Ta smlouva (fiskální pakt, pozn.) vstoupí v platnost, i když ji Česká republika nepodepíše a nebude ji ratifikovat. Ono to na České republice nezáleží. Tam je stanoven určitý minimální počet členských zemí eurozóny, které se k ní musí připojit, aby vstoupila v platnost.
Role České republiky při podpisu smlouvy EU o fiskální unii opravdu není pro platnost paktu klíčová. Primárním cílem je ratifikace smlouvy minimálně dvanácti státy, kteří jsou členy eurozóny. Tvrzení je tedy jednoznačně pravdivé.
Nepřipojení se České republiky a Velké Británie ke smlouvě EU o fiskální unii nelze považovat za důvod, který by vedl k možnosti nevstoupení aktu v platnost. Článek 14 fiskální smlouvy (.pdf) doslova říká, že: "Tato smlouva vstupuje v platnost dne 1. ledna 2013 za předpokladu, že své ratifikační listinyuložilo dvanáct smluvních stran, jejichž měnou je euro, nebo prvním dnem měsíce následujícího po uložení dvanácté ratifikační listiny smluvní stranou, jejíž měnou je euro, podle toho, co nastane dříve." Z výše uvedeného úryvku je patrné, že prvotní je nutnost schválení a ratifikace aspoň dvanácti státy eurozony, k nimž se mohou přidat členské státy Evropské unie, které stojí mimo eurozónu.
Když jsem předkládal nový daňový řád, tak jsem právo na prominutí těchto sankcí, které vyměřuje finanční úřad, odebral jednou provždy politikům včetně ministrovi financí, to znamená, ministr financí nemá žádnou pravomoc tu sankci nějak zmírnit nebo upravit.
Problematika rozpočtové kázně organizačních složek státu je upravena Zákonem č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech. V souvislosti s novelizací Zákona č. 280/2009Sb., daňový řád, která nabyla své účinnosti k 1.1. 2011, byl rovněž upraven také výše zmíněný Zákon č. 218/2000 Sb. (v novele se jedná o ČÁST sedmou - Změna rozpočtových pravidel). Pro naše hodnocení je nejdůležitější změna úpravy v § 44a odst. 9, kde se slovo “Ministerstvo” nahrazuje slovy “Generální finanční ředitelství". Takto upravené znění Zákona č. 218/2000 Sb., tedy v § 44a odst. 9 konstatuje, že: "Generální finanční ředitelství může z důvodů hodných zvláštního zřetele zcela nebo zčásti prominout odvod za porušení rozpočtové kázně nebo penále za prodlení s ním."
Z uvedených informací rovněž vyplývá, že před nabytím účinnosti této novely mohlo odvod (pokutu) za nedodržení rozpočtové kázně organizační složce státu (v tomto případě se jedná o Krajský soud v Brně) odpustit ministerstvo financí.
V současné době máme statisticky do 10 procent, kolem 8, 9 procent dětí, které skutečně mění pěstouny z různých důvodů.
Údaje, ze kterých ministr Drábek vychází, jsou pravděpodobně uvedeny v dokumentu číslo HC 189/10 "Zmapování a porovnání vnitrostátního systému pěstounské péče se systémy pěstounské péče ve vybraných evropských zemích ...", nicméně tento dokument není veřejně přístupný (alespoň se nám nepodařilo dohledat jeho plné znění), proto označujeme výrok za neověřitelný.
(...) zase jiné zákony říkají, že stát je povinen zajistit soudu dostatek rozpočtových prostředků, aby mohl soudit a soudit nezávisle.
Výrok ministra Kalouska hodnotíme na základě platné legislativy jako pravdivý.
Ústava České republiky v Hlavě čtvrté, článku 82, bodu 1 uvádí: " Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí. Jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat". Argument na nestrannost soudců byl použit např. při pokusu o snížení platů ve veřejné správě (i soudcům), což s poukazem na protiústavnost zrušil Ústavní soud.
Zákon č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (.pdf) v hlavě 3, díl 1, část státní správy soudů říká, že "...Úkolem státní správy soudů je vytvářet soudům podmínky k řádnému výkonu soudnictví, zejména po stránce personální, organizační, hospodářské, finanční a výchovné a dohlížet způsobem a v mezích tímto zákonem stanovených na řádné plnění úkolům soudům svěřených". Výrok ministra Kalouska je tak pravdivý, neboť podle zákona o soudech a soudcích je nutné ze strany státní správy soudů (a centrálním orgánem je v tomto případě ministerstvo) vytvářet i příznivé finanční a hospodářské podmínky pro výkon nezávislého soudního rozhodování.
A když se vrátíme do minulosti, tak vždycky přeci hlavní problém čerpání těch peněz byl, že tady těch takzvaných operačních programů, co samo o sobě je hrozné slovo, bylo strašně moc. Bylo jich tady bylo možná několik desítek a ptejte se, za kterých vlád.
Poslanec Zahradil pravdivě tvrdí, že operačních programů zde bylo a je realizováno několik desítek.
V období 2004-2006, tedy zejména za vlád ČSSD (Špidlovy, Grossovy a Paroubkovy) bylo financování z evr. fondů realizováno v podobě 5 operačních programů (OP) a několika iniciativ společenství (až 12 iniciativ, některé byly ale realizovány v rámci OP). V rámci těchto 5 programů bylo ovšem čerpání prostředků dále děleno, např. pro Společný regionální OP do 5 priorit, 11 opatření a dalších 6 podopatření.
Pro léta 2007-2013, tedy období vlád Topolánka, Fischera a Nečase, bylo stanoveno dokonce 26 OP, které zahrnují i dřívější iniciativy. 26 OP je dále strukturováno do priorit, resp. prioritních os, jejichž souhrnný počet už přesahuje stovku.
Evropské prostředky jsou poskytovány skrze desítky operačních progamů, které jsou dále složitě děleny. Poslanec Zahradil má v tomto pravdu. Necháme na posouzení čtenáře, zda více než 650 miliard korun, které na tyto programy připadají, by mělo být rozděleno na větší či menší množství programů, a zda desítky jsou " strašně moc ".
(Václav Moravec: Ale tím nejsou řešeny ty věci, které se týkají sledování politiků na Praze 11 a další věci, které se, které se týkají ABL.) U soudu bylo zcela jednoznačně ukázáno na to, že ABL do žádných takovýchto politických her nevstupovala.
Nemáme k dispozici soudní dokumentaci, která by to dokazovala.
Bárta dodává, že součástí soudního spisu je odkládací dokument policie, který podle Bárty zmiňuje, že "jakékoli tyto věci" byly policejně odloženy. Tento dokument je neveřejný a nemůžeme tak podle něj výrok posoudit. Z dostupné dokumentace, zejména z protokolu o hl. líčení z 5.března a z 9.března, nelze určit, zda byl "vstup ABL do politických her" u soudu vyloučen.
Kromě obžalovaných se k věci vyjadřuje svědek Pavel Pertlíček, podle kterého (9. března, str. 42) " Sledování samozřejmě na Praze 1 probíhalo." Pertlíček ale netvrdí, že šlo o sledování politků. Svědek Tomáš Jánský, který o spolupráci s ABL hovořit nechtěl (za což byl soudem pokutován), řekl u soudu Škárkovi: " Psal jste nějaký článek do Pražanu a sbírali jsme na to materiály. Byli jsme tam u nějakého domu a pak jsme byli u starosty. " (str. 34).
V protokolu z 5.března čteme (str. 63), že podle Škárky soudní dokumentace obsahuje korespondenci a zápisy z porad, týkající se nátlaku na zastupitele Prahy 1 Jiřího Vladyku. Předseda soudního senátu na to odpověděl, že spisy procházel a takovýchto materiálů si nepovšiml.
Není tedy k dispozici dokument, který by hovořil o absenci důkazního materiálu o sledování politků na Praze 1 ze strany ABL, ale ani o existenci takových důkazů. Nemůžeme tedy výrok ověřit.
„Tak jsem se také s řetězci sešel, protože jedna věc je obviňování a druhá, že je potřeba s tou situací něco dělat, a krom situace s vejci jsme řešili takovéto přelepování, řešili jsme otázky více českých výrobků na pultech.“
Na základě tiskové zprávy Ministerstva zemědělství informující o setkání ministra Petra Bendla s představiteli rozhodujících českých velko a maloobchodních společností hodnotíme tento výrok jako pravdivý.
Jednání, které se konalo 27. března 2012, se kromě Petra Bendla a zástupců Ministerstva zemědělství zúčastnili představitelé Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR (Svaz českých a moravských spotřebních družstev, AHOLD Czech Republic, Makro Cash&Carry ČR, Penny Market, SPAR Česká obchodní společnost, Tesco Stores ČR, Kaufland ČR, Globus ČR a BILLA) a Lidl ČR.
Cílem setkání bylo, jak ilustrují slova ministra, prohloubit spolupráci s obchodníky: „Jedním z našich zásadních cílů je posílit důvěru spotřebitelů v trh s potravinami, a to by měl být společný zájem i obchodních řetězců.“
V souvislosti s otázkou tvorby cen se hovořilo také o současné kauze s předraženými vejci. Podle informací ministerstva došlo k oboustranné shodě ve věci vzájemného "ověřování zásadních údajů týkajících se cen potravin i podílu českých potravin v tuzemské obchodní síti."
Restituční legislativa předpokládala pouze částečnou nápravu křivd a jen částečné odškodnění (církvím, pozn.). Návrh zákona je vůči církvím z tohoto hlediska více než velkorysý a předpokládá náhradu celého původního majetku včetně finanční dotace, finanční prémie přesně řečeno.
Výrok odpovídá znění vládního návrhu zákona.
Dosavadní legislativa, která upravovala "církevní restituce" (zákon č. 298/1990 Sb.) se opravdu omezovala pouze na malou, vyjmenovanou část původního majetku církví ČR. Nešlo o plné odškodnění. Právnické osoby jinak podle restitučních zákonů (zejména zákon č. 87/1991 Sb.) o navrácení majetku žádat nemohly. Vládní návrh zákona o majetkovém vyrovnání (.doc) pak skutečně přepokládá vydání významně větší části majetku spolu s finančí náhradou.
"Celý původní majetek" podle návrhu církvím vydán nebude (§8 jmenuje celou řadu věcí, které vydat nelze). Poslanec ovšem říká, že návrh předpokládá "náhradu" celého původního majetku, což je pravda. Celý původní majetek by tak měl být církvím vrácen či nahrazen, což definitivně vypořádá jejich nároky vzhledem k historickým křivdám. Ohlídalův výrok je tedy pravdivý.
Prosím, my jsme čerpali z několika částí, z ministerstva financí, z ministerstva pro místní rozvoj, z fondu solidarity. (na odstraňování povodňových škod)
Na základě informací z portálu Libereckého kraje, Asociace krajů České republiky a médií hodnotíme výrok jako pravdivý.
V analýze stavu dopravy na území Libereckého kraje jsou rozepsány prostředky, o které Liberecký kraj požádal na odstraňování povodňových škod. Patří mezi ně několik programů Ministerstva pro místní rozvoj, Fond Solidarity EU nebo dotace z Cíle 3 (přeshraniční spolupráce). Podle stránek Asociace krajů se vedou jednání i s mnoha dalšími ministerstvy.
Lenkou Kadlecovou zmíněné čerpání prostředků z ministerstva financí se dá doložit článkem České televize, který informuje o vzniklých nesouladech ve vyúčtování vládou schválené dotace čerpané skrz ministerstvo financí.
„(...) rozpočet EU (…) činí pouze cca 1% HDP členských států.“
Na základě údajů Evropské komise a Eurostatu hodnotíme tento výrok jako pravdivý.
Podle údajů na stránkách EU rozpočet EU skutečně činí zhruba 1% HDP členských států. Konkrétně v roce 2011 se například HDP všech členských států pohybovalo ve výši 12 629 458.3 milionů euro a rozpočet Evropské unie ve výši 126 527.2 euro milionů euro, tj. 1,002%.
