Přehled ověřených výroků

Evropská Komise zřídila v roce 2007 takzvanou Skupinu na vysoké úrovni pro oblast administrativní zátěže, která měla za cíl "snížení administrativní zátěže o 25 % do roku 2012". Jejího předsednictví se ujal bývalý bavorský premiér Edmund Stoiber.

V prosinci 2012 prodloužila Komise Skupině mandát do konce roku 2014 a definovala nové cíle.

Výrok hodnotíme na základě dat z Eurostatu jako nepravdivý.

Není pravda, že Česká republika patří mezi bohatší země s vyšším hrubým domácím produktem (HDP). Nejnovější statistika HDP na obyvatele Eurostatu z června 2013 řadí Českou republiku na 17. místo z 28 zemí EU, ČR dosahuje 79% evropského průměru.

K tzv. gold-platingu dochází při převodu evropských směrnic do národních legislativ. Jedná se o rozšíření obsahu právní normy o povinnosti, které přinášejí nové regulatorní zátěže. Server Euractiv přitom uvádí, že v České republice je podíl těchto navíc přidaných povinností 25–33 %.

Oficiální statistiky o gold-platingu však neexistují a nelze tak zjistit, zda se Česká republika dopouští gold-platingu nejvíce. Výrok Zuzany Roithové je proto hodnocen jako neověřitelný.

Asociační dohoda mezi EU a Ukrajinou měla skutečně být dohodnuta a podepsána bez přítomnosti ruských zástupců. Jedná se však o bilaterální dohodu mezi EU a Ukrajinou, nikoliv Ruskem, Ukrajinou a EU, jak podotýká vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Catherine Ashton, resp. její mluvčí. Trilaterální komise výše zmíněného složení byla jedním z návrhů Ukrajiny na řešení kompenzace možného propadu obchodu s Ruskem, protože prezident Vladimir Putin se nechal slyšet:

" Nestavíme se proti svrchovanému rozhodnutí Ukrajiny, a to bez ohledu na to, jaké bude. Kdyby nám ale řekli, že Ukrajina vstupuje do NATO, byli bychom skutečně proti. Pokud ale Ukrajina úplně otevře své dveře do Evropské unie, pak my nemůžeme naše dveře na Ukrajinu ponechat tak otevřené, jak jsou nyní."

Většinu energetického sektoru v Ruské federaci má v rukou vláda. Jedná se například o Gazprom, který je největším exportérem plynu na světě aj e akciovou společností, kde kontrolní balík 50,01 % akcií vlastní ruská vláda. Dalším příkladem je například Rosněfť, který je akciovou společností, kdy 69,50 % akcií vlastní státní společnost OJSC ROSNEFTEGAZ. Jedinou výjimkou je ropná společnost Lukoil, která je akciovou společností, jejíž akciový kapitál je v držení převážně minoritních akcionářů. Hlavou Lukoilu je Vagit Alekpetrov.

Z těchto informací vyplývá, že pouze Lukoil je nestátní společnost, zbývající dvě jsou z většiny vlastněny státem, z čehož vyplývá, že jsou jistě s prezidentem Putinem zadobře. Je zvláštní, že i přesto, že je Lukoil soukromou společností, nemá problém se svým fungováním, jak vyplývá z článku v časopise Global Politic, Lukoil sice není státní společnost, ale někdy tak mluví, jedná i vypadá.

Rozdělení kompetencí dle zákona (pdf., str. 36–38) o potravinách a tabákových výrobcích je takové, že orgány ochrany veřejného zdraví, které spadají pod Ministerstvo zdravotnictví, mají na starost kontrolu stravovacích služeb. Orgány veterinární správy (pod Ministerstvem zemědělství) mají na starost potraviny živočišného původu a konečně Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI), spadající rovněž pod Ministerstvo zemědělství, je zodpovědná za kontrolu ostatních potravin včetně výroby lihovin.

Novela zákona, která měla i v reakci na metanolovou aféru jasněji vymezit kompetence obou ministerstev, skončila pouze ve stádiu vládního návrhu a nikdy tedy nevyšla v platnost. I kdyby se tomu ale stalo, se zodpovědností za kontrolu lihovarů by se nic nezměnilo.

Novela by přinesla omezení kompetencí orgánů ochrany veřejného zdraví, pod jejichž kontrolu nyní spadají stravovací zařízení s omezením na neživočišný původ potravin. Státní veterinární správa by si udržela kontrolu potravin živočišného původu, novelou by je měla kontrolovat i ve stravovacích zařízeních. SZPI by zůstaly ostatní potraviny včetně zmiňovaných lihovarů.

Časopis Týden ještě k celé záležitosti uvádí: "Ministerstvo (zdravotnictví, pozn. Demagog.CZ) má pravomoci ke kontrole pouze v provozovnách veřejného stravování, nemůže nařídit kontrolu alkoholu v obchodech a ve stáncích na tržištích. Tam už o víkendu začala s kontrolami Státní zemědělská a potravinářská inspekce, která spadá pod ministerstvo zemědělství".

V rámci kompetencí nad kontrolou lihovarů se tedy žádná změna neudála – stále spadá pod Ministerstvo zemědělství. Výrok Zuzany Roithové tedy hodnotíme jako nepravdivý.

Jiří Paroubek použil toto tvrzení ve svém blogu na serveru Vaše Věc. Na zmíněné prohlášení Františka Tomáška se ale odkazoval již dříve, například ve svém projevu ve sněmovně a prohlášení je hojně citováno v diskusích, nezdá se však, že by se zakládalo na pravdě.

Arcibiskup František Tomášek měl tento výrok údajně pronést v srpnu 1991 poté, co byla díky výčtovým zákonům z roku 1990 a 1991 církvi vrácena část majetku. To však jednoznačně popírá Dominik Duka, který ve svém dopise papeži píše: „Kardinál Tomášek ve skutečnosti nikdy žádná jednání o církevních restitucích nevedl a ani se k této problematice veřejně nevyjadřoval.“

Nesedí ani časová souslednost, František Tomášek byl totiž 27. března 1991 zproštěn úřadu arcibiskupa, nemohl se tedy následně v srpnu téhož roku vyjadřovat k restitucím jménem katolické církve.

Tvrzení Jiřího Paroubka na základě výše uvedeného hodnotíme jako nepravdivé.

Na základě znění zákona o výkonu vazby a vyjádření Vězeňské služby ČR hodnotíme výrok jako zavádějící.

V zákoně (§ 17) o výkonu vazby se hovoří o používání televizních nebo radiopřijímačů takto:

"Vlastní přenosný radiopřijímač a televizor, pokud jsou napájeny z vlastního zdroje, pro který je v přijímači prostor a je jeho součástí, se obviněnému umožní používat po provedení kontroly technických parametrů ke zjištění, zda nebylo instalováno nežádoucí zařízení. Provedení kontroly zajistí na náklady obviněného správa věznice. Pokud jsou pro to ve věznici podmínky, může ředitel věznice povolit připojení radiopřijímačů a televizorů na elektrickou síť."

V zákoně tedy není explicitně uvedeno, že televizi nebo rádio si mohou vězni zapojit do elektrické sítě za peníze, ale je to ponecháno na rozhodnutí konkrétního ředitele.

Pravomoc ředitele potvrzuje i vyjádření Vězeňské služby:
„Ve věznicích se umožňuje používat vlastní radiopřijímač napájený z vlastního zdroje po provedení kontroly technických parametrů ke zjištění, zda nebylo instalováno nežádoucí zařízení. O ponechání jiných věcí rozhoduje ředitel věznice nebo jím pověřený zaměstnanec vězeňské služby.Jedná-li se o elektrospotřebiče s příkonem vyšším než 100 W, ředitel věznice uzavře s odsouzeným písemnou dohodu o úhradě paušální náhrady za spotřebu elektřiny."

Je tedy možné mít televizi za poplatek, avšak teoreticky i zadarmo. Záleží na rozhodnutí ředitele a na tom, zda má televize větší příkon než 100 W.

Dostupné informace potvrzují tvrzení M. Peciny . Národní centrum kybernetické bezpečnosti: "Dne 19. října 2011 přijala vláda České republiky usnesení č. 781 o ustavení Národního bezpečnostního úřadu gestorem problematiky kybernetické bezpečnosti a zároveň národní autoritou pro tuto oblast."

Podle serveru Svazu průmyslu a dopravy ČR zaměstnavatelské a průmyslové svazy střední a východní Evropy, konkrétně ČR, Slovenska, Rakouska, Maďarska, Slovinska a Chorvatska, vyjádřily v rámci společné pracovní platformy CEE-iniciativy svůj odmítavý postoj k jednostrannému závazku na snížení emisí CO2 o 40 % do roku 2030 v dopise (.pdf) adresovaném Güntheru Oettingerovi, evropskému komisaři pro energetiku, a dalším komisařům.

Česká republika (.pdf) s většinou cílů Rámce politiky pro klima a energetiku do roku 2030 (.pdf) nesouhlasí nebo k nim má výhrady či připomínky. ČR zásadně nesouhlasí se stanovováním nových závazků jdoucích za rok 2020 v oblasti obnovitelných zdrojů energie a energetické účinnosti a v současné době zastává rezervované stanovisko k dalšímu politickému rámci po roce 2020. ČR také vyzývá Evropskou komisi k další hlubší diskuzi a analýzám, preferuje nezávaznost cílů v oblasti energetiky pro členské státy. ČR také nepodporuje stanovení závazného cíle pro obnovitelné zdroje po roce 2020.