Přehled ověřených výroků

Švédsko během pandemie obecně nechalo základní školy otevřené. Třídy prvního stupně švédských základních škol (.pdf, str. 13) jsou podle listu The Local otevřené ve většině případů, mohou však být uzavřeny například kvůli nedostatku učitelů.

Druhých stupňů základních škol se také plošná omezení nedotkla. Jejich vedení si nicméně s ohledem na vývoj pandemie může samo určit, zda bude výuka probíhat v prezenční nebo distanční podobě, případně jejich kombinaci. Podle průzkumu švédské Národní agentury pro vzdělávání (Skolverket) z 20. ledna 2021 (.pdf, str. 4–5) pak na distanční výuku zcela nebo částečně přešly téměř dvě třetiny druhých stupňů základních škol.

Uveďme, že zákaz veřejných shromáždění v počtu 8 a více osob ve Švédsku se nevztahuje na školy a předškolní zařízení. I přesto švédská Národní agentura pro vzdělávání školám doporučuje zavedení opatření, která mají zabránit tomu, aby se například ve školních jídelnách či v posluchárnách shromažďovalo příliš mnoho lidí.

Doplňme, že střední školy (.pdf, str. 13), které byly ve Švédsku uzavřeny například od března do srpna 2020, jsou ve většině případů uzavřeny i nyní. Od 25. ledna však může zčásti probíhat prezenční výuka. Podobná je situace i v případě univerzit.

Co se týče roušek, švédská vládní zdravotní agentura povinné nošení masek nenařídila s odkazem na nedostatečné důkazy o jejich účinnosti. V prosinci 2020 Švédsko doporučilo nosit roušky aspoň ve veřejné dopravě.

Byť švédské autority prezenční výuku na druhých stupních základních škol nezakázaly, velká část tříd na druhých stupních v prezenčním režimu nefungovala. Výrok poslance Luzara hodnotíme jako zavádějící právě vzhledem k tomu, že naznačuje, že fungování švédských základních škol nebylo v průběhu pandemie nijak omezeno.

Koalice SPOLU zveřejnila 8. února 2021 plán 6 kroků (.pdf), jejichž plnění považuje za nezbytné. První krok se věnuje právě otázce školství. Tzv. Anticovid tým již dříve vyjádřil požadavek obnovení prezenční výuky pro první stupně základních škol, závěrečné ročníky základních i středních škol, dále pro obory s nutností praktické výuky a základní umělecké školy ve formátu jeden žák na jednoho učitele. Zainteresované strany, tedy ODS, KDU-ČSL a TOP 09, považují obecně za důležité stanovení jasného plánu, který bude předvídatelný a eliminuje nejistotu.

V souvislosti s tím koalice SPOLU vyzývá, aby byli do první vlny očkování, která se týká prioritních skupin, zařazeni také učitelé. Koalice to považuje za určitý krok prevence, aby při zhoršení koronavirové situace nemuselo být školství omezováno zásadnějším způsobem. Pedagogové by podle návrhů koalice zároveň měli být vybaveni respirátory FFP2, a to ze státních zdrojů. Jedním z požadavků, který se týká školství, je i zajištění plošného a šetrného antigenního testování žáků a studentů, aby se minimalizovalo riziko šíření koronaviru ve školách. Koalice jako jeden ze způsobů testování zmiňuje i rakouský model, kdy při odběru vzorku není třeba přítomnosti zdravotnického personálu.

Předně uveďme, že v tomto odůvodnění nehodnotíme, co je „naprosto nezodpovědné“ a co nikoliv, neboť se jedná o hodnotící soud Martina Baxy. Předmětem hodnocení je pouze část výroku o existenci uváděného slibu ministra zdravotnictví Jana Blatného.

Ministr Blatný se k otevření škol v průběhu ledna vyjádřil několikrát. Na tiskové konferenci po jednání vlády 18. ledna 2021 nejdříve uvedl, že se s ministrem školství Robertem Plagou prozatím dohodli „na tom, že zatím není vhodné, aby se zvyšoval počet těch tříd, které navštěvují školy“. Přesný termín návratu dětí do škol v té době novinářům nesdělil. 

21. ledna poté sice Jan Blatný v této souvislosti v Poslanecké sněmovně mluvil o „začátku února“, přesněji nicméně uvedl jen: „Prioritou jednoznačně je návrat žáků prvního stupně do základních škol. Nedá se předpokládat, že by k tomu došlo dříve než začátkem února, ale jestliže to epidemická situace dovolí, potom toto datum je reálné.“

Svá slova pak ještě upřesnil v rámci tiskové konference po jednání vlády 22. ledna (video, čas 0:40). Zmínil, že návrat dětí do škol závisí na epidemické situaci a o datu se bude teprve diskutovat. „Určitě se to nestane dříve než 1. února,“ dodal tehdy.

Vyjádření Jana Blatného o návratu žáků do škol začátkem února tedy vždy obsahovala doplnění, že jde o nejdřívější možný termín nebo že tento návrat musí dovolit epidemická situace. Z jeho strany se tak nejednalo o jednoznačný slib. Z těchto důvodů proto výrok hodnotíme jako zavádějící.

V některých spolkových zemí Rakouska, jako je Vídeň a Dolní Rakousy, se od 8. února 2021 (po skončení pololetních prázdnin) do základních škol vrátili žáci prvního stupně. V pondělí 15. února se mají vrátit do škol žáci z ostatních spolkových zemí, kterým skončí prázdniny. Děti z druhého stupně a středních škol se ve školách budou střídat ve dvoudenních intervalech, přičemž jedna skupina žáků bude chodit do školy v pondělí a úterý a druhá skupina ve středu a čtvrtek.

Děti jsou podrobovány pravidelnému testování antigenními testy (žáci základních škol dvakrát týdně) na přítomnost koronaviru, v případě odmítnutí testování se žáci místo prezenční výuky účastní výuky distanční.

Ve škole musí děti nosit ochranu úst a nosu, které si však mohou sundat na svém místě v lavici. Učitelé se musí nechat otestovat na přítomnost koronaviru jednou týdně.

Studii, která by se přímo zabývala rozdílem počtu nakažených druháků ve škole a páťáků mimo školu, se nám skutečně dohledat nepodařilo. Václav Klaus mladší nicméně svým výrokem poukazuje na rozdíly mezi těmi žáky, kteří do školy v současné době chodí, a těmi, kteří se vzdělávají distančně – tedy slovy Václava Klause „běhají okolo paneláku místo výuky“. V našem ověření jsme se proto zaměřili na to, zda jsou děti chodící prezenčně do školy více náchylné k nákaze covidem-19.

Co se obecně rizika přenosu týká, nepodařilo se nám mezi studiemi najít jednotný konsenzus. Existují studie či zprávy, které tvrdí, že riziko nákazy ve školách není nijak velké, ale i ty, ze kterých vyplývá, že školy k šíření covidu-19 skutečně přispívají.

Ze studií provedených v Americe, Švédsku a Norsku vyplývá, že riziko přenosu covidu-19 ve školách není vysoké. Důvodem této skutečnosti je podle studií také dodržování hygienických pravidel jako dodržování rozestupů, mytí rukou či nošení roušek. Dodejme však, že tyto studie neporovnávají riziko přenosu ve školách a mimo ně.

Ze studie provedené na Islandu pak vyplývá, že u dětí do 15 let je riziko nákazy a přenosu covidu-19 nižší než u dospělých osob. Podle studie provedené v ženevských domácnostech se pak jako skupina osob nejméně náchylná k nákaze covidem-19 projevily děti ve věku 5–9 let. S přibývajícím věkem toto riziko rostlo.

Naopak existují i zprávy, které tvrdí, že děti ve školách skutečně k přenosu covidu-19 mohou zásadně přispívat. Hlavním důvodem může být vyšší asymptomatičnost covidu-19 u dětí, které tedy vir nevědomky přenáší. V Nizozemsku se například v prosinci 2020 se vznikem nové, rychleji se šířící mutace covidu-19 prokázalo 123 nakažených učitelů, studentů a rodinných příslušníků z celkových 818 testovaných – tedy 15 % – jeden měsíc poté, co se v dané škole objevil první případ nákazy. 

Uveďme, že podle studie publikované v odborném časopise Science se náchylnost k nákaze covidem-19 u dětí ve věku páťáků a druháků neliší. Podle této studie jsou ale děti ve věku 0–12 let obecně méně náchylnější k nákaze covidem-19 než osoby starší tohoto věku.

Dále se nám také nepodařilo dohledat obecné (světové) statistiky nakažených covidem-19, které by podle věku rozlišovaly děti na prvním stupni základní školy. Statistky operují buď se skupinou 0–13, 0–15, 0–17,  či 5–17 let.

Pro srovnání českých školáků jsme proto použili data (.csv) o nákazách covidem-19 zveřejňovaná Ministerstvem zdravotnictví. Z nich jsme vybrali všechny nakažené ve věku 7 a 10 let. Tyto věkové skupiny totiž nejlépe reprezentují dva odlišné režimy výuky, které v Česku v posledních měsících fungovaly. Sedmileté děti jsou s velkou pravděpodobností žáky 1. nebo 2. třídy, a v současné době tedy chodí prezenčně do školy. Desetileté děti naopak velmi pravděpodobně spadají do 4. nebo 5. ročníku základní školy, a v současnosti tedy do školy nechodí.

Graf výše zachycuje sedmidenní průměry denních přírůstků nakažených dětí ve věkových skupinách 7 a 10 let. Můžeme pozorovat, že vývoj v obou skupinách přibližně kopíruje celkový vývoj epidemie, nicméně k zásadní změně dochází na počátku roku 2021.

V posledních měsících roku 2020 došlo stran výuky v České republice k vícerým změnám. Školy byly plošně uzavřeny 14. října, k částečnému otevření českých základních škol poté došlo k 18. listopadu, kdy se do škol mohli vrátit žáci prvních a druhých tříd. Další uvolnění proběhlo 30. listopadu, kdy se do škol vrátili žáci prvního stupně a 9. tříd. V roce 2020 poté šly děti naposledy do školy 18. prosince.

Od nového roku je však již déle než měsíc režim pro obě sledované skupiny beze změny – sedmileté děti do školy chodí a desetileté se učí distančním způsobem (.pdf, str. 2). Právě v tomto období se také projevila změna dlouhodobého trendu a sedmileté děti začaly vykazovat vyšší nárůsty pozitivních případů než desetileté. Ty přitom již od září byly obecně častěji nakažené, bez ohledu na režim školní výuky.

Důvod této změny pouze na základě obecných dat o počtu pozitivních případů nemůžeme určit. Nemáme totiž například informace o tom, kolik dětí se nakazilo ve škole a kolik mimo ni, případně kolik doma. Dále nemáme k dispozici data o tom, kolik dětí v těchto věkových skupinách je testováno, a zda tedy vysoké počty vykazovaných nákaz sedmiletých nejsou způsobeny častějším testováním. Proto nelze bez dalšího říci, zda jsou čeští prvňáci a druháci častěji nakažení než jejich starší spolužáci právě proto, že chodí prezenčně do školy.

Václav Klaus ml. nicméně svým výrokem o neexistenci dat prokazujících rizika nákazy ve školách také naznačuje, že nejsou známa obecná data o počtech nakažených školáků. Tato data však dostupná jsou, jen chybí studie určující jasný původ vyššího tempa nákazy mezi sedmiletými žáky. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Tvrzení, že jsou mladší děti skutečně méně náchylné k nákaze onemocněním covid-19, se objevuje v několika odborných studiích. Zmínit můžeme například studii zveřejněnou 15. ledna 2021 v akademickém časopise Science podle níž jsou „děti ve věku 0–12 let“ k nákaze covidem-19 po setkání s nakaženým člověkem „podstatně méně náchylné než lidé ve věku 26–64 let“. Doplňme, že v rámci této studie naopak nebyl zaznamenán rozdíl mezi věkovými skupinami, co se týče infekčnosti nakažených osob.

Ze studie, která se zaměřila na přenos viru SARS-CoV-2 v ženevských domácnostech, pak vyplývá, že jako skupina nejméně náchylná k nákaze covidem-19 se projevily děti ve věku 5–9 let. S přibývajícím věkem toto riziko rostlo. Zde však musíme uvést, že se v tomto případě jedná o dosud nerecenzovanou studii, která prozatím nebyla publikována v odborném časopise.

Další studie poté naznačují, že zejména u malých dětí je riziko nákazy covidem-19 přibližně o polovinu nižší než u dospělých, a to při stejných podmínkách vystavení jedince viru.

U dětí také zároveň většinou dochází k mírnějšímu průběhu covidu-19 než u dospělých osob. Důležité je dodat, že děti školního věku jsou častěji více asymptomatické než dospělí, a je tedy těžší tyto případy odhalit. Například podle britských vědců nemá přibližně 30 až 40 % nakažených dospělých v den testování žádné příznaky. U dětí je to pak pravděpodobně zhruba 50 až 70 %, přičemž nejméně se příznaky projevují u dětí na prvních stupních základních škol.

Rakouský ministr školství Heinz Faßmann původně 13. ledna oznámil, že otevření škol je naplánováno na 25. ledna, přičemž se počítalo se střídáním skupin ve školách, povinným testováním žáků na covid-19 a s povinností nošení roušek. 24. ledna mělo skončit plošné uzavření Rakouska, lockdown země byl ale prodloužen do 7. února.

V neděli 17. ledna pak na tiskové konferenci Heinz Faßmann uvedl, že se otevírání škol odkládá a dojde k němu až po skončení pololetních prázdnin. Pro spolkové země Vídeň a Dolní Rakousy tedy 8. února, pro další země 15. února a pro Horní Rakousy a Štýrsko ještě o týden později.

8. února se tak ve dvou spolkových zemích vrátili žáci prvního stupně základních škol do lavic. Děti z druhého stupně a středních škol se ve školách střídají ve dvoudenních intervalech, kdy jedna skupina žáků dochází do školy v pondělí a úterý a druhá skupina ve středu a čtvrtek.

Původní opatření a podmínky, které se týkají povinného testování rakouských žáků na přítomnost koronaviru a nutnosti nošení roušek ve škole, zůstaly zachovány a jsou aplikovány.

Poslanec Luzar svým výrokem poukazuje na data Evropského střediska pro kontrolu a prevenci nemocí, která podle něj nezachycují vliv uzavření škol na vývoj epidemie ve skupině dětí do 15 let.

Zatímco během jarní vlny pandemie uzavřely či omezily základní školy prakticky všechny evropské země (s výjimkou Švédska a Islandu), během podzimu docházelo k již odlišným přístupům, jak ukazuje (.pdf, str. 51) graf níže. Každá země se následně během podzimu v určitém období rozhodla plně zahájit na základních školách prezenční výuku. Ta však v některých případech trvala pouze do té doby, než byla opět přijata bezpečnostní opatření s cílem zamezit šíření nemoci covid-19.

Co se týče České republiky, ta základní školy opětovně zcela uzavřela (.pdf) 14. října. K postupnému uvolňování následně docházelo od poloviny listopadu: nejprve se od 18. listopadu do škol vrátili žáci 1. a 2. tříd, od 30. listopadu se pak vrátily všechny třídy z prvního stupně i 9. třídy, přičemž zbytek tříd z druhého stupně se v prezenční výuce střídal. Naposledy pak šli žáci do škol 18. prosince, v lednu se vrátili (.pdf, str. 2) již pouze žáci 1. a 2. tříd.

Během podzimu dle dat Evropského střediska pro kontrolu a prevenci nemocí (ECDC) docházelo (.xlsx) v Česku k rychlejšímu šíření viru ve věkové skupině do 15 let od poloviny září, kdy se nové přírůstky pohybovaly nejprve v rozmezí od 1 500 až 1 800 nakažených týdně. Růst pozitivně testovaných pokračoval i v říjnu, vrcholem pak byla druhá polovina října: ve 43. týdnu bylo v této věkové kategorii zaznamenáno 6 801 nakažených žáků, následující týden 6 774, přičemž od té doby již docházelo k postupnému poklesu (45. týden 5 774 nakažených, 46. týden 3 864 nakažených).

K zastavení poklesu a opětovnému růstu pak začalo docházet na přelomu listopadu a prosince (49. týden), kdy se počet tehdejších 2 872 nakažených postupně zvyšoval, a to až na 7 517 nakažených v prvním týdnu roku 2021. Od té doby až do současnosti dochází k mírnému poklesu pozitivně testovaných, momentálně okolo šesti tisíc nakažených.

Jak je uvedeno výše, podobně jako Česko školy zcela uzavřelo mj. například Slovinsko, Řecko nebo Rumunsko. Slovinsko uzavřelo školy de facto od začátku listopadu, Řecko přesně od poloviny listopadu a Rumunsko od 9. listopadu. Vzájemné porovnání vývoje v jednotlivých zemích pak ukazuje na datech dostupných k 11. únoru 2021 graf níže.

Jak lze vidět, v ostatních zemích, které základní školy uzavřely, nejsou tak výrazné rozdíly v počtu nových pozitivních případů jako v Česku. U České republiky se říjnové uzavření, postupný pokles a následný opětovný nárůst případů po listopadovém znovuotevření projevilo daleko více. Podzimní vrchol představoval přelom října a listopadu v přepočtu s 802 nakaženými dětmi do 15 let na 100 tisíc obyvatel. Po uzavření škol došlo k poklesu až na v přepočtu 326 nakažených na přelomu listopadu a prosince, následně po dalším uvolnění opatření však začaly případy opět růst.

Naopak tempo růstu v Rumunsku a Řecku bylo až na menší navýšení na přelomu října a listopadu stabilní. U obou zemí po listopadovém uzavření škol došlo zase k postupnému mírnému poklesu. Slovinsko zažilo největší nárůst v polovině října s vrcholem 230 nakažených žáků ve 43. týdnu. Následně však již od konce října docházelo k postupnému poklesu, kdy slovinští školáci měli ještě před listopadovým uzavřením škol dvoutýdenní prázdniny. Pro porovnání mělo Česko v době „slovinského vrcholu” v přepočtu až o 420 nakažených žáků více.

Naopak země jako například Maďarsko, Švédsko, Španělsko, Norsko, Itálie nebo Dánsko nechaly základní školy během podzimu otevřené. Porovnání jejich vývoje společně s Českem ukazuje graf níže.

Z grafu je možné pozorovat, že během podzimu zaznamenaly i země s otevřenými základními školami v určitém období nárůst počtu pozitivních případů žáků. Výjimku představuje Norsko, které si dlouhodobě udržuje vesměs stabilní tempo růstu v přepočtu okolo či pod 100 nakaženými. Maďarsko, Švédsko i Dánsko zaznamenaly nejvyšší nárůst nakažených žáků v prosinci: Maďarsko s vrcholem v prvním prosincovém týdnu, Švédsko v polovině prosince a stejně tak i Dánsko.

Španělsko si udržovalo nárůsty nakažených žáků v přepočtu vyšší než 200 nakažených téměř celý podzim, vrcholem pak byl přelom října a listopadu (v přepočtu 484 nakažených). Nejvyšší nárůst pak zaznamenalo po vánočních svátcích v lednu – 3. lednový týden v přepočtu až 818 nakažených žáků. Itálie zažila největší nárůst také na přelomu října a listopadu, kdy druhý listopadový týden vykázala v přepočtu až 470 nakažených žáků. Od té doby však dochází k postupnému poklesu nových případů.

Toto porovnání tedy značí, že Česká republika má oproti státům s uzavřenými i otevřenými základními školami daleko vyšší počty nakažených žáků. Po říjnovém uzavření škol v ČR následoval krátkodobý pokles u počtu nakažených dětí do 15 let. Po uzavření škol došlo k poklesu počtu pozitivních případů i u ostatních zkoumaných států (Řecko, Slovinsko, Maďarsko). V jejich případě však nebyl efekt tak výrazný jako v Česku, neboť jejich počty nakažených dětí do 15 let se v přepočtu se pohybovaly v řádech desítek či nižších stovek.

U států s otevřenými základními školami pak na podzim vždy (kromě Norska) došlo k postupnému vyššímu nárůstu pozitivních případů, přičemž tyto hodnoty několikanásobně převyšovaly počty pozitivních případů u států s uzavřenými školami (vyjma Česka, které představovalo opačný případ).

Pokud tedy ze srovnání vyjmeme Českou republiku jakožto zemi, která školy zavírala s násobně vyššími počty nakažených do 15 let oproti ostatním zemím, můžeme pozorovat, že státy, které školy uzavřely, vykazovaly na konci roku 2020 nižší počty nově nakažených dětí do 15 let. Naopak státy, které ponechaly své školy otevřené, měly počty nakažených dětí obecně vyšší, v některých týdnech dokonce přesahující hodnoty v Česku. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Ústřední krizový štáb byl v ČR v průběhu pandemie covidu-19 podruhé aktivován dne 21. září 2020. Možnost mít v něm své zástupce nicméně vicepremiér Hamáček opozičním stranám znovu nabídl až ve druhém prosincovém týdnu. Nabídku využili představitelé SPD, KDU-ČSL, STAN a KSČM, za kterou se členem stal poslanec Zdeněk Ondráček. ODS a TOP 09 své zástupce do štábu nevyslaly.

Připomeňme, že Ústřední krizový štáb byl aktivován také na jaře 2020, přesněji 16. března. Premiér v něm poté již 24. března nabídl opozici tři místa. Nakonec do štábu opoziční strany mohly vyslat zástupců pět, jedním z nich byl i dříve zmíněný Zdeněk Ondráček. K ukončení činnosti štábu pak došlo k 11. červnu 2020.

Podle Statutu Ústředního krizového štábu (.pdf, str. 2) v něm zpravidla zasedají náměstci ministerstev, předseda Správy státních hmotných rezerv, policejní prezident, ředitel hasičů, náčelník Generálního štábu Armády ČR, hlavní hygienička, ředitel Státního zdravotního ústavu, ředitel Národního úřadu pro kybernetickou bezpečnost, vedoucí Úřadu vlády a zástupce Asociace krajů.

Na svých oficiálních stránkách město Plzeň uvádí, že je zřizovatelem 40 samostatných mateřských školek, dalších šest školek je pak součástí základních škol. Dohromady se tedy jedná o 46 školek. Základních škol zřízených městem je poté v Plzni celkem 26. Stejné počty pak lze dohledat i přímo v Rejstříku škol a školských zařízení a Adresáři škol a školských zařízení Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT).

Další školky a základní školy v Plzni jsou zřízeny také Plzeňským krajem (aktuálně 4 MŠ a 7 ZŠ), církví, soukromými subjekty či samotným ministerstvem školství. Celkem je tak podle Adresáře MŠMT v Plzni 62 mateřských a 42 základních škol.

Martin Baxa (ODS) nicméně pravděpodobně hovoří jen o školách a školkách, které zřizuje město Plzeň, kde je primátorem. Jelikož tedy tyto počty odpovídají „téměř padesáti“ a „téměř třiceti“, hodnotíme výrok jako pravdivý.