Přehled ověřených výroků

Na webu KDU-ČSL jsou zveřejněny výroční zprávy od roku 2009, zprávy všech parlamentních stran za rok 2008 dal na internet server PirateLeaks. Výrok hodnotíme jako zavádějící, protože tři roky se nedají považovat za "mnoho, mnoho let".

Pro úplnost doplňujeme, že podle § 18 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů, jsou politické strany a politická hnutí povinny předložit každoročně do 1. dubna Poslanecké sněmovně k informaci výroční finanční zprávu. Výroční finanční zprávy politických stran a hnutí jsou veřejným dokumentem, ze zákona jsou však povinně k dispozici pouze v Parlamentní knihovně a není tedy v současné době povinností stran publikovat je na internetu.

Výrok Zuzany Roithové potvrzuje samotná Karolína Peake a také exministr dopravy Pavel Dobeš z její strany.

V reportáži České televize je otázka církevních restitucí spojena mimo jiné s vytvořením poslaneckého klubu pro stranu LIDEM, kdy právě Dobeš potvrzuje, že by to mělo být "prostřednictvím jednacího řádu". To znamená, že právě v jednacím řádu Poslanecké sněmovny by muselo dojít k takové úpravě, aby vytvořit poslanecký klub mohlo méně poslanců, než kolik je v současnosti. O celé události informovala také ČTK (prostřednictvím E15.cz).

Tyto, jak uvádí Zuzana Roithová, opakované omluvy ČSL se nám nepodařilo dohledat, tudíž je výrok hodnocen jako neověřitelný.

Informace o historickém vývoji jaderné elektrárny Zwentendorf, včetně referenda, o kterém se zmiňuje Karel Schwarzenberg, lze nalézt na oficiálních stránkách (a.j.) elektrárny. Dle těchto informací se referendum uskutečnilo 5. listopadu 1978. 50,47% voličů tehdy volilo proti spuštění jaderné elektrárny. Článek také pojednává o tom, že referendum tehdy povolil kancléř Bruno Kreisky, který se, dle tohoto zdroje, spoléhal na podporu průmyslu a odborů a nepředpokládal, že by se rakouští občané mohli vyslovit proti jaderné elektrárně. V prosinci roku 1978 v návaznosti na výsledek tohoto referenda uzákonila Rakouská národní sněmovna zákaz používání jaderné energie v Rakousku (tzv. Atomsperrgesetz).

Výrok je pradivý, jelikož do obchodu s Německem jde téměř třetina exportu.

S Německém (pdf. str.59) má česká ekonomika nejužší vazby a podle analýzy české agentury zahraničního obchodu je Německo spolu se Slovenskem hlavním obchodním partnerem, přičemž obchod s prvně jmenovanou zemí představuje téměř třicet procent veškerého obratu zahraničního obchodu.

Táňa Fischerová se dle informací z volebního webu ČSÚ při kandidatuře do Senátu za Stranu zelených na Praze 2 skutečně dostala do druhého kola, když v prvním kole získala 18,97% hlasů a skončila tak druhá za Danielou Filipiovou (59,55% hlasů). Ve druhém kole získala Táňa Fischerová 40,97% hlasů a do Senátu tedy zvolena nebyla. Celkem se o tento mandát ucházelo 12 kandidátu. Výrok tedy s malou výhradou hodnotíme jako pravdivý.

Přemysl Sobotka byl předsedou horní komory v letech 2004-2010. Zápisy ze zahraničních cest senátorů jsou dohledatelné např. skrze jednotlivé výbory. Pro informaci dodáváme přehled zápisů ze zahraničních cest za roky 2004-2006 ze 3 výborů: Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu; Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice; Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Ovšem při náhodném výběru některých zápisů nelze korektně konstatovat, zda byly všechny cesty doprovázeny zahraniční misí, neboť některé zprávy se o tomto fenoménu nezmiňují. Výrok tedy kvůli absenci těchto informací hodnotíme jako neověřitelný.

Jak vyplývá z životopisu ministra průmyslu Martina Kuby, skutečně vystudoval 1. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy, specializaci anesteziologie.

Výrok hodnotíme na základě dohledaných informací jako pravdivý. Pakt stability a růstu, dokument přijatý roku 1997, má zajistit dodržování zodpovědné rozpočtové politiky po vstupu státu do eurozóny. Podle tohoto dokumentu mají země i po vstupu do eurozóny dodržovat kritéria nízkého rozpočtového deficitu pod 3 % HDP a vládního dluhu pod 60 % HDP (tato kritéria jsou také součástí tzv. maastrichtských kritérií). Sankcí je pak myšlena (str.114, ENG) kauce ve prospěch Evropské komise, a to až ve výši 0,5 % HDP. Pokud není nadměrný deficit do dvou let odstraněn, kauce nevratně propadá.

U Německa a Francie byly zahájeny předběžné procedury (tzn. porušení Paktu) v roce 2002 a hrozily také případné sankce. V listopadu 2003 však již bylo zřejmé, že doporučení, která vydala v této souvislosti Rada ministrů financí, nejsou brána v potaz a sankce tedy měly být na oba státy uvaleny. (.pdf, str. 59-60, ENG) Na nátlak francouzské a německé vlády ovšem došlo k “ odkladu uplatnění Paktu ”, v důsledku čehož se obě země sankcím vyhnuly. (.pdf, str. 59, ENG) Následná revize paktu pak proběhla v roce 2005.

Na základě dohledaných informací hodnotíme výrok jako pravdivý, neboť dle různých zdrojů lze skutečně pozorovat průtahy v této kauze ze strany jak vyšetřovacích orgánů, tak soudů, a to dokonce v delším období, než jaké Zuzana Roithová uvádí.

Co se týká průtahů v kauze H-System, dohledatelné jsou následující informace. Na webových stránkách konkurzních novin je rozhovor s advokátkou Hanou Marvanovou (obhájkyní poškozených v této kauze) a její vyjádření: " Myslím, že největší roli v tomto případě hraje liknavost. Samozřejmě naše zákony nejsou dokonalé. Policie však tuto věc měla začít vyšetřovat podstatně dříve, protože klienti první trestní oznámení podávali v roce 1997 a deset let uplynulo, než dosáhli pravomocného rozhodnutí soudu. Průtahy byly zejména ve fázi vyšetřování. Skoro tři roky policie tvrdila, že na tomto případu nic není. Mezitím bylo dost času, aby Petr Smetka celou řadu prostředků někam ukryl nebo vyvedl za hranice. V tom je třeba vidět problém. Další problém je s exekucí. Obvodní soud pro Prahu 1 měl chránit v trestním řízení obstavený majetek. Proč nerespektoval to, co bylo zaneseno v katastru nemovitostí? Přitom to byla známá věc, to nebylo něco, co by nevěděl. Ne, že bychom měli zákony dokonalé, mají řadu mezer, ale v tomto případě se projevil nedostatek činnosti konkrétních orgánů, které nedělaly ani to, co podle zákona mohly a měly." Text iDnes, který popisoval jednu z částí kauzy, o průtazích informoval také: " Odvolací soud také zkritizoval soudce pražského městského soudu za zbytečné průtahy. (...) "Odhadem se kvůli nim řízení prodloužilo o pět až šest let," řekl předseda senátu Pavel Zelenka. Soudům trvalo deset let, než o vině tří mužů pravomocně rozhodly."