Přehled ověřených výroků

Tento výrok hodnotíme jako zavádějící neboť Evropská komise sice má jediná právo navrhovat zákony, jejich schvalování je ovšem na volených zástupcích.

Evropský parlament prošel od svého vzniku v roce 1952 (tehdy ještě jako Shromáždění ESUO) výraznými změnami a rozšiřováním pravomocí. Výhradní právo předkládat legislativní návrhy má sice stále úřednická Komise, čímž se evropský model liší od modelu národních států, kde mohou poslanci v parlamentu předkládat vlastní návrhy legislativních aktů, ale schvalování těchto návrhů je plně v kompetenci přímo voleného Evropského parlamentu a Rady EU, složené ze zástupců vlád národních států.

Nejčastějším způsobem přijímání legislativy v EU je procedura spolurozhodování, kterou Lisabonská smlouva rozšířila na drtivou většinu oblastí. Konkrétně se jedná o volný pohyb pracovních sil, právo podnikat a žít v jiném členském státě, služby, vnitřní trh, školství a vzdělávání (pobídková opatření), spotřebitelská politika, transevropské sítě (pokyny), životní prostředí (všeobecný akční plán), kultura (pobídková opatření) a výzkum (rámcový program). Po přijetí Lisabonské smlouvy se procedura spolurozhodování používá v 95 procentech případů. V rámci této procedury je postavení Parlamentu na stejné úrovni jako postavení Rady EU. Projednávaný legislativní návrh tak musí schválit obě instituce, jinak není přijat. Evropský parlament má tedy reálné právo veta a ne jen možnost legislativní proces zpožďovat.

Vedle procedury spolurozhodování, tzv. řádného postupu, existují ještě zvláštní postupy. Ty se používají u politicky citlivých rozhodnutí. Ani v těchto případech však neleží legislativní pravomoc pouze v rukou Komise a její návrh musí být přijat buď Radou spolu s vyádřením Parlamentu (v případě tzv. konzultace), nebo Radou po vyjádření souhlasu Parlamentu (v případě tzv. souhlasu).

(zdroj EurActiv)

Výrok hodnotíme jako pravdivý, prezident se skutečně v říjnu roku 2010 obrátil na Vládu ČR s výzvou na dojednání tzv. opt-outu z přistoupení k euru. Byť ne veřejně.

Podle informací, které přinesl internetový deník idnes.cz, 25. října 2010 vláda jednala v důvěrném režimu o požadavku na opt-out ze závazku ČR někdy v budoucnosti přijmout euro:

"Dva členové vlády pod podmínkou anonymity iDNES.cz řekli, že prezident Klaus by si dokonce přál, aby vláda vyjednala opt-out na přijetí eura."

Oba aktéři, prezident i premiér nejprve tuto informaci popřeli:

"Klausův mluvčí Radim Ochvat dostal otázku k prezidentově pozici v této věci písemně a po pár hodinách odepsal v SMS: "Dnes to na reakci nevidím."

Podobně:

"Premiér a předseda ODS Petr Nečas na otázku k materiálu, který dostala na stůl vláda v důvěrném režimu, odvětil: "Žádná taková věc na vládě nebyla projednávána. Žádný takový požadavek ČNB a pana prezidenta není."

Premiér Nečas ale již druhý den pro server iDNES.cz potvrdil, "že prezident Klaus poslal určitý dopis, ale nechtěl jeho obsah blíže komentovat. "Ode mě by to bylo nezdvořilé a nediplomatické," uvedl předseda vlády."

Později se ke svému požadavku vyjádřil i prezident Klaus, v rozhovoru pro Lidové noviny:

"Proč vás napadlo žádat vládu, aby se vyvázala z povinnosti euro přijmout?

Mě samotného to nenapadlo. Objevil jsem, že to vládě předkládá ČNB, a tak jsem nabyl dojmu, že se k tomu požadavku mám přidat."

Samotný dopis dodnes není veřejně k dispozici. Rozumíme-li však slovu oficiální ve významu úřední či formální, není tomuto hodnocenému výroku Petra Nečase co vytknout.

Výrok poslance Ratha je neověřitelný, neboť je postaven vágně a není tak možno přesně určit, zda a v jaké formě již poslanci ČSSD navrhovali odstoupení od projektu IZIP. Navíc odstoupení VZP od projektu IZIP může schválit pouze správní rada VZP a nikoli poslanci.

3. listopadu 2011 na mimořádné schůzi Poslanecké sněmovny při projednávání pořadu schůze vystoupil předseda ČSSD Sobotka a apeloval na vládu, aby umožnila projednávání problematiky IZIP. Konkrétně říkal (po kritice projektu): " Toto všechno jsou důvody, proč sociální demokracie žádá, aby na program dnešní schůze sněmovny byla tato věc zařazena, abychom se mohli o této věci pobavit, abychom slyšeli ministra zdravotnictví. Já bych vás chtěl požádat o schválení programu tohoto bodu s názvem Informace ministra zdravotnictví k projektu IZIP..." Předseda ČSSD tedy odstoupení VZP od projektu IZIP v tomto okamžiku nenavrhoval, chtěl být ministrem zdravotnictví informován o celém projektu.

Při jednání sněmovny 6. prosince 2011 pak vystoupil poslanec Rath sám, když kritizoval nejen projekt IZIP. Nicméně v jeho vystoupení i přes tvrdou kritiku projektu nezazněl návrh na odstoupení VZP od IZIPu.

V současné chvíli pak ČSSD chce navrhnout zřízení vyšetřovací komise sněmovny k projektu IZIP.

Tyto veřejně dohledatelné zdroje výrok poslance Ratha nepodporují, nicméně on sám je dlouhodobým kritikem zmíněného projektu. Díky nemožnosti postihnout návrhy (problém je také, že samotné navrhování není nijak konkretizováno, může tak jít o konkrétní podnět ke správní radě VZP, dále např. o přijetí usnesení sněmovny, či veřejný atak na projekt) všech poslanců ČSSD je pak Rathův výrok neověřitelný.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože jeho hlavní část - existenci a vyjednávání v pracovní skupině - potvrdili i zástupci jiných stran, mimo jiné i opozice. Vzhledem k nedostupnosti oficiálních primárních zdrojů nelze ověřit, jestli v ní za sociální demokracii sedí pan Mládek, je však jisté, že někdo z opozice se jednání účastní.

Představitel opozice Lubomír Zaorálek jednání na zmíněné platformě potvrzuje (viz OVM 4. března 2012 - "Účastním se toho, jako znám ty texty, ale nechcu teď předbíhat událostem, protože opravdu, jak bylo řečeno, je to předmětem jednání."). Dalším zdrojem, potvrzujícím existenci pracovní skupiny, je rozhovor s ministrem financí Miroslavem Kalouskem uveřejněný 18. února v deníku Právo, který její ustanovení rovněž potvrzuje.

Návrhy na formulaci finanční ústavy je možno dohledat již v samotném programovém prohlášení vlády (zmíněný zákon o rozpočtové kázni a odpovědnosti). Nejaktuálnější stanoviska vládních a opozičních stran v této oblasti lze nalézt v publikovaných článcích zpravodajských serverů, ať již v souvislosti s nepřistoupením ČR k tzv. fiskální unii či pouze jako samostatné deklarace jednání či možností jednání (např. IDNES, novinky.cz, E15 atd.).

Toto tvrzení je pravdivé, Vít Bárta se skutečně v tomto smyslu vyjádřil.

Bylo to ve druhém dílu speciálního vydání Otázek Václava Moravce (od času 40:40) z 10. dubna 2011.

Jelikož se nám nepodařilo dohledat relevantní statistické informace o potravinové soběstačnosti všech evropských zemí v hlavních komoditách, které nejsou nijak specifikovány, považujeme výrok spíše za osobní odhad Petra Bendla, který se mohl opírat o to, že Francie i Polsko patří mezi nejvýznamnější exportéry potravin v rámci EU. Problematické je zejména to, že většina dostupných statistik je zaměřena na jednotlivé potravinové produkty a jejich spotřebu. V tomto případě bychom navíc také sami museli vytvářet definici hlavních potravinových komodit, což nám nepřísluší. Potravinová soběstačnost v tomto případě tedy může být velmi relativní pojem. Pro informaci přikládáme aspoň statistické údaje o produkci potravin ve Francii a Polsku získane ze stránek FAO (je potřeba nastavit ve výběru zemi, po načtení stránky se zobrazují údaje pro Afgánistán).

Výrok je zavádějící, protože prováděcí předpisy zákona o zdravotní péči sice stanovují standardy hodnocení kvality péče pacienty v případě lůžkových zařízení, nikoli ale pro všechny druhy lékařské péče obecně.

David Rath v tomto případě se vší pravděpodobností hovoří o zákonu č. 372/2011 Sb. (.pdf), o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování. Ten v 9. části o hodnocení kvality a bezpečí zdravotních služeb stanovuje, že minimální hodnotící standardy kvality a bezpečí pro jednotlivé formy zdravotní péče stanoví prováděcí předpis.

Tyto standardy jsou pak ovšem definovány pouze v prováděcím předpisu č. 102/2012 Sb. (.pdf), o hodnocení kvality a bezpečí lůžkové zdravotní péče. Vyhláška jako jeden ze svých standardů stanovuje "sledování a vyhodnocování stížností a podnětů týkajících se lůžkové zdravotní péče". Standard je pak mj. splněn, jestliže "je vedena evidence všech stížností a podnětů pacientů (...) včetně způsobu jejich vyřízení."

Jestli má být tato evidence opravdu vedena formou "knihy přání a stížností", o které hovoří David Rath, či jiným způsobem, žádný ze zákonů nebo předpisů explicitně nedefinuje. Tuto připomínku můžeme ale považovat pouze za technickou. Hlavní ovšem je, že se jedná o hodnocení kvality pouze v případě lůžkové zdravotní péče (tj. primárně nemocniční zařízení), Rath ovšem mluví o "lékařích" obecně, zahrnuje zde tedy i jiné formy poskytování lékařské péče než lůžkové, které ovšem zákonem ani vyhláškou takto upraveny nejsou.

Ani vyhláška č. 92/2012 Sb. (.pdf), o požadavcích na minimální technické a věcné vybavení zdravotnických zařízení, která velmi jasně a přesně vyjmenovává veškeré obligatorní vybavení (nejen) lékařských ordinací, žádnou věc jako knihu a přání stížností nevyžaduje. Výrok poslance Ratha tedy hodnotíme jako zavádějící.

Výrok ministra Kalouska je vzhledem k dohledaným faktům pravdivý.

V zákonu o spotřebních daních (353/2003 Sb.,) se v paragrafu 57, bod 1 uvádí, že "nárok na vrácení daně vzniká právnickým a fyzickým osobám provozujícím zemědělskou prvovýrobu, které nakoupily minerální oleje...za cenu obsahující daň nebo tyto výrobky samy vyrobily a prokazatelně je použily pro zemědělskou prvovýrobu." Jak je dále ze zákona patrné, zemědělcům se vrací část spotřební daně, a to po prokázání nákupu těchto minerálních olejů využitých v zemědělství.

Dále o problému tzv. zelené nafty píše (.doc) samotné ministerstvo financí, kdy překládá vládě argumenty, že: " zrušením zelené nafty je sledováno odstranění distorzní daňové úlevy, kdy jedné skupině podnikatelů (myšleni zemědělci) je poskytováno zvýhodnění oproti ostatním skupinám podnikatelů".

Koaliční-opoziční jednání na mimovládní úrovni nejsou veřejná.

Bohužel, vzájemná jednání ODS, TOP 09 a Věci veřejných nejsou přístupná veřejnosti. Proto není ani možné najít a porovnat, jaký byl postoj ODS a VV předtím a v současnosti. Tato jednání byla zřejmě na mimovládní úrovni, není o nich totiž veřejně přístupný záznam, tudíž ani nemůžeme ověřit, jestli byla ODS a Věci veřejné proti.

Statistiky (ang.) OECD uvádí skutečně výši českého veřejného dluhu v roce 2007 v poměru k HDP jako 27,9% HDP. Bohuslav Sobotka má tedy pravdu, když hovoří o hodnotě pod 30% vůči HDP.