interním převodům zisků pomocí například různých licenčních poplatků či přefakturovávání nákladů, které mají odvést zisk do země s výhodným zdaněním. Tomu se snaží státy zamezit kontrolou tzv. transfer pricingu, tedy kontroly, zda vnitropodnikové marže a poplatky nejsou příliš vysoké.

Programy pro boj s různými formami daňových úniků, hlavně omezení tzv. daňových rájů, má i Evropská unie.

Odlišné pozice mezi jednotlivými jmenovanými aktéry české zahraniční politiky vůči EU "v minulých letech" (Pod tímto pojmem si můžeme představit např. minulé volební období, i když spory na tomto poli obecně přicházejí s nástupem Václava Klause do prezidentské funkce - viz např. Belko, M., Kořan, M. & Hrabálek, M. 2007. Česká zahraniční politika: aktéři, struktura, proces. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita. Mezinárodní politologický ústav.) můžeme ilustrovat např. na postoji k řešení tzv. Dluhové krize v eurozóně.

Jedním z nástrojů užitých k řešení vysokého veřejného zadlužení části zemí eurozóny bylo zřízení tzv. Evropského stabilizačního mechanismu (tzv. " Euroval 2 "). Podporu jeho zřízení deklarovali premiér Petr Nečas i ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg. Naopak proti se vyslovoval Václav Klaus, jenž dodatek k Lisabonské smlouvě, který umožnil jeho zřízení, neratifikoval. Učinil tak až prezident Miloš Zeman.

Dalším z nástrojů bylo podepsání tzv. Smlouvy o fiskální unii (.pdf) (známý "fiskální pak"), kde eskaloval spor mezi min. zahraniční Karlem Schwarzbergerem na jedné straně a premiérem Petrem Nečasem a prezidentem Václavem Klausem na straně druhé.

Tyto a mnohé další "nesoulady" daných aktérů dávají premiéru Sobotkovi za pravdu.

Z vyjádření Andreje Babiše vyplývá, že se jedná o náklady související se zvýšením slev na druhé, třetí a další dítě. Dle vyjádření zástupců KDU-ČSL by dopady, při započtení dopadů těchto prostředků na zvýšení spotřeby, měly přibližně být 900 milionů Kč pro rok 2015, 1,5 miliardy Kč pro rok 2016 a 2,5 miliardy Kč pro rok 2017.

V součtu výše uvedená částka dosahuje 4,9 miliardy Kč, což přibližně odpovídá částce uváděné Andrejem Babišem. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.