Přehled ověřených výroků

Pravděpodobná budoucí vládní koalice ČSSD, ANO disponuje společně 111 hlasy v Poslanecké Sněmovně. S hlasy KSČM je to až 144 hlasů z 200 což jednoznačně lze považovat za silnou koalici, neboť tento počet spolehlivě překračuje i ústavní většinu v dolní komoře.

Strana KSČM se skutečně připojila k hlasování formující se koalice například v důležitém hlasování o návrhu státního rozpočtu na rok 2014 (1. čtení), či návrhu na potvrzení předsedů výborů PS nebo hlasování o opatření Senátu o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění.

Z diskutujících (Falbr – PSE, Ransdorf – GUE/NGL, Roithová – PPE-DE, Zahradil – PPE-DE) hlasovali (.pdf, str. 75) pro přijetí Lisabonské smlouvy Falbr a Roithová, Ransdorf byl proti a Zahradil se zdržel.

Není tedy pravda, že by Zahradil "na rozdíl od ostatních" přítomných Lisabonskou smlouvu nepodpořil, neboť sice sám aktivně pro nehlasoval, nicméně oproti němu europoslanec Ransdorf byl proti přijetí Smlouvy.

Výrok předsedy KSČM je hodnocen jako pravdivý a to na základě dohledaných informací o chování strany v Poslanecké sněmovně. Jak Filip uvádí, KSČM vystupovala poměrně kriticky během jednání k hlasování o důvěře vládě, navrhovala své zákony a členové poslaneckého klubu jsou také aktivní v interpelacích.

Jednání Poslanecké sněmovny k žádosti vlády Bohuslava Sobotky o důvěru vládě proběhlo 18. února. Během tohoto jednání vystoupilo v diskuzi celkem 10 poslanců a poslankyň KSČM.

Předseda Filip ve svém vystoupení kritizoval mimo jiné programové prohlášení vlády v oblastech církevních restitucí, obecného referenda, zahraniční či zdravotnické politiky.

Dále například poslanec Miroslav Grebeníček kritizoval služební zákon, který nazval polotovarem, dále se vyjádřil o přidělování politických pozic jako o "tahanici o místa politických náměstků a rozdělování trafik". Rovněž vyjádřil pochybnosti o tom, na jak pevných základech nynější vláda stojí a na jak moc důvěryhodných lidech je vláda založena.

Poslanec Jiří Dolejš se taktéž vyjádřil k nové vládě. Vyjádřil obavy, že změna oproti předchozí Nečasově vládě bude pouze dílčí a podrobně zkritizoval především ekonomickou stránku programového prohlášení.

Rovněž Marta Semelová se vyjádřila k nové vládě, ale spíše k jejímu programu než k fungování uvnitř koalice či obecnému směřování řízení státu. Zároveň rezolutně odmítla podporu Sobotkovy vlády.

V závěrečném hlasování se poslanecký klub KSČM kompletně zdržel hlasování, což v logice žádosti o důvěru (kdy je potřeba většina přítomných poslanců) jde brát jako "rezervovaný" postoj a nepodporu pro kabinet.

Podíváme-li se na navržené návrhy zákonů od doby ustanovení Poslanecké sněmovny, tak komunisté předložili skutečně již několik svých poslaneckých návrhů. Za všechny jmenujeme návrh novely občanského zákoníku, návrh na zrušení lustračního zákona či návrh ústavního zákona o referendu.

Vláda Bohuslava Sobotky byla jmenována 29. ledna. Od tohoto data proběhly v Poslanecké sněmovně celkem dvoje interpelace.

6. února byl interpelován jak předseda vlády, tak i členové nového kabinetu. Poslanci KSČM interpelovali Bohuslava Sobotku jednou. Konkrétně šlo o poslance Zdeňka Ondráčka, který se dotazoval na platové ohodnocení v rámci bezpečnostních sborů. Jeho dotaz ovšem nebyl nijak směrem k vládě kritický, poslanec se spíše informoval na možný vývoj.

V rámci interpelací na členy vlády pak vznesl dotaz poslanec Vojtěch Adam, který se ptal ministra zdravotnictví Němečka na chybějící "ceníky" v rámci zdravotnických výkonů.

Další v řadě byla interpelace Marty Semelové směrem k ministru školství. Týkala se jednak Evropského polytechnického institutu v Kunovicích a také údajně problematickými publikacemi pro předškolní vzdělávání.

KSČM v těchto interpelacích zastupovala také poslankyně Kateřina Konečná, která se dotazovala ministra životního prostředí na problematiku odpadů.

Druhé interpelace se uskutečnily o týden později - 13. února. Zde vládu (konkrétně ministra zdravotnictví) interpelovala poslankyně KSČM Alena Nohavová a to konkrétně ve věci lázeňství. Dalším interpelujícím komunistickým poslancem na tomto jednání byl Vladimír Koníček, který se dotazoval ministra financí na konkrétní problém v rámci zákona o rozpočtových pravidlech.

Problematiku zdravotnictví řešil ve svém vystoupení také poslanec Josef Nekl, který se dotazoval na otázku okolo konkrétního léku. Pro změnu oblast dopravy zajímala poslankyni Květu Matušovskou. Ta interpelovala ministra Prachaře ve věci výběru mýtného na komunikacích v České republice.

Oblast energetiky a obnovitelných zdrojů zajímala Kateřinu Konečnou, která se dotazovala nových závazků EU v této otázce. Poslanec Vojtěch Adam interpeloval také na této schůzi, kdy se ministra kultury dotazoval na něj osobně. Další z interpelujících byla poslankyně Nohavová ve věci dostavby dálnice D3. Oblast dopravy zajímala i poslance Nekla, který se konkrétně dotazoval na dálnici D1 a konkrétně na obchvat Přerova.

Na základě informací dostupných na oficiálních internetových stránkách vlády hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Kromě Bohuslava Sobotky (ČSSD), který působil mezi lety 2002–2006 jako ministr financí ve Špidlově, Grossově a Paroubkově vládě, disponují ministerskou zkušeností ještě další dva členové současné vlády.

Martin Stropnický (ANO), nynější ministr obrany, byl v období od 2. ledna 1998 do 17. července téhož roku ministrem kultury ve vládě Josefa Tošovského. Jan Mládek (ČSSD), současný ministr průmyslu a obchodu, zastával post ministra zemědělství ve vládě Jiřího Paroubka od 16. listopadu 2005 do 16. srpna 2006.

Pavel Kočica (dle idnes) byl před svým nástupem na ŘSD (2. října 2013) předsedou představenstva v akciové společnosti Salla 91.

Žák nemá pravdu, když tvrdí, že se Kočica (jeho firma) neucházel o žádnou veřejnou zakázku. Lze dohledat např. zakázku malého rozsahu (odhad 850 tisíc) na opravu osvětlení schodišť v bytových domech MČ Brno-Kohoutovice, kdy jedním z 5 uchazečů je mimo jiné i Salla 91 a.s. Výrok je tedy hodnocen jako nepravdivý, neboť nelze tvrdit, že Kočica či jeho firma se nikdy neucházel o veřejnou zakázku.

Výrok předsedy TOP 09 je hodnocen na základě veřejně dostupných informací o kauze Juraje Chmiel jako pravdivý.

Bývalý velvyslanec ČR v Austrálii Chmiel byl obviněn z toho, že se v této funkci dopustil při zadávání veřejných zakázek zneužití pravomoci veřejného činitele a porušování povinnosti při správě cizího majetku. Konkrétně jeho kauzu popisuje např. Idnes.

Sám Juraj Chmiel se pro tisk nechal slyšet, že jeden ze svědků byl tím, kdo podal trestní oznámení. Toto potvrdil i Karel Schwarzenberg pro ČTK slovy: „Já ani ministerstvo zahraničí jsme trestní oznámení na pana Chmiela nepodali. Pokud je mi známo, trestní oznámení bylo podáno anonymně."

V souladu s trestním řádem pak policie na vyhodnotila podezření pro spáchání trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele jako důvodné, zahájila trestní stíhání a vzápětí Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1 podalo žalobu.

O činnosti inspekce ministerstva zahraničí pak informovaly například servery Idnes.cz či Deník.cz. Vyjádření tiskového mluvčího Ministerstva zahraničních věcí Karla Šrola zaznamenal server Deník.cz. Explicitně zde za MZV říká, že „... v celé kauze vystupujeme pouze v pozici poškozené strany," tedy se nepřipojili k žalobě.

Internetový zpravodaj Vz24.cz pak interpretuje zprávu České tiskové kanceláře o odstoupení MZV z pozice poškozeného, a to ke dni 12. 9. 2013, kdy usoudili, že žádná škoda způsobena nebyla a ani být nemohla.

Vzhledem k výše uvedenému hodnotíme výrok jako pravdivý.

Tvrzení Andreje Babiše pochází z online chatu iDnes.cz z 8. 10. 2013.

Výrok A. Babiše hodnotíme jako neověřitelný, protože minimální obsah přimíchávání biopaliv je v České republice stanoven na základě objemu paliva, kdežto v okolních státech na základě energetické hodnoty paliva.

V České republice je stanoveno zákonem 201/2012 Sb. (§ 19), že výrobci a dodavatelé paliv jsou povinni přimíchat biosložky ve výši 4,1 % objemových do motorových benzinů, resp. 6 % objemových do motorové nafty z celkového objemu paliva.

Kromě České republiky stanovují minimální obsah biopaliv (tab. č 1) z celkového objemu i Belgie, Dánsko, Irsko, Velká Británie, Litva a Rumunsko. Ostatní evropské státy, včetně sousedních států České republiky, tento obsah stanovují podle energetické hodnoty paliva.

Takové minimální hodnoty jsou bohužel objektivně neporovnatelné a výrok tedy nelze ověřit.

Tomio Okamura tato slova pronesl v rozhovoru pro iDNES.cz 21. ledna 2014.

Výrok Tomia Okamury hodnotíme jako neověřitelný, protože se nám nepodařilo dohledat závěrečnou zprávu plnění rozpočtu pro r. 1989.

Zákon o státním rozpočtu ze 13. prosince 1988 stanovuje celkové příjmy státního rozpočtu federace na rok 1989 částkou 223 640 800 000 Kčs. Celkové výdaje státního rozpočtu federace jsou stanoveny částkou 223 640 800 000 Kčs. Zákon o rozpočtu na rok 1989 tedy pracuje s vyrovnanými příjmy a výdaji.

Zákon o státním rozpočtu České republiky na rok 2013 počítal se schodkem ve výši 100 miliard Kč.

Dle Ministerstva financí ČR byl však realný schodek v r. 2013 nakonec 81,3 miliard Kč.

Zákon o státním rozpočtu z 19. prosince 2013 stanovuje celkové příjmy státního rozpočtu České republiky na rok 2014 částkou 1 099 307 508 965 Kč. Celkové výdaje státního rozpočtu se stanoví částkou 1 211 307 508 965 Kč. Rozpočet na r. 2014 tedy počítá se schodkem 112 miliard Kč.

Kandidát na ministra dopravy Antonín Prachař (ANO) napsal otevřený dopis adresovaný premiéru v demisi Jiřímu Rusnokovi a ministru dopravy Zdeňku Žákovi. Vadí mu, že současný ministr Zdeněk Žák provádí dva týdny před svým odchodem významné změny ve svém resortu.

V rozhovoru pro Parlamentnilisty.cz Zdeněk Žák uvedl: „(…) proto jsem svého nástupce třikrát vyzval, že ho seznámím s tou minovou cestou agend na Ministerstvu dopravy. Bohužel zatím moji nabídku nevyužil (…)“.

Nepodařilo se nám bohužel z veřejně dostupných informací zjistit, zda k nabídce došlo, ale zároveň nemůžeme vyloučit, že k tomu mohlo dojít neoficiální cestou. Proto tento výrok hodnotíme jako neověřitelný.

Výrok Miroslava Kalouska odpovídá platné zákonné úpravě.

Článek 42 Hlavy druhé Ústavy ČR říká:,, Návrh zákona o státním rozpočtu a návrh státního závěrečného účtu podává vláda. Tyto návrhy projednává na veřejné schůzi a usnáší se o nich jen Poslanecká sněmovna. " Přestože je nutné schválení Poslaneckou sněmovnou, primární odpovědnost za tvorbu finanční politiky státu tedy skutečně nese vláda ČR.

V §2 odstavce 2 zákona 6/1993 Sb (.pdf) o České národní bance je pak doslova napsáno, že Česká národní banka určuje měnovou politiku. Hlava šestá Ústavy ČR k tomu dodává: ,, Česká národní banka je ústřední bankou státu. Hlavním cílem její činnosti je péče o cenovou stabilitu. "

ČNB tedy skutečně odpovídá za měnovou politiku státu. ."