...nedůvěra vládě se vyslovuje pouze tehdy, je-li pro ni 101 a více poslanců. Čili když nehlasujete, je to naprosto totéž, jako kdybyste Nečasovu vládu podpořili.
Podle Článku 72 Ústavy ČR je k vyjádření nedůvěry potřeba nadpoloviční většina všech poslanců, tzn. minimálně 101 poslanců. V případě hlasování o nedůvěře tedy není ve výsledku rozdíl mezi tím, pokud se některý z poslanců zdrží hlasování, hlasuje proti, nebo není hlasování přítomen. Důležitý je pouze počet poslanců hlasujících pro vyjádření nedůvěry.
Za Unii svobody a pak jsem, mě podruhé taky kandidoval ODA, obě strany bohužel už zesnuly. (otázka, za jaké strany kandidoval Schwarzenberg po roce 1989)
Karel Schwarzenberg neúspěšně kandidoval do Senátu v roce 2002 jako kandidát bez politické příslušnosti navržený US-DEU. V roce 2004 kandidoval znovu, už úspěšně, s politickou příslušností ODA, na společné kandidátce USDEUODA. Tyto kandidatury uvádí i životopis na stránkách Karla Schwarzenberga.
Činnost Unie Svobody (US-DEU) byla ukončena k 1. lednu 2011. ODA byla rozpuštěna k 31. 12. 2007.
O nedůvěře se za poslední rok, tuším, hlasovalo asi pětkrát z iniciativy opozice a ten postoj Poslanecké sněmovny je celkem stálý a neměnný.
Výrok hodnotíme jako nepravdivý, jelikož v období od března 2012 do ledna 2013 se hlasovalo o vyslovení nedůvěry vládě pouze třikrát z iniciativy opozice. Co se týče počtu hlasů, ty však skutečně zůstávají víceméně stejné a vyvážené.
20. března 2012 - vyslovení nedůvěry (pro: 85, proti: 113)
18. července 2012 - vyslovení nedůvěry (pro: 89, proti: 89)
17. ledna 2013 - vyslovení nedůvěry (pro: 86, proti: 93)
(Já bych v žádném případě nepodepsala to, co se nyní chce po prezidentu Klausovi a sice abychom v případě, že přijmeme EURO, platili cizí dluhy, tj. onen pověstný záchranný mechanismus, pro který hlasovali v Parlamentu všichni kromě komunistů včetně lidovců, prostě všichni v Poslanecké sněmovně, v Senátu...) V případě vstupu do Eurozóny by to pro nás znamenalo, že bychom zaplatili 350 mld. Kč.
Výrok Jany Bobošíkové hodnotíme jako zavádějící, a to na základě vysvětlení Petra Nečase dne 9. května 2012 při jednání Poslanecké sněmovny.
Výpočet částky, kterou by Česká republika byla zavázána zaplatit do záchranného fondu v rámci Evropského stabilizačního mechanismu vysvětlil premiér takto:
"V případě, že by Česká republika byla členskou zemí eurozóny již dnes, znamenalo by to, že by i v letošním roce musela složit do tohoto mechanismu svůj podíl ve výši tzv. dvou tranší, což je 12,8 miliardy korun, příští rok 2013 opět dvě tranše, to znamená dalších 12,8 miliardy korun a v roce 2014 třetí tranši ve výši 6,4 miliardy korun. Znamená to tedy, že během tří let by to byly zhruba 32 miliardy korun složené hotově s tím, že po dvanácti letech v eurozóně by musela Česká republika doložit dalších zhruba 8 miliard korun na celkový objem 40 miliard. Ve výši záruk, resp. půjček na vyžádanou, by to znamenalo ručit prakticky okamžitě 250 miliard a po dvanácti letech v eurozóně dohromady 310 miliard." V téže debatě se o finanční výši, kterou by ČR v případě vstupu do Eurozóny platila, vyjádřil také ministr financí Kalousek: "Kdybychom dnes byli členy eurozóny a byl by na nás rozpočítán podíl firewallu podle našeho HDP, tak závazek by byl zhruba na 40 mld. cash a zhruba na 310 mld. garancí budoucích plateb." Je tedy pravdou, že celková možná částka, kterou by ČR při vstupu do Eurozóny mohla platit, by mohla dosáhnout až 350 miliard, nicméně tato povinnost nevyplývá automaticky, neboť velkou většinu této částky tvoří garance, tedy ne automatická platba.
Velvyslance navrhuje vládě ministerstvo zahraničí, vláda je navrhuje prezidentovi.
Výrok Miloše Zeman hodnotíme na základě dohledaných informací z webu Pražského hradu jako pravdivý.
Otázku jmenování velvyslanců vyčerpávajícím způsobem popisuje web www.hrad.cz. "Jmenování a přijetí velvyslanců České republiky v zahraničíVedoucího zastupitelského úřadu České republiky v hodnosti mimořádného a zplnomocněného velvyslance u hlavy přijímajícího státu jmenuje prezident České republiky v souladu s čl. 63 Ústavy České republiky. Osobu velvyslance doporučuje prezidentu republiky vláda ČR na základě návrhu Ministerstva zahraničních věcí ČR. Příslušné usnesení vlády schvaluje prezident republiky svým podpisem a postupuje je předsedovi vlády ke kontrasignaci. Poté žádá Ministerstvo zahraničních věcí ČR, prostřednictvím zastupitelského úřadu ČR v příslušné zemi, úřady v přijímajícím státu o tzv. agrément, tj. o souhlas s osobou velvyslance. V případě souhlasu přijímajícího státu je budoucímu velvyslanci agrément udělen. Před odjezdem do země působení obvykle vykoná designovaný velvyslanec zdvořilostní přijetí u prezidenta České republiky. Velvyslanec se oficiálně ujímá svého úřadu v okamžiku předání pověřovacích listin, tj. předáním formálního dopisu prezidenta České republiky hlavě přijímajícího státu, kterým pověřuje velvyslance výkonem jeho poslání v zemi působení. Pověřovací listiny se předávají hlavě přijímajícího státu při slavnostní audienci. Seznam velvyslanců České republiky eviduje Ministerstvo zahraničních věcí České republiky."
Lidovci například byli součástí národní fronty 40 let.
Tzv. Národní fronta Čechů a Slováků byla seskupením politických stran a společenských organizací v Československu v letech 1945-90. Lidová strana se účastnila Národní fronty už od jejích počátků, kdy se podílela na tzv. Košické vládě Zdeňka Fierlingera (3 lidovečtí ministři Šrámek, Hála a Procházka), která vznikla z exilového jednání mezi E. Benešem a K. Gottwaldem v dubnu 1945 (tato exilová vláda bývá označována jako vláda Národní fronty).
ČSL pak zůstává součástí Národní fronty po celou dobu jejího fungování, tedy 45 let. Pokud ovšem nebudeme brát v potaz období tzv. třetí republiky a zvažovat až období po komunistickém převratu roku 1948, výrok Jany Bobošíkové přibližně odpovídá realitě, označujeme jej proto jako pravdivý.
Pan docent Koudelka, pokud já si pamatuju dobře, byl náměstkem nejvyšší státní zástupkyně pro netrestní oblast. Opakuji, netrestní oblast a legislativu.
Výrok hodnotíme jako nepravdivý. Zdenek Koudelka byl v letech 2006 až 2010 jedním ze dvou náměstku nejvyššího státního zastupitelství.
Podle aktualne.cz však: " Nejvyšší státní zástupkyně navrhla ministru spravedlnosti jmenování dvou nových náměstků - pro oblast legislativní působnosti a pro oblast netrestní. Exposlanec Koudelka bude působit jako státní zástupce a zároveň náměstek v oblasti legislativy. Pro oblast netrestní působnosti navrhla Vesecká advokátku Olgu Šebková, kterého doposud působila Zejména v obchodní a konkursní problematice".
Jedná se celkem o 8 jmen (myšlen je počet soudců Ústavního soudu, kterým končí letos jejich mandát - pozn. Demagog.cz).
V roce 2013 Ústavní soud opustí osm členů – Jiří Mucha, Miloslav Výborný, předseda Pavel Rychetský, místopředseda Pavel Holländer, Vojen Güttler, Dagmar Lastovecká, Jan Musil a Jiří Nykodým.
Bol som začínajúci politik na slovenskej politickej scéne, ktorí aktívne hlasovali či už za slovenskú ústavu alebo Deklaráciu zvrchovanosti slovenského národa.
Robert Fico bol v roku 1992, kedy sa schvaľovala Deklarácia zvrchovanosti slovenského národa a Ústava SR, poslancom Slovenskej národnej rady (SNR) za stranu SDĽ. SDĽ hlasovala za obidva dokumenty, Robert Fico bol prítomný na rokovaniach. Demagog.sk nemá prístup k oficiálny výstupom hlasovaní, či k nahrávke z hlasovania. Na základe dostupných informácií však R. Fico hlasoval za oba dokumenty.
Deklarácia zvrchovanosti sa schvaľovala na 3. schôdzi (. pdf) SNR 17. júla 1992 a o Ústave sa hlasovalo 1. septembra 1992 na 5. schôdzi (. pdf). Podľa prezenčných listín bol Robert Fico na oboch schôdzach prítomný.
Portál Aktuality.sk uvádza, že R. Fico ako poslanec, prvýkrát zvolený do SNR za SDĽ hlasoval za deklaráciu. P. Paška daroval R. Ficovi pri príležitosti 20. výročia samostatnosti videonahrávku z hlasovania, na ktorej hlasoval za deklaráciu. Demagog.sk nemá prístup k tejto nahrávke.
Denník SME k pripravovaným oslavám 20. výročia samostatnosti uvádza, že R. Fico a I. Gašparavič sú v súčasnosti jediní politici aktívny vo vysokej politike, ktorí hlasovali za zvrchovanosť SR a ústavu SR. Túto informáciu potvrdzujú aj rozhovore s premiérom R. Ficom v Hospodárske noviny.
Podľa denníka Pravda sa " ústava 1. septembra 1992 neprijímala pomocou hlasovacieho zariadenia, ale slovne: Hlasujem za Ústavu SR. Takto sa vyjadrilo zo 134 poslancov 114, proti bolo 16 a zdržali sa 4 poslanci. " Poslanci strán KDH hlasovali proti, a poslanci za MKDH a Spolužitie (predchodca SMK) pred hlasovaním opustili rokovaciu sálu. Za ústavu hlasovali poslanci strán HZDS, SNS a SDĽ. Deklarácia zvrchovanosti sa tiež podľa zápisnice príslušnej schôdze prijímala slovným hlasovaním. Podľa denníka SME hlasovalo za 25 z 29 poslancov za SDĽ.
Údaje, které máme, ukazují, že například na dani z přidané hodnoty se ve skutečnosti vybralo v loňském roce více než v roce předloňském.
Na DPH se v roce 2012 vybralo o 2,8 miliardy víc, než v roce 2011, a to celkově 278 miliard korun. Výrok hodnotíme tedy jako pravdivý.
