Přehled ověřených výroků

Tento výrok je fakticky podobný předchozímu výroku Jaromíra Drábka, nicméně s opačným hodnocením. Na základě údajů v obchodním rejstříku a vyjádření Vítkovice Machinery Group hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Společnost iDTAX, o které je řeč, vznikla 26. května 2009 se sídlem v Ostravě. Až do 27. července 2010 byl jejím jednatelem bývalý I. náměstek ministra Drábka, Vladimír Šiška. Sám bývalý ministr práce a sociálních věcí Drábek byl v této firmě společníkem do 2. listopadu 2009.

100% vlastníkem firmy iDTAX je k dnešnímu dni společnost Vítkovice a.s. , které, mimo jiné, patří 100% podíl společnosti Vítkovice IT Solutions. Že ale nejde o jeden, ale dva odlišné subjekty dokládá například tisková zpráva Vítkovice Machinery Group. Kromě toho by to bylo patrné i z údaju v obchodním rejstříku, kde by se pochopitelně musel změnit název firmy.

Během koaličního jednání o výši daní v listopadu 2011 se VV postavili proti vyšší daní z příjmu než byla jednotná 17,5 % (která měla platit od ledna 2013).

Šlo o spor s koaliční ODS, která chtěla jednotou sazbu zvyšovat až do výše 20%. "Dlouhodobě říkáme, že by bylo lepší mít jednu sazbu DPH ne ve výši 17,5 procenta, ale 19 nebo 20 procent. To by bylo pro rozpočet a stabilitu důchodového systému mnohem lepší,"uvedl tehdy předseda poslaneckého klubu ODS Zbyněk Stanjura.

Ministr financí Miroslav Kalousek se tehdy vyjádřil takto: "Vždy jsem si přál jednotnou 19procentní daň s nižší sazbou na noviny, knihy a léky. Co vím, stejný názor má i premiér Nečas. Věci veřejné si vyvzdorovaly jiný výsledek. Pokud by svůj postoj chtěly kdykoliv přehodnotit, samozřejmě se rád vrátím ke své původní myšlence."

Možnost zvýšení jednotné daně až na 20% byla pouze argumentem v koaliční diskuzi, který byl použit proti možnosti vyššího zdanění "bohatých". Nešlo tedy o jasně prosazovaný koncept. Nelze ovšem doložit roli Václava Klause v "nabourání" konceptu, ani případnou "spolupráci" s VV. Výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Výrok Tomia Okamury hodnotíme na základě informací z Poslanecké sněmovny a zpravodajských článků jako zavádějící. Vlasta Parkanová je opravdu v současné době poslankyní (od 29. května 2010) zvolenou za kandidátku TOP 09, kauza ohledně letounů CASA však stále není uzavřena a její role je stále předmětem vyšetřování. Nákup nových armádních dopravních letounů CASA byl podepsán dne 7. května 2009 za bývalé vlády Mirka Topolánka. Česká republika za tyto letouny zaplatila celkem 3,6 miliardy Kč. Na základě vypracovaného znaleckého posudku od firmy American Appraisal měla být zakázka předražena celkem o 658 milionů Kč. Do uvedeného údaje tři čtvrtě miliardy, který uvádí Tomio Okamura, tedy chybí ještě 92 milionů. Podle kritiků této analýzy není možné objektivně cenu této zakázky odhadnout, a to z důvodu neúplných informací (kvůli utajení) a neobvyklosti zakázky. Společnost Omnipol také vyzvala k zveřejnění úplného znění této analýzy. Vlasta Parkanová je, jako bývalá ministryně obrany, v souvislosti s nákupem letadel CASA obviněna z trestných činů " zneužití pravomoci veřejného činitele a porušení povinnosti při správě cizího majetku ". Obviněn byl také bývalý šéf resortní sekce vyzbrojování Jiří Staněk. Ačkoliv Poslanecká sněmovna Vlastu Parkanovou dne 11. července 2012 vydala k trestnímu stíhání, nelze na základě tohoto kroku definitivně určit míru přímého či nepřímého zavinění poslankyně Parkanové. Vlasta Parkanová čelí sice obvinění, ale doposud nebyl vydán pravomocný rozsudek a vyšetřování této kauzy není stále u konce. Část výroku s vyjádřením o přímé demokracii pod faktické výroky nespadá, jde o spekulaci senátora Okamury, a není proto součástí našeho hodnocení.

Na základě dohledaných informací o místopředsedech Senátu a Poslanecké sněmovny je výrok hodnocen s malou výhradou jako pravdivý.

Výrok je hodnocen v kontextu 2 minulých funkčních období Poslanecké sněmovny, tedy mezi roky 2002 - 2010, neboť v OVM byla řešena současná Sněmovna, tudíž je jasné, že Pospíšil mínil právě toto vymezení.

Jak je patrné z webu Senátu ČR, tato instituce má v tuto chvíli 1. místopředsedkyni (Gajdůšková) a 3 řadové místopředsedy (Horská, Sobotka, Škromach). Celkový počet místopředsedů tedy sedí.

Volební obdobíMístopředsedové Poslanecké sněmovny 2002-2006Filip, Kasal, Kupčová, Langer, Němcová. (Krátce Marvanová - viz text) 2006-2010Filip, Kasal, Němcová, Talmanová, Zaorálek

Co se týče Poslanecké sněmovny a jejích dvou minulých období, pak má Pospíšil s malou výhradou pravdu. V období 2002 - 2006 byli místopředsedy: Filip (KSČM), Kasal (KDU-ČSL), Kupčová (ČSSD), Langer, Němcová (oba ODS). Dodáváme, že předsedou sněmovny byl v této době Lubomír Zaorálek. Výhrada se týká faktu, že na začátku období Sněmovny byla 2 měsíce ve vedení ještě Hana Marvanová. Po zbytek fungování této Sněmovny byl počet místopředsedů již konstantní.

V následujícím volebním období bylo místopředsedů v Poslanecké sněmovně také 5. Byli jimi Němcová, Talmanová (obě ODS), Kasal (KDU-ČSL), Zaorálek (ČSSD), Filip (KSČM). Předsedou byl zástupce ČSSD Miloslav Vlček.

Na základě e-mailové odpovědi tiskového mluvčího skupiny Agrofert Holding na náš dotaz týkající se tohoto výroku měníme výrok z hodnocení Neověřitelné na Nepravda.

V pekařském sektoru pod skupinu Agrofert spadají celkem 4 společnosti. Jako dodavatel pečiva pro nadnárodní potravinové řetězce funguje společnost Penam, a. s. Ta má ke dni 28. března 2013 celkem 53 lokálních dodavatelů pečiva, nikoliv tedy 40 jak uvádí Andrej Babiš. Přesný seznam jednotlivých dodavatelů je obchodním tajemstvím.

Odpověď v přesném znění uvádíme zde:

" k Vašemu dotazu uvádím následující:

Z interních materiálů společnosti Penam je patrné, že k dnešnímu dni má tato společnost celkem 53 lokálních dodavatelů pečiva. Seznam mám k dispozici, avšak omluvte mě, nechci jej v elektronické podobě dávat z ruky, protože jde o obchodní tajemství. Pokud je to téma pro Vás ještě aktuální, můžeme se osobně setkat a mohu Vám vytištěný seznam ukázat. "

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť Ransdorf výrazně zveličuje jak výdaje Řecka na obranu, tak i velikost ozbrojených sil této země.

Podle mezinárodního institutu SIPRI, který monitoruje vojenské výdaje států, dalo Řecko v roce 2009 na obranu 7, 612 miliardy eur, což podle institutu činilo 3,2 % hrubého domácího produktu Řecka, jehož armáda čítala v roce 2011 podle serveru Global firepower 177 600 aktivních příslušníků a 280 tisíc v záloze, tedy celkem 457 600 vojáků, což rovněž neodpovídá slovům Miroslava Ransdorfa.

Jak vyplývá ze srovnání počtu obyvatel jednotlivých zemí světa, Řecko je s Českou republikou skutečně srovnatelné co se týče lidnatosti.

O záměru prosadit nezávislý úřad vykonávající dohled nad financováním politických stran se Karolína Peak opravdu několikrát pokoušela, vždy ale neúspěšně. Jak uvádí webové stránky Vlády České republiky, jako předsedkyně Vládního výboru pro koordinaci boje s korupcí zařadila Karolína Peake zprůhlednění financování politických stran a jejich kontrolu do Strategie vlády pro boj s korupcí, a to již v říjnu roku 2011. Na základě informací ze zpravodajského serveru idnes.cz, dne 4. října 2012 ale vícepremiérka Peake neuspěla se svým záměrem zřídit nový úřad, neboť se proti návrhu postavili poslanci napříč politickými stranami. Dne 25. října 2012 zpravodajský server E15.cz znovu uvedl informaci o snaze vytvořit kontrolní úřad, dle uvedených slov Karolíny Peake ale jen LIDEM, TOP 09 a VV souhlasily s touto kontrolou, naopak tři nejsilnější strany, ODS, ČSSD a KSČM, vznik nezávislého úřadu nepodpořily. O vzniku kontrolního úřadu se také diskutovalo 9. ledna 2013, kdy vláda projednávala nový zákon o hospodaření politických stran a hnutí. Dle informací ze serveru aktuálně.cz, odkazující se na ČTK, proti zřízení úřadu byly opět strany ODS, ČSSD a KSČM. Jak dále informační server uvádí, z důvodu dlouhotrvající neschopnosti politických stran se na vzniku kontrolního úřadu dohodnout, Karolína Peake navrhuje, aby se místo zřízení nového úřadu raději rozšířily povinnosti stran při zveřejňování údajů o jejich hospodaření.

O svých krocích v rámci snahy zřídit dohledový orgán Karolína Peake také blíže píše na svých oficiálních webových stránkách.

Na základě výše uvedených dohledaných informací tak hodnotíme výrok Karolíny Peake jako pravdivý.

Data Eurostatu ukazují, že ani v ročních průměrech, ani v hodnotách za čtvrtletí se nezaměstnanost v ČR nedostala za 15. místo v EU.

Výrok Petra Nečase ověřujeme s pomocí údajů Eurostatu, který shrnuje sezónně očištěné hodnoty nezaměstanosti za čtvrtletí, stejně jako celoroční průměry pro všechny země EU, které pro ČR odpovídají údajům ČSÚ (.pdf). Srovnatelnost mezi zeměmi zajišťuje jednotná forma sběru dat (více na webu Eurostat, angl.).

Užíváme přitom data za období, kdy ČR byla v EU (dle premiérova "v rámci Evropské unie") a ve vládě byli zástupci ČSSD, tedy od vstupu do EU v květnu 2004 do nástupu Topolánkovy vlády v srpnu 2006.

Pro přehlednost neuvádíme všechny údaje v tomto hodnocení, najdete je však v souhrnné tabulce zde (.xls). Níže uvádíme pořadí ČR mezi tehdejší evropskou pětadvacítkou. V případě shody hodnot ČR s jinou zemí je zobrazeno nejhorší možné pořadí Česka.

Rok / kvartál

pořadí ČR v EU

2004Q2 15 2004Q3 14 2004Q4 14 2004

14 2005Q1 13 2005Q2 14 2005Q3 15 2005Q4 15 2005 14 2006Q1 15 2006Q2 13 2006Q3 15 2006 14

ČR tedy v uvedeném období nebyla níže než na 15. místě. V případě jednoho údaje - prvního čtvrtletí roku 2006 - nás od 17. místa dělí cca 0,3 %, zpravidla jsou však rozdíly podstatnější.

Zároveň vidíme, že Česko se s nezaměstnaností mezi 7 a 8,5 % pohybuje spíše ve středu "pole", nežli mezi zeměmi s nejvyšší nezaměstnaností. Premiérův výrok je proto v obou částech nepravdivý.

Na konci roku 2010 prohrálo Ministerstvo financí (Česká republika) mezinárodní arbitráž s ČSOB a Miroslav Kalousek jako ministr financí byl nucen zaplatit pohledávku ČSOB ve výši 1,6 miliardy korun spolu s úroky. Výrok hodnotíme tedy jako nepravdivý.

Okolnosti arbitráže: Stát zažaloval ČSOB kvůli tomu, že podle něj bývalá banka IPB měla v době prodeje do rukou ČSOB podstatně větší hodnotu, než se dosud vědělo, a chtěl proto tuto sumu zpět. ČSOB zase požadovala po státu zaplatit 1,6 miliardy korun jako dluh firmy J.Ring Jaroslava Roušala vůči IPB, který ČSOB zdědila. Obě žaloby řešila jedna arbitráž.
zdroj: ČT24

Výrok Lubomíra Zaorálka hodnotíme jako zavádějící. Je sice pravda, že vyšla publikace, která obsahuje Zaorálkovo tvrzení, je ovšem problematické označit ji za "nepodloženou bombu".

Pavel Žáček v dokumentech (edice Vypovídat pravdu a nic nezamlčet) vyšetřovací komise Ústavu pro studium totalitních režimů pro objasnění událostí 17. listopadu uvedl konkrétně:" Pokud by v roce 1989 došlo v Československu k ozbrojeným střetům mezi komunisty a opozicí, byla sovětská armáda připravená zasáhnout. Na rozdíl od roku 1968 překvapivě na straně reformních sil."

Edice dokumentů není na internetu volně k dispozici. V rozhovoru pro ČT Pavel Žáček uvedl:" S poměrně dlouhým odstupem můžeme konstatovat, že informace zapadají do kontextu archivních materiálů, které už byly publikovány v Rusku. "

O nepodložený výrok, či "řádně nepodloženou bombu", tedy ze strany Pavla Žáčka nešlo. Jde totiž o historickou publikaci, která zmíněnou informaci obsahuje. Na webu Ústavu pro studium totalitních režimů, kde jsou o publikaci dohledatelné informace, je konkrétně uvedeno:

" Edice dokumentů Vypovídat pravdu a nic nezamlčet přináší úplný soubor svědeckých výslechů pořízených Parlamentní vyšetřovací komisí Federálního shromáždění ČSFR v období od listopadu 1990 do prosince 1991. Kniha obsahuje i výpovědi vybraných účastníků demonstrace na Národní třídě, představitelů opozičních iniciativ, tzv. šedé zóny, funkcionářů KSČ a jejích centrálních i regionálních mocenských orgánů a společenských organizací včetně médií. Publikaci doplňuje CD s dalšími dokumenty včetně tzv. autentizovaných sešitů vysokých funkcionářů Státní bezpečnosti, záznamu radioprovozu útvarů SNB zasahujících na Národní třídě nebo závěrečné zprávy parlamentní vyšetřovací komise."