Přehled ověřených výroků

Podle posledních dostupných údajů Eurostatu (.pdf) za třetí čtvtletí 2012 činí podíl částečných úvazků v České republice dokonce jen 5,8% na celkové zaměstnanosti, zatímco průměr EU je 19,8%. Česká republika tak má po Bulharsku a Slovensku třetí nejnižší podíl částečných úvazků v EU.

Výrok premiéra tedy hodnotíme jako nepravdivý, protože mírně nadhodnocuje jak čísla pro Česko, tak pro EU.

Pro zajímavost uvádíme další podrobnosti. Mírně lepší situace je u částečných úvazků pro ženy (strana 3), kdy 9,4% zaměstnaných žen pracuje na částečný úvazek. V celé EU však na částečný úvazek pracuje téměř jedna třetina žen a napříkad v Německu či Rakousku se tento podíl blíží k téměř polovině pracujících žen.

Podíly částečných úvazků u mužů jsou celkově podstatně nižší (strana 2), ale i tady Česká republika dosahuje sotva třetiny průměru EU.

Vláda Mirka Topolánka, jejímž ministrem byl i Martin Bursík, podala demisi 26. března 2009 poté, co jí 24. března 2009 vyslovila Poslanecká sněmovna nedůvěru.

Podle statistik Energetického regulačního úřadu z roku 2009 instalovaný výkon ve fotovoltaice skutečně vzrost z 67,3 MW v březnu na 464,4 MW na konci roku (viz sloupec SLE). Tyto statistiky tedy potvrzují uvedený výrok.

Novelu zákona o veřejném zdravotním pojištění (č. 48/1997 Sb.), pod kterou problematika zpoplatnění amalgámových zubních plomb spadá, předložil ministr zdravotnictví Heger poprvé v listopadu roku 2010.

Na jednání dne 6. dubna roku 2011 vláda svým usnesením tento návrh zákona schválila.

Návrh zpoplatnit amalgámové zubní plomby narazil na odpor tehdy koaliční strany VV, která požadovala, aby pojišťovny tento druh plomb hradily i nadále. (Referoval o tom např. server lidovky.cz.)

Na červnovém jednání koaličních špiček (ve formátu K9) zpoplatnění amalgámových plomb z konceptu zdravotnické reformy vypadlo. Karolína Peake (tehdy VV) pro server ihned.cz uvedla následující:

"Plomby z tohoto balíčku v tuto chvíli vypadávají. Jsme rádi, že jsme ubránili nejrozšířenější zubařský zákrok." Celý článek je k nalezení zde.

Výrok hodnotíme na základě výzkumu PISA jako pravdivý.

Výrok se soustřeďuje na čtenářskou gramotnost. Na měření výsledků vzdělávání u žáků se zaměřuje v současnosti největší program PISA probíhající v 68 zemích světa. Poslední sběr dat pro projekt PISA proběhl v roce 2012, předtím v roce 2009. Výsledky pro rok 2009 podle národní správy PISA (pdf. str.13) ukázaly, že v ČR téměř čtvrtina žáků (23,1 %) spadá do nejhorších kategorie hodnocení podle metodiky PISA. Průměr zemí OECD je 18,8 % žáků v nejhorších kategoriích. Bližší vysvětlení metodiky hodnocení lze nalézt v daném dokumentu. Od 1.10.2011 je realizací projektu PISA pověřena Česká školní inspekce. Výsledky posledního sběru z roku 20012 budou zveřejněny v průběhu roku 2013.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť podle údajů Českého statistického úřadu za 3. čtvrtletí roku 2012 tvoří 20% nezaměstnaných lidé ve věkové skupině od 15 do 24 let, u kterých nelze předpokládat, že za sebou budou mít již nějakou praxi.

Nynější sazby DPH (v angličtině) v České republice jsou 21 % , 15 % je sazba snížená. V Německu jsou tyto sazby ve výši 19 % a 7 % (ve snížené sazbě můžeme v obou zemích najít obdobné kategorie zboží a služeb).

Výrok ministra Hegera hodnotíme jako neověřitelný, neboť lze sice dohledat mediální vyjádření Hegera v duchu jím připravovaných změn, nicméně samotný návrh zákona není veřejně dostupný a není tedy možné zcela jistě uvést, že toto opatření přináší zmíněné změny.

V kontextu výroku je zřejmé, že Leoš Heger mluví o novele zákona o veřejném zdravotním pojištění, která je na stránkách Ministerstva zdravotnictví uvedena v sekci připravované legislativy. Nicméně samotný návrh, jak uvádí web, je nyní v meziresortním připomínkovém řízení a není zde veřejně dostupný, tudíž nelze zcela jasně říct, obsahuje-li ministrem zmíněné prvky.

Z veřejných zdrojů lze však vyčíst, že Heger má v plánu bonifikaci pojištěnců, kteří se o své zdraví starají. Viz. server Aktuálně.cz. Konkrétní opatření text popisuje následovně:... "A to zavedení takzvaného dvousložkového pojistného. Hegerův úřad v zákoně počítá s tím, že nově pacienti zaplatí část pojištění své pojišťovně sami."Navrhujeme mechanismus dvousložkového pojištění, které spočívá v tom, že by si pojišťovny mohly vybrat více zdravotního pojistného nebo by ho mohly naopak snížit. Mluvíme o desetinách procenta toho, co dneska platí zaměstnanec. Tím by jasně daly najevo, jestli mají hospodářské problémy, nebo jsou velmi dobré," řekl ministr Heger v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Jeho úřad chce však také v zákoně podle Plíška motivovat lidi k tomu, aby se o své zdraví starali.

V praxi by to mohlo například vypadat tak, že ti pacienti, kteří budou chodit pravidelně na preventivní prohlídky, dostanou odměnu. Heger před časem uvedl, že by třeba zaplatili nižší poplatek u lékaře." Novinky, které by měly tento efekt, popisuje také text na webu strany ministra Hegera (TOP09) z 20. prosince 2012.

Výrok hodnotíme na základě dohledaných informací o výši daní v EU jako pravdivý.

Podle statistik OECD pro všechny členské země má Česká republika ze zátěží 42,5% skutečně 9. nejvyšší daně v Evropě.

Ačkoliv ministerstvo zdravotnictví původně plánovalo rozšířit seznam nadstandardů až o 70 položek, dle informací uvedených na serveru ČTK z listopadu 2012, a odkazujíce se na Hospodářské noviny, dostalo ministerstvo od lékařů jen tři návrhy, které by mohly být zařazeny do seznamu. K této věci ministr zdravotnictví, dle uvedených serverů, konkrétně uvedl: "Řekli jsme si, že to odložíme, máme jen tři návrhy a kvůli těm se nevyplatí kohokoli provokovat. Od ledna nic zavádět nebudeme."

Rozdělení zdravotní péče na standart a nadstandart bylo kritizováno poslanci ČSSD a právě oni poslali návrh Ústavnímu soudu na jeho zrušení. ČSSD kritizuje nejen samotné pojetí „nadstandardů“, ale argumentuje i tím, že pro 90% občanů bude nadstandard nedostupný. K celé věci se vyjadřuje např. Jiří Běhounek v přímém přenosu České televize z července 2012. K dnešnímu datu, 26. března 2013, se Ústavní soud k dané problematice definitivně nevyjádřil.

Dle informací ze serveru Hospodářských novin však takovéto rozdělení zdravotní péče nepodporují ani lékaři, od kterých měli samotné návrhy na rozdělení péče přicházet. Jaroslava Kunová, šéfka Asociace nemocnice a ředitelka Fakultní nemocnice v Plzni v listopadu 2012 doslova poznamenala: "Na tom to vlastně celé ztroskotalo. V létě se při ministerstvu ustavila komise, která měla posuzovat, co lékaři navrhnou, jenže oni nic nenavrhovali, takže jsme se sešli jen jednou“. Z rozhovoru s prezidentem České lékařské komory Milanem Kubkem, pořízeném v listopadu 2011, také vyplývá, že i tato lékařská profesní organizace shledává zavedení nadstandardů problematické.

Vzhledem ke skutečnosti, že realizace reforem naráží na problém nejen, co se týče rozhodnutí Ústavního soudu, ale také kvůli přístupu lékařů, a že se původně měl seznam nadstandardů rozšiřovat každý rok - a očekávaný počet návrhů na rok 2013 se měl pohybovat okolo 70 položek – je výrok ministra do jisté míry diskutabilní.

Akceptujeme-li však 3 návrhy za „sadu“, lze považovat tvrzení ministra Hegera za pravdivé.

Výrok označujeme, jako neověřitelný, a to i přesto, že ve standardních demokraciích západního typu neexistuje instituce stojící mimo soudní moc, která by měla právo "přehodnocovat" (tedy měnit) soudní rozsudky. K charakteristikám jednotlivých systémů soudní moci v zemích EU viz např.

zde.

Takováto instituce by v českém případě byla v rozporu s článkem 90 Ústavy ČR, kde je uvedeno "Soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům.

Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy."

Z kontextu debaty je však zřejmé, že senátor Okamura má pravděpodobně na mysli spíše instituci sloužící ke kritické reflexi soudní moci a jednotlivých nespravedlivých rozsudků známou jako tzv.

court of the last resort– soud

posledního odvolání.

Původně to byla organizace založená na konci 40. let duchovním otcem

Perryho Masona, známým americkým právníkem a spisovatelem Erle Stanley

Gardnerem. Zabývala se případy nespravedlivých procesů v USA. V

roce 1968 k tomu i u nás vyšel překlad jeho stejnojmenné knihy. Po

jeho vzoru takové tribunály vznikají čas od času i v jiných státech

(nedávno např. v Indii). Jejich členy jsou kromě právníků (zejména

bývalých soudců

) i významné osobnosti, které se chtějí v této oblasti

angažovat, a cestou obvykle nezávislých novinářů upozorňovat na soudní

přehmaty apod.

V případě České republiky se této formě činnosti

blíží např. spolek Šalomoun.